Vítej v mém světě plném písmenek!

Srpen 2011

Mediátor 1: Krajina plná stínů – Meg Cabotová

31. srpna 2011 v 14:42 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Mediátor je velice oblíbená série o dívce, která vidí duchy.

Vytvořila ji spisovatelka Meg Cabotová, která opravdu může psát o jakémkoliv tématu a vždycky se jí to povede. Mohli byste jí znát například jako autorku knih o Ženovijské princezně Mie, nebo bývalé popové hvězdě, která si nic nedělá z velikosti L ani XL, anebo o krásné ženě, která nám umožní, abychom věděli jaké to je být "V kůži supermodelky".

Když tuto její knihu všichni tak vychvalovali, nedalo mi to a začala jsem po ní pátrat též. Ale i když se to nezdá, nebylo to vůbec jednoduché. Knihu téměř nikde nenajdete pouze pod názvem Mediátor, ale musíme znát autora a jména jednotlivých dílů. A než mi došlo, že mám hledat pod "Krajina plná stínů", trvalo mi to skutečně docela dlouho. Také nečekejte, že ji najdete ve vašem oblíbeném oddělení pro fantasy knihy, protože se spokojeně vyvaluje v dětském oddělení u romancí pro náctileté dívky.

Jedné mé kamarádce se povedlo celou sérii o šesti dílech přečíst za pouhých pět dní a já věřím, že je to klidně možné, a dokonce bych si troufala tvrdit, že i snadné. Kniha má pouhých 190 stránek a je opravdu nepředstavitelně tenoučká.

Můj hlavní problém, který jsem ovšem našla v této knížečce je ten, že jí nějak nedokážu brát vážně. Nevím proč, ale nemůžu se prostě spokojit s tím, že to je všechno, co mi Cabotová může v prvním díle nabídnout.

Jako by to snad ani nebyla kniha, ale jen první část románu a někdo jí neúmyslně rozdělil a svázal.


Mrazení – Maggie Stiefvaterová

27. srpna 2011 v 23:06 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Jak by to dopadlo, kdyby se příběh Belly Swanové ubíral směrem k čtyřnohým chlupatým přátelům a ne k nadpozemsky krásným krvežíznivým upírům? Možná nějak takhle.

Nemohla jsem si pomoci, ale to přesně mě napadalo, když jsem četla tuto knihu o vlkodlacích. Ačkoliv světy vlků z Marcy Falls a těch z Forks jsou dost rozdílné.

Každé ráno, když jsem jezdila do školy a tato kniha byla na pultech zcela novým neokoukaným zbožím, jsem i já pokukovala po okouzlující obálce s modrými větvemi. Myslela jsem si, že tento příběh bude spíše pro dospělé a nebude to další láska mezi sedmnáctiletými středoškoláky.

Nedá se říct, že by mě to zklamalo, ale na druhou stranu mi to nepřineslo nic nového.

Četlo se to velice dobře, ale nebyla tam postava, kterou bych si nějak zvlášť oblíbila, anebo pasáž, kterou bych si vytapetovala pokojíček. :D

Ale ano, jedna část byla zvlášť pěkná, když měli Sam a Grace rande v knihkupectví. To bylo opravdu nádherné. :)

Také bych jako velké klady vyzdvihla skutečnost, že se nepohybujete v příliš složitých pravidlech vlčí smečky a nadpřirozena. Líbí se mi, že spíše než na fantasy se autorka zaměřila na romantickou stránku příběhu, což je opravdu moje parketa.

Příběh je prostý, ale přesto hezký.

5 knižních zklamání

6. srpna 2011 v 20:04 | Yanny.)) |  ♥ Projekty
1) Forrest Gump

Veliké očekávání, protože film je prostě fenomenální. A naprosté zklamání. Tahle kniha se prostě nedala dočíst. Nešlo to. Ne, děkuji pěkně. Věřím, že kdyby byla napsaná normálně, zhltla bych ji na jedno nadechnutí, jenže tohle prostě nebylo normální!
Abych to vysvětlila, kniha je napsaná debilštinou. Z pohledu Forresta, takže se dá očekávat, že on prostě neovládá pravopis a gramatiku… jenže se to prostě nedalo číst! V knížce nenajdete jedinou čárku! Takže když čtete, neustále jenom přemýšlíte, kde má být čárka a kde má být místo měkkého i tvrdé!
Na něco takového prostě nemám žaludek ani trpělivost. Na to češtinu až moc miluju.
Měla jsem opravdu chuť vzít červenou propisku a celou tu knihu proškrtat! :D



2) Oliver Twist

Pamatujete si na tu písničku z Rebelů?
"Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho číst… Snad ani list!"
Ano, tak tak nějak bych si nejradši zpívala i já. :D
Ale u mě to není proto, že bych snad téhle knize příliš propadla a pak neudělala maturitu. Spíše naopak. Tahle kniha mě k smrti nudila.
Četla jsem prvních pár kapitol, v domnění, že mě to také tak pohltí. Vážně ne. :D






Hush, hush 2: Crescendo – Becca Fitzpatricková

3. srpna 2011 v 13:22 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Je docela vtipné číst knihu, u které netušíte, co znamená její název, že? Stalo se vám to někdy? Mě zrovna u téhle. Celou dobu jsem doufala, že se mi to během čtení osvětlí a že to nějak souvisí s příběhem. Marně. Nakonec, když jsem si vygooglovala význam slova Crescendo a vyskočilo mi "postupně silněji", tak jsem byla docela zklamaná. Ten originál zní rozhodně více (ano, opravdu použiju tohle slovo) "cool". Takže se nedivím, že to čeští nakladatelé nepřeložili.

Při čtení prvního dílu jsem byla nadšená. Úplně se mi ježily chloupky na rukou, když jsem byla zrovna u nějaké scény, kdy Patch sváděl Noru. Skákal mi mráz po zádech, když se Noře někdo chtěl vloupat do bytu a smála jsem se všem hláškám, které si mezi sebou vyměňovaly s nejlepší kamarádkou Vee.

Tohle všechno jsem našla i v Crescendu, ale už mě to nijak nepřekvapilo. Čekala jsem něco víc. Ale spíš jsem byla zklamaná tím, že se zatím sága vyvíjí stejně jako Stmívání. (Opravdu to k tomu musím přirovnat, jinak to nejde. Tohle prostě bije do očí.)

Snad mi odpustíte malý spoiler, (a já doufám, že už o tom všichni víte) když řeknu, že se spolu v druhém díle Nora a Patch rozejdou. Samozřejmě kvůli problémům, které má jeho druh…

Patch se nějak často vyskytuje ve společnosti holky, kterou Nora ze všech lidí nejvíc nemůže vystát, Marcie Millarovou a aby toho nebylo málo, její máma se rozhodla, že jí dá dohromady se starým kamarádem z dětství, Scottem Parnellem. K tomu všemu se k Noře dostávají informace o smrti jejího otce, který byl za záhadných okolností zavražděn. Může Nora ještě někomu věřit?