Vítej v mém světě plném písmenek!

Chrám matky Boží v Paříži – Viktor Hugo

7. října 2010 v 12:36 | Yanny.))
Kdo by neznal romantický avšak tragický příběh ohyzdného zvoníka Chrámu matky Boží Quasimoda a překrásné cikánské tanečnice Esmeraldy?

Přečetla jsem si ho samozřejmě kvůli škole, měli jsme si vybrat nějaké dílo s dob Romantismu. Už při probírání všech romantických děl, mě tenhle zaujal ze všech nejvíc, protože byl dojemný, a také byl docela podobný románu, který už jsem četla: "Na Větrné hůrce".

Trochu jsem se bála dát se do čtení, protože mě zastrašoval jazyk, jakým je to celé napsané, a také množství stránek, které toto dílo má (je rozděleno do jedenácti knih!!).

Začátkem jsem se prokousávala, ale snažila jsem se vnímat všechno- všechny postavy, poznámky autora… Pak mi ale došlo, že kdybych se měla zamýšlet nad vším, četla bych to do Vánoc.
A tak se, moji milí, musím přiznat, že jsem udělala tu nejhorší věc, kterou čtenář může udělat a opravdu se za ní stydím. A to, že jsem přeskočila nějaké pasáže a rozhovory, příliš podrobné popisy, nebo filozofické a historické poznámky. Dvě kapitoly jsem dokonce přeskočila úplně, protože popisovaly Paříž a Chrám matky Boží, což sice mohlo být pro někoho zajímavé, ale mě to opravdu nudilo a příběh se tím vůbec nikam neposouval, takže jsem to prostě a jednoduše vynechala, nezlobte se.
Dokonce samotný autor na konci knihy doznává, že toto vydání (asi sté a do této doby zachovalé) je plné vynechaných částí, které se před tím v knize neobjevovaly, a tudíž nebyly tolik podstatné. Vše jenom uspokojovalo příliš zvědavého a vzdělaného čtenáře, a protože já sama nemám za sebou pět univerzit, jako náš ctěný Klaudius Frollo, opravdu mě nenadchne zmínka o tom, že tato kometa byla objevena tohoto roku, a že tento básník napsal toto a toto zabije ono.
Ovšem na druhou stranu, samotný příběh je dost atraktivní a tenkrát jistě originální, že je to někdy dokonce i dobře čtivé.

Takže pokud přetrpíte, nebo jednoduše přelistujete Knihu třetí a pátou, mohu vám říci, že na přečtení povinné četby je to přesně to pravé ořechové.

O filmu:
Na zadní straně obálky bylo zmíněno to, že na tento román byl v roce 1956 zpracován stejnojmenný snímek, takže jsem ho po přečtení samozřejmě začala shánět. Našla jsem ho ale pouze se slovenským zněním.
No, bylo to pěkné. Některé části neodpovídaly úplně přesně a vynechali jednu dějovou linii, která se mi na celé knize líbila nejvíc, a to, že nevsunuli do děje zapomenout matku Esmeraldy, takže to byla trochu škoda, ale dá se to samozřejmě pochopit.
Quasimodo byl perfektně obsazený, Esmeralda svou krásou také odpovídala, akorát na tu knižní Esmeraldu byla na můj vkus trochu divoká. Frollo byl ale možná trochu víc hezký. Asi bych ho brala více než samotného Phoebuse. :D

Rozbor díla:


O autorovi:

Viktor Hugo se narodil v roce 1802 v rodině svého otce, napoleonského generála, a matky, přívrženkyně krále.
Dlouho kolísal mezi těmito rozdílnými názory a nevěděl, ke kterému se má naklonit. Nakonec se stal republikánem a poslancem, bojoval proti Napoleonovi i revoluci. Když mu zemřel syn, stáhl se do ústraní a odešel z Francie do Belgie. Vrátil se až po pádu Napoleona III.
Psal básně, dramata a hlavně romány. Je klasickým představitelem romantismu.

Obsah:

Příběh začíná při oslavách dvouudálostí, které se kdysi konaly. První z nich je svátek Tří králů, na jehož počest se každoročně hrají divadelní hry.
Ale poněvadž se hra, kterou napsal Petr Gringoire, jeden z hrdinů románu, nesetkala s úspěchem u diváků, rozhodli se zvolit krále bláznů, což je tradice uctívající zas druhou slavnost. Králem bláznů se stává člověk, který je schopen předvést co nejošklivější grimasu. Tu nejzrůdnější nepředvede nikdo jiný, než samotný Quasimodo. Je zvolen Králem bláznů a lid ho nadšeně oslavuje, ačkoliv ho za normálních okolností každý nenávidí a bojí se ho.
Autor divadelní hry, Petr Gringoire, je ze svého neúspěchu zdrcen a potuluje se v noci po ulicích Paříže. Stane se svědkem příhody, při níž chtěl Quasimodo unést krásnou cikánku Esmeraldu, ale zachránil jí krásný důstojník Phoebus.
Gringoire se zatoulá do uličky, které se říká Dvůr divů a má příšernou pověst, jelikož v ní žijí samí tuláci a nikdo z ní nevyvázne živý. Když ho chtějí žebráci oběsit, vysvětlí mu, že by se mohl zachránit jedině tehdy, kdyby si ho vybrala nějaká z žen a vzala si ho. Ujme se ho krásná Esmeralda, protože ví, že byl svědkem té nehody a je jí ho líto. Společně pak žijí a živí se tím, že Esmeralda na ulicích Paříže tancuje, zpívá a provádí kousky se svou kozou Džali, které ji naučila.
Quasimodo je za pokus o únos uvězněn a následně mučen na pranýři. Lid se mu posmívá a nikomu ho není líto, až na samotnou unesenou, která k němu přiskočí na pranýř a na požádání o vodu, mu jí skutečně dá. Quasimodo si toho neobyčejně váží a dokonce za trochu vody uroní pár slz.
Lid Esmeraldu obdivuje, až na dvě postavy, které jí nedávají spát. Jedna z nich je bláznivá žena, která je dobrovolně uvězněná v díře na Náměstí Gréve a hladoví žalem,
protože jí cikáni unesli její malou dcerušku a obviňuje z toho cikánskou Esmeraldu.
Druhou osobou je kněz Frollo z katedrály Notre Dame, který jí neustále pronásleduje a ona se ho bojí.
Ten si opravdu počíná velice zvláštně. Odjakživa je to vášnivý student, čtenář, myslitel, badatel, filozof, ovšem od té doby, co poznal Esmeraldu, už ho nic z jeho oblíbených činností neuspokojuje a zaměřuje se jen na krásku v červených šatech, která mu stále tančí před očima a on z ní není schopen spustit zrak. Do Esmeraldy se zamiluje, a to má nedozírné následky.
Samotná Esmeralda má ovšem pomyšlení na někoho zcela jiného - na svého zachránce, důstojníka Phobea. A protože se mu ona také velice zamlouvá, domluví si společně schůzku. O té se dozví také kněz Frollo a chce jí stůj co stůj překazit. Jakmile se setkají v hostinci, kde spolu chtějí strávit noc, Frollo se nachomýtne do pokoje s nimi a pozoruje je. Do té doby, než mu dojde trpělivost a na důstojníka zaútočí s nožem a pobodá ho. Esmeralda se naprosto vyděsí a chce svého milého zachránit, a tak se celá zašpiní od krve. Kněz zatím uteče.
Když zraněného důstojníka a krví potříštěnou cikánku svědci najdou, hned ji obviní.
Esmeralda je mučena, aby se ke svému činu přiznala, a ačkoliv je Phobeus po několika dnech léčení opět zcela zdravý, navrhnou jí trest smrti, jelikož na ní prstem ukázal sám pachatel - Kladius Frollo a tomu všichni věří. Esmeralda se nakonec přizná a je odvedena na šibenici, aby ji popravili.
To ale nemůže dopustit další její obdivovatel - Quasimodo a dívku unese do chrámu. A protože v té době byla v Paříži vyhrazena místa, kam nesměla vstoupit inkvize, aby si obviněného odvedla a jedním s těch míst byla i katedrála, byla tak Esmeralda v bezpečí.
Quasimodo se o Esmeraldu stará a opečovává ji, ona se ho však bojí. Časem si k němu ale najde jistou náklonnost a stanou se z nich přátelé. Frollo chce Esmeraldu několikrát napadnout, Quasimodo ji však zachrání.
Když vyprší lhůta, kdy nemohou Esmeraldu odvléct a popravit, chce jí zachránit tlupa žebráků v čele s Petrem Gringoire a Klaudiem Frollem. Quasimodo Esmeraldu brání, protože je hluchý a nedochází mu, že chtějí Esmeraldě pomoci. Při této bitvě shodí svého učitele a náhradního otce, Kladia Frolla z věže katedrály.
Záhy se Esmeralda dozvídá, že žena, která ji tolik nenávidí a obviňuje ji z krádeže vlastního dítěte, je vlastně její skutečná matka.
Quasimodovi ani tulákům se nepodaří Esmeraldu ubránit a inkviziceji popraví.
Quasimodo se pak ztratí, protože přijde o dvě osoby, které kdy miloval - Frolla a Esmeraldu. Když ho pak po letech najdou, leží mrtvý v hrobce, objímající svou Esmeraldu.

Rysy romantismu:

- Hrdina byl povahou stejný jako autor (Hugo byl také filozof a myslitel jako Frollo.)
- Hlavní hrdinové stojí na okraji společnosti (Život chudých studentů. Qusimodo byl ohyzdný sirotek, kterého neměl téměř nikdo rád. Esmeralda byla cikánka.)
-Nešťastná a neopětovaná láska. (Mezi Esmeraldou a Phoebem. Mezi Esmeraldou a knězem Frollem. Mezi Esmeraldou a Quasimodem.)
-Děj končí tragicky, smrtí. (Zemřou všechny hlavní postavy.)
-Tajemná místa. (Večerní, temné a romantické ulice Paříže.)
-Kontrasty. (Ošklivý Quasimodo a nádherná Esmeralda. Láska a nenávist. Život a smrt.)

Charakteristika hlavních postav:

Quasimodo:

Ošklivý, až nestvůrný sirotek, kterého našel Klaudius Frollo a vychoval ho. Naučil ho mluvit, ovšem do společnosti ho začlenit nedokázal, protože se ho každý bál. Měl hrb na zádech, na levém oku bradavici, křivou páteř, kulhal, a protože jeho povoláním a láskou bylo zvonit na obrovské zvony v Chrámu Matky Boží, kde byl vychován, tak také ohluchl. Byl plachý, bál se lidí, raději byl sám. Působil zlým a přímo strašidelným dojmem, ale v hloubi duše byl citlivý a schopný opravdových citů. Zemřel pro lásku k Esmeraldě a svého vychovatele shodil z věže. Byl to tedy vrah.



Esmeralda:

Překrásná cikánská tanečnice, která si vydělávala žebráním u lidí- tančením, zpíváním, předváděním kousků své kozy Džali a svého muže Petra Gringoire. Zamilovali se do ní dva muži- Quasimodo a kněz Frollo. Každý ale svým vlastním způsobem. Je obviněna z pokusu o vraždu svého milého Phobea, kterého jako jediného miluje i ona sama. Nakonec ji lid popraví za čarodějnictví.
Nosila červené šaty, spoustu šperků a tmavé vlasy. Měla tmavou pokožku, takže ji každý pokládal za cikánku, dokonce i ona sama sebe. Její matka ovšem byla Francouzka, které cikáni ukradli dítě a vychovali ho.

Klaudius Frollo:

Kněz v chrámu Matky boží v Paříži. Od malička bylo jeho celým životem pouze studium a víra v boha. Vystudoval všechny univerzity, které mohl- filozofii, práva, lékařství i teologii. Žádná z těchto věd ho ale dostatečně neuspokojovala, a tak hledal něco, čím by prorazil ve světě a chtěl nalézt kámen mudrců, který ho udělá nesmrtelným. Vychoval svého mladšího bratra a zajistil mu vzdělání. Když našel nalezence Quasimoda, chtěl ho také vzdělávat a udělat z něj kultivovaného člověka. Zamiloval se do cikánky Esmeraldy, a protože jako kněz měl žít v celibátu, spíše jí nenáviděl. Chtěl se jí zbavit, ale zároveň být s ní. Shodil na ní vinu pokusu o vraždu jejího milého, a pak jí chtěl osvobodit z vězení. Byl v jádru zlý a lakomý. Nezdráhal se nejšpinavějších činů. Zabil ho jeho učenec Quasimodo- shodil ho z jeho vlastního chrámu.

Prostředí a doba, kde se děj odehrává:

Příběh se odehrává ve středověku v centru staré Paříže a v katedrále Notre Dame.
Samotné prostředí je hlavní postavou celé knihy.

O jazyku:

-Dílo je napsáno formou er. Autor mluví o hrdinecha zároveň oslovuje čtenáře.
-Věty jednoduché i souvětí. Spíše složitá souvětí a těžká myšlenková vazba. Spousta filozofie i děje.
-Spisovný jazyk. Mluva ze středověku i 19.století, kdy byla kniha napsána.
-Přímá řeč. Vypravování chronologické. Překvapivý a tragický závěr. Barvitá charakteristika všech postav.

Vlastní názor:

Kniha se mi líbila pro svůj klasický, avšak v té době originální nápad. Byla velice výpravná, a i když někdy trochu zdlouhavá, snadno čtivá. Jen bych vynechala zbytečné a komplikované pocity filozofa Frolla a popisu skoro celé Paříže a chrámu Notre Dame.

Hodnocení: 3/5

 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amy.~ Amy.~ | Web | 7. října 2010 v 15:10 | Reagovat

Téda :) Obdivuji Tě, jak vše dokážeš v jednom článku tak krásně vystihnout :)

2 Angelot Angelot | Web | 7. října 2010 v 15:52 | Reagovat

Tak téhle knížky jsem se celou dobu strašně bála a doteď jsem ji nepřečetla :D Ani si nejsem pořád jistá že to risknu, ale ty dycky dokážeš tak navnadit, že to možná zkusím :)

3 Abyss Abyss | E-mail | Web | 9. října 2010 v 21:42 | Reagovat

No týjo, to je fakt vyčerpávající :D nevím jestli bych si s tím dala takovou práci, ale jinak já mám tuhle knížku ráda, jako všechny knihy z dob romantismu nekončí pro hlavní hrdiny dobře, ale nadruhou stranu když se podíváš na dnešní literaturu, kde je to skoro všude samí happy end je romantimus příjemná změna ovzduší :)

4 Ta Směšná Ta Směšná | Web | 16. října 2010 v 12:02 | Reagovat

No já už bych Tě zase docela ráda viděla ;), hele teď o podzimních prázdninách je nějaká akce v Lávce tak by jsme mohli zajít zapařit spolu :D. Kdyby si tedy chtěla :). No do zlatýho stromu nepouštěj pod osumnáct jelikož je tam nově udělanej bordel :D. Jinak Tě obdivuju že stíháš číst já nestíhám vůbec :D.

5 Amy.~ Amy.~ | Web | 18. října 2010 v 20:20 | Reagovat

Přesně tak :D:D:D Já se mohla potrhat smíchy :D Nejlepší bylo, jak si Becca povídala s Jacobem a ten její otec ještě s otcem Jacoba jak se tam rvali :D:D:D:D Dost dobré :)

6 Stupid Girl Stupid Girl | Web | 19. října 2010 v 15:29 | Reagovat

Vůbec se Ti nedivím, že jsi něco přeskočila :D Udělala bych to samé. Mimochodem, Větrnou hůrku už mám doma, ale ještě jsem se k ní zatím pořád nějak nedostala, protože jsem ted měla maminku v nemocnici (včera ji pustili) a tak jsem doma měla na starosti celou domácnost a fakt jsem nezvládala ani školu, natož nějaký čtení. Volný čas rozhodně nepadal v úvahu, ale na druhou stranu, čím víc to oddaluju, tím víc se na to těším, tak doufám, že mě nezklame. ;-)
Jinak až budu k maturitě potřebovat rozbory nějakých knih, vím, kam se obrátit ;-)
A s Tebou jako s SBénkem samozdřejmě počítám, však už Tě mám nahoře... Stačí kliknout pod menu, pod nadpis SBénka na tu krvavou ruku :D

7 lucy lucy | 31. ledna 2011 v 20:05 | Reagovat

moc děkuji za rozbor díla pomůže mi k maturitě:)

8 Klaris Klaris | 9. března 2011 v 15:55 | Reagovat

paráááda, přesně toto potřebuju taky do povinné četby, takže jsem šťastná jako blecha, že to nemusím lovit až z paty a sepisovat to..jinak jestli jde o ty nudné kapitoly s popisem Paříže atd, mám stejný názor,ale jsem až moc poctivá na to, abych je přeskočila.Tak snad tě můj komentář potěší, bo sama vím jaké to je strávit nad něčím hodiny a pak to dat někomu kdo si to opíše za 5 minut;)

9 Yanny.)) Yanny.)) | 11. března 2011 v 18:15 | Reagovat

[8]: To je super! :) Jsem ráda, že je to vůbec k něčemu užitečné :)) A né, vůbec mi to nevadí :) i když máš pravdu, vážně jsem nad tím strávila hodiny.. :D ale aspoň to mělo nějaký smysl :) doufám, že dostaneš dobrou známku! ;))

10 Sabi Sabi | 28. března 2011 v 18:37 | Reagovat

Moc děkuji, za tenhle souhrn celé knihy. Knihu jsem také četla, ale už tak trochu zapoměla, a jelikož jsem si ji vybrala teď jako referát, tvou stránkou a vypsanou knihou, jsem si hodně pomohla :) Dík

11 Kety Kety | 2. května 2011 v 17:57 | Reagovat

Děkuji moc, knihu jsem sama četla a mám na ní podobný názor :) Jsem ráda, že jsem si to mohla znova oživit, udělala jsi to skvěle :)

12 Kuba Kuba | 6. května 2011 v 17:07 | Reagovat

Nevím kdo jsi ale jsi hustá holka takhle bych to nezpracoval ani náhodou:) Obdiv a dík - budu se z toho učit na maturu =D

13 Maturantka Maturantka | 16. května 2011 v 18:30 | Reagovat

Moc hezky napsáno, sama jsem knihu četla, ale už je tomu nějaký ten pátek a pomocí tohoto textu se mi to opravdu dobře osvěžilo :) děkuji...

14 Kacennnka Kacennnka | Web | 21. května 2011 v 11:59 | Reagovat

Huga mám jako autora docela ráda. Když jsme měli ve škole číst něco z romantismu, přečetla Bídníky, které jsem si šíleně oblíbila. Na Chrám se taky chystám, v rámci kánonu. :)

15 neznámý :D neznámý :D | 26. prosince 2011 v 10:37 | Reagovat

prosímtě autor oslovoval hrdiny v 2 osobě když je to psáno er formou???

16 Yanny Yanny | Web | 26. prosince 2011 v 16:38 | Reagovat

[15]: Ano. Je to napsané nějak takhle: "A tak se milý čtenáři, pan Frollo rozhodl, že bude studovat teologii."

17 Stada Stada | 10. května 2012 v 21:01 | Reagovat

ahoj moc mi tahle stránka pomohla s maturitní otázkou.. :)

18 Honza Honza | E-mail | 18. května 2012 v 14:20 | Reagovat

Nikdy bych neřekl, že budu čerpat info z blogu pro maturitu, ale vážně jsi mi pomohla. Díky :))

19 Veronika Veronika | Web | 17. června 2012 v 21:24 | Reagovat

Musím uznat, že je to opravdu dost těžká kniha. sama jsem jí nyní dočetla a musím říct, že popisování Paříže je nudné, nepodstatné, taže se vůbec nemusíš stydět za to, že jsi to nečetla. Stejně by ti to nic nedalo - Já te´d lituji spíše toho, že jsem to nepřeskočila. Na začátku jsem také přemýšlela o každé myšlence, kterou Hugo vyslovil, ale nebylo to lehké. Autor opravdu přeskakuje z tématu do tématu a je to velice těžce stravitelné. Ovšem když se do toho člověk dostane jde to pak jedna báseň. Jsem na sebe hrdá, že mě se to dočíst povedlo...

20 potero potero | 13. října 2012 v 19:03 | Reagovat

Akorát bych upozornil na pár nepřesností ke konci tvého rozboru, a to, že během obrany Esmeraldy nebyl shozen Klaudius, ale jeho nevlastní bratr Jan a Klaudius byl svržen až při popravě Esmeraldy. A nepopraví ji inkvizice, ale městská stráž.
Ale jinak velice vyčerpávající obsah díla ;)

21 Maryka13 Maryka13 | Web | 19. listopadu 2012 v 14:36 | Reagovat

Tuto knihu jsem si vzdy prala a take jsem ji dostala :) kniha i filmove zpracovani je uzasne! :) Victor Hugo je pro me prikladem spisovatele:) Dej teto knihy je vynikajici a rozhodne nejsem zklamana:) dokazala jsem se vzit do postav a cely dej jsem videla pred ocima:) konec koncu, Victor Hugo pro me zustane nejlepsim spisovatelem :)

22 Kuba Kuba | 9. ledna 2013 v 20:28 | Reagovat

Tato kniha je skvělá. Osobně jsem si ji vybral na přípravu k maturitě, ještě když jsem nevěděl o co běží, ale musím uznat, že mě opravdu mile překvapila.
Nejdříve mě děsily některé pasáže popisů, ale rozhodl jsem se, že knihu přečtu celou a myslím, že to bylo rozhodnutí správně. Například popisy zvonů Staré Paříže mi přišly téměř magické. Když jsem se po přečtení knihy podíval na film, tak mě to zděsilo. Myslím si, že o jejich srovnání tu vůbec nemůže být řeč; kniha mnohonásobně film převyšuje. Celkové čtení mi trvalo asi týden a půl a oproti ještě známějšímu autorově dílu Bídníci je to čtení asi tak 4x kratší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama