Vítej v mém světě plném písmenek!

Kytice - Karel Jaromír Erben

29. listopadu 2011 v 18:20 | Yanny.))


Básnická sbírka náležející ke klasickému fondu české poezie 19. století vyrostla z důkladného studia lidové tvorby a řeší mravní vztahy člověka k životu a osudu.

Kytice z pověstí národních obsahuje 13 balad (= lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem).

OBSAH:

Kytice
Zemřela matka, která po sobě zanechala sirotky. Ty chodily každé ráno za svou maminkou, aby jí daly květiny na hrob. Jejich matka je ale natolik milovala a tak se jí po nich stýkalo, že se vrátila na zem v podobě květiny. Děti ji poznaly a pojmenovaly květ "mateřídouška", jako vyjádření matčiny duše.
Tato balada vykresluje, jak silná je mateřská láska a poukazuje na motiv kytice, do které je vlastně tento soubor balad uspořádán.

Poklad
Na Velký pátek jde žena - vdova se svým dítětem ke kostelu, ale zaznamená u něj jisté změny. U vstupu do kostela se objevil jakýsi vchod do jeskyně, jenž ji velice láká. Vidí zlatou zář a jako ošálená a smyslů zbavená vběhne do jeskyňky, kde nalezne poklad se spoustou zlata a stříbra. Jako šílená běhá po síni a sní o tom, jak s pokladem zbohatne. Položí své dítě na zem a začne sbírat drahé kamení do náruče, obojí přece držet nemůže. Své dítě nechává v jeskyni a běží domů, aby si poklad uložila. Pak se vrací, ale místo toho, aby odnesla své dítě, znovu si poklad do náruče nabírá. Dítě nechá, aby plakalo a na matku svou čekalo. Aby se uklidnilo, dá mu do ruky kousek zlata na hraní. Když přiběhne podruhé domů s úlovkem, strašně se zděsí - veškeré stříbro se jí zatím proměnilo v kamení a zlato v hlínu.
Náhle si vše uvědomí - je to zkouška! Vzpomene si na dítě a ihned se za ním vrací. Jenže už je pozdě. Vchod do skály je uzavřený. Rok čeká, celou dobu se modlí k bohu, aby jí jejího syna vrátil, pláče, truchlí a je si vědoma toho, co provedla.


Po roce na Velký pátek jde znovu ke kostelu. Ačkoliv ji poklad chce znovu nalákat, ji už nezajímá a myslí jen na své dítě, popadne ho a utíká s ním domů a na poklad si ani nevzpomene. Pak ale v jeho ručce najde kousek zlata - ten, který mu před rokem dala, aby si s ním hrál.

Ponaučení:
Hořceť zakusila toho:
žetě velmi málo zlato,
avšak dítě nade všecko!

Svatební košile
Dívka se v jedenáct večer modlí k Bohu a k Panně Marii. Vzpomíná, že všichni její blízcí jsou mrtví - otec, matka, sestra i bratr, a její milý je v cizině na vojně. Prosí Pannu Marii, aby jí vrátila jejího snoubence, jemuž ušila svatební košile. Tu se náhle obraz se svatou pohne a za okýnkem se objeví dívčin milý. Vše jí dává zlé znamení- psi vyjí, že na blízku je umrlec, žáby jí zpívají pohřební píseň, ale ona toho nedbá a myslí jen na svého chlapce, který ji přesvědčil o tom, aby ho tak v pozdní hodinu následovala a šla se s ním oddat. Šťastná a zamilovaná dívka běží věrně za ním a neuvědomuje si bláhově, že něco nehraje - její milý se jí stále ptá, zda se ničeho nebojí, ona mu ale věří a má dojem, že s ním se nemá čeho bát. Říká jí, že si ji musí vzít do svítání, do prvního ranního kokrhání kohouta. Cestou ji také zbavuje všech předmětů, které jsou znakem víry k Bohu - modlící knihy, růžence a zlatého křížku. Tvrdí, že by ji akorát zdržovaly v cestě, a tak jí je zahazuje do dáli. Zahodí i její svatební košile, které pro něj ušila. Nakonec ji odvede ke hřbitovu, který nazývá svým sadem a ke kostelu, jenž je prý jeho hradem. Dívce vše náhle dojde - její milý musel zemřít na vojně a jeho duch ji teď láká do podsvětí. Nakonec ho přechytračí, řekne mu, aby jí ukázal, jak přeskočit zídku na hřbitov a mezitím mu uteče. Schová se před ním v kostele, kam za ní duch nesmí a celou dobu se modlí k Bohu, aby ji zachránil. Čeká tam do svítání, než se mrtvý ztratí. Zachrání ji víra v boha.

Ponaučení:
Dobře ses, panno, radila,
na boha že jsi myslila
a druha zlého odbyla!

Polednice
V pravé poledne vaří manželka pro svého muže oběd, jenže jejich dítě ji stále zlobí - křičí, brečí a nedá se vůbec uklidnit. Matka mu dá na hraní kohouta, ale on ho zahodí do kouta a ječí dál. Matce dochází trpělivost a synovi vyhrožuje, že na něho pošle polednici, nadpřirozenou bytost, jíž se všichni bojí a která obchází domy v pravé poledne. Náhle se objevuje za dveřmi: "Malá, hnědá, tváři divé // pod plachetkou osoba; // o berličce, hnáty křivé, // hlas - vichřice podoba!" Chce, aby jí matka vydala své dítě, ona ho však chrání vlastním tělem a v náruči ho svírá. Jak moc se polednice bojí, tak najednou omdlí. Když přijde otec z práce, spatří svou ženu ležící v mdlobách na podlaze. Tu ještě zachrání, ale syna již nikoliv. Toho matka strachy udusila, aby ho mohla ochránit.

Ponaučení:
V afektu netrestej dítě tím nejhorším způsobem, můžeš toho pak litovat.

Zlatý kolovrat
Král jede okolo lesa na svém koni, zastaví se u chalupy a tam žádá o trochu vody, otevře mu krásná dívka, do níž se okamžitě zakouká a požádá ji o ruku. Ona mu ale řekne, že souhlasit musí hlavně její nevlastní matka a sestra. A dále přede len. Druhý den jde král žádat macechu o ruku její nevlastní dcery, ona mu ale místo ní nabízí ruku své druhé, vlastní dcery. On chce ale jen tu jednu a řekne jí, aby mu ji další den odvedla na hrad. Macecha a její dcera odvedly Doru, pravou lásku krále, do lesa a tam ji zabily. Usekly jí nohy, ruce a vydloubly oči. Vše s sebou vzaly na hrad, aby ji už nikdo nedal "dohromady" a zatím druhou dceru za nevěstu vydávaly. Král si ji vzal, jelikož byla k nerozeznání podobná té mrtvé. Kdesi v lese žil však děd, jenž všechno viděl. Vzal svůj zlatý kolovrátek, přesličku a kuželík a vyslal svého syna, aby vše prodal za nohy, ruce a oči Dory. Královna si na kolovrátek i ostatní věci dělá zálusk, a tak vyšle matku, aby ostatky po Doře za věci vyměnila. Stařec dal všechny části těla k sobě, živou vodou je pokropil a do života Doru zas navrátil. Když královna na kolovrat předla pro svého manžela, rozezvučel se písní, jež činy její a matky prozradila. Král macechu a její dceru potrestal stejným činem, který udělaly Dorotě. Svou oživlou nevěstu si nakonec skutečně vzal.

Ponaučení:
Hříchy a špatné činy se nakonec stejně neutají a někdo nebo něco je vyzvoní.

Štědrý den
Na Štědrý den sedí dvě sestry a předou len. Hana a Marie, obě krásné, mladé a svobodné. Myslí na svou budoucnost a chtějí ji znát co nejdříve. Vydají se k jezírku, o kterém se nese tato pověst: kdo se do něj o Štědrém dni podívá, uvidí svou nejbližší budoucnost.
Hana rozseká ledy a klekne si k vodě - vidí domek a v něm muže krásného. Spatří Václava, budoucího chotě svého.
Když se podívá Marie, vidí kostel. Myslí si, že je to den její svatby, pak ale spatří rakev a černý kříž. Je to její pohřeb.
Uběhne rok a skutečně. Hana se za svého Václava provdá. A Marie? Zemře a do hrobu ji uloží. Je to osud, který nelze odvrátit.

Ponaučení:
Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!

Holoubek
Hezká a mladá žena se stala vdovou. Pláče pro svého zemřelého muže, ale potká krásného mládence, jenž se chce stát její ženou. Nakonec na svůj žal zapomněla a provdala se znovu. Byla šťastná a veselá, jenže to být neměla. Vinná a nevěrná zároveň byla a na rukou krev svého zemřelého muže měla. Holoubek krásný vysedával na jeho hrobě a zpíval píseň o tom, jak to vlastně bylo. Žena se zděsila a raději utekla, nechtěla být prozrazena, a tak se raději zabila.

Ponaučení:
Když provedeš něco špatného, prokletí si poneseš do konce života.

Záhořovo lože
Mladý poutník se vydává na cestu do světa, aby došel do pekla, protože po smrti své milé už nemá chuť k životu. Na cestě potkává lesního muže, jenž okrádá lidi, zabíjí je a pak se živí jejich masem. Chce ho také zabít, ale když mu poutník řekne, kam má namířeno, lesní muž ho nechá jít jen pod podmínkou, že - když dojde do pekla - se za ním vrátí a řekne mu, jaké to tam je. Poutník mu to slíbí, do pekla se dostane, a pak se vrátí, aby mu předal vzkaz od satana. Ten mu totiž řekl, že už v podsvětí připravuje "Záhořovo lože". Lesní muž se vyleká, protože Záhoř je jeho pravé jméno. Poutník mu poví, že má v pekle své místo, neboť zabil tolik lidí. Záhoř chce vědět, co má dělat, a tak mu poutník poradí, aby se kal před bohem, prosil o odpuštění, celou dobu jen klečel, bez jídla i pití a třeba se nad ním Bůh smiluje. Tak to Záhoř také udělal. Poutník zatím odejde do světa a po deseti letech se vrací se svým synem a vidí, že Záhoř opravdu celou dobu klečí a prosí o odpuštění. Bůh se tedy slituje. Když oba dva zemřou, jejich duše jako bílé holubičky odletí k nebi.

Ponaučení:
Kdo prosí boha o odpuštění a myslí to opravdu vážně, tak se ho dočká. Odpouštět je božské.

Vodník
Nad jezerem seděl strašlivý vodník, který si šil rudé boty a zelený kabátek, připravoval se totiž na svou svatbu, o níž věděl, že brzy přijde. Nedaleko u jezera žila matka se svou dcerou. Dcera byla připravená k odchodu k jezeru, kde si chtěla přeprat pár šátečků. Matka jí to ale zakázala, měla v noci špatný sen a nějakou předtuchu, že to má co do činění s jezírkem. Dcera neposlechla a k jezeru utekla. Lávka se tam ale pod ní zlomila a voda v jezírku se za ní zavřela. Vodník ji učinil svou ženou a zplodil s ní potomka.
Dcera ale stále pro svou matku plakala. Prosila ho, aby ji ještě mohla naposledy spatřit. Vodník jí to nakonec dovolil pod podmínkou, že se vrátí do dvanácté hodiny a jejich dítě nechá v jezeru, aby se měla kvůli čemu vracet. Její matka jí ale bránila, doma ji zamkla a znovu už ji vydat nechtěla. Vodník byl tedy podveden a potrestal svou ženu tím, že zabil jejich společného potomka - utrhl mu hlavu od tělíčka.

Ponaučení:
Neposlouchat a neplnil sliby se nevyplácí.

Vrba
Ptá se muž své ženy, zdali není nemocná. Je totiž přesvědčen o tom, že v noci v posteli leží, jako by byla mrtvá, ani pláč vlastního dítěte ji nevzbudí. Ona mu na to odpoví, že za to může sudička, odjakživa je tak prokleta. Manžel jde ke své matce, aby se s ní o tom poradil. Ta mu vysvětlí, že její život je propojen s vrbou, která roste u potoka. Muž chce svou ženu od prokletí osvobodit, a tak jde a vrbu pokácí. Pak se ale dozví, že společně s vrbou zabil i svou ženu - jejich životy totiž byly propojené. Vrba mu ale poradí, aby ji vytáhl z vody, ořezal větvičky a z nich postavil kolébku pro jejich děťátko, aby ho matka stále v náruči chovala. Až dítě vyroste, bude z vrby vyřezávat píšťalky a pískat na ně, aby s ním maminka stále byla.

Ponaučení:
Nikdy nevíte, s čím jsou některé životy protkány.

Lilie
Jako mladá zemřela krásná dívka. Nechtěla však být pohřbena na hřbitově, ale pod lesem, kde by měla svůj zasloužený klid. Na trávě, která kvetla na jejím hrobě, vyrostla krásná lilie, jíž lidé chodili obdivovat. Jednoho dne jel kolem lesa jistý mladík a do květiny se zakoukal, neviděl totiž nikdy větší krásu a cítil k ní zvláštní náklonnost. Poručil svému sluhovi, aby ji utrhl a staral se o ni. Z lilie nakonec díky skvělé péči vzešla zase krásná a mladá dívka. Muž si ji vzal za ženu a pořídil si s ní děťátko. Pak ale musel odjet do služby, a tak svou ženu a dítě dal do rukou své matky. Když se však vrátil, dítě zemřelo a po ženě zůstal zas jen krásný květ lilie.

Ponaučení:
Láska mezi synem a matkou je stejně tak silná jako nenávist mezi tchyní a snachou.

Dceřina kletba
Matka se ptá své dcery, co se jí stalo, že je tak smutná. Ona odpoví, že zabila holoubátko. Matka ale ví, že to nebylo jen holoubátko. Dcera se přizná, že zabila děťátko, své vlastní "zrozeňátko". Matka se jí ptá, co hodlá udělat, aby to odčinila. Dcera odpovídá, že se nechá popravit. Matka se ptá, co vzkáže otci svého dítěte. Dcera odpovídá, že mu vzkáže požehnání. Matka se ptá, co vzkáže vlastní matce. Dcera odpovídá, že jí vzkáže kletbu. Že ji proklíná za to, jak ji vychovala.

Ponaučení:
Špatná výchova se může proti vám obrátit.

Věštkyně
Úlomky rad a vidění, které měla věštkyně Libuše. Mluví o slávě Čech a také jejich pádu.
Vyskytují se zde historické postavy českého státu - kněžna Libuše, Přemysl Oráč a Svatopluk.
Znak národního obrození: Návrat k českým zemím a uvědomění si jejich krásy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 30. listopadu 2011 v 3:04 | Reagovat

Aaaach, Kytice! Ta je moje oblíbená! Dokonce i filmové zpracování se povedlo, ale stejně, krásné verše K.J. Erbena jsou naprosto prvotřídní.

2 Vendy Vendy | Web | 30. listopadu 2011 v 20:27 | Reagovat

Jedna z mých nejoblíbenějších. Fantasticky zveršované horory. V našich končinách sice horory moc místa nemají, ale K.J.Erben to zvládl se ctí...
(Svatební košili jsem viděla i jako krátký animovaný film a byl parádní!)
Můžeš se podívat tuť:
http://www.youtube.com/watch?v=rDI94fHacXw
a pokračování:
http://www.youtube.com/watch?v=rDNrjx3p9co&feature=related

3 Vendy Vendy | Web | 30. listopadu 2011 v 20:27 | Reagovat

Spadla jsem do spamu!
To kvůli odkazům?

4 Vendy Vendy | Web | 2. prosince 2011 v 23:50 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi mě ze spamu vylovila...
Svatební košile je nádherná, i ta básnická, i ta filmová a také ta animovaná...
Ale za Máj tě docela obdivuji, já se tím nemohla prokousat - a mimo toho nejslavnějšího básnického úseku (Byl pozdní večer, první máj...) mě to vážně nebavilo.
Každý jsme jiný...

5 Petr Petr | Web | 28. listopadu 2012 v 12:09 | Reagovat

Moc pěkný přehled. Dodnes si pamatuju, jak jsme se školou coby malí špunti šli na kytici. Nevím, jestli to byl tehda zrovna skvělý nápad, protože alespoň mě tedy některé scény přičly v mladistvém věku dost brutální. Dnešní děti už by byly asi otrlejší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama