Vítej v mém světě plném písmenek!

Marley a já – John Grogan

3. září 2011 v 18:37 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

"Pes nepotřebuje drahá auta, velké domy ani módní oblečení. Symboly společenského postavení mu nic neříkají. Naprosto si vystačí s vyplaveným klackem. Pes soudí každého podle toho, jaký je uvnitř, a ne podle barvy pleti, podle vyznání nebo společenského původu. Je mu jedno, jste- li bohatý či chudý, vzdělaný či ne, chytrý či hloupý. Dejte mu své srdce a on vám dá své."

O kolika lidech tohle můžete říct?

Toto je výrok, který nám do životů přinesla kniha o nezkrotném zlatém nemehlu, Marleym. Ačkoliv příběh není vůbec složitý nebo komplikovaný, přinesl nám tuto pravdu a my si ji budeme neustále připomínat.

Kniha pojednává o životě dvou mladých lidí, Johnovi a Jenny, kteří se zrovna vzali a chtějí založit rodinu. Jenže na děti se ještě úplně tak necítí, a tak se rozhodnou, že si péči o bezbranného tvora zatím vyzkouší na nějakém čtyřnohém chlupáči. Vyberou si druh psa, o kterém se říká, že je nejen krásný a oddaný, ale také nadprůměrně inteligentní. Jen je škoda, že to poslední o jejich Marleym není ani trochu pravda…

Na příběhu je nejlepší to, že je skutečný. Prožil ho autor osobně a vypravěč příběhu, je John Grogan sám.

Nikdo by totiž nevymyslel tak skvělé scény, neuvěřitelně vtipné momenty, trapasy a lumpárny jako život anebo náš ztřeštěný Marley. Nikdo by si nedokázal ani představit, čeho všeho je schopný zlatý labrador, dokud to skutečně neudělá.

John vás neujišťuje o tom, že jeho pes je dokonalý. Netvrdí vám, že má lidské city, dokonalé způsoby, geniální mozek a vrátil by se k vám i přes půlku zeměkoule. Ne, protože tenhle pes takový skutečně není.



A nebudeme si nic namlouvat, žádný pes není jako člověk. Ačkoliv je to dokonalé a chytré zvíře, které vám ulehčuje život, dokáže vás milovat, než součet všech lidí, které znáte a v nejtěžších chvílích je to opravdu jen on, komu se můžete svěřit a zachumlat se do jeho měkkoučké srsti… stejně jsem přesvědčena o tom, že kdybychom mu nakoukli do mysli, slyšeli bychom jen to staré známé psí funění, které zní nějak takhle: "He-he-he-he.."

A i přesto všichni budeme na psy vždy mluvit, doufat, že nám rozumějí a přemýšlet nad tím, co se jim honí hlavou a jak by nám odpověděli.

Ale i když mají možná psy pouze jen uslintaný mozek, a i kdyby mohli mluvit, moc byste si s ním nepokecali, stejně jsou tak oddaní a láskyplní jako nikdo jiný na světě. A upřímně, také naprosto rozkošní a měkoučcí, takže byste se s nimi mohli mazlit celé dny.

A já tak naprosto chápu, proč se psům říká "Nejlepší přítel člověka".

Bohužel, já jsem psa nikdy neměla.

Ale samozřejmě po něm toužím odmalička, jako každý. A vím, že ho budu chtít celý život, dokud si ho prostě jako dospělá konečně nepořídím. A zlatý retrívr je typ mého naprosto vysněného psa. Akorát doufám, že nebude tolik pošahaný jako právě Marley.

Odpusťte mi tedy, pokud se mnou jako pejsař někdo vás nebude souhlasit, ale toto jsou mé názory na psy a tento příběh.

I když věřím, že až si sama jednou pořídím čtyřnoháče, můj názor se nejspíš celý od základů změní a budu tak i tuto knihu brát úplně jinak. Ještě citlivěji.

Ale i tak na mě příběh o pomalu se rozvíjející se rodině s nenažraným ďáblem v čele zapůsobil velice silně.

Moc se mi líbil rozvoj událostí, jak se v dnešní době zakládá taková tradiční rodinka. To, že oba manželé byli novináři, pro mě bylo dokonalé. Že hlavní hrdina byl pes z mé oblíbené rasy, bylo skvělé. A že jsem si pod mužem a hlavou rodiny mohla představovat herce Owena Wilsona, který ho ztvárnil ve stejnojmenném filmu, už bylo vrcholově úžasné. :D Protože zde ztělesňoval dokonalého manžela a naprosto typ muže, kterého já budu do konce života hledat do vyčerpání sil. Takového chlapa chci. Se vším všudy.

Takže se mi nesmíte divit, ale já tuhle knihu jednoduše hltala.

Vypravovala totiž můj životní příběh, který chci jednou zažít. Najít dokonalého, chytrého a zodpovědného chlapa (pokud možno vypadajícího alespoň z poloviny tak dobře jak Owen Wilson), koupit si rodinného psa, rodit krásné děti a o tom všem psát do novin.

A to, že Marley žral kamiony granulí, skákal na lidi a chtěl s nimi založit rodinu, očuchával genitálie pudlům s nafintěnými paničkami, rozhraboval odpadkový koš po domě, ničil podlahy, křesla, květiny, elektroniku, děsil pošťáky a rodinné známé na návštěvě, chlemtal vodu ze záchodu, žral manga a pak je strávené trousil po domě, dělal ostudu před cizími lidmi, že ho museli vyhodit z výcvikového tábora, kálel a zvracel do moře na pláži pro psi, kterou pak díky němu museli zavřít, žral diamantové náhrdelníky a byl naprosto nepoučitelný a nezvladatelný, dodává příběhu a celému životu trochu víc zábavy a srandy.

A že to muselo být náročné? Život přece není nikdy jednoduchý.

I přesto byl Marley nejlepším a zároveň nejhorším psem na světě.

Tohle byla skvělá kniha. (Stejně jako film.)

A já vím, že si jí rozhodně přečtu znovu, až budu sama zakládat rodinu a prožívat stejné slasti a strasti života. A příště se mi zaručeně bude líbit ještě o tu hvězdičku víc.

Hodnocení: 4/5

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gauri Gauri | Web | 3. září 2011 v 20:32 | Reagovat

Ano! Je to dokonalá knížka i film!! :-)

2 Barunie Barunie | Web | 3. září 2011 v 21:50 | Reagovat

Prosím, už přestan dělat tak strašně chytlavé recenze na úžasné knížky, protože tohle je další, kterou si chci na tvé doporučení přečíst! Doplňuji seznam, Marley a já pod Hunger Games! :) (btw. film jsem viděla a to je také zábavné a úžasné a ano, Owen je strašně krásný chlap!)

3 Vendy Vendy | Web | 4. září 2011 v 14:20 | Reagovat

A já bych stejně pětihvězdičkově ohodnotila i tvůj článek.
Knížku sice neznám, ale viděla jsem film, který byl adaptací knížky (psala jsem o něm i na svém blogu). Film se mi hodně líbil, zpočátku jsem čekala klasickou story o pejskovi, který je nepochopen u hlavy rodiny, a který si postupně získá srdce i oné hlavy rodiny.
Tady to bylo jinak. Tady proběhl vlastně celý psí život (a současně s ním i část života lidí), bylo ukázáno, jak čas běží, jak se mění lidi i pes, jak z původního třeštidla a živoucího beranidla se stává poklidné zvíře, které stále víc naslouchá slovům svého pána - byly tu ukázány i pozdější problémy, které už souvisely se stářím pejska - byl tu ukázán i poslední den a odchod pejska. Bylo tu ukázáno všechno, šílené situace, srandovní situace a srdcervoucí chvíle rozloučení. Vím, že ten konec hodně lidem vadil a připadal jim vyděračský a útočící na city. Ano, bylo to emočně silné a já u toho brečela, ale takhle to prostě v životě je - nejsou jen růžové dny, ale i hořké a černé dny. A co na tom, že nás opouští pejsek a ne člověk? Vždyť ten pes znamená kus našeho života. Líbilo se mi i rozloučení těch dětí - že se tomu nevyhýbaly. Marley byl prostě součást rodiny, a co na tom, že měl čtyři nohy. Když měl to, co mnohým lidem chybí a co jsi pěkně napsala v úvodu svého článku.
Knihu si snad někdy přečtu - díky filmu vím, o čem to asi bude. A taky díky tvé recenzi, která je opravdu opravdu výborně napsaná.
Pejska si pořiď. Retrívr není labrador, možná mají něco společného, ale retrívr je hodnější, klidnější.
Pes je jediný tvor, který tě bude vítat vždy s úsměvem (a je jedno, jestli přitom bude myslet na to, že ho pohladíš, nebo na misku žrádla.. :-))

P.S. dám ti tip - jestli chceš něco podobného, rozverného, srandovního a dobře čitelného, sežeň si knihu Robin od Zdenky Frýbové. Budeš se řehtat od začátku do konce. (O Robinovi taky možná napíšu recenzi...)

4 Vendy Vendy | Web | 4. září 2011 v 14:21 | Reagovat

P.P.S. - ale takového psa jako Marley bych nezvládla. To chce hodně silnou povahu a pevné nervy... :-) Naštěstí tohle byl extrém a výjimka. :-)

5 Ejvi Ejvi | Web | 4. září 2011 v 16:13 | Reagovat

Moc ti děkuju za všechny tvé milé komentáře u mě na blogu. Potěšila jsi mě a samozřejmě i tím, že jsi mě zařadila mezi své oblíbené blogy (jen prosím o opravu, máš mě napsanou jako Evji a já jsem Ejvi :) ) tak jen upozorňuju na překlep.
Jinak u tebe se mi náhodou fakt líbí, ráda si přečtu rezence, tipy a doporučení :)

Měj se hezky.

6 VeEee VeEee | Web | 4. září 2011 v 17:40 | Reagovat

Ahoj,
Tvoje komentáře si čtu na blogu :) a moc ti za ně děkuji :) Na tvůj blog jsem koukala už předtím, takže určitě budu sledovat :) tvůj blog :)
Nenajde se moc lidí, co by mi komentovalo recenze, takže ti fakt moc díky :) a jdu tě "sledovat" :D :)

7 Lady A. Lady A. | Web | 4. září 2011 v 20:32 | Reagovat

nečetla ani neviděla avšak vypadá to celkem dobře, ale věř, všichni zlatí retrívři jsou pošahaný a to maximálně:-D Jednoho mají moji rodičové

8 Sajü Sajü | Web | 5. září 2011 v 12:08 | Reagovat

Marlyn a já jsem četla asi před 3/4 rokem a taky se mi ta knížka líbila. Pro mě je to s filmem asi na stejno, i když film mě líp zorientoval ve všem ;-) :D

9 rottwy rottwy | Web | 7. září 2011 v 11:36 | Reagovat

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek vůbec a to právě, proto, že psi jsou mým životem. Nejen, že se o ně zajímám, mimo jiné o nich samozřejmě čtu, ale i v praxi. Mám dva psy, oba cvičím, oba miluju. A proto s tebou musím i trochu nesouhlasit no ... ale jinak, taky chci takovýho muže! :D :)

10 Madde Madde | Web | 8. září 2011 v 18:01 | Reagovat

Knihu jsme nečetla, ale film viděla 2krát a vždy jsme u toho brečela. Je to prostě moc povedený :)

11 Odkazy Odkazy | Web | 8. září 2011 v 21:26 | Reagovat

Ahoj, pokud zde chceš mít opravdu sů blog. přečti si prosím tento článek: http://odkazy.blog.cz/1108/pridej-dalsi-blog

a zapiš se prosí PŘESNĚ podle zadání. usnadní mi to přidávání jednotlivých blogů. Díky moc :)

12 odkazy odkazy | 8. září 2011 v 21:29 | Reagovat

[11]: jsi tam :). Díky za přihlášení.

13 Azy Azy | Web | 9. září 2011 v 18:13 | Reagovat

Ahoj.
Téhle knize jsem se záměrně vyhýbala, protože vím, že u filmu všichni brečeli a já jsem se chtěla takovému citovému vypětí vyhnout, protože smutných knížek jsem poslední dobou četla až až.  Ale jak tak čtu tvou recenzi, asi do toho půjdu. :)
Děkuju za komentář na blogu. Až se za týden vrátím z Anglie, chystám se tam zase nějak začít fungovat, tak jsem ráda, že se na mě úplně nezapomnělo.
Chtěla jsem tě ještě požádat, jestli bys mi nenapsala na blog odkaz na tvůj profil na goodreads, protože to nějak nemůžu najít a ráda bych si tě přidala.

A těším se na další recenze, co si u tebe přečtu, tak určitě nějakou přidej, ať mám tipy na knížky, až se vrátím domů. :)

14 rottwy rottwy | Web | 14. září 2011 v 11:10 | Reagovat

Nevím jesti můj názor může být úplně objektivní, protože já jsem opravdu veliký milovník psů. Ale nemyslím si, že by pes byl takový jakého ho třeba ty popisujš :)Mysím, že plno psů je i chytřejších než někteří lidé. To co dokážou cítit, jak se srovnávají se ztrátou blízkého čověka, nebo s týráním. Pes už si o malinka pamatuje sebemenší zážitky a tak se tvoří jeho osobnost a povaha. Je to dost podobné jako s dítětem. Četla a slyšela jsem už bezpočet různých případů, kdy pes dkázala i úmyslně spáchat sebevraždu. Kdy, zchránil život svému pánovi ... Psi by nikdo neměl brát jako věc, nebo jako nějakou tupou bytost. Psi a zvířata celkově jsou to nejkrásnější a nejvěrnější na tomto světě. Aspoň pro mě určitě! :))

15 myanmar myanmar | Web | 15. ledna 2012 v 22:52 | Reagovat

Knížku jsem četla dvakrát. Jednou v době, kdy jsem z celého srdce toužila po psím mazlíkovi a ten sen se zdál v nedohlednu. Tehdy bych to hodnotila 4,5/5 - knížka mě nadchla.

Podruhé jsem ho četla letos. Mám psa, béžového labradora, kterého jsem podle knihy pojmenovala Marley. A ty vtipné pasáže získaly další rozměr, ale stejně tak ten smutný závěr....prostě napodruhé mě ta knížka dostala tak, že by mi ani hvězdičky k ohodnocení nestačily. Mimochodem - od jisté chvíle věřím, že jméno částečně předurčije charakter :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama