Vítej v mém světě plném písmenek!

Hostitel - Stephenie Mayerová

12. září 2009 v 20:12 | Yanny |  ♥ Přečteno


Naprosto bravurní literární dílo.
Kdybych psala opravdové recenze do opravdových novin či časopisů a udávala hvězdičky a počet procent za kvalitu příběhu a výkonu spisovatele, označila bych tuto knihu se čtyřmi hvězdičkami z pěti.
A s 95 procenty.
Proč ne s plným počtem hvězdiček a se sto procenty?
Hnedle vám to vysvětlím.

Začnu těmi pěti procenty, které se mi v té knize nelíbily, abych potom zakončila optimisticky a radostně.
Rozhodně nejsem v literárním světě tak zběhlá, abych mohla kritizovat jednu z nejlepších a nejúspěšnějších spisovatelů současnosti, takže to vezmu hopem.
Při čtení (nebo spíš hltání) této knihy mě rozčilovaly malé drobnosti.
Ale někdy mě tyto malé drobnosti donutily zavřít knihu, odložit jí a vyčkat do dalšího dne, kdy zase budu mít na tyhle malichernosti náladu.
Začnu od začátku: když jsem si tuto knihu koupila a otevřela první stránky s nadšením, jaké to bude zase nádherné počteníčko, byla jsem zklamaná.
První stránky mě ani za mák nebavily.
Kdybych nevěděla, že Stephenie je génius, a že stvořila Twilight ságu, knihy, které miluji nadevšechno na světě, asi bych na knížku rychle zapomněla a nepokoušela se jí prokousat do dějové pavučiny, která mě potom stáhla s sebou jako malou neokřídlenou a bezbrannou mušku.
A kdybych samozřejmě za knihu nezaplatila pětikilo, to musím taky upřímně přiznat.
Prvních osum kapitol mě přímo rozčilovalo!
První stránku jsem četla asi patnáctkrát, abych pochopila její význam.
Už jenom první věta, která obsahovala naprosto jednoduchou, ale zato nechápavou větu:
Léčitel se jmenoval Hlubový brod.
Kdo má být sakra léčitel a proč se do prkvančic jmenuje Hlubový brod?
Ale nevzdávala jsem to. Stejně jako Melanie.
Četla jsem dál a jenom doufala, že nastane okamžik, kdy se do knihy položím, napřímím se a budu všechno hltat.
Jenže opravdu až do osmé kapitoly jsem četla pozorně slovo od slova, protože to na mě bylo strašně složité a nelogické…
Velká spousta nových jmen, nových vjemů a věcí… Aniž by vám někdo vysvětlil, jak se vůbec mimozemšťané dostali na zem a co u nás pohledávají.
Teprve v osmé kapitole začnou vaše smysly opravdu bystřit a vás příběh začne zajímat.
A pak, když se prokoušete až k osmé kapitole, vás to strhne takovou rychlostí, že se vzpamatujete až v úplně poslední větě.
Mám pár věcí, které bych Stephenie možná vytkla, kdybych jí někdy osobně poznala (ovšem až po tom, co bych jí zlíbala ruce a nohy, začala jí neskutečně chválit, vyznávat lásku, děkovat a ptát se na všechno možné i nemožné… :D).
Strašně mě vytáčí, že každá její hrdinka (i když jich samozřejmě nebylo moc- jenom Bella, Poutnice a Melanie) se pokaždé, ale opravdu skoro v každé kapitole smiřuje se smrtí. A čeká na ní.
Všechny její hrdinky si pořád pokládají otázku: "Tak, kdy už mě konečně zabijí?" a v hlavě si střádají plány, kolik lidí by mohly zachránit, ještě před tím, než zemřou.
To je to, co mě třeba v Hostiteli úplně strašně vytáčelo!
Ve Stmívání se to dá pochopit, Bella žije s krvelačným upírem, jeho rodinou a její nejlepší přítel je vlkodlak.
Dá se to dokonce pochopit i v Hostiteli. Poutnice, nebo taky Wanda, jak se jí říkají, zažívá opravdu hodně nebezpečných chvil a někdy opravdu utíká hrobníkovi z lopaty. Ale, aby pořád uvažovala o tom, jak umře, nebo se na to připravovala? Opravdu skoro pořád? Někdy to Stephenie trochu přeháněla.
Myslím si, že by chudinka asi potřebovala psychologa, protože jestli na smrt myslí tak často, jako její hrdinky…


Další věc, kterou bych jí vytkla a docela často jsem si toho všímala, jak v Twilight sáze, nebo v Hostiteli, je fakt, že neustále dokolečka opakuje stejné slovní obraty.
Ovšem nevím, jestli to není chyba překladatele…
Výrazy jako: studený jako led, horký jako ohen, stáhl rty do tenké linky, nebo měl okolo očí vrásky z důsledku častého smíchu, se opakují skoro pořád…
A pak je tu ta strašná nereálnost některých činů.
Její hrdinky jsou vážné trochu Marry Sue (člověk, který je dokonalý z každé stránky povahy).
Bella, Wanda a Melanie by položily vlastní život za člověka, kterého nejvíc milují. To není tak nenormální, myslím si, že by to asi udělal každý druhý člověk na planetě, ale aby o tom pořád mluvil?
Jejich povaha je tak laskavá a tak čistá… Nikdy nejsou sobecké! Ani v jeden okamžiku nepomyslí na to, co by bylo pro ně nejlepší a pořád myslí jen na ty druhé!
A pak je tu ta láska.
No jasně… samozřejmě, že s tím začnu.
Je pravda, že kdybych knihu někdy při čtení trochu naklonila, asi by z ní vytekl pořádný hrníček medu.
To, jak Melanie a Poutnice milují Jareda a Jamieho, je úplně neskutečné. A popisují to do posledního detailu…
Je fakt, že pravá láska nejspíš opravdu existuje a je také neskutečně silná ta láska mateřská a sourozenecká… ale aby to bylo tak silné? Tak úplně STRAŠNĚ moc silné?
No… někdy bych těch kýčů trochu ubrala…
Ale takhle nějak prostě píše Stephenie. Je to její charakteristický podpis.

Kdybych srovnala styl psaní Meyerové a Rowlingové, našla bych opravdu hodně hodně velkých odlišností.
Rowlingová píše všechno jasně a přesně. Nikdy se nad něčím nezaobýrá déle, než jednu kapitolu. Každá její věta dává smysl a vy nemáte potřebu něco číst dvakrát. Její děj je logický a přímo geniální. Všechno, co vymyslí, do sebe zapadá. Nepodceňuje své hrdiny a nedělá z nich pitomce.
Za to Meyerová trochu ano. Někdy vás některá skutečnost přímo udeří do očí a vy máte chuť na dotyčnou v knize zařvat pravdu, kterou ona si s opravdu velkým zděšením uvědomí až v dalších třech kapitolách, po tom, co o tom sáhodlouze dumala a nemohla se dobrat výsledku.
Ale po slohové stránce píše Meyrová rozhodně krásněji. Má věty, které byste prostě sami nikdy nevymysleli. A všechno má takový cit, že vás opravdu rozbrečí jenom vyznání lásky mezi hlavními hrdiny! Zní to jako klišé, ale je to pravda.

Tak a teď jsem se konečně odebrala k těm pozitivním stránkám knihy Hostitel.
Tak tedy, po tom, co přetrpíte první kapitoly, vás děj strhne tak, že vám prostě nedá pokoj, dokud tu knihu celou nedočtete!
I když je vám někdy vprostřed knihy jasné, jak to celé skončí, prostě se neovládnete a hltáte a hltáte dál.
Stephenie opravdu stihne všechno:
Stihne vás nasrat, rozbrečet, rozesmát, opravdu náležitě zabavit a taky znudit.
Myslím si, že Hostitel má úplně zbytečně 552 stran.
Je tam hodně věcí, které se dokolečka jenom opakují a na stránkách 100 až 200 dumáte, jestli tyhle kecy budou trvat i dál, nebo se začne něco konečně dít.
Úplně nejvíc se toho stane ke konci a děj se tak posune, že vy si pořád musíte pokládat otázku, jak se to jenom stalo, že jste to nezaregistrovali.
A v úplně poslední kapitole brečíte tak hystericky, že se na vás přijde podívat máma z kuchyně, co se vám stalo, protože má dojem, že vám musel buďto umřít nejlepší přítel, nebo jste si minimálně zlomili nohu.
A všechno dopadne tak krásně, ideálně a dokonale, že máte najednou dojem, že celý svět je krásný, i když jste právě přečetli knihu o konci světa.

Děj knihy:
Představte si to nejhorší. To, co předpovídají vědci už pěknou řádku let a to, čeho se naše lidstvo nejvíc obává.
Napadnou nás mimozemšťané. A ukradnou nám planetu.
Ano, ztráta planety je strašná věc, ale alespoň žijete…
Jenže v tomhle příběhu nepřežijete.
Tedy vaše mysl, váš mozek, vaše rozhodování a hlavně vaše duše nepřežije.
Tělo ano.
A začne ho ovládat někdo úplně cizí.
Mimozemšťan. Duše.
Tito mimozemštané nejsou normální bytosti.
Jsou to pouze takové malé stříbrné chobotnice, které vám vniknou do hlavy a zabijí vaší osobnost.
Tito mimozemštané jsou geniální. Dokáží vyléčit jakoukoliv nemoc a cokoliv, co na druhém zkoušejí dělají bezbolestně. Mají totiž úplně geniální léky.
Ale hlavní na nich je, že jsou neskutečně laskaví.
Jsou to takoví "děti květin".
Tenhle jediný druh by si mohl dovolit nosit trička s nápisy: Peace, please.
Nesnášejí násilí a nenávist. Nemohou pochopit, jak je možné, že se některá rasa sama bez sebe mezi sebou zabíjí.
V obchodech neplatí, všichni si absolutně důvěřují. Všichni mají poslání, které vykonávají, aniž by za to dostávali plat. Nikdy nelžou a nikdy si ani nezkřiví vlásek na hlavě. Nebo spíš chapadélko na těle. :D
Ale jsou to zloději těl. Jak důvtipné. :D
Jsou to ti nejobávanější a asi nejzlejší bytosti v celém vesmíru, ale přitom jsou také ti nejhodnější a nejlaskavější bytosti na celé širém světě.
Před planetou země ukradli ještě spousty planet: planetu květin, netopýrů, medvědů, mořských chaluh, draků a pavouků.
A všem těmto bytostem ukradli těla.
A teď je ukradli každému na planetě Zemi.
Kromě hrstce přežívajících divokých lidí, mezi které patří i Melanie, Jared a Jamie.
Mají dojem, že jsou poslední lidé v celém vesmíru.
Udržují se na naživu pouze krádežemi a vykrádáním domů duší.
A při některé z těchto výprav chytí i Melanie.
A co to znamená? Implantují do ní duši. Zabijí její osobnost.
A nedají do ní jen tak nějakou duši- ale duši Poutnice. Duši, která procestovala už spousty planet a už byla v mnoha tělech. Ale nikdy se nesetkala s ničím takovým, jako na téhle planetě.
Totiž, její nová lidská hostitelka se odmítá vzdát vládou nad svým tělem a stále žije.
A tak Poutnice a Melanie mají propojené mozky. A Melanie nedává Poutnici pokoj.
Nenávidí jí. A pořád jí hlavu plní vzpomínkami na Jareda a Jamieho.
Ale jelikož má Poutnice s Melanie propojený mozek a má úplně stejné srdce a tělo, jako měla před tím Melanie, zamiluje se do Jareda a Jamieho úplně stejně jako Melanie.
A rozhodne se, že jako první duše na světě zradí svůj druh a přidá se k lidem. A začne je hledat.
Po tom, co málem zemře v poušti, najde pod složitým klíčem, který jí ještě před útokem mimozemštanů dal strejda Jeb, skupinu přežívajících lidí, kteří se skrývají před dušemi.
Jenže oni jí nenávidí. Je to přece duše! A dokonce duše, která jim ukradla Melanie, jejich příbuznou!
Nejvíc ze všeho jí nenávidí Jared.
Ovšem Jeb pro ní má pochopení. A nějakým nevysvětlitelným způsobem jí rozumí a chrání jí před tím, aby jí všichni zabili.
Po tom, co si všichni uvědomí, že je Poutnice hodná a opravdu lidi miluje a nejvíc miluje Jareda a Jamieho, protože v ní Melanie ještě pořád žije, přijmou jí k sobě domů. A vymyslí jí jméno Wanda.
(asi proto, že je tak trochu vadná :D)
Jenomže Wanda, ačkoliv miluje Jareda, kvůli Melanie, začne se i ona sama zamilovávat.
Ale do člověka.
A ten člověk do ní…
Ian se do ní zamiluje, i když ví, že je to pouhá chobotnice. Miluje prostě její povahu.
Ach, jak romantické a nemožné…
Tak… a ted si zkuste představit, jak to dopadne.
Zůstane Wanda, s Melanie v sobě, s Jaredem nebo s Ianem?
Je opravdu takový konec světa, jak to vypadá?
Dá se to snad ještě nějak zachránit?
Přečtěte si to.
Možná vám u toho naskočí pulz, že budete studený jako led, nebo naopak horký jako ohen. Pár kapitol budete číst se rty stisknutými do úzké čárky. Ale garantuji vám, že vám to nakonec vykouzlí pár těch vrásek okolo očí, které tak připomínají vějířky.
Psychologický román, který stojí za přečtení. Budete nad tím muset neustále přemýšlet a doufat, že nikdy nenastane takový konec světa.

Hodnocení: 5/5

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rheuš ^^ Rheuš ^^ | Web | 13. září 2009 v 14:33 | Reagovat

Moc krásně tu knihu popisuješ a líbí se mi, že v recenzi přidáváš i to, co se ti nelíbilo. U většiny blogů spíš najdeš: Kniha byla faktis mocinky super a blá blá blá.
A na Meyerové mně taky občas něco štve. A ano, taky musím uznat, že umí nádherně psát :)
Určitě si tu knihu, až seženu těch 500 Kč, zajdu koupit :)

2 Marťa Vavreková Marťa Vavreková | 13. září 2009 v 17:27 | Reagovat

To je tak krásně nepsaný Jani.Úplně si mě na to navnadila,už se moc těším až si to přečtu.Jednou z tebe bude úžasná spisovatelka=)

3 Jaňula-Suzi Jaňula-Suzi | Web | 16. září 2009 v 18:20 | Reagovat

máš pravdu že to přehání s tou smrtí pořád, ale... mě se šíleně líbí jak píšeš!:)

4 B B | Web | 18. listopadu 2009 v 19:46 | Reagovat

TY jo fakt moc krásně píšeš...ale je to na mě moc dlouhé, takže jsem si přečetla jen zápory...ke kladům se dostanu snad příště.
Je fakt, že knížka je nechutně přeslazená, ale vůbec mi to nevadí... ba právě naopak ...něco takového právě potřebuju...strašně se mi líbí hlavně to, že Steph kloubí dohromady fantasy a romantiku...to je tak děsně geniální až to bolí.
Knížku už čtu po druhé a myslím, že jen u toho nezůstane :)

5 Inward Inward | 4. srpna 2010 v 12:13 | Reagovat

Musím přiznat, že z Meyerové docela rostu a Stmívání mi neuvěřitelně leze krkem. Hlavně kvůli Belle, která je neuvěřitelně pitomá a Edwardovi, který je totální Mary Sue v mužksé podobě :)
Ale proti gustu.... :)

6 Amy.~ Amy.~ | Web | 29. října 2010 v 18:47 | Reagovat

Uuu dneska jsem si jí koupila a už jsem u 5 kapitoly :D :))

7 Zlatka Zlatka | Web | 1. ledna 2011 v 22:58 | Reagovat

Ta knížka mě naprosto dostala, když to vezmu s nadhledem a časově zpátky, možná se mi líbí dokonce více, než Stmívání. Je fakt, že se mi nečetla tak dobře jako Stmívání, ale naprosto mě dostalo, jak Stephenie všechno dokáže tak skvěle popsat a hlavně ty jejich "chobotnice" :D Když jsem to četla, jako bych se dívala na film ;) Ale co mě naštvalo, byl konec... nemám ráda Happy Endy.. nechala bych jí umřít... :D (Já vím, jsem divná :D)

8 Eviřenka Eviřenka | 18. ledna 2011 v 20:18 | Reagovat

[7]: Nejsi...:-D
Ale alespoň je šance na pokračování...:-)

9 Petr Brož Petr Brož | E-mail | 7. února 2011 v 0:47 | Reagovat

Já teda nevím,jestli zde někdo zná ságu Hvězdná Brána. Jestli ne,tak doporučuji alespoň jeden díl. Možná mnoho z vás ztratí iluze o tom,kdo je autorem nápadu s takzvanou duší a její implantací...
Mayerová by se měla stydět.
Doufám,že studio MGM podá žalobu a vysoudí z ní každý halíř,který na této knize vydělá !

10 kristen kristen | 5. března 2011 v 19:28 | Reagovat

poutnice je anglicky WANDEDER - WANDA ,u nás to je teda horší a mín pochopitelný POUTNICE - WANDA

11 kristen kristen | 5. března 2011 v 19:28 | Reagovat

*WANDERER

12 Yanny.)) Yanny.)) | 6. března 2011 v 18:33 | Reagovat

[10]: Aha, to jsem netušila. :)) Děkuju, jsem zas o něco chytřejší. :))

13 "xxx" "xxx" | Web | 10. dubna 2011 v 11:37 | Reagovat

Ani nedokážu vyjádřit, jak moc se mi Hostitel líbí ! :) Lepší než Twilight sága!! :) A to se vůbec nebojím říct! :D

14 nel-ly nel-ly | Web | 21. dubna 2012 v 20:05 | Reagovat

mě se Hostitel i líbil, určitě to bylo čtivý, ale myslím, že by autorka mohla použovat o tom, aby nekopírovala samu sebe... protože psychicky labilní hlavní hrdinka sužována dvěma muži, to už tu bylo a dokonce u samotné Meyerové
krom toho je tu pak podobnost s Hvězdnou bránou atd. ale tak to se odpustit dá, ona originalita je dost relativní pojem... na druhou stranu myslím, že se z toho dalo vykřesat víc, už proto, že jsem se první část knihy dost nudila a tý romantiky na mě bylo až příliš

jo, jako YA je to lepší průměr, ale prezenvotavt Hostiele jako knihu pro dospělé? nevím, myslím, že krom trochy násilí, to byl jasný žánr ostatních YA

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama