Vítej v mém světě plném písmenek!

Červenec 2011

Zápisník jedné lásky - Nicholas Sparks

27. července 2011 v 23:48 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
Má nejoblíbenější romance. Bohužel jen ta filmová.

Kniha mě totiž tolik neoslovila.

Pamatuji si, jak jsem se cítila, když jsem poprvé viděla film… jak jsem usedavě plakala i potom, co naskočily závěrečné titulky, a jak jsem měla celé následující dny naprosto tímto příběhem ovlivněny.

Nic takového se u knížky nekonalo. Ani zdaleka. Dokonce jsem ani neplakala, nebo se příliš neroztesknila. Spíš jsem se akorát smála příliš přehnaným scénám.

Možná jsem na tuhle knížku měla jenom příliš vysoké nároky, protože jsem opravdu hezčí romantický film nikdy neviděla.

Kam se hrabou všechny ty romantické páry na Noaha a Allie? Nikdy jsem se v nikom tak nezhlédla a necítila spolu s nimi, jako právě s hrdiny Zápisníku.
Jack a Rose z Titanicu, Bella a Edward, Vivian a Edward z Pretty woman anebo dokonce i Romeo a Julie, ti všichni se mohou oproti nim se svým příběhem zahrabat.

Přesto mě ta kniha spíše naštvala, než okouzlila.

Škola noci 1: Označená – P. C. Cast a Kristin Cast

18. července 2011 v 12:37 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Pustila jsem se do další upírské ságy a tentokrát jsem byla opravdu spokojená. Upíří deníky mě nebaví vůbec a k Vampýrské akademii mám malinké výhrady, protože mi prostě nesedí hlavní, příliš rázná, představitelka. Ale Zoey jsem si oblíbila hned.

Získala si mě okamžitě na první stránce, když o svém nevlastním otci řekla, že je "tupčín". :D To jsem se opravdu pobavila a řekla si, že s touhle holkou si budu rozumět.

Obálka mě vždycky hrozně lákala, protože mám ráda takové ty květinové ornamenty, které jsou na každém díle, ale když jsem si v knihkupectví četla zadní stranu obálky, rozmluva mezi Zoey a Bohyní o tom, jestli jí jmenuje očima a ušima, mě trochu odradila.

Ale nakonec jsem se nechala přemluvit a dala se do čtení a jsem vážně moc ráda, protože tuhle sérii si rozhodně musím přečíst celou.

Zoey je průměrná šestnáctiletá dívka, která má starosti jako my všichni ostatní - hádá se s rodiči a má trable se svým přítelem. Jenže jí přibude ještě starost navíc a ta už není tak úplně normální: Označí jí stopař. A ona se najednou začne přeměňovat v upíra a musí nastoupit na Školu noci, internát pro upíry.
Tam zjistí, že není obyčejná ani ve svém světě, ale je jaksi nadprůměrná a velice nadaná. Má totiž nadání pro všechny živly a to se ještě nikdy nikomu nestalo.

Jako je to v každém příběhu pro náctileté, najdete i zde královnu školy, Afroditu a také hezouna, který dřív chodil s královnou, ale nyní hrozně touží po nové a úplně obyčejné hlavní hrdince.

Musím říct, že jsem si moc oblíbila Zoeyinu partu kamarádů. Její novou nejlepší kámošku, Stevie Rae, která má oblibu ve westernu a kovbojích, "dvojčata", které vlastně nejsou sestry, ale rozumějí si natolik, jako kdyby byly a pak homosexuála Damiena, který je z nich prostě nejlepší! :)

Hlášek je tam díky téhle partě opravdu hodně a ty tak vyrovnávají jedno velké mínus, které jsem v téhle knize našla.

Amore mio, Italia = moje láska, Itálie ♥

15. července 2011 v 20:15 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka
Nejlepší týden mého dosavadního mladého života. :)))

Bylo to tak nespoutané, veselé, svobodné, prosluněné, vysmáté a naprosto úžasné, že se mi chce skoro až brečet, jak krátké to bylo a jak rychle to uteklo.

Bylo to přesně takové, jaké jsem to čekala a snad ještě o 100% lepší.

Šlo o dovolenou bez rodičů. Zájezd od školy, který zorganizovala nejpohodovější profesorka na škole, která ve škole omlouvá i omluvenku "kocovina". Byly tam nejrůznější věkové kategorie, takže i prváci nebo bývalí maturanti.

Od nás ze třídy jsme jeli čtyři - dvě holky a dva kluci a v tomhle složení jsme bydleli na apartmánu.
A musím říct, že to byl opravdu kekel! :D Kluk, pokud se nesnaží před nějakou holkou, která se mu líbí, tak se chová opravdu jako naprosté prase! :D Klidně si před vámi uprdne, nečistí si zuby, prohrabává se v rozkroku nebo vás nahý požádá, abyste mu přinesla ručník. :D

Ale přesto tam byla sranda jako snad v žádném jiném pokoji. Naším přízvukem, který jsme pochytili od filmového Kazachstánce Borata, jsme nakazili snad všechny účastníky zájezdu a já i do dneška občas řeknu:
"Tož, to fajné!" :D

Jak už jsem v předchozím článku slibovala, tak to opravdu byla samá párty. Musím bez mučení přiznat, že opilá jsem tam byla každý den a střízlivý stav jsem pocítila až v autobuse na zpáteční cestě do Prahy. :D