Vítej v mém světě plném písmenek!

Prosinec 2010

Malé ženy - Louisa May Alcottová

30. prosince 2010 v 1:06 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
Yan-ny.blog.cz
Když se řekne román Malé ženy, vybavím si dětství, které jsem měla tímhle příběhem naplněné, a také věčný bestseller a nesmrtelnou rodinnou klasiku. Od malička jsem s tímto románem vyrůstala a vždy mě neskutečně fascinoval.
Moje maminka ho jako mladá četla a zbožňovala, pak ho předala mojí sestře a ke mně se dostal až v opravdu ošklivé salátové verzi. Ale přesto jsem ho ve svých devíti letech četla a střežila ho jako poklad.
Ovšem ta stará verze už je tak rozpadlá, že je to skutečně prababička všech knížek a už se číst prostě nedá. Naštěstí ale nedávno vyšel krásný nový přebal s úplnou a neupravenou verzí románu. Když jsem ho přinesla domů, sestra i mamka se na mě sesypaly jako holuby a málem se popraly, která si ho přečte první.
Překrásné na této knize je to, že ačkoliv je příběh v průběhu snad pěti let, děj se stále odehrává o Vánocích, a tak je naprosto přirozené, že jsem si ho i já chtěla přečíst v tomto kouzelném období.
O romantické, krásné a o dům pečující Meg, střelené a klukovské Jo, která touží stát se spisovatelkou, stydlivé a nenápadné Beth milující hudbu a rozmazlené a majetkuchtivé Amy, jež obdivuje umění a malování. O těchto čtyřech dívkách je tahle krásná kniha. Je jen na vás, ve které se zhlédnete, anebo v které spatříte svou sestru. Já odjakživa obdivuji přirozeně Jo, a řekla bych, že jí i alespoň z části také jsem.
Tyhle čtyři, navzájem se milující sestry, musí v životě čelit častým nástrahám. Nemají to lehké, protože v době, kdy nezáleželo skoro na ničem jiném, než na majetku, penězích a korzetových šatech, jejich rodina přišla o majetek a jejich tatínek musel odejít bojovat do války. A tak bojují proti chudobě, proti nedostatku krásných nových věcí, proti neštěstí a nemoci a nakonec i proti samotné smrti.

PS: Miluju tě – Cecelia Ahernová

5. prosince 2010 v 0:38 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno


Je jen pár knih, které jsem shledala dokonalými.

Patří mezi ně pouze sága Harryho Pottera a román od Alice Seboldové Pevné pouto, na který jsem ještě nezvládla napsat recenzi, a neskutečně mě to mrzí. Nejspíš si tu knihu budu muset přečíst znovu, protože tohle dílo si to opravdu zaslouží a já už bohužel od prázdnin zapomněla všechny komentáře, které jsem k němu chtěla dodat. Ale někdy určitě, slibuji.

Ale dnes, mezi ně musím přidat i tenhle příběh, který mě málem zničil.

Cecelia Ahernová, autorka téhle knihy, ji napsala ve svých jednadvaceti letech a už v té době měla vytříbený vkus, schopnost vyjádření, působení na city a jistojistě i nějaké životní zkušenosti, protože jak jinak by dokázala tak nádherně popsat, co se honí v hlavě mladé ženě, které příliš brzy zemřel její jediný smysl života, milující a milovaný manžel?

Musím říct, že mě to naprosto strhlo. Román vypadá na první pohled velice rozsáhle, ale těch téměř 400 stránek je ještě příliš málo pro nás, nenapravitelné romantiky, kteří takové příběhy hltají a zbožňují ukázku toho, že pravá láska opravdu existuje.

Mám ráda, když mě nějaké dílo dokáže rozplakat, nebo rozesmát. Ruku na srdce, s mojí povahou to není zas tak těžké, ale… pokud ve vás nějaký příběh dokáže i po otočení poslední stránky zanechat spoustu otázek a myšlenky, které nedokážete zahnat, a roztřesou vám celé tělo, můžete si pak s klidným srdcem říct, že opravdu stálo za to, abyste se do něho pouštěli.

Pokud ve vás nějaká knížka dokáže vyvolat záchvaty pláče, že přímo uvnitř sebe cítíte ten žal, který prožíváte s hlavní hrdinkou, a následně vás na další stránce tak strhne perfektními dialogy a trapnými situacemi, že se musíme smíchy popadat za břicho… a pokud je obojí tak silné, že se jednoduše neudržíte a přes všechnu morálku a výchovu, kterou v sobě máte, se takto nahlas vyjadřujete i před přeplněným metrem v dopravní špičce, můžete si opravdu s klidným srdcem říct, že čtete mistrovské dílo.