Vítej v mém světě plném písmenek!

1.Července - 31.Srpna || die Sommerferien))

22. srpna 2010 v 12:00 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka
yan-ny.blog.cz

Prázdniny. Jak jsem je prožila? Co jsem celou dobu dělala?

Možná to některé z Vás zajímá, možná také ne. Mě na tom nezáleží. Ze začátku tohoto blogu jsem psala o tom, že budu psát o svých zážitcích a budu se vytahovat se skvělými momenty a také se zpovídat ze svých trápení. A protože jsem přes rok toho do "deníčku" moc nenapsala, je nejvyšší čas se s vámi podělit, alespoň o to, co se mi stalo teď za ty skvělé dva měsíce zaslouženého odpočinku. Jsem zvědavá, jaký to bude mít ohlas. Jestli to bude mít víc komentářů či míň, než články předešlé - a to jsou většinou recenze na knihy, nebo úvahy.
Své prázdniny bych s dovolením rozdělila do sedmi částí.

První část je samozřejmě můj zbožňovaný tábor, druhá ta odpočinková chvilka v Praze s mými narozeninami, třetí Mácháč, čtvrtá trochu bolestná rekreace doma, pátá je mé rodné město České Budějovice, šestá Lipno, na kterém jsem teď a sedmá příprava do školy, která mě ještě čeká.

Když jsme konečně dostali vysvědčení, opravdu jsem si oddychla. Ale na druhou jsem si byla vědoma, že mi budou ti moji blázni hrozně chybět… Ale po malé rozlučce v naší hospůdce U Čámrse, mě čekala ještě lepší zábava! Premiéra Zatmění! A s kým jiným, než s mou Káchou. :) Přijela za mnou o den dřív, než nám začal tábor, abychom mohly jít společně na půlnoční premiéru, a pak u mě spát a vzápětí odjet na tábor. Víc se o tom rozepisovat nebudu, protože se samozřejmě dočkáte i recenze na tenhle, náš zbožňovaný, film. Slibuju.


1)Tábor, 13 dní s lidmi, mezi kterými si opravdu připadám jako doma. 13 dní záchvatů smíchu jako polní krysička. 13 dní hoven s mou milovanou Dadam.
Už šestým rokem. V ten stejný čas, na to samé místo, s téměř stejnými lidmi.


Když někomu vyprávím o táboře, hned se mi na tváři objeví připitomělý výraz a můžu o něm vyprávět hodiny a hodiny. Mám to tam vážně neskutečně ráda. Jak to místo, tak ty lidi. A díky tomu, že už potřetí se mnou jela moje milovaná Kačenka, tak je to i nejideálnější příležitost, jak si užít neskutečné srandy a sdílet zážitky se slečnou, kterou můžu nazývat nejlepší kamarádkou.
Je pravda, že za ta léta, už to tam není, co bývalo. Někteří lidé, které jsem si automaticky vybavila, když se řeklo "tábor", už dávno nejezdí. Tím myslím svoje tři kamarádky, se kterými jsem každý rok sdílela chatku a také vedoucího Andyho, kterého jsem měla ze všech nejradši. Také se velice změnila sestava vedoucích, ale i dětí. Jelikož odešla hlavní vedoucí Dianka, kterou jsme všichni strašně "milovali", nastoupila nová hlavní vedoucí Bětka, která velela dřív ve 4.turnuse a s ní i spousta dalších věrných pejsků- vedoucích i dětí. Ale změna
to byla rozhodně k lepšímu. S Bětkou je větší sranda, skoro vše je s ní reálné a rozhodně nám do všeho nemluví jako Dianka, které vadilo i to, že jsme se koupaly a myly hlavy.
Po ta léta jsem si našla spousty přátel a lidí, které vždy ráda vidím i během školního roku a lidí, se kterými se prostě cítím dobře. Bohužel jich spousta přestala jezdit, protože jim již bylo 17 a jako praktikanti jet nechtěli, anebo přestoupili za tu pomyslnou hranici V.I.P. lidí (Vedoucí I Praktikanti) a už se s nimi nemohu bavit, jako dřív. O to víc toužím, abych se příští rok stala také konečně praktikantkou a někdy i vedoucí.
Letos jsem jako praktikantka ještě jet nemohla, protože jsem se narodila v červenci a na táboře mi bylo ještě 15. Ale letos jsem se opravdu snažila, aby si Bětka všimla, že mám schopnost a trpělivost starat se o děti.
Od jak živa jsem trochu vůdčí typ, jenže si toho bohužel hlavní vedoucí nikdy příliš nevšimla. Osobně se moc neznáme a to, že se jinak kamarádím skoro s každým ve vedení tomu nijak nepomáhá. Podle mého názoru jsem dost průbojná, ale vzhledem k tomu, že mě může znát teprve dva roky a ten rok minulý jsem se nějak
moc nesnažila, abych se jí vtírala do přízně, moc mě nezná. Spíš jen pod tou historkou se zásobami alkoholu na tábor… :D
Opravdu mě mrzelo, když mě nevybrala jako vedoucího týmu při etapové hře. Když místo mě vybrala o rok mladší lidi, nebo slečny, které nemají se schopnostmi budoucích vedoucích nic společného, vážně mě to naštvalo. Byla jsem v nejstarším oddíle a byla jsem mezi nimi téměř nejstarší, ale stejně mě nevybrala. Ale ruku na srdce, letošní nejstarší oddíl nestál příliš za to. Vždy nám všem bylo od 15ti do 17ti let. Teď tam byly dokonce i dva 13tiletí kluci.
Když jsem se ale objevila v týmu s Afričanem Martinem, (žije v Jihoafrické republice, ale na prázdniny jezdí do Česka za babičkou a na tábor, aby si udržel češtinu) příliš jsem neprotestovala. Téma celotáborovky totiž byla Afrika. :D
Takže bylo jasné, že zrovna on to velení získat musel. Řekla jsem si: "Ha! Chlapče! Budu lepší vedoucí, než ty! Budu se snažit, aby si toho Bětka opravdu všimla." Jenže nakonec jsme se Martinem perfektně doplňovali. On byl ten silný, sportovní a běhací typ. Já zas obstarala všechny ty logické, přemýšlivé a psací úkoly. Nakonec jsme byli tak dobří, že nám první místo uteklo jen o fous.
Sice jsme byli ze začátku s Kačkou trochu zklamané, že z našeho původního nejstaršího oddílu jelo pouze pět lidí a jinak jsme byli smícháni s tím mladším oddílem, který byl pod námi, ale nakonec to bylo perfektní. :)
Nejvíc naši bandu udržovali úžasní bratři z Ameriky a Afričan. Nebýt jich, tak bychom se rozkouskovali na vojenské tábory schopné si vyškrábat oči, kdyby bylo třeba.
Neúžasnějším klukem celého tábora bych mohla jmenovat malého Viktora.
Je mu 13, žije v Americe v Ithace a do Čech jezdí stejně jako Martin za babičkou a za účelem, nezapomenout jazyk. Má delší blonďaté přírodní vlásky, měří asi 150 cm a je naprosto roztomilý. A neskutečně nadaný! Skoro ve všem. V tanci, kreslení, zpěvu, hraní na kytaru a skládání písní. Složil naprosto nádhernou písničku (hudbu i text) a sám si jí hraje na kytaru a zpívá ji. A nebojte, v dalších článcích se určitě dočkáte videa, na kterém jí zpívá, a i textu, který se stále snažím přeložit do smysluplné podoby.
Největší zážitek celého tábora byla podle velká etapa, která byla přes noc. Spali jsme pod širákem. Já, poprvé v životě.
Mluvilo se o ní dost dlouho a všichni jsme z ní měli trochu nahnáno. Měla být totiž ještě horší, než ta největší minulý rok, kdy jsme se s týmem ztratili k panelákům, když jsme měli jít lesem a polem (ale to nebyla chyba organizace, ale mého orientačního smyslu.)
Měli jsme si sbalit určité věci, společně se spacákem a dalšími důležitými věcmi potřebné na přespání. A pak jsme vyrazili na velkou dobrodružnou cestu za honbou za pokladem- večeří. Celou dobu, co jsme chodili po staveništích, jsme vyhrávali části večeře- gulášovou polévku z pytlíku, brambory,
mouku a spoustu nádobí.
Bylo trochu vtipné, když po nás, dětech z Prahy, chtěli, abychom si uvařili večeři na ohni, jinak že prý budeme o hladu. :D
Ale pustila jsem do toho s vervou a jako správná kvočna od kurníku plného kuřátek, jsem se pustila do shánění a vaření večeře.
Připadala jsem si trochu jako mamina od deseti dětí. :D
Stálo mě to hodně nervů, ale nakonec jsem je všechny nakrmila. :) Maminka by na mě byla pyšná. :)
A samotné spaní pod širým nebem byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Usínat a jen se dívat na tu oblohu plnou hvězd… Nádherné!
Ale to ráno? Ach, to nádherné nebylo. Opravdu nemusím, když nemám možnost se po ránu hezky upravit podle svých představit a zalézt si na chvilku do koupelny… :D Ale přežila jsem to! :D
Další zajímavá zkušenost byla, když jsme dělali konkurz na praktikanty.
Samozřejmě, že jsem se do toho hned nadšeně přihlásila a vkládala do toho všechny své naděje.
Dostala jsem na starost čtvrtý oddíl, což jsou děti od 10 do 12ti let. Vedoucím byl Danko, dobrý kamarád, takže to nebylo až zas tak těžké. Sice mě trochu zlobil Bart (jedno z dětí), ale nakonec se nám ho povedlo umlčet a Danko se mě ohleduplně zastal. Dokonce jsem se doslechla, že prý mě na schůzi vedoucích chválil, což mě ohromně potěšilo. :) Ale také, aby ne... Stálo mě to hodně nervů, protože vymýšlet hry pro takhle starší děti už není žádná legrace, protože je nic nebaví a hlavně pořád dělají bordel.
Celkově byl tábor naprosto úžasný, jako vždy. Nejraději bych se vrátila teď hned. Ale už jako praktikantka.
Protože, když si vzpomenu, na sraz, který jsme měli hned po příjezdu z tábora, já si prostě už rozumím spíše s vedoucími! Držte mi palce, ať mi to příští rok vyjde. A ať to vyjde i Kačence, protože tábor bez mého Ježka, který nese hovna, (znáte tu parodii na Krtečka, ne? Krtek a hovno) by to prostě nebylo ono. :)

2) Konečně sladkých šestnáct.
17.července jsem měla narozeniny. A jelikož jsem si vše náležitě oslavila již v červnu se svými milovanými v Milé Tchýni, v ten den to nebyla ani taková událost. Chtěla jsem si jen užít kfc, nákupů a svého starého dobrého Kuchnítka - Terezky, protože narozeninový den bez ní by nebyl ono.
V Palladiu jsem si koupila už asi patnáctkou košili (ale proč si neudělat radost, když mám narozeniny, že?) a pak šly do kina na Dopisy pro Julii s Amandou Seyfried. Ten film vážně doporučuji, je nádherný. <3

3) Mácháč. S mou cukrovou Lentilkou.
Stejně jako rok minulý jsme společně s Leničkou vyrazily k Máchovu jezeru. A že to letos zase stálo za to. :)
Byl tam i kamarád Petr, se kterým jsme se tam seznámily minulý rok. Druhý Petr bohužel přijet nemohl, poněvadž nezbyly chatičky, takže jel až na další turnus. L Ale i tak jsme si to tam užily.
Seznámily jsme se sousedem Markem, který měl chatičku přímo vedle nás a s kuchařem Martinem, který tam byl na brigádě. A dále jsme se tam bavily i s Terkou, holkou od výčepu, která tam byla už i minulý rok.
Skvělé na tom bylo to, že jsme se už nebyly namáčknuté v malé chatičce, ale měly jsme jedno patro pro sebe, takže jsme mohly chodit spát později, než minulý rok. A to jsme také využily!
Společně s Terkou jsme po večerech pokuřovaly vodnici a také daly nějaká ta pivíčka, nebo likvidovaly zásoby "veselého pitíčka", které mi ještě zbyly z tábora… :D
Za ten týden jsem stihla přečíst Pevné pouto (o kterém jsem se tady již zmínila a o kterém ještě článek napíšu, slibuji! Mimochodem: všimněte si, že už je to 3. slib za tenhle článek.. :D)
Doufám, že příští rok pojedeme znovu. :) Tentokrát ale bez rodičů.

4) Praha plná slz.
Když jsem přijela z Mácháče, čekaly mě další srazy s lidmi, se kterými jsem se nestihla sejít po táboře. A mezi ně patřili i naši kluci ze třídy. Byli jsme venku dvakrát, ale bohatě to stačilo. Bylo to skvělé, ale už takhle na to trochu bolestivě vzpomínám, snad tušíte proč. Toď, vše, co k tomu chci říct.

5) Budějovice, návrat do mých kořenů.
Stejně jako na každé prázdniny, musela jsem i tentokrát povinně k babičce a strýčkovi do Českých Budějovic, do města, kde jsem se narodila. Ale letos mi to ani nijak nevadilo.
Těšila jsem se, že si budu léčit zlomené srdce, a že vyrazím ven s kamarády, které v Budějcích mám. S Radkou a Mouchou. Byla jsem ráda, když mě vytáhli ven, abych se tam z toho všeho nezbláznila.
Jednou jsme vyrazili na hokej, kdy hrály České Budějovice proti Plzni.
Po druhé jsme chtěli jít na diskotéku. Domluvili jsme se, že půjdeme do místního klubu K2. Nakonec z toho sešlo, protože Budějovice se ukázaly jako správný zapadákov a v klubu neměli ani nohu. Nakonec jsme si šli sednout do jednoho baru, hrát fotbálek a i tak byla sranda.
A na potřetí jsme s Radkou vyrazily už jenom na dámskou jízdu do kina na Shreka 4. (také doporučuji! Neskutečná hlína! :D)
Teď už jsem ale ráda, že povinnou návštěvu u babičky mám za sebou a můžu se válet na Lipně.

6) Lipno, zasloužená dovolená.
Na tuhle část prázdnin se vždycky moc těším. Už druhý rok jsme nejeli k moři, ale to vůbec nevadí, protože tady to jako u moře je.
Máme tady pronajatý domeček (tenhle rok jsme ale v hotelu), chodíme k vodě, na výlety a každý večer do restaurace. Pro mě je to opravdový relax po tom všem, co jsem o prázdninách dělala…
Ale na druhou stranu si tu neválím své růžovoučké šunčičky, ale také pracuji. Už jsem tady napsala dva články a stále dělám na dalších.
Také se snažím prokousat knížkou Chrám matky boží v Paříži, kterou mám do září dočíst, protože je to naše povinná četba na literaturu.

7) Praha, regenerace na těch 10 měsíců.
Až přijedu, tak se budu zase psychicky na vše připravovat, co mě čeká ve škole, a nespíš i stále psát. A čeká mě snad i nějaké to krásné rande na Petříně… :) Držte mi palce.

Tak a teď povídejte vy. Jak jste se měli o prázdninách?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ta Směšná Ta Směšná | Web | 22. srpna 2010 v 13:03 | Reagovat

Kdybych měla tyhle prázdniny porovnat s těmi minulými a předminulými tak musím uznat, že tohle byli jedny z nejlepších prázdnin vůbec :). I když u moře jsem byla naposledy ve dvanácti letech ani mi to moc nechybí. Mně stačí relax u bábinky a dědouše v tý jejich vesničce a koupání v Kralupech :). Jinak léčení srdce se u mě odehrává pořád. Nějak pořád nejde zapomenout :P. I když se vlastně skoro nic nestalo. Stejně jako ty se nemůžu ubránit otázce, co kdyby?? Jinak jsem ráda, že sis užila prázdniny tak svěle a někdy by jsme se měli sejít a povyprávět si zážitky :), jinak to video s Viktorem je dokonalý :), vážně má talent :)

2 Týnka Týnka | Web | 22. srpna 2010 v 19:05 | Reagovat

Ahoj. Podle Tvého profilu v menu vidím, že bychom si mohly rozumět, takže bych Tvoji nabídku na spřátelení ráda přijala. Ale musím se omluvit, dnes si Tvé články nepřečtu, mám mizernou náladu, potřebuju něco vyřešit, takže bych dneska asi nečetla nic s oblibou a možná bych byla dost pesimistická. Tak se nezlob, zastavím se zítra ;-)

3 Žirafka Žirafka | Web | 22. srpna 2010 v 20:01 | Reagovat

Promin, ale pokud se mnou chce někdo spřátelit, tak by o mě měl už něco vědět. To zaprvé, zadruhé bychom si měli už párkrát prohodit komentář a vzájemně si padnou do oka a o druhém si zjistit více. Proto mě naštvalo to, že jsi porušila už zaprvé a to tím, že já NESPŘÁTELUJU! A tak prostě mě to naštvalo... Jinak to můžeme zkusit znova ;-). Ale kdyžtak pak já jen "zoblíbenuju". Nespřáteluju! Na to pozor :-)

4 Ta Směšná Ta Směšná | Web | 22. srpna 2010 v 20:03 | Reagovat

heleď o tématu týdne se dozvídám jak na hlavní stránce blogu tak při psaní článků, kde to mám v levém sloupečku pod archivem článků :)

5 * * | Web | 23. srpna 2010 v 10:37 | Reagovat

A jo, klidně budu tvůj blog navštěvovat a poslušně číst. :)
K tomu článku - tábory jsem taky vždycky milovala. Sice mi to zabralo čtvrtinu prázdnin, ale byla jsem za to ráda. Teď už na tábory nejezdím. Musela bych jedinně jako vedoucí a to nevím, jak bych s těma spratkama vydržela. :D Navíc jsou tam na to velké návaly, takže šance, že by mě tam vzali je vážně malá. Nicméně ráda na ty časy vzpomínám.. :)

6 Týnka →SBénko← Týnka →SBénko← | Web | 23. srpna 2010 v 21:35 | Reagovat

Jůůůj, já jsem Zatmění ještě neviděla a od tej doby, co se stalo komerčním, tak po tom ani dvakrát netoužím :-D
A ten tábor mě naprosto uchvátil! Áááá, já chci taky jet! :-D Sice jezdím taky každý rok na jeden tábor (už třetím rokem jako vedoucí), ale podle Tvého skvělého vyprávění to vypadá na super zábavu ;-) Uvařit polívku by mi rozhodně problém nedělalo, i když strat se o partu malých děcek je fakt o držku s prominutím... Tenhle rok jsem dokonce dostala na starost ty nejmenší (jsou takoví roztomiloučcí), ale když Ti celou noc vyřvávaj, jak chcou domů za maminkou a pak po nich musíš ráno čistit prostěradla... Nebo zvlášť u kluků hlídat, jestli si mění trenky a umejvaj se... Jeden borec tam totiž každej rok přiveze na 10 dní jedny jediný trencle :-D Masakr :-D Hej z toho malýho američánka bych byla asi taky vedle, ááh, chci to video, šup! ♥

Jsem ráda, že jsi si ty narozky tak užila ;-)

Na Macháči jsme byli, myslím, jednou se třídou, ale vůbec si to nepamatuju :-D

Tyo, jen koukám, koliki máš přátel... :-O Závist.. Mně ted příjde, že nemám nikoho pořádnýho, kdo by mě např. jako Tebe "vytáhl ven".

Oh, Petřín... Láska je láska... Všichni na Petřín!
Já Ti táááááááááááák závidím, je to jak z románu ♥ Tolik zážitků, tolik míst! Ty se tak máš! Já strávila celé prázdniny od rána do večera v práci a když jsem měla chvíli volna, tatínek si pro mě našel práci na stavbě nového domečku... Takže kromě tábora to byla vlastně dost bída...

7 R.EELA * R.EELA * | Web | 23. srpna 2010 v 22:01 | Reagovat

Vcelku akční prázdniny. Až ti je závidím - kromě tábora, ty nemám ráda. Já si své prázdniny můžu v pohodě rozdělit na dvě části. :D 1, Chata. 2. Doma, aneb počítač. Ale nestěžuju si.
Mimo to - ten článek je úžasnej už od titulku - protože je to německy. :D :)

8 Amy.~ Amy.~ | Web | 24. srpna 2010 v 11:36 | Reagovat

Děkuju :D :) No, já celé prázdniny strávila doma; bez přátel, bez lásky... =/ Hlavně že Ty jsi se měla fajnově :).

9 R.EELA * R.EELA * | Web | 24. srpna 2010 v 12:40 | Reagovat

Ale ne, já to chápu. Němčinu jsem ze začátku nesnášela, ale šest let učení je šest let. Nějak se to obrátilo, a já jí miluju. :D :)
Jasně, ráda spřátelím.

10 Týnka Týnka | Web | 24. srpna 2010 v 18:16 | Reagovat

Děkuju za kupu úžasných komentíků :-* Jsi zlatá ♥

11 Džejny Džejny | Web | 24. srpna 2010 v 21:33 | Reagovat

Pěkně napsaný článek, ikdyž přiznám, že když sem četla první bod - tábor - a furt to pokračovalo a pokračovalo, už jsem si pomalu začínala myslet, že se dneska asi k sedmičce nepročtu:D ale nakonec přece jen...:):P
Zní to, jako že jsi prožila krásný prádniny:) to jsem ráda.:) A k článku nad můžu akorát říct, že tyhle mladý zlomený srdíčka k životu prostě patří:) bude hůř...dobrá utěcha, co?:D Né ale vážně...až se najde ten pravej, tak to bude nádhera, mezitím musí každej vytrpět zdá se svoje:) já taky trpím, neboj:D
No nic, jak tak koukám, asi se taky stanu častějším návštěvníkem blogu, píšeš pořád stejně hezky jako když se poznala potterofilku:)
pa*

12 Kačenka Kačenka | Web | 25. srpna 2010 v 23:07 | Reagovat

Eeehem, hem, to byla chyba NAŠEHO orientačního smyslu, kámo, našeho. :D A nejen loni, ale i letos.. :D Myslim, že jedinýho, čeho se na táboře fakt pořádně bojíme je to, že nám dají do rukou kompas, mapu a jděte. Kam se hrabe bojovka. :D Bojovka, kde jsem stála u kýblu žrádla. :D A věř, že i 1.oddíl se definuje jako "nic je nebaví a dělají bordel" :D Se čtyřkou se aspoň domluvíš česky.. :D Ale.. aspoň tam nebyl Mareček.. :D
Kááámo, tábor je prostě jedna velká kapitola, o tom bych tady mohla psát do zejtra a ráda.. K bodu číslo 4 se nebudeme vracet, víme své. Jsem zvědavá, jestli bude v září nějaké osobní continue. Zasloužila by sis to, né že né. :/
A to se hodíííí ! :) ♥

13 Lenina Lenina | Web | 30. srpna 2010 v 10:20 | Reagovat

Když jsem četla odstavec "Tábor," konce vět jsem si domýšlela (a většinou úspěšně), jak ty příběhy znám, stejně jako u narozenin.. :D
U odstavce "Mácháč" jsem měla doopravdy připitomělý výraz.. :D Dík ♥

14 Rodaw - Knihánkov Rodaw - Knihánkov | Web | 3. dubna 2012 v 20:56 | Reagovat

Tak to sis musela skvěle užít :)) já jsem byla v bulharsku:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama