Vítej v mém světě plném písmenek!

Duben 2010

Anna Elliotová nebo-li Pýcha a přemlouvání - Jane Austenová

27. dubna 2010 v 17:00 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
Mladší sestra Shakespearova" nebo "První moderní anglická autorka", ano. Naprosto souhlasím. Ach bože, jak já jí obdivuji! Tak nádherné příběhy dokázala napsat a přitom lásku sama nikdy pořádně nepoznala… Tenhle příběh mě zase naprosto strhl a uchválil! Schopnost vidět lidem až na dno duše, bouřlivé city, ironicky laděné vidění okolního světa, mravní hodnoty a suverénní vyprávěčský talent, tyto a ještě další klady bych mohla nalézt v jejích románech.
Pod názvem Pýcha a předsudek jsem si v knihovně nedokázala nic představit. Do té doby, než jsem si hned na další stránce přečetla, že je to totožné dílo s Annou Elliotovou. A o Anně Elliotové jsem slyšela hlavně díky tomu, že tento román vyšel po smrti autorky.
Je to naprosto odlišné dílo od těch dvou, co jsem zatím od Jane četla, tedy: Rozum a cit a Pýcha a předsudek.
Anna Elliotová je dcerou baroneta, je jí osmadvacet let, má dvě sestry a otce, ale k nikomu z nich nemá příliš vřelý vztah, zato ke své kmotřence Lady Rusellové ano, která jí také nahrazuje zemřelou matku. Na rozdíl od předešlých hrdinek, které jsem měla tu čest poznat, již Anna zamilovaná je, takže svého vyvoleného hledat nemusí. Jenže jejich sňatku štěstí nepřálo. Díky finančním důvodům a nátlaku Anniny rodiny se nevzali. Jenže Annu to i po osmi letech stále tíží a pořád na něho s láskou myslí.
Samozřejmě, že se její milý, kapitán Wentworth, objeví za humny. Když Elliotovi díky finančním potížím musí opustit své sídlo a přestěhovat do něčeho méně nákladného, na jejich místo se nastěhují manželé Croftovi. Jenže to s Annou náležitě otřese, protože si je vědoma toho, že to jsou příbuzní jejího bývalého snoubence. A tak se s ním samozřejmě později setkává.

Můj vysvlečenej deník - Johana Rubínová

22. dubna 2010 v 11:00 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
yan-ny.blog.cz
Tahle kniha je z úplně jiné soudku, než z jakého jsem poslední dobou čepovala. Není to literární klasika, ale náhodně vybraný titul z knihovny.
Nic jsem nehledala a jen tak přejížděla pohledem po regálu s dívčími romány, když v tom mojí pozornost upoutala růžová obálka- ta vás vždycky přiměje si knihu alespoň prohlédnout, i když nejste zastánci této barvy jako já, to musíte přiznat. Po uchopení knihy do ruky přichází tradiční prolistování stránkami a díky tomu zjistíte, že kniha je tištěná důvtipně jako deník s náznakem kroužků jako u sešitu. A to je podle mého názoru přesně ten moment, kdy se mladé slečny, které příliš rády nečtou, rozhodnou knihu zapůjčit či zakoupit. Je to takové "stylové", a když se vzadu dočtete, že kniha je plná sexu, marihuany, depresí, víte, že to bude zaručeně "pecka" zábava.
Jenže mě tohle příliš nepřesvědčilo a knihu jsem vrátila zpátky a vyběhla k poličce s romány od Jane Austenové. Po chvíli ovšem ke mně přišla kamarádka Lucka, na kterou zapůsobily přesně ty aspekty, které jsem před chvilkou popsala, s tím, že si knihu půjčí. Když jsem se pak Lucky ve škole ptala, jak se jí knížka líbí, odpověděla mi: "Jo, super. Ta holka mi připomíná tebe, protože tam popisuje, jak tu knihu napsala a vydala.
To si přečti." To mě opravdu upoutalo a hned jsem se o ní začala zajímat víc, poněvadž poprvé, když jsem tuhle kniha zavrhla, jsem neměla ponětí o tom, že je založená na pravdě a hlavní hrdinka popisuje svůj život přesně tak, jak se skutečně odehrál.
Takže ano, lidi:
Tuhle knihu napsala 17tiletá studentka pražského gymnázia, která odjakživa ráda čte a píše. Její profesor na literaturu jí přesvědčil o tom, aby si začala psát zápisky o svém každodenním životě a dávala mu to přečíst. Když si některé její neobyčejné dny přečte, rozhodne se, že má jedinečný talent a že jí pomůže, aby vydala knihu. Takže jí nutí do toho, aby psala každý den a psala o všem, co se kde šustne. A že má život opravdu zajímavý!

Recenze podle žánrů

18. dubna 2010 v 3:44 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

FANTASY KNIHY

Eragon


Erebos



















UTOPIE/DYSTOPIE














KLASIKA








ROMANTICKÉ



















SMUTNÉ







PSYCHOLOGICKÉ (TRAUMATICKÉ)


CESTOVÁNÍ ČASEM



POVINNÁ ČETBA

Kytice


Máj



HORORY

KRIMI



Žij každý den tak, jako kdyby měl být tvůj poslední.

11. dubna 2010 v 12:39 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka
yan-ny.blog.cz
Po včerejší noci mám tak melancholickou náladu a depresivní pocity uvnitř těla, že se z toho prostě musím vypsat.
Pořád tu jen tak sedím, zírám do prázdna, běhá mi mráz po zádech, nechávám si v uších přehrávat všechny ty smutné a pomalé písničky a přemýšlím.
Mou pohnutou náladu zapříčinil film, o kterém jste jistojistě slyšeli:
Pevné pouto.
Znáte to? Takové ty hysterické záchvaty pláče, pochmurná nálada, sežírající pocit v břiše a otázky v hlavě, které se stále vynořují?
Mám to často. Je to skoro vždy, když na mě nějaký lidský příběh příliš zapůsobí. Například kniha, film nebo i lidské vyprávění.
A já si pak pořád pokládám stejnou otázku: Co kdyby se něco takového stalo i mně?
Tyhle příběhy nevznikají pro nic za nic. Jsou založeny na pravdě. Někde po světě opravdu chodí takové svině, jako byl i vrah Susie Salmonové.
A teď si položme otázku: Byli byste spokojeni se svým životem, kdyby vám ho někdo znenadání zpřetrhal? Mohli byste si říct, že jste v životě udělali maximum a byli rádi za to, co jste na světě zanechali? Susie Salmonová chtěla být fotografka a chtěla zachytit každý okamžik na světě věčně.
Gilgameš našel svou nesmrtelnost v postavení hradeb pro své město.
Já chci být spisovatelkou. A má nesmrtelnost spočítá v tom, že tady po sobě jednou zanechám něco v psané podobě. Nějakou nesmrtelnou myšlenku, která sice možná nebude pro svět tolik podstatná, ale já si alespoň v tom svém "nebi" nebudu muset vyčítat, že jsem vlastně nic nedokázala.
A nezáleží na tom, jestli to bude článek na tento blog, slohová práce ve škole, sloupek v novinách nebo časopise, nebo snad nějaký uznávaný román. Musím psát tolik, kolik jsem ve svých momentálních možnostech a schopnostech schopna.