Vítej v mém světě plném písmenek!

Listopad 2011

Krysař - Viktor Dyk

30. listopadu 2011 v 18:35 | Yanny.))

"Jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo - jsem krysař." Těmito slovy začíná legendární novela Viktora Dyka o mytické postavě, která dostala příležitost stát se alespoň na omezenou dobu člověkem - milujícím, pochybujícím a nakonec i selhávajícím.

Do města Hameln přijíždí krysař, tajuplný muž, jehož náplní práce je topit krysy. Má temný zjev, nosí dlouhý černý kabát s kapucí, ve kterém vypadá ještě hubeněji a v dlouhých hubených prstech svírá svou všudypřítomnou píšťalu. Seznámení se s mladou ženou Agnes, do které se zamiluje.

Ona je jediná z celého města, která na něj nevzhlíží s odporem a strachem. Jiní lidé ho nechápou, v hospodě si k němu ani nepřisednou a pomlouvají ho, kudy chodí. Ve městě jej vidí rádi, protože jim pomáhá z domů vyhnat nechtěné škůdce, ale ještě raději by ho viděli odcházet. On je nad tímto jejich chováním povznesen, protože ví, že kdyby chtěl, všechny by mohl jednoduše a bez námahy do jednoho zabít.
Jeho píšťala je totiž kouzelná, a pokud se rozhodne, že na ni zahraje z plna hrdla, může ovládat nejen krysy, ale i lidi.

Kytice - Karel Jaromír Erben

29. listopadu 2011 v 18:20 | Yanny.))


Básnická sbírka náležející ke klasickému fondu české poezie 19. století vyrostla z důkladného studia lidové tvorby a řeší mravní vztahy člověka k životu a osudu.

Kytice z pověstí národních obsahuje 13 balad (= lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem).

OBSAH:

Kytice
Zemřela matka, která po sobě zanechala sirotky. Ty chodily každé ráno za svou maminkou, aby jí daly květiny na hrob. Jejich matka je ale natolik milovala a tak se jí po nich stýkalo, že se vrátila na zem v podobě květiny. Děti ji poznaly a pojmenovaly květ "mateřídouška", jako vyjádření matčiny duše.
Tato balada vykresluje, jak silná je mateřská láska a poukazuje na motiv kytice, do které je vlastně tento soubor balad uspořádán.

Poklad
Na Velký pátek jde žena - vdova se svým dítětem ke kostelu, ale zaznamená u něj jisté změny. U vstupu do kostela se objevil jakýsi vchod do jeskyně, jenž ji velice láká. Vidí zlatou zář a jako ošálená a smyslů zbavená vběhne do jeskyňky, kde nalezne poklad se spoustou zlata a stříbra. Jako šílená běhá po síni a sní o tom, jak s pokladem zbohatne. Položí své dítě na zem a začne sbírat drahé kamení do náruče, obojí přece držet nemůže. Své dítě nechává v jeskyni a běží domů, aby si poklad uložila. Pak se vrací, ale místo toho, aby odnesla své dítě, znovu si poklad do náruče nabírá. Dítě nechá, aby plakalo a na matku svou čekalo. Aby se uklidnilo, dá mu do ruky kousek zlata na hraní. Když přiběhne podruhé domů s úlovkem, strašně se zděsí - veškeré stříbro se jí zatím proměnilo v kamení a zlato v hlínu.
Náhle si vše uvědomí - je to zkouška! Vzpomene si na dítě a ihned se za ním vrací. Jenže už je pozdě. Vchod do skály je uzavřený. Rok čeká, celou dobu se modlí k bohu, aby jí jejího syna vrátil, pláče, truchlí a je si vědoma toho, co provedla.

Oliver Twist - Charles Dickens

27. listopadu 2011 v 16:15 | Yanny.))


Slavný příběh chlapce, kterému po narození umírá matka a dostává se do obecního sirotčince. Odtud jeho cesty vedou do učení k hrobníkovi Sowerberrymu, který se ho ujme. Oliver však uteče do Londýna a přidá se ke skupině kapesních zlodějů. Při pokusu o vyloupení domu je postřelen a ujímají se ho dobří lidé.

Příběh pojednává o malém sirotkovi jménem Oliver Twist. Ten odmalička vyrůstá v sirotčinci, protože mu zemřela matka poté, co ho porodila.

Když je Oliverovi 10 let, je nucen k povinným pracím. Tam se seznámí s dalšími sirotky a jednoho dne si losují, který z nich vyjde z řady a požádá o více jídla. Los padle na Olivera. On se tak vydá poprosit vedení o trochu "nášupu". Tím si je velice znepřátelí a oni se rozhodnou, že by bylo dobré, kdyby se chlapce zbavili a prodali ho nějakému podnikateli na výpomoc.

Jako první se ozve kominík, který by se ho rád ujal. Ten se ale Oliverovi vůbec nezamlouvá a protestuje proti tomu, aby si jej odvedl. Kominík ho tedy nezíská, ale dostane ho jiný muž - hrobník. Odvede si jej domů a dá mu konečně trochu najíst a přenechá mu zbytky pro psa. Hrobník si jeho práci velice vychvaluje, a dokonce ho povýší, aby mu vypomáhal s pohřby.

Jenže malého Olivera trápí další chlapec, jenž žije u hrobníka a také mu vypomáhá, vychytralý Noe. Posmívá se mu, že jeho matka byla zrádná mrcha a že si nezasloužila nic jiného než zemřít. To Olivera velice pobouří a začne se s ním bít. Jenže vše uvidí manželka hrobníka, Olivera zavře do sklepa a řekne o něm, že je to pomatený a nebezpečný šílenec.

Poté co ho v domě seřežou, rozhodne se Oliver, že uteče. Když utíká z města, najde ceduli, na níž je napsáno, jak daleko je Londýn, hlavní město Anglie. To vidí Oliver jako příležitost, kde by mohl žít a vydá se tam.

Je to velice strastiplná cesta, ovšem po sedmi dnech tam opravdu celý vyčerpaný a hladový dorazí. Tam si ho celého zuboženého všimne mladý chlapec, který se mu později představí jako Ferina Lišák. Ten ho zavede do domu, kde je spousta mladých chlapců a dívek a seznámí ho s panem Faginem, který je jejich pánem. Ten mu dá najíst, dobře ho obleče a nabídne mu, že u nich může bydlet, pokud pro něj bude pracovat.


Máj - Karel Hynek Mácha

24. listopadu 2011 v 12:20 | Yanny.))


Nejvýznamnější básnické dílo představitele české romantické lyriky 1. poloviny 19. století.
Skladba je rozdělena na čtyři zpěvy a dvě intermezza ("mezizpěvy").

První zpěv
Jarmila čeká na skále na svého milého - Viléma, který zabil svého vlastního otce potom, co ho s ním podvedla. Přijde ale někdo jiný se vzkazem, že Vilém bude dalšího dne popraven, a že ji proklíná. Nešťastná Jarmila skočí ze skály do jezera a utopí se.

Druhý zpěv
Vilém je dán do vězení a vzpomíná, jak ho jeho vlastní otec vyhnal, když byl ještě malý a on tak žil mezi loupežníky. Myslí si, že je to jeho osud a že se otci pomstil za dva činy - za to, že jej vyhnal a za to, že mu sebral dívku. Nechce zemřít a přemýšlí, co bude po smrti, zda posmrtný život, nebo je spánek bez snů. Dojde k závěru, že po smrti není nic. Uvědomuje si, o co v životě přichází. Přijde ho zkontrolovat strážný, který pláče nad jeho osudem a je mu ho líto.

První intermezzo
K Vilémovi mluví sbor duchů a říkají mu, jak mu připraví popravu a pohřeb.

Třetí zpěv
Vilém jde na popravu. Vzpomíná na své dětství a na svou milenku Jarmilu. Uvědomuje si krásu života a okolí a je hrdý na svou rodnou vlast. Popraví ho - zlámou mu všechny kosti v těle.

Povídky malostranské - Jan Neruda

20. listopadu 2011 v 22:33 | Yanny.))


Kniha charakterizuje životy hrdinů Malé Strany, ve které autor dlouho žil a jejíž atmosféru naprosto mistrně vykreslil.

Týden v tichém domě
Povídka pojednává o životě měšťanstva z Malé Strany v Praze, které žije společně v jednom domě. Přes týden se vylíčí osudy všech obyvatel. Například i nešťastná láska mezi Josefem Loukotem a Josefínkou.

Pan Ryšánek a pan Schlegl
Autor vypráví o hostinci, který obdivoval, když byl ještě studentem. Hostinec navštěvovali nejvýše postavené osobnosti té doby. Mezi nimi byli i dva muži, pan Ryšánek a pan Schlegl. Ti dva si jaktěživ nemohli přijít na jméno, protože byli zamilovaní do stejné ženy. Seděli každý den vedle sebe u stolu, ale nepromluvili spolu ani slovo. Když ale pan Ryšánek náhle onemocněl, v hospodě bylo náhle smutno a prázdno. Pak se ovšem uzdraví a pan Schlegl na něho nečekaně promluví. Od té doby seděli pan Ryšánek a pan Schlegl spolu.

Přivedla žebráka na mizinu
Pan Vojtíšek byl slušný a lidmi oblíbený žebrák žijící na Malé Straně. Každý ho měl velmi rád a nezdráhal se mu dát nějaký ten peníz. Ovšem našla se i osoba závistivá, jež začala o panu Vojtíškovi vyprávět, že není vůbec žádný chudák a je spíše bohatý nežli chudý. Vykládala o něm, že má dva domy na Františku a nemá o peníze nouzi. Všichni lidé ho tak zatratili a už mu nechtěli dát ani jednu minci navíc. Chudák pan Vojtíšek zemřel kvůli tomu na bídu.

Hledáš čtenářský deník? Tak jsi u Yanny správně! :)

19. listopadu 2011 v 17:32 | Yanny.))


Protože jsem právě ve třetím ročníku střední školy a příští rok budu maturovat, musím hodně číst povinnou četbu. A jak jinak se k tomu dokopu, než že si vytvořím na blogu novou rubriku, kam budu ukládat své vlastnoručně napsané čtenářské deníky?

Je mnoho lidí, kteří třeba i rádi čtou, ale povinná četba je k smrti nudí. Také se nedá říct, že bych ze všech knih, které máme na maturitním seznamu, byla úplně nadšená, ale na druhou stranu, máme si jich vybrat jen 20 a do toho už se některé ty povedenější vejít dají.

Nesmíte je brát jako povinnost a vybrat si skutečně ty knížky, které se dobře čtou a které odpovídají vašemu literárnímu vkusu!

Zveřejním sem svůj seznam vybraných dvaceti knih, které si chci přečíst. Některé už mám dokonce za sebou, takže u těch, které jsem už přečetla, připíšu: splněno. :D

Twilight sága: Rozbřesk, část 1. - Spusta lásky, smíchu, pláče, krve a sexu. ♥

17. listopadu 2011 v 3:45 | Yanny.)) |  ♥ Recenze na filmy


Po dvou letech oddané lásky ke všem Cullenovým a k propršenému městečku Forks konečně zase přicházím s článkem o Twilight sáze- knihách i filmech, co nejedné z nás změnily život.

Po letech, ve kterých jsem si prožila nespočet svých malých romantických zážitků, kdy jsem přečetla police a police nových knih, zhlédla kilometry filmových pásů a kdy se ani jedno z toho nemohlo vyrovnat tomu, co jsem cítila, jakmile jsem dočetla poslední větu, nebo viděla poslední scénu z tohohle příběhu, jsem to konečně cítila znovu.

Cítila jsem ten pocit, který jsem měla listopadu v roce 2009 a který mi tolik chyběl.

Už dávno jsem se naučila říkat větu, za kterou jsem kdysi všechny své kamarádky kamenovala a kterou jsem doufala, že nikdy nevyřknu: "Je to už dávno pryč, už mě to tolik nebere."

Bylo to zlé, protože jsem si opravdu ještě hodně dlouho po té největší průtrži šílenství stále udržovala svou závislost. Připadala jsem si jako námořník, který jako poslední opouští svou milovanou loď. Nechtěla jsem se prostě toho svého dokonalého světa nehynoucí lásky ani za mák vzdát.

Ale pak přišlo léto 2010, kdy jsem byla na premiéře Zatmění společně se svou spřízněnou duší Kačenkou a bylo to… nevím, nijaké. Ano, viděla jsem to. Líbilo se mi to. Ale ani jednou jsem nevydechla údivem, neplakala jsem (což je u mě opravdu divné, věřte mi) a po skončení filmu jsem odešla domů, odjela na letní prázdniny a rázem zapomněla, že jsem to vlastně viděla. Prostě ve mně ty pravé "upíři pocity" jednoduše nebyly.

A od té doby? Už jsem si stála za názorem, že z toho udělali komerční frašku, která opravdu jenom nabádá k tomu, aby si z ní všichni chlapi (a nejenom oni) dělali srandu.

Za tímhle názorem si stojím do dnes, protože sledovat ten rozhovor mezi vlky se "zmutovanými-starwarsovými hlasy" bylo opravdu příšerné. A bolestivé. Jak to mohli jenom dopustit, aby to vyznělo tak strašně trapně? Jak to mohla dopustit Stephenie?

A i některé herecké výkony, u kterých opravdu nemáte daleko k výprsku smíchu, byly politováníhodné. Vím, že se Taylor Lautner teprve učí být skutečným hercem a že povahu Jacoba vystihl správně, protože on opravdu Bellu neskonale miloval, ale kdyby trochu ubral na svém (ano, jinak to opravdu říct nemůžu) poker face, když všechny utvrzuje o tom, že Bella je jediný jeho smysl života, film by hned měl o jednu hodnotící hvězdičku navíc.

Ale ano. Nešlo by to, aniž bych nemohla chválit. A já vážně musím. To, jakým způsobem Kristen všechno zahrála, bylo neskutečné.