Vítej v mém světě plném písmenek!

Úvaha jen tak pro nikoho

10. června 2018 v 10:12 | Yanny |  ♥ Myslánka
Blog je mrtvý. A s ním pravděpodobně i celá blogová scéna.

Dnes je každý blogger, ale přitom nikdo nepíše. Zamysleli jste se nad tím také někdy? Kde jsou ty časy, kdy si holky navzájem navštěvovaly blogy, kdy existovaly spřátelené stránky, chodilo se na bloggerské srazy a nejdůležitější z toho všeho bylo to, že nás to prostě bavilo?

Já jsem blogování milovala. Milovala jsem vždycky ten prázdný nepopsaný prostor, kam jsem mohla napsat cokoliv a žádný učitel mi do toho nikdy nekecal. Kde jsem mohla vyjádřit prostě svojí kreativitu a vytvářet NĚCO.

Musím se přiznat, že mě od toho nakonec ale odradila velká spousta věcí. Neustále jsem se vymlouvala na nedostatek času, nebo na to, že dneska už ty články nikdo nečte... Jenže proč? Pak mi to došlo. Já jsem to pořád dělala hlavně kvůli tomu, aby ty články fakt někdo četl. A když jsem přestala být takovou tou holkou, kterou lidi poznávali na blogerských srazech, začala jsem se cítit ublížená a méněcenná. A došlo mi, že se nad tím prostě povznesu tím, že to celé zahodím. Že prostě přestanu psát.

Pak mě také odradilo i to, že nám profesor na Autorskou žurnalistiku stále vštěpoval, že recenze, co píšeme na své blogy, nejsou vůbec recenze. V podstatě nám to zhnusil místo, aby nás v tom podporoval.

No a pak přišel Instagram a Instastories. A taky Youtube. A ten, kdo nedělal videa a nebyl stále online, tak ten jako kdyby neexistoval. Každý chtěl být bloggerem a každý jím chce být do teď.

Vždyť kdo by nechtěl žít život takové Shopaholic Nicol?

No a pak jsem udělala státnice. Dělala jsem rok práci, kterou jsem nenáviděla, jenom abych měla na nájem bytu a pořád se snažila přemýšlet nad tím, co vlastně jsem zač. Mám jít ještě studovat? Mám cestovat?

Poprvé v životě jsem pochopila, že hnát se za tím, abych byla ta spisovatelka, nebo bloggerka, nebo novinářka nemá smysl, když to vlastně už tolik nechci. No jasně, pořád miluju knihy, pořád mě baví ťukat do klávesnice a psát, co mě napadne. Pořád to jsem já.

Ale mě ze všeho nejvíc mě baví pohoda. To, že NEMUSÍM. Že prostě nemusím psát na blog, když nechci. Že prostě nemusím číst knížky, které mi někdo poslal na recenzi. Že si zkrátka užívám ten normální každodenní život.

A mám čas. Na čtení, když chci. Na výlety, když chci. Na filmy, které nemají žádnou kulturní hodnotu, ale prostě mě baví...

No ale pak jsem si řekla, že bych sem občas vlastně mohla něco napsat. Vždyť proč ne? Tak si to nikdo nepřečte. Anebo ano. Co na tom sejde? Prostě to budu zase já.

Budu si dělat co chci. No anebo je tohle poslední text zas na několik dalších pět let?

Co já vím. Důležité je, že je mi to prostě jedno. :) Napsala jsem, co jsem chtěla a to je důležité.


 

Léto na druhý pokus - Morgan Matsonová

22. srpna 2014 v 14:07 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
Pravá letní oddechovka, která vám naprosto vyrazí dech. Přečtete ji během pár dní a nos od ní skoro nezvednete.

Taylor odjíždí se svou rodinou do letního domu, kde trávila dřív každý rok celé léto. Přesto ale na chatu jezdit přestali a vy se celou dobu snažíte přijít na to, proč. Taylořina rodina ale také nejede po letech trávit společné prázdniny pro nic za nic - tatínek, hlava celé rodiny, náhle onemocněl rakovinou a doktoři mu nedali příliš mnoho času...

Léto na druhý pokus je neskutečně krásně citlivě napsaná kniha, která ale místy působí nepředstavitelně naivním dojmem.

Důvod toho, proč Taylor přestala na chatu jezdit je přímo dětinský. A není divu, když se to stalo ve dvanácti letech. Přesto ale hrdinka něco takového řeší ještě v sedmnácti a přikládá tomu zbytečně velký význam. Stejně tak i její kamarádka s bývalým klukem to zbytečně moc hrotí a nebaví se s ní vlastně kvůli malichernosti. Já osobně, kdybych byla na místě Taylor, tak bych byla ještě naštvaná za to, že to ještě nehodili za hlavu a se mě nikdo nepokusil za ta léta zkontaktovat, přece mohli zavolat a všechno se dalo vyřešit…

Přesto ale knížka dýchá nádherným kouzlem prázdnin a léta a vy si užíváte volno s nimi, ačkoliv jste třeba zavření na sídlišti v bytě, máte pocit, že se také sluníte na sluníčku u mola a prožíváte si prosluněné dny.

Příběh mi v mnoha ohledech připomínal "Poslední píseň" od Nicholase Sparkse. A vzhledem k tomu, že je to má nejoblíbenější knížka od tohoto geniálního autora, kterého naprosto zbožňuji, knihu jsem si opravdu užila. Ať už tím, jak s hlavní hrdinkou prožíváte den za dnem, společně se zamilováváte, nebo pak pláčete pro úžasného tatínka…

Co jsem přečetla v červenci?

24. července 2014 v 1:15 | Yanny.)) |  ♥ Projekty

Prázdniny a léto všeobecně bývá ve znamení volnějších dnů, kdy se těšíte na to, až budete konečně číst. Což o to, na čtení se v létě čas najde vždycky - válíte s u vody, tak čtete, venku prší, čtete, jedete na brigádu veřejnou dopravou, zase čtete…Ale kdy jen budete psát ty recenze?

Já se musím přiznat, že poslední dobou skoro ani nezapínám počítač. Vždycky si vystačím s informační dávkou z mého chytrého telefonu a tím to pro mě hasne. Jenže kdy vás seznámím s těmi všemi skvělými knihami, které jsem četla?

Tak jsem si řekla, že to udělám přesně tak, jako jsem udělala nedávno v článku "Knihy, které jsem přečetla, ale nikdy na ně nenapsala recenzi." V krátkosti vás seznámím s knihami, které jsem četla teď v červenci, a které byste rozhodně neměli opomenout.
 


Všechny cesty vedou do hrobu: Westernovská komedie, která vsází na neoriginální vtipy v originálním prostředí

26. června 2014 v 13:07 | Yanny.)) |  ♥ Recenze na filmy
Originální westernovská komedie vás přesvědčí o tom, že bychom všichni měli chodit rovnou v rakvích

Také už jste si několikrát říkali - co ještě mohou filmaři vymyslet za originální námět? Vždyť už skoro všechno bylo natočeno!

Pak se ale objeví nový trailer na další film a vy si říkáte: "No jo, to tu vlastně ještě nebylo!"

Přesně to jsem si říkala, když jsem viděla poprvé trailer na film "Všechny cesty vedou do hrobu", ve kterém hrají známé hvězdy jako Amanda Seyfried, Patrick Neil Harris, Liam Neeson a Charlize Theron. V té hlavní roli se představil Seth MacFarlane, kterého jsme zřejmě do dneška pořádně neznali, ale díky téhle roli na něj určitě jen tam nezapomeneme.

A co se vlastně v této westernovce děje? Louise (Amanda Seyfried) se rozejde se svým dlouholetým přítelem Albertem (Seth MacFarlane) a vymění ho za majitele obchodu, kde se vám starají o váš pěstěný knír (Patrick Neil Harris). Do toho přijede krásná Anna (Charlize Theron), která je manželkou nejobávanějšího pistolníka divokého západu (Liam Neeson). Vše se samozřejmě dostatečně zamotá tak, že z toho vznikne nejedna přestřelka.

Možná se bojíte toho, že bude film příliš sprostý. Přece jenom je od tvůrců "Teddyho", který je vtipy, které si neberou servítky trochu proslulý… No, jemný humor zde nečekejte. Ale na druhou stranu, si dovolím tvrdit, že vás nic z toho přímo neurazí.

Nekonečná láska – Scott Spencer

16. června 2014 v 15:15 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
Klasický příběh o lásce, který má potenciál být stejně dojemný a oblíbený jako romány Nicholase Sparkse. Nebo tak alespoň působí. Přesto je to něco úplně jiného.

K této knize jsem se dostala trochu zvláštní cestou - seděla jsem v kině a poprvé viděla trailer na film, který tvrdí, že je zfilmovanou verzí této knihy. V hlavní mužské roli Alex Pettyfer, kterého můžete znát z filmu "Bez kalhot" nebo "Jsem číslo čtyři. V té ženské roli se zase seznámíte s Gabrielou Wilde, která je opravdu nádherná a už se mihla na stříbrném plátně v hororu "Carrie", slavném románu od Stephena Kinga.

Když jsem tento trailer viděla, říkala jsem si, že to snad nemůže být více kýčovitější. Už jen ten název! Nekonečná láska… Přesto jsem zkrátka ta cílovka, pro kterou jsou tyto filmy točeny, a tak jsem o filmu začala přemýšlet. Může to být ta správná romantická dojárna, jaké mám já ráda. Když jsem se o tom pak bavila s kamarádkami, které jsou, stejně jako já, fanynkami Nicholase Sparkse, domluvily jsme se, že na to prostě půjdeme.

Film se mi opravdu hodně líbil. Byl sice strašně přeslazený a celkově mi to přišlo trochu hloupoučké, přesto jsem si to užívala. Bavilo mě, jak byl film udělaný v "retro" stylu, ale přesto si tam hlavní hrdinové textovali přes iPhony. Líbily se mi ty kýčovitosti, protože to je zkrátka přesně to, o čem všechny holky sní a rády se na to dívají.


Z filmu jsem byla opravdu natolik okouzlená, že jsem si doma i pouštěla soundtrack, který je opravdu plný skvělých písniček. Například: Pumpin Blood - NoNoNo, All of me - Tanlines nebo Peaches - In the Valley Below. Pokud vás to zajímá, pusťte si alespoň tyhle tři písničky na youtube, věřím, že se vám budou líbit. Já jsem je zařadila do svého každodenně pouštěného playlistu a pořád mi hrají v hlavě. Alespoň tu první, tu budete určitě znát už jedné reklamy a líbí se snad každému.

Když jsem tedy započala takovou svou malou velkou posedlost tímto příběhem, přirozeně jsem se začala shánět po knížce.

Další články


Kam dál