Vítej v mém světě plném písmenek!

Talisman – Nicholas Sparks

12. května 2012 v 16:25 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno


Je pár knih, které vám nedají spát, dokud je prostě nedočtete. Za tu krátkou dobu, co je čtete, narážíte do sloupů a lidí, nedojdete si na záchod, dokud nedočtete kapitolu, jste schopní být vzhůru i do čtyř do rána a v osm ráno už zase vstáváte, jen abyste mohli číst. Takové kouzlo příběhu má opravdu jen velmi málo knih.

Tak teď si můžete gratulovat, právě jste narazili na další takovou.

To, co se rozhodně nedá Talismanu vytknout, je její čtivost. Opravdu, ani se nenadechnete a už jí máte přečtenou.

Upřímně, pořád musím přemýšlet, co Sparks s touhle knihou provedl, že mě tak dostala. Protože když nad tím tak přemýšlím, zas tak úplně převratná nebyla. Ale měla prostě své kouzlo, kterým mi učarovala.

Nicholas Sparks je prostě Bůh. Nebo skrz jeho myšlenky k nám promlouvá Bůh, to nevím. To je klidně možné.

Jde o další typický romantický příběh. Dokonce se zde objevuje i jeden voják.

Logan je mariňákem v americké armádě. Do války odešel, protože to tak měli ve zvyku v rodině. Nejdříve odpromovat na vysoké škole s nejlepšími výsledky, poté narukovat a až po pár letech si mohl zaslouženě hledat lásku.

Logan má již svou službu za sebou, a tak se rozhodne udělat něco, do čeho ho stále nutil jeho kamarád Viktor. Vyhledat dívku, která mu zachránila život.

Nosí u sebe totiž denně jednu fotku, kterou našel, když byli v akci. Na fotce je dívka, blondýnka a vzkaz, aby na sebe dotyčný, komu fotka patřila, dával pozor.

Ani neví, proč si fotku nechal. Ale věděl, že od té doby, co má ji vždy s sebou, jako zázrakem jako jediný přežívá všechny smrtelné útoky.

Ví, že je to bláznovství, aby nějaký kousek papíru byl takhle důležitý, ale dá na rady Viktora, který si myslí, že je to osudové znamení a podle fotky dívku vyhledá.

Jakmile ji pozná a setká se s ní, není schopen jí všechno vysvětlit. Je si jistý, že kdyby to na Elizabeth hned vybalil, měla by ho za blázna.

A tak se raději nenápadně dostane do jejího života, přijme místo ošetřovatele psů v jejím útulku a sblíží se s jejím synem Benem a babičkou Nanou, která ji vychovala.

Vše vypadá velice dobře, Logan a Beth se do sebe zamilují a vy máte dojem, že jejich štěstí nemůže nic stát v cestě…

Jenže je tu žárlivý Elizabethin bývalý manžel Clayton, který si myslí, že i po rozvodu má na Beth právo a ona se nesmí zamilovat do nikoho jiného.
Celý článek | Počet komentářů: 8
 

Černobílý svět – Kathryn Stockettová

12. května 2012 v 13:01 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

"S dobrou hospodyní je to jako s pravou láskou. Za celý život najdeš jen jednu." (matka slečny Skeeter)

Jistě si dokážete vybavit takovou tu typickou provokaci, kdy na vás někdy někdo zaječel: "Neumíš zavírat dveře? Vy snad máte doma černochy?"

Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jaké by to bylo, kdybyste opravdu doma takového černocha měli?

Černocha, který za vámi běhá a uklízí všechny špinavé ponožky, které zahodíte, ustele vám postel, jakmile se ráno probudíte a odejdete do koupelny? Kdybyste opravdu měli někoho, kdo by za vás dělal všechno a vy nemuseli ani hnout prstem?

S touhle myšlenkou jsme si jistě zahrávali alespoň jednou všichni, když nám mamka vynadala, že jsme zas jednou nevyluxovali nebo nevyklidili myčku.

Teď si ale představte, že jste v americkém státě Missisippi v roce 1962 a doma takovou služku opravdu máte.

Zamysleli byste se někdy nad tím, co se takové ženě honí hlavou, co jí vadí, co si myslí o vás a zda je spokojená?

Slečna Skeeter, dcera jedné z těchto bohatých paniček, se nad touto otázkou pozastavila.

A protože má sen, stát se spisovatelkou, rozhodne se o tomto zakázaném tématu napsat knihu. Chce udělat rozhovory s několika služebnými a poté z toho udělat takovou knihu rozhovorů s černými.

Říkáte si, co je na tom?

Jenže vám nedochází, že černoši v té době nemohli něco takového jen tak udělat… začít mluvit.

Neměli na to zkrátka právo.
Celý článek | Počet komentářů: 5

Chatrč – Wm. Paul Young

4. května 2012 v 19:41 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Chatrč je druhou knihou, kterou čteme v knižním klubu a zároveň nejoblíbenější knihou mé nejlepší kamarádky Martiny. Až se stydím, že jsem se k ní konečně dostala až teď. Protože Martina o ní básní už rok.

Hned ze začátku vás musím upozornit, že pokud jste opravdu zapřisáhlým ateistou a jen pomyšlení na možnost, že všechny ty věci, které říká církev, by mohla mít alespoň z části pravda, vás rozčiluje, tahle kniha zřejmě nebude nic pro vás.

Protože ano, tato kniha je o Bohu. Ale pokud jste osoba citlivá a vnímavá a už jste si alespoň jednou položili otázku: "Co když je to pravda?", může se vám to líbit. Protože ačkoliv je to hodně duchovní příběh, bude se líbit i nevěřícím.

Nejdříve bych měla vysvětlit já svůj vlastní názor na toto téma… Osobně jsem nikdy do kostela nechodila, nečetla jsem Bibli, nemodlím se, a dokonce nejsem ani pokřtěná. Ale vždycky jsem to tak nějak cítila. Ten pocit, že asi ano… že tam nahoře něco bude.

Tento pocit má hodně lidí, ale je otázka, jak s ním naloží. Vždycky jsem se díky tomu pokládala za člověka věřícího, protože jsem si tento pojem vyložila tak, že když prostě věřím, tak jsem věřící. Ale nikdy jsem neměla možnost se k tomuto tématu nějak dostat více, protože moji rodiče to naprosto nechápou a nikdy ten můj zájem nebrali vážně. Až od té doby, co znám Martinu, klasickou křesťanku, mám se o tom s kým bavit.

Tahle kniha je podle mě takovým završením pro člověka, který stále váhá… protože obsahuje odpovědi. Na spoustu věcí, které vám jistě v tomto ohledu nesedí.

A protože je podle skutečné události, přinutí vás to konečně uvěřit.

William, autor knihy, tuto knihu napsal na základě vyprávění svého dobrého přítele, Macka, kterému se to celé stalo. Mack původně chtěl, aby kniha byla určená jen pro jeho rodinu, protože tak dokázal prostřednictvím Willa a písmen, vyjádřit to, co by nikdy nedokázal odvyprávět.

Mackovi se stala totiž nejhorší věc, která se mu jako otci mohla přihodit. Někdo mu unesl jeho nejmladší dcerku, Missi.

V té době, kdy už je nadmíru jasné, že se malá Missi nikdy nenajde, Mack začíná pomalu ztrácet víru… nemůže pochopit, jak je možné, že se něco takového mohlo stát a že to mohl Bůh dopustit.

Jenže pak obdrží vzkaz, který vypadá, jako kdyby byl od Boha. V tomto vzkazu ho Bůh vyzývá k tomu, aby se s ním setkal v jedné opuštěné chatrči, kde byly nalezeny důkazy o Missiině smrti…

Mack to nejdříve bere jako krutý žert… pak si pomyslí, že to může být léčka od skutečného vraha… ale nakonec ho k tomu jakási síla tolik volá, že se do Chatrče opravdu vydá.

A tam se setkává se třemi postavami. Bohem, Ježíšem a Duchem svatým.
Celý článek | Počet komentářů: 12

Nenasytná – Meg Cabotová

28. dubna 2012 v 14:04 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno


Reakce velice oblíbené a populární spisovatelky Meg Cabotové na upíří šílenství v literatuře. A pro mě konečné rozloučí s celým tímhle tématem.

Slyšela jsem o téhle knížce obrovské chvály a velice dlouho ji sháněla, než jsem jí konečně ulovila do svých spárů.

Jenže jakmile jsem jí rozečetla, už jsem z toho tak nadšená nebyla. Až příliš pozdě jsem si uvědomila, že se jedná zase o upíří tématiku. A že já už jí mám plné zuby.

Ale na druhou stranu, ačkoliv jsem tuhle pět- seti-stránkovou knihu četla opravdu na můj vkus až moc dlouho, stále to byla Cabotová, která se čte dobře.

Někde uprostřed knihy mi došlo, že tahle kniha pro mě má jen jediný význam - s klidným srdcem se můžu rozloučit s upírskou tématikou a zaříct se, že už si nikdy o upírech nic nepřečtu. Už to zkrátka stačilo.

I když tenhle příběh se vážně docela povedl. A upíři a celá zápletka je vymyšlená opravdu dobře.

Líbilo se mi, že si spisovatelka nevymýšlela vlastní pravidla, než ta která jsou o upírech už několik století známá. A že upíry udělala opravdu jako ty typické z Drákuly. Dokonce hlavní hrdina, upír, do kterého se naše hrdinka zamilovala, byl samotným synem Drákuly.

Celý ten příběh působil… reálněji, než všechno ostatní, co jsem kdy o upírech četla. Ale ani tak jsem si z toho na zadek nesedla.
Celý článek | Počet komentářů: 3

Druhý sraz čtenářského klubu Cup of literature. ♥ "Pickwickův klub se po sto letech znovu sešel!"

27. dubna 2012 v 23:44 | Yanny.)) |  ♥ Náš Čtenářský klub


22. května 2012 se konal oficiální druhý sraz Čtenářského klubu Cup of literature. A musím říct, že jsme si zase toto příjemné odpoledne náležitě užily! :)

Tentokrát jsme se sešly v neděli v knihkupectví bux.cz v obchodním centru Harfa v Praze 9.

Musím říct, že toto knihkupectví bylo mnohem příjemnější a byli k nám i vřelejší. Rezervace tam totiž proběhla bez sebemenších problémů, a když jsme tam s Barčou, magorkou z Narnie ♥, v neděli dorazily, už tam na nás čekaly stolečky s lístky REZERVACE.

Stoly jsme měly zamluvené všechny. Což bylo super. Příjemný číšník, který nám pomohl stoly srazit k sobě, byl ještě lepší. :D Také za to pak dostal náležité dýško. ;)

Bylo nás zase 6, ale tentokrát v trochu jiné sestavě. Bohužel nepřišly dvě slečny z minulého setkání - Martina, má spolužačka a doporučovatelka další květnové knihy a Kristýna, milovnice Jefferyho Deavera.

Na místo toho, ale dorazily dvě slečny, které jsou jinak nepostradatelnými členkami, ale posledně dorazit nemohly, a to holky, které jistě znáte pod blogovými přezdívkami Willinda a Kath.

Měla jsem obrovskou radost, když jsem slyšela, že se holkám knížka Malé ženy líbila. Sice jí nestihly celou přečíst všechny, ale už jenom to, že opravdu na mé doporučení začaly, mě vážně hřálo u srdce. :)

Tím bych také chtěla vysvětlit název článku. Ti, kteří četli Malé ženy od Louisy May Alcottové, možná pochopili, pro ostatní ráda popíšu - Pickwickův klub byl klub, nebo spíše noviny, na které si hrály sestry Marchovy, hlavní hrdinky románu. A v tomto duchu a pod tímto názvem jsem také prezentovala tento dubnový sraz.

Nejdříve jsme o knize dlouze a celkem živě diskutovaly a pak se pokusily o to, co jsem holkám už v události slibovala - podívaly jsme se společně na film. Tedy alespoň na část, protože jsme to raději zastavily v místech, kde holky skončily, aby jim to příběh příliš nenaspoilerovalo.

Následně jsme si daly klasické kolečko po knihkupectví, okomentovaly nové papírové přírůstky ve světě a pak se odebraly něco dobrého sníst.

Zjistily jsme totiž, že knihy nejsou to jediné, co nás spojuje, ale že všechny milujeme také neuvěřitelným způsobem jídlo.

Z tohohle místa také vznikla naše "památeční" fotka, protože jsem si na společně focení vzpomněla až tam.

Děvčata, mockrát vám děkuju za účast, za nadšení pro čtení Malých žen a nezapomeňte, další knihou je Chatrč od Williama Paula Younga. Kdokoliv bude mít problém knihu sehnat, napište mi a já už to nějak vymyslím a pomohu vám.

Budu se těšit na další setkání. *

Další plánované setkání v nejbližší době:

♥ autogramiáda Christophera Paoliniho (5.5.2012)

♥ knižní veletrh (17.-20.5.2012)

♥ autogramiáda Terezy Benešové a křest knihy Gjorkové: Tajemství minulosti (8.6.2012)

Počet komentářů: 8

Další články

Kam dál