Vítej v mém světě plném písmenek!

Říjen 2010

Řbitov zviřátek- Stephen King

29. října 2010 v 2:28 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

yan-ny.blog.cz

Ne, opravdu nemám chybu v názvu, věřte mi. Takhle totiž děti v knize říkají hřbitovu, kam pochovávají své domácí mazlíčky. A musím říct, že gramatická chyba celému tomu místu ještě dodává na symbolice.

Měla bych se přiznat, že je to má prvotina, co se týče knihy od geniálního pera Stephena Kinga a také knižního hororu vůbec.
Do hororového žánru jsem se vždycky bála pustit, protože jsem od narození tak trochu strašpytel. Ale tahle kniha za to stála. Už jenom proto, že to není klasický horor, při kterém na každém rohu vybafne příšerka, ale je to psychologický román plný morálních otázek.
Doporučila mi ho sestra, která mi o něm básnila už pěknou řádku let a nemohla na něj zapomenout. Řekla mi, že pokud chci někdy začít číst Kinga, tohle je ideální příležitost, jak s tím začít. A měla pravdu. Opravdu mě to navnadilo, abych pátrala dál v jeho mysteriózních dílech. I když to bude pátrání opatrné, ale rozhodně dramatické až si budu trhat vlasy na hlavě nad jeho převratnými myšlenkami.

Příběh začíná naprosto obyčejně- průměrná rodinka se dvěma dětmi, krásnou manželkou, otcem doktorem a kocourem se stěhuje do nového domu na venkově. Seznámí se sousedem Jedem, který má nemocnou ženu trpící artritidou. Ten jim představí okolí jejich vesničky a zvyky, které všichni dodržují. Zavede je hřbitov, který mají nedaleko za domem a vypráví jim historii tohoto neobvyklého místa. O tom, která zvířátka zde leží a jaké měli osudy. Malá dcerka Ellie z toho má trauma a má pocit, že je najednou smrt všude kolem ní. Netuší ovšem, jakou má pravdu…
Jednoho dne omylem zajede jejího kocoura veliká cisterna, a aby z toho neutrpěla příliš velký šok, Jud objasní jejímu otci veliké tajemství. V ústraní hřbitova se nachází tajuplné místo z dob dávných indiánů, které Jud doporučí jako ideální místo na poslední kočičí pelíšek. Louis, tatínek holčičky, přejetého kocoura zde opravdu pochová a další den ho čeká obrovský šok- kocour se vrátí živý a zdravý. Je sice trochu divný, otupělý, jde z něj strach, ale je to skutečně on. A tak se Louis dozvídá strašlivé tajemství o místě, které navrací mrtvé k životu.
Je od Juda upozorněn, že kdyby tam někdy někdo pochoval člověka, mělo by to nedozírné následky… Ovšem, ubraňte se tomu, když máte možnost, přivést milovanou osobu zpět k životu…

Chrám matky Boží v Paříži – Viktor Hugo

7. října 2010 v 12:36 | Yanny.))
Kdo by neznal romantický avšak tragický příběh ohyzdného zvoníka Chrámu matky Boží Quasimoda a překrásné cikánské tanečnice Esmeraldy?

Přečetla jsem si ho samozřejmě kvůli škole, měli jsme si vybrat nějaké dílo s dob Romantismu. Už při probírání všech romantických děl, mě tenhle zaujal ze všech nejvíc, protože byl dojemný, a také byl docela podobný románu, který už jsem četla: "Na Větrné hůrce".

Trochu jsem se bála dát se do čtení, protože mě zastrašoval jazyk, jakým je to celé napsané, a také množství stránek, které toto dílo má (je rozděleno do jedenácti knih!!).

Začátkem jsem se prokousávala, ale snažila jsem se vnímat všechno- všechny postavy, poznámky autora… Pak mi ale došlo, že kdybych se měla zamýšlet nad vším, četla bych to do Vánoc.
A tak se, moji milí, musím přiznat, že jsem udělala tu nejhorší věc, kterou čtenář může udělat a opravdu se za ní stydím. A to, že jsem přeskočila nějaké pasáže a rozhovory, příliš podrobné popisy, nebo filozofické a historické poznámky. Dvě kapitoly jsem dokonce přeskočila úplně, protože popisovaly Paříž a Chrám matky Boží, což sice mohlo být pro někoho zajímavé, ale mě to opravdu nudilo a příběh se tím vůbec nikam neposouval, takže jsem to prostě a jednoduše vynechala, nezlobte se.
Dokonce samotný autor na konci knihy doznává, že toto vydání (asi sté a do této doby zachovalé) je plné vynechaných částí, které se před tím v knize neobjevovaly, a tudíž nebyly tolik podstatné. Vše jenom uspokojovalo příliš zvědavého a vzdělaného čtenáře, a protože já sama nemám za sebou pět univerzit, jako náš ctěný Klaudius Frollo, opravdu mě nenadchne zmínka o tom, že tato kometa byla objevena tohoto roku, a že tento básník napsal toto a toto zabije ono.
Ovšem na druhou stranu, samotný příběh je dost atraktivní a tenkrát jistě originální, že je to někdy dokonce i dobře čtivé.

Takže pokud přetrpíte, nebo jednoduše přelistujete Knihu třetí a pátou, mohu vám říci, že na přečtení povinné četby je to přesně to pravé ořechové.

O filmu:
Na zadní straně obálky bylo zmíněno to, že na tento román byl v roce 1956 zpracován stejnojmenný snímek, takže jsem ho po přečtení samozřejmě začala shánět. Našla jsem ho ale pouze se slovenským zněním.
No, bylo to pěkné. Některé části neodpovídaly úplně přesně a vynechali jednu dějovou linii, která se mi na celé knize líbila nejvíc, a to, že nevsunuli do děje zapomenout matku Esmeraldy, takže to byla trochu škoda, ale dá se to samozřejmě pochopit.
Quasimodo byl perfektně obsazený, Esmeralda svou krásou také odpovídala, akorát na tu knižní Esmeraldu byla na můj vkus trochu divoká. Frollo byl ale možná trochu víc hezký. Asi bych ho brala více než samotného Phoebuse. :D

Rozbor díla: