
Vždy, když se mě někdo zeptá, jaká je má nejoblíbenější skupina, kterou mám zaplněný celý hudební přehrávač, nemusím dlouho váhat s odpovědí. Jsou to jednoznačně moji zbožňovaní One republic.
A až se mě za 20 let zeptá mé dítě, jaká je písnička mého mládí, jednoznačně a zcela určitě odpovím: Apologize.
Nedá se vypočítat, kolikrát už jsem jí slyšela, kolikrát jsem u ní krákorala svým falešným hlasem, kolik jsem u ní prolila slz, prosmála výbuchů smíchu a kolik jsem u ní prožila zážitků. Jednoznačně se pojí s posledními dvěma roky na základce, s mým prvním obrovským zamilováním a se spoustou milovaných lidí. A do dnes, když jí slyším, zabolí mě u srdce, rozehřeje se mi na tváří připitomělý úsměv a vzpomínám.
Když mi má nejlepší kamarádka ze základky poslala, celá hysterická, odkaz na článek, ve kterém se psalo, že One republic přijedou do Prahy, málem to se mnou seklo. Opravdu jsme to spolu prožívaly a říkaly si, že se počůráme až tenhle hit uslyšíme naživo.