Vítej v mém světě plném písmenek!

Srpen 2009

První článek v historii blogu! Vítám tě Yan-ny.blog.cz!

31. srpna 2009 v 22:26 | Yanny |  ♥ Myslánka
Dne 31.Srpna 2oo9 jsem založila tenhle blog.
Není to nějak významný den pro lidstvo, ale pro mě určitě ano. Zakládám svůj nový koutek, svojí novou vrbu a centrum veškerého mého zájmu a zábavy.
Od 1.září začínám chodit na novou školu, na střední školu, obchodní akademii- ekonomické lyceum. Nastupuji do nové třídy, budu se scházet s jinými lidmi a začnu žít celkově nový život.
Takže mi prostě přijde přirozené začít úplně od píky i v tom svém internetovém světě.
Chci mít nový čistý štít, na který můžu začít shrabovat své slasti i strasti.
A také začínám psát novou stránku knihy svého života. :]
Nemám z toho moc velkou radost, protože tenhle můj budoucí nový život začínám žít trochu nedobrovolně, ale tak už to většinou bývá ke konci devítky…
Hodně často jsem přemýšlela o tom, že bych změnila školu, prostředí… Snila jsem o stěhování nebo o přestupu na novou školu a o tom, že bych byla ve třídě nová a začínala se seznamovat se spolužáky. Chtěla jsem změnu. Ale teď, když jí budu muset mít, ať chci či nechci, nemám z ní dobrý pocit.
Ale vím, že je to nevyhnutelné… A já bych k ní stejně nakonec přistoupila, i kdybych mohla na základce strávit celý život. Devět let je možná tak akorát, ale já se stejně neubráním myšlence, že bych tam chtěla být ještě rok. Ale být tam ještě rok, znamená mnohem trápení navíc, protože deset let? To bych z té školy neodešla vůbec.
Těším se na střední, vážně jo. Ale nevím…
Prostě nevím, musím nad tím pořád přemýšlet a pořád dokolečka si v hlavě omílat ty fráze jako: Jsem už na to dostatečně připravená?
Vím, že to strašně dramatizuju, ale taková už prostě jsem. Beru všechno prostě děsně vážně.
No vidíte to, chtěla jsem napsat článek o tom, jak se těším na to, až budu psát na tenhle blog, a nakonec je z toho úvaha o tom, jak se strachuju střední školy a nechci opustit tu školu základní.
Ale na tomhle blogu to bude nejspíš na denním pořádku.
Většinou prostě moje vylité srdíčko. :] Až to možná potom budu muset uklízet… :D
Chci sem psát často, kdykoliv, kdy budu potřebovat.
Na svůj minulý blog jsem kašlala, neustále ho zanedbávala a pak psala článek vždycky jenom za uherskej rok a vůbec mě to nenaplňovalo. Budu se do toho nutit, ale pak mi to bude pomáhat, vím to. Vždycky, když všechno sepíšu, jako kdyby to ze mě najednou všechno spadlo… A nejde jenom o moje deprese, blbé pocity, kterých mám teda požehnaně. Ale taky o ty skvělé chvilky, vydařené akce a radosti… Budu se taky trochu vytahovat. :] Pokud bude s čím.
Takže:
Vítám tě bločku v mém novém životě. Budeš mi asi hodně často oporou. :]
A děkuju všem, kdo budou chtít tyhle pubertácké kecy číst. I když těch "všech" asi nebude mnoho...
Tak nashledanou v dalším článku. :]