Vítej v mém světě plném písmenek!

My děti ze stanice Zoo – Christiane F.

13. června 2011 v 13:00 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Pokud by vás snad někdy napadlo, že byste si pro zábavu chtěli zkusit, jaké to je, když si šlehnete nějakou drogu jako je třeba hašiš nebo LSD, po téhle knize byste na to neměli skutečně ani pomyšlení. Protože po lehkých drogách jako jsou prášky nebo hulení, je opravdu jen otázka pár dní, kdy si píchnete do žíly svou první dávku heroinu.

Tohle je odstrašující případ pro všechny dospívající a myslím si, že by si to opravdu měl přečíst každý. Bez výjimky.

Christianě bylo teprve 13 let, když poprvé zkusila heroin… Ještě jí ani nenarostly prsa, s klukem si dala sotva letmou pusu, ve škole se teprve učila, co to je Pythagorova věta, ale přesto si denně dobrovolně píchala drogu do žíly a huntovala si tělo.
Za všechno vždycky může prostředí. Vyrostla ve starém, komunistickém Berlíně, kde měli vše zakázané. I vstup na zelenou trávu nebo hraní si na pískovišti v nepovoleném čase, bylo tenkrát pod obrovskou pokutou.
Její otec byl alkoholik a násilník, který celou rodinu akorát terorizoval. Christiana nemohla v dětství nic, a tak je přirozené, že ji vše zakázané začalo ještě víc lákat…
Nastoupila na novou školu, protože se s rodiči přistěhovala z vesnice do obrovské metropole, Berlína, který jí všemi možnostmi přímo učaroval. Brzy zjistila, že respekt si vyslouží jedině tím, když jí všichni budou bát, a tak se přidala k partičce nejdivočejší holky ze školy.
Kessi jí hned zavedla do života plného večírků a nezřízené zábavy. Nejdříve spolu chodily za školu, kdy kouřily jednu cigaretu za druhou. A pak se bavily na nejmodernější diskotéce Sound, kde hned zkusily své první omamné látky… Kouřily hašiš a polykaly LSD.

Christianu drogy jednoduše pohltily, protože tak mohla utéct od svého hrozného života, který měla doma, do světa naprostého míru a mít se nepopsatelně skvěle.

A tak netrvalo dlouho a měkké drogy jí nestačily a ona si poprvé šňupla háčko.
Mohl za to samozřejmě také kluk, Detlef, do kterého se zamilovala. Ten si heroin píchal a Christiana se mu chtěla přiblížit.



Po několika dávkách na tom začala být fyzicky závislá, ačkoliv tvrdila, že se může vždycky rozhodnout a přestat s tím.
Jenže Christiana nechtěla. Obdivovala drogový svět a na heráky koukala jako na hrdiny, protože byli vždycky cool a v pohodě.
Začala si píchat, ale její kapesné samozřejmě brzy nestačilo…
Musela tedy udělat to nejhorší, do čeho je feťák nucen jít, a prodávala se jako prostitutka.
Po dvou letech, kdy se Christiana začala okolí měnit a ztrácet před očima, si toho konečně všimla i její matka a donutila ji k několika odvykacím kůrám a terapiím.
I když Christina chtěla přestat, protože si uvědomovala, jak strašné a smrtelné drogy jsou (zemřela jí skoro většina přátel, narkomanů), nedokázala přestat.
Z léčeben utíkala přímo na stanici, kde se prodala nějakému hnusákovi a hned si zase píchla dávku…
Ovšem poté, co jí zemře její nejlepší kamarádka Bebsi, si Christiana uvědomí, že už musí přestat. Buďto se z drog dostane, anebo si dobrovolně píchne "zlatou ránu" a zemře…

Můj názor:

Musím říct, že jsem nikdy nečetla děsivější a hnusnější knihu. Žádný strašidelný horor nemá na tenhle pravdivý a zarážející příběh.

Knížku sepsali dva muži pracující pro nápravu a problémy mladistvých, když při jednom policejním výslechu poslouchali Christianinu otřesnou a podrobnou zpověď.

Dokázali tak, že drogy byly v té době jednoduše sehnatelným zbožím, snad ještě více než čerstvé potraviny a dobré oblečení.
K drogám se nezletilí dostali snadno, ale z nich už jim vůbec nikdo nepomohl. Neexistovaly žádné léčebny pro mladistvé a každý se na feťáka rovnou díval jako na kráčející mrtvolu.
A to je hrozné.
Dnes nás s drogami seznamují odmalička a vysvětlují nám, proč jsou škodlivé.
Ale přesně to, jak vypadají a jak se používají, nám už nikdo neřekne. A to je podle mě taky špatně, protože nevíme, na co si dávat pozor. Já sama osobně jsem do téhle doby nevěděla, která droga se kouří, šlukuje, polyká nebo převařuje a pak píchá do žíly…
A opravdu mi z toho bylo neskutečně zle. Jsem člověk, který nedokáže pochopit ani to, když někdo kouří. Proč si schválně do těla cpát látky, které vás zabijí? Proč si ubližovat a ničit svou osobnost? Proč si otravovat organismus, když jste zdraví a máte ten dar života?
Už jenom to, jak Christiana podrobně popisovala, jak si stříkačkou píchala do žíly… Když se jí to nepovedlo, krev z ní nekontrolovatelně stříkala… Musela si stříkačku čistit v záchodové míse, aniž by myslela na jakoukoliv nemoc, i když si za dobu svého narkomanství prošla snad pěti žloutenkami… Co všechno musela dělat se zákazníky, aby získala peníze na fet…
A co teprve, když procházela odvykačkami a měla hrozné absťáky. Hrozně se potila a její pot páchl po vypařujících se chemikáliích, zvracela, třásla se, všechno jí svědilo, takže se drápala do krve a prožívala si skutečných psychickým peklem.

Stojí tohle všechno snad za to, abyste se za začátku cítili dobře? (říkám schválně ze začátku, protože jakmile si na drogu zvyknete, už vám nepřináší euforii, ale pouze uspokojení, abyste nedostali další hrozný absťák)

Proč si ta holka nedala občas pár skleniček vína? Jo, vlastně proto, že pro ni "alkáči" byli ubožáci, kteří se nikdy nezmohli na skutečné drogy.

Musím říct, že tahle knížka se čte opravdu dobře, přestože má tak otřesné a nechutné téma. Je to přesně podle hovorného jazyka Christiany, a tak je vyprávění bližší mladší generaci. Všechno ještě působivě doplňují výpovědi její vlastní matky a lidí, se kterými se Christiana za dobu svého fetování potkala. A nejemotivnější jsou skutečné fotografie lidí, o kterých se v příběhu mluví, a vy víte, jak zuboženě vypadali po droze a před smrtí…

Můžu si opravdu slíbit, že takhle nikdy nesmím dopadnout. Mám ráda, když si dám třeba pivo a cítím se líp, ale s jistotou tvrdím, že tohle nikdy neudělám.

Miluju život, svou osobnost a nemohu se dočkat budoucnosti, což by mi všechno tohle droga zničila.

Drogy opravdu nikdy. Nikdy.

Hodnocení: 4/5

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Atze Atze | Web | 13. června 2011 v 16:55 | Reagovat

Jo, tohle je skvělá knížka. Četla jsem ji a můžu ji jen doporučit. Všichni mladí zmrdi by si ji měli povinně přečíst!

2 love-annie love-annie | Web | 13. června 2011 v 17:13 | Reagovat

To jo měli by si ji přečíst! Ale já bych nemohla asi bych z ní měla depku!

3 džejn džejn | Web | 13. června 2011 v 18:18 | Reagovat

My děti ze stanice ZOO jsem stále nečetla, ikdyž to mám v plánu už asi... já ani nevím, snad od doby, co jsem o ní poprvé uslyšela ve škole v 5. třídě. Což už nějaký ten pátek je...
Ale četla jsem Memento, což je dost podobný a tím pádem stejně otřesný, odrazující a informativní co se týče tohodle světa plnýho hnusu...
Naprosto souhlasím, že by si tohle mělo přečíst každý dítě, klidně i dospělí. Ptže je to neustále omílaný téma, který má ale dost opodstatněnej důvod, proč by mělo omílaným zůstat.
Viděla si třeba Rekviem za sen? To je taky dost hustý...

4 love-annie love-annie | Web | 13. června 2011 v 19:15 | Reagovat

AHA no vidiš to bych do tebe neřekla...:D
(už jsem to opravila :))

5 Dý | Web | 13. června 2011 v 20:00 | Reagovat

My děti ze stanice ZOO.

Knížku mám doma, ale ještě jsem neměla odvahu ji začít číst, ale po tvé recenzi se do ní co nejdřív pustím! Nejlépe ještě dneska! :)
Sice čtu knížky, které mají škaredá témata, ale tohle bude asi taky něco....

6 love-annie love-annie | Web | 13. června 2011 v 20:22 | Reagovat

Jo a jestli ti můžu doporučit khížku tak je to Vlčí princezna od Kristýny Pivodové. Ta mě osobně dostala a od začátku až do konce jsem se v ní našla...

7 Dý | Web | 13. června 2011 v 21:21 | Reagovat

Já bych se taky měla naučit celé bůhví, kolika stránkové trestní právo, ale raději sedím u Eldesta! :D:D

8 Ligheua Ytchä Ligheua Ytchä | Web | 14. června 2011 v 9:51 | Reagovat

Úžasná kniha! Musím si ji znovu přečíst :) je v ní hodně.

9 rottwy rottwy | Web | 14. června 2011 v 14:35 | Reagovat

Páni. Opět s tebou do puntíku souhlasím. Tahle knížka, kterou jsme si už taky před pár lety přečetla ve mě zanechala dodneška strašně silnou stopu a myslím, že mě v mnoha věcech ovlivnila stejně jako dokument o Katce (od Třeštíkové, jestli ho neznáš, určitě doporučuju, je to hrůza, ale je to prostě život narkomanky, navíc český). Podle mě tahle knížka se nemůže stát něčí "nejoblíbenější knížka" ke který se nejvíce a nejraději vrací. Právě že po přečtení by ji měl okamžitě zavřít a říct si přesně to co my dvě - tohle NIKDY. Všechno začíná vždycky podobně, špatný dětství, blbá parta... nemožný, jak drogy můžou zničit člověka. Jak si člověk může dobrovolně ubližovat. Lidi s cukrovkou se bojí píchnout si inzulín, který jim zachraňuje život a narkomani si dobrovolně píchají jed.. navíc do všech možných míst. Je to otřesný, hrozný, smutný. Ale pořád se to děje..

10 Dý | Web | 14. června 2011 v 17:18 | Reagovat

Já mám Eldeste a vlastně všechny tři díly od Fragmentu poslaný! .) Já pořád nechápu, jak u nás, v ČR  můžou být tak ochotní lidi jako ve Fragmentu! :D Nechápu! :D:D

11 Barunie Barunie | Web | 14. června 2011 v 17:30 | Reagovat

To je úžasná kniha. Všichni ale od malička říkali, že nikdy nesáhnou ani na marihuanu a teď po dvou letech mají všichni na ni chuť. Neříkám, že jsem si nikdy nezkusila pohulit, ale tolik mi to nechutnalo, že už nikdy a přejít na tvrdší drogy? Nikdy. Už jen doslov překladatelky mě donutil dva dny přemýšlet. Tvé recenze mají vážně váhu :)

12 Kacennnka Kacennnka | Web | 14. června 2011 v 17:34 | Reagovat

Přesně tuhle knihu by měli povinně přidat do osnov literatury jako povinnou četbu! Všichni nám do hlavy vtloukají, jaký jsou drogy hnus, ale tohle by mělo zatraceně lepší účinek! (Větší než Memento, páč tohle je víc ze života Ch. byla menší.) Do puntíku s tebou souhlasím... :)

13 Dý | Web | 14. června 2011 v 17:49 | Reagovat

Já jsem Memento ani nedočetla :// Možná to bylo stylem psaní, nevím. Ale to se mi často nestává, že bych knížku nedočetla. U "dětí" jsem teprve na začátku, ale líbí se mi to! (No,nevím jestli líbí je to pravé slovo ..)

14 rottwy rottwy | Web | 14. června 2011 v 18:59 | Reagovat

Přesněě! :)), ale mě přijde, že teďka má Rihanna vážně písničku od písničky lepší a lepší a má krásný klipy :) .. a taky mám od radši spíš ty pomalejší no :D já mam celkově radši pomalý písničky :)

15 džejn džejn | Web | 14. června 2011 v 20:30 | Reagovat

No ona to básnička tak docela ani není, není to rým:) ale i tak děkuju!:)))

16 džejn džejn | Web | 15. června 2011 v 9:25 | Reagovat

Děkuju za hezkej komentář co začíná na "Di do prdele, do prdele, do prdele!!! :D" :DDD Já si myslela, že něco takovýho napíšeš, vzhledem k tomu jaký jsi nedávno psala článek a v něm pěla ódy na Toma:):D jo, já jsem na tom podobně, sice nebudu tapetovat, ptže žádný další věci se mi na zeď už nevejdou, ale stejnak... rozhodně stálo za to se propašovat do zóny pro účinkující pro tuhle fotku. :)))
A děkuju O:)

17 Raduš Raduš | E-mail | 16. června 2011 v 21:45 | Reagovat

Ahojky,četl(a) jsi tuhle knihu ? Pokud ano,ozvi se mi prosím na e-mail,měla bych dotaz. :)

18 Kyasarina-onee-chan Kyasarina-onee-chan | Web | 17. června 2011 v 15:32 | Reagovat

o tehle knizce jsem uz parkrat slysela, ale jeste nikdy jsme si ji neprecetla, coz se asi brzo zmeni, jelikož vypada vazne zajimave. :)

19 Vendy Vendy | Web | 18. června 2011 v 11:02 | Reagovat

Tohle je vynikající kniha a ještě vynikajícnější recenze.
Při čtení jsem měla podobné pocity jako ty - znechucení, odpor, údiv, lítost.
Ano, okolnosti nebyly ke Christianě a jejjím vrstevníkům zrovna příznivé. Žádné místo, kde by se mohli normálně scházet. Zamčené hřiště. (!!!!!)
Příběh Christiany je opravdu strhující a přitom není laciný, není moralizující. Christiana se prostě řítí do záhuby a i když se občas zastaví a pod vlivem pudu sebezáchovy začne něco dělat, touha po droze a závislost znovu zvítězí.
Když jsem knihu dočetla, zařekla jsem se, že takovou drogu nikdy ani nezkusím.
Ale byla jsem překvapena ohlasy na čbdb (česká databáze knih), kde borec dočet tuhle knížku a prohlásil, že má chuť si to vyzkoušet.

20 Storycollector Storycollector | Web | 18. června 2011 v 17:31 | Reagovat

Závislost je hrozná věc a hlavně drogy rozežírají osobnost, duši i vztahy v rodině. Před rokem jsem byla na filmu Katka a řeknu ti, že po shlédnutí toho filmu jsem byla setsakramentsky ráda za to, že mě rodiče před drogami varovali nejmíň tisíckrát.
Podobný otřesem jsem si prošla, když jsem četla knihu o bulimii. Ono vůbec všechny knížky tohoto typu ti nejen, že otevřou oči, ale rovnou utrhnou víčka, aby si nezapomněla, že se ti to může stát, když si nebudeš dávat bacha.

21 Kapi Kapi | Web | 19. června 2011 v 10:41 | Reagovat

Tu knížku jsem dočetla teď nedávno,té holky mi bylo docela dost líto.

22 Satiah Satiah | Web | 25. července 2011 v 21:14 | Reagovat

Knížku jsem sice ještě nečetla, ale na němčině ve škole jsme si pouštěli film. Šílený, co lidi dokážou. Nicméně, najednou nějak nemám chuť tu knihu číst, protože bych u toho nevydržela. Tyhle typy jsou strašně depresivní. Co se týče k filmu... myslím že zaručeně odradil nás všechny, co jsme na to koukali, jen od myšlenky to nědy zkusit.

23 Suki Hane Suki Hane | Web | 31. března 2014 v 5:33 | Reagovat

Západní Berlín byl komunistickej?!... Kdy? -_-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama