Vítej v mém světě plném písmenek!

Žij každý den tak, jako kdyby měl být tvůj poslední.

11. dubna 2010 v 12:39 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka
yan-ny.blog.cz
Po včerejší noci mám tak melancholickou náladu a depresivní pocity uvnitř těla, že se z toho prostě musím vypsat.
Pořád tu jen tak sedím, zírám do prázdna, běhá mi mráz po zádech, nechávám si v uších přehrávat všechny ty smutné a pomalé písničky a přemýšlím.
Mou pohnutou náladu zapříčinil film, o kterém jste jistojistě slyšeli:
Pevné pouto.
Znáte to? Takové ty hysterické záchvaty pláče, pochmurná nálada, sežírající pocit v břiše a otázky v hlavě, které se stále vynořují?
Mám to často. Je to skoro vždy, když na mě nějaký lidský příběh příliš zapůsobí. Například kniha, film nebo i lidské vyprávění.
A já si pak pořád pokládám stejnou otázku: Co kdyby se něco takového stalo i mně?
Tyhle příběhy nevznikají pro nic za nic. Jsou založeny na pravdě. Někde po světě opravdu chodí takové svině, jako byl i vrah Susie Salmonové.
A teď si položme otázku: Byli byste spokojeni se svým životem, kdyby vám ho někdo znenadání zpřetrhal? Mohli byste si říct, že jste v životě udělali maximum a byli rádi za to, co jste na světě zanechali? Susie Salmonová chtěla být fotografka a chtěla zachytit každý okamžik na světě věčně.
Gilgameš našel svou nesmrtelnost v postavení hradeb pro své město.
Já chci být spisovatelkou. A má nesmrtelnost spočítá v tom, že tady po sobě jednou zanechám něco v psané podobě. Nějakou nesmrtelnou myšlenku, která sice možná nebude pro svět tolik podstatná, ale já si alespoň v tom svém "nebi" nebudu muset vyčítat, že jsem vlastně nic nedokázala.
A nezáleží na tom, jestli to bude článek na tento blog, slohová práce ve škole, sloupek v novinách nebo časopise, nebo snad nějaký uznávaný román. Musím psát tolik, kolik jsem ve svých momentálních možnostech a schopnostech schopna.



Tento článek je taková úvaha a mé myšlenky, které se ve mně teď neuspořádaně pochybují a já je potřebuji zachytit na "papír".
Rozhodně to není něco takového jako rozjímaní na smrtí, nebo smíření se s ní.
Pokud bůh dá, budu tu ještě dlouho, abych opravdu mohla něco dokázat.
Od malička jsem šíleně přemýšlivý tvor a nad smrtí jsem se zaobírala tak často, až to není zdravé. Ale podle mého názoru je to správně. Každý den si říkám, co kdyby to najednou teď všechno skončilo?
Někdo by mi mohl říct: "Jsi mladá. Užívej si života a na tohle nemysli."
Jenže co je to za blbost? To, že jsem mladá neznamená, že je tady menší pravděpodobnost konce bytí.
A stejně jako všichni lidé na téhle planetě, i já toužím po tom, abych tady nebyla zbytečně.
Skutečně si myslím, že je důležité řídit se pravidlem: "Žij každý den tak, jako kdyby měl být tvůj poslední."
A to se samozřejmě netýká jen toho, abychom byli šťastní, nic neřešili a byli s lidmi, co milujeme.
I v něčem tak nepodstatném jako je tento článek já mohu zanechat něco, z čeho potom můžu mít lepší pocit.
I kdybych měla zítra zemřít, můžu si s klidným srdcem říct, že jsem vlastně vše udělala
na maximum.
Ale rozhodně se jen tak nespokojím s tím, že bych to tu teď měla opustit. Kdyby to byl osud, nedá se proti nic dělat. Ale já mám před sebou ještě tolik věcí, co jsem nezažila a nedokázala.
Nikdy se nedá říct, že život prožijeme na 100% ale člověk by měl žít tak, jak nejlépe dokáže.
A stejně jako všechny pubertální holky, jsem i já udělala spoustu hloupostí, že kdyby se mi tenkrát něco stalo, nemohl by za to nikdo jiný, než já.
Ale tak to chodí. Musím se stále učit.
Lidem, které milujete nelžete a vždy přesně řekněte, kde se nacházíte!
Je to totiž, jako kdybyste si na sebe ušili bič, když jdete do neznáma, kde by vás nikdo ani nehledal.
Recenze na film Pevné pouto se samozřejmě ještě dočkáte a nesmí tu chybět ani ta na jeho knižní předlohu. Knížku si někde pučím nebo si jí koupím, protože bych jí opravdu chtěla mít doma a pak vám sem napíšu nějaký ten procítěný článek. :]
Poněvadž na mě už zase dlouho nic tak nezapůsobilo.
Na film se jednoznačně podívejte a udělejte si na něj vlastní obrázek a smiřte se s nim, jak uznáte za vhodné.
Ve mně to zanechalo takovýhle odkaz a jistě se najde spousta lidí, co můj záměr nepochopí, ale mě na tom vlastně nezaleží.
Udělala jsem vše, tak jak jsem chtěla. :]
A už je mi líp…
Tak tedy, končím to slovy, kterými končí i tento film: Přeji vám, abyste měli dlouhý a spokojený život.

Opravdu.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Týnka Týnka | E-mail | Web | 11. dubna 2010 v 12:41 | Reagovat

Ahojky u mě na blogu je Soutěž Bublina a byla bych  ráda kdyby jsi navštívila můj blog a napsala tu nejvtipnější věc co by se do bubliny hodila :-) Určo máš obrovskou šanci :-)

2 Kačka Kačka | 11. dubna 2010 v 14:55 | Reagovat

Vole :D To jsem se z toho zas zamyslela teď..
Připomnělo mi to Wandu nebo Bellu tohle zamyšlení.. Ne že by ses v tomhle článku smiřovala se smrtí nějak přímo, ale něco takovýho v tom bylo.. Taky chci rozhodně něco dokázat ve svym životě, ale je na to ještě dost času.. I když už teď bych měla mít představu co a jak.. Protože nechci prosedět celej život doma nebo někde v kanceláři.. Chci zažít plno pořádnejch a velkejch věcí, na který budu vzpomínat i v tom svym "nebi" jak řikáš.. Ale je fakt, že na tohle teď nemysli :D Neubráníš se tomu, když na tebe přijde ta melancholická nálada nebo rovnou depka jak vrata.

3 Pretty-jokey Pretty-jokey | Web | 12. dubna 2010 v 16:22 | Reagovat

Teď si mě zase dostala. Naprosto dokonalý článek a naprosto dokonalá myšlenka. V dumání nad smrtí určitě nad Tebou, ale určitě vítězím, protože i když to nerada říkám už hodněkrát jsem si chtěla vzít život. Teď jsem ale ráda že jsem to neudělala, že jsem byla
,, srab'' a že tu po mně třeba zbyde tak jak říkáš něco na co můžu shora shlížet. Sen máme stejný. právě z depresí a melancholie mě vždycky dokázali vytrhnout knížky a já doufám, že takto třeba pomůžu někomu podobnému jako jsem kdysi bývala já :)

4 Pretty-jokey Pretty-jokey | Web | 12. dubna 2010 v 23:33 | Reagovat

Právě jsem dokoukala film(Pevné pouto) a můžu říct, že je to snad nejlepší nebo jeden z nejlepších filmů jaké jsem kdy viděla. Bude mi to hlavou zase probíhat alespoň měsíc. Udělalo to na mě opravdu hodně silný dojem.

5 Luxury Luxury | Web | 13. dubna 2010 v 15:33 | Reagovat

Žít každý den tak, jako kdyby byl náš poslední ... kdybych tak žila, tak už neprojdu dveřma :D ale ne, je mi jasný, jak je to myšleno ... je to moudré moudro :)

6 KiINdEeR_ChIilD :P KiINdEeR_ChIilD :P | Web | 13. dubna 2010 v 21:05 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení. Já jsem o tomhle filmu neslyšela,takže si vlastní názor udělat nemůžu.Ale  klidně porhlásím,že tvé myšlenky jsou dobré.Aspon podle mého názoru.Myslím na totéž porád,když vidím nejaký film se smtuným,či tragickým dějem.Nikdy mi ale nedošlo to podstatné,co došlo právě tobě:zanechat něco...opravdu děkuji za tak dokonalou osobu jako jsi Ty,protože nebýt tebe asi by mi nedocvaklo nedělaj tak strašně chyb deně a potom neusínat s tak strašným pocitem :).Děkuji !

7 makecina makecina | Web | 17. dubna 2010 v 9:49 | Reagovat

..joo opravdu, zajímavé zamyšlení, máme v sobě fakt asi něco společného :) joo byla bych mooc ráda :))

8 Angelot Angelot | Web | 17. dubna 2010 v 11:42 | Reagovat

V prvé řadě, po dlouhé době zdravím :) Nevím jestli si pamatuješ stránku life-is-life, každopádně, jsem to já :D
Ten film jsem teda neviděla, ale naprosto s tebou souhlasím v každé tvé myšlence :) I já se věčně zaobírám otázkou smrti a bytí. A vůbec, prostě jsem měla pocit, jak kdybys mluvila o tom, jak to vidím já :)

9 Pretty-jokey Pretty-jokey | Web | 17. dubna 2010 v 18:07 | Reagovat

Ty idiot rozhodně nejsi =)koukni se na první komentář pod mým článkem:D nevím jestli je to schválně ironický nebo si ten člověk vážně myslí že je to nějaké video :D

10 nikirta nikirta | 11. června 2010 v 15:07 | Reagovat

ano znam ten pocot mělůa jsme tuhle naladu jak jsme se kukla na film stmívání

11 ANA ANA | Web | 10. května 2011 v 21:28 | Reagovat

Tohle je jeden z nejzajímavějších zamyšlení nad filmem Pevné pouto. V horších případech uváděli jen oficiální text distributora, v lepších případech psali svůj vlastní názor.
Ty jsi dojem z filmu rozšířila na život jako takový. Vlastně i tvůj vlastní život. A víš, že máš docela pravdu? Vždyť takových zavražděných dětí na světě je asi na tisíce. A jejich vrahové většinou stále chodí po světě a těší se pohodovému životu.
V první řadě se ptám - kdo jim dal právo vzít někomu život?
A je jedno, jakou šílenou filozofií si to zdůvodní.
Tento film byl smutný i děsivý i krásný. Susie byla perfektní představitelka děvčat svéh věku - obyčejná holka z normální rodiny, žádná třídní hvězda, ale trochu držkatá a trochu tápající ve světě dospělých. A do toho světa už nedojde... díky neméně perfektnímu, nebo spíš dokonale odpudivému sousedu Harveymu. Stanley Tucci ho zahrál úžasně, mně se zvedal při pohledu na toho člověka žaludek.
Ve filmu byly úžasné snové výjevy a nádherná hudba.

12 ANA ANA | Web | 10. května 2011 v 21:42 | Reagovat

Ještě chci říct k tvým dalším myšlenkám - nevím, kolik ti je let, ale uvažuješ pozoruhodně dospěle. Ano, je dobré, když někdo z rodiny ví, kam jdeš a s kým jdeš, jestli tam přespíš, nebo kdy se budeš vracet. Někteří to považují za omezování osobní svobody, to je přece pitomost. Za tím je jen normální starost rodičů.
K tomu, že chceš v životě něco dokázat, dávám palec nahoru a připisuju ti pět hvězdiček!
Ale k té odpovědnosti a cílům bych chtěla říct ještě jedno - nezapomeň se taky bavit, neboť v životě by měla být i zábava, dobrá nálada, smích. Život nejsou jen starosti, stejně jako život není jen nekonečný karneval...
Na tvůj blog se určitě ještě podívám, vypadá moc dobře.

13 mamaeka mamaeka | E-mail | Web | 5. března 2017 v 17:02 | Reagovat

Menyenangkan memang jika kita memiliki blog untuk kesenangan yang kita kerjakan. Untuk hal-hal yang kita isi diblog, seperti curhat, pengalaman liburan, tentu dengan demikian ada juga blogger yang berhasil menghasilkan uang dari blogging mereka tanpa banyak usaha. Kalaupun benar, lebih banyak blogger yang gagal mencoba menghasilkan uang dari blog mereka sendiri.Banyak pemula mencoba peruntungan dengan internet marketing, membuat uang mengalir secara tepat dengan rutin membuat konten baru di blog anda, dan menyangka bahwa cara itu tepat dan cukup untuk menghasilkan uang di internet? Anda butuh usaha lebih dari itu agar dapat membuat uang secara online. Ada garis besar yang dapat menjadi perhatian anda pada artikel ini,1. Gunakan google adsense. Ya, cara termudah menampilkan iklan pada blog anda tentulah dengan menggunakan adsense ini. Anda cukup membuat akun Gmail, dan daftarkan blog anda pada google adsense. Jika disetujui, maka dengan mudah blog anda akan mendapatkan iklan teratur untuk blog anda. Anda hanya perlu mendapatkan banyak pengunjung yang mampir pada blog anda dan saat pengunjung blog anda tersebut mengeklik iklan dari google, anda akan mendapatkan uang pada akun google adsense anda. <a href="http://mamaeka.com/apakah-aktifitas-blog-anda-untuk-kesenangan-atau-mencari-uang/">Apakah Aktifitas Blog Anda Untuk Kesenangan Atau Mencari Uang? </a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama