Vítej v mém světě plném písmenek!

Březen 2010

Na Větrné hůrce - Emily Brontëová

10. března 2010 v 18:00 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
Přesně ze stejných důvodů, proč jsem si přečetla Rozum a cit jsem si samozřejmě přečetla i tuhle knížku. Tentokrát jí Bella četla zase v Zatmění a často o ní diskutovala s Edwardem. Byla jsem zvědavá, tak jsem si jí sehnala v naší geniální knihovně na Vinohradech, kde je prostě všechno.
Musím se přiznat, že jsem se opravdu hodně bála se do knihy pustit. Zvídavost mi ale nedala a ponořila jsem se do tohoto prapodivného románu.
Dokola a dokola se nad tím zabývám a stále docházím ke stejnému závěru, že jsem nikdy nic podobného nečetla.
Bála jsem se, že se mi to bude špatně číst a budu se prokousávat některými pasážemi, ale k mému překvapení k ničemu takovému nedošlo dokonce ani ze začátku. Po slohové stránce je to naprosto jednoduché a pěkné, ale o to větší problém máte ztotožnit se s postavami a s jejich chováním.
Nejvíc se mi na tomto příběhu líbilo to, jak byl odvyprávěný.
Nebylo to napsané obyčejnou ich nebo er formou. Ale naprosto geniálně: příběh popisoval muž, který s ním neměl absolutně nic společného a byl pouze posluchačem. Pronajal si sídlo na Drozdově, místa konání celého příběhu, kde nedaleko žije tajemný muž jménem Heathcliff a nechává si celý jeho příběh vyprávět od své služky Eleny, která všeho byla svědkem. Něco takového jsem opravdu ještě neviděla a bylo to tak důmyslné, že by mě to vážně nikdy nenapadlo.
K našemu uspokojení měla Elena vytříbený názor na vše, co hrdinové knihy prováděli a naprosto skvělé nadání na to, vše popsat tak, že jste měli pocit, jako že stojíte přímo na dvoře Větrné hůrky.

Pýcha a předsudek - Jane Austenová

6. března 2010 v 2:07 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
yan-ny.blog.cz
Představuji vám to naprosto nejklasičtější dílo, od naší geniální a milované autorky Jane Austenové, o tom, jak může nenávist přerůst v lásku. Jakmile se řekne "Pýcha a předsudek", spousta lidí by si měla umět představit alespoň tu nesnášenlivost mezi těmito milenci, když už ne nic jiného.
Na rozdíl od předchozího románu, který jsem od ní četla, Rozumu a citu, je toto dílo jednodušší, lépe čtivé a všeobecně snazší pro čtenáře, kteří s těmito romány začínají a Jane čtou prvně v životě. A nejspíš i z tohoto důvodu je dílo oblíbenější, řekla bych.
Žádnou kapitolou nemáte potřebu se prokousávat, dokonce už jenom první věta: "Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky," na vás zapůsobí pohodově, s nadhledem a s takovým tím ironickým podtextem, které má vlastně celé dílo, ale zároveň je tak citlivé a opravdové.
(I když si nemohu odpustit malou poznámku a rýpnutí, že nedovedu pochopit, proč i po osmém vydání v tomto překladu z angličtiny, je kniha plná překlepů…)
Zda-li je to z prostředí a času, ve kterém jsem tuto knihu četla, to nevím, ale musím se přiznat, že díky nimž jsem tento příběh nehltala tolik, jak by si jistě zasluhoval. Zbytečně jsem na děj spěchala, protože jsem knihu potřebovala vrátit do knihovny (ačkoliv i tak mi tam naběhlo pěkně tučné zpozdné), a tak jsem knihu četla kdekoliv jsem jen měla příležitost. Ráda čtu v metru a (nesmějte se) i na záchode, či ve vaně, je to pro mě relax. :) Ale díky tomu, že jsem četla pod neustálým tlakem, zda mě zítra nečeká něco důležitého ve škole, neponořila jsem se tolik do příběhu a vše četla pouze po kapitolách a velmi roztržitě a rozkouskovaně. Ale už teď jsem přesvědčena o tom, že tenhle geniální literární kousek musím mít ve své knihovničce, takže i přesto, že už jsem ji četla a mohu si ji kdykoliv pučit znovu v knihovně, si ji koupím. A pochopit mé důvody mohou snad jen ti, kteří mají ke čtení stejný nebo podobný vztah, jako já.

4.Března || Volnost je důležitá...

4. března 2010 v 13:05 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka

Teď, když se snažím v hlavě přehlušit vrtačku mého milého souseda svými oblíbenými písničkami ze sluchátek, dokážu konečně pochopit, jak se asi cítil Ben Stiller ve filmu Baba na zabití, když potřeboval psát svoji knihu a ta baba ho pořád obtěžovala.
Nejspíš napíšu scénář na další film, něco jako Kutil na zabití. I když o tom silně pochybuji, jelikož se už tři týdny přemlouvám jen k tomu, abych dopsala recenzi na Větrnou hůrku, kterou, když jsem dočetla, odhodila ji k notebooku, abych z ní při psaní čerpala informace a ono se na ní zatím jenom stále práší. Mám v hlavě naprosto přesnou vizi, jak by dnešní den měl vypadat, což vypadá následovně: nejdříve napíšu tenhle článek do myslánky, ve kterém popíšu svůj mentální-momentální život, protože mám šílenou potřebu se s vámi o to všechno podělit. Pak tedy snad konečně dopíšu tu recenzi na Větrnou hůrku, ale to nevím, jak se mi bude dařit, poněvadž už můj mozek vynechává, a jelikož jsem si nesestavila body o dojmech, jako to vždycky dělávám. Dále se podívám znovu na film Pýcha a předsudek a napíšu vám recenzi na tenhle film a knížku, která je jeho předlohou a kterou jsem nedávno dočetla.
A jelikož má spolehlivá sluchátka nefungují a funguje pouze jedna pecka, budu to muset zvládnout s roztodivnými zvuky v hlavě- protože do jednoho ucha mi proudí písničky od Lykke Li a ve druhém mi duní vrtačka toho idiota nahoře.