Vítej v mém světě plném písmenek!

Twilight sága: Rozbřesk, část 1. - Spusta lásky, smíchu, pláče, krve a sexu. ♥

17. listopadu 2011 v 3:45 | Yanny.)) |  ♥ Recenze na filmy


Po dvou letech oddané lásky ke všem Cullenovým a k propršenému městečku Forks konečně zase přicházím s článkem o Twilight sáze- knihách i filmech, co nejedné z nás změnily život.

Po letech, ve kterých jsem si prožila nespočet svých malých romantických zážitků, kdy jsem přečetla police a police nových knih, zhlédla kilometry filmových pásů a kdy se ani jedno z toho nemohlo vyrovnat tomu, co jsem cítila, jakmile jsem dočetla poslední větu, nebo viděla poslední scénu z tohohle příběhu, jsem to konečně cítila znovu.

Cítila jsem ten pocit, který jsem měla listopadu v roce 2009 a který mi tolik chyběl.

Už dávno jsem se naučila říkat větu, za kterou jsem kdysi všechny své kamarádky kamenovala a kterou jsem doufala, že nikdy nevyřknu: "Je to už dávno pryč, už mě to tolik nebere."

Bylo to zlé, protože jsem si opravdu ještě hodně dlouho po té největší průtrži šílenství stále udržovala svou závislost. Připadala jsem si jako námořník, který jako poslední opouští svou milovanou loď. Nechtěla jsem se prostě toho svého dokonalého světa nehynoucí lásky ani za mák vzdát.

Ale pak přišlo léto 2010, kdy jsem byla na premiéře Zatmění společně se svou spřízněnou duší Kačenkou a bylo to… nevím, nijaké. Ano, viděla jsem to. Líbilo se mi to. Ale ani jednou jsem nevydechla údivem, neplakala jsem (což je u mě opravdu divné, věřte mi) a po skončení filmu jsem odešla domů, odjela na letní prázdniny a rázem zapomněla, že jsem to vlastně viděla. Prostě ve mně ty pravé "upíři pocity" jednoduše nebyly.

A od té doby? Už jsem si stála za názorem, že z toho udělali komerční frašku, která opravdu jenom nabádá k tomu, aby si z ní všichni chlapi (a nejenom oni) dělali srandu.

Za tímhle názorem si stojím do dnes, protože sledovat ten rozhovor mezi vlky se "zmutovanými-starwarsovými hlasy" bylo opravdu příšerné. A bolestivé. Jak to mohli jenom dopustit, aby to vyznělo tak strašně trapně? Jak to mohla dopustit Stephenie?

A i některé herecké výkony, u kterých opravdu nemáte daleko k výprsku smíchu, byly politováníhodné. Vím, že se Taylor Lautner teprve učí být skutečným hercem a že povahu Jacoba vystihl správně, protože on opravdu Bellu neskonale miloval, ale kdyby trochu ubral na svém (ano, jinak to opravdu říct nemůžu) poker face, když všechny utvrzuje o tom, že Bella je jediný jeho smysl života, film by hned měl o jednu hodnotící hvězdičku navíc.

Ale ano. Nešlo by to, aniž bych nemohla chválit. A já vážně musím. To, jakým způsobem Kristen všechno zahrála, bylo neskutečné.


A pro nás, fanoušky, byla scéna, ve které byla Bella Swanová nějaký čas pro své okolí mrtvou, opravdu naprosto nepřekonatelná. Málem mi puklo srdce žalem, když jsem sledovaĺa Edwarda, jak svou Bellu oživuje. To bylo prostě… šílené!

Ať už to je pro někoho obrovský a otřesný kýč, který jim vrací všechno spolknuté jídlo zpátky do úst, nemůže nám jednoduše odepřít to, že odraz pravé lásky je tu neskutečně nádherně zobrazen.

Takovou lásku hledá každý a kdo ne, tak je cynik, který tenhle příběh prostě neumí pochopit. Anebo se ho v ještě horším případě ani nesnaží pochytit, protože už jen z principu, že je o upírech, vlkodlacích a krásných lidech, to jednoduše musí nesnášet.

Nepochopím to. Asi stejně tak jako všichni ti odpůrci Twilight ságy by nemohli pochopit mě.
Pro mě to navždycky bude nejromantičtější sen o skutečně nesmrtelné lásce, který může být.

A kašlu vám na všechny upíry, vlkodlaky i Edwardy a Jacoby světa. Na těch mi nikdy nějak zvlášť nezáleželo, věřte mi. Šlo mi o to nepřetrhnutelné pouto mezi dvěma osobami.

A poprvé, po těch tolika prosmutněných úvah a nočních-ranních článcích, si konečně mohu říct, že koukám na Bellu a Edwarda a vidím sebe a jeho.

Ano, opravdu tam jsme. Vidím jejich lásku a vidím tu naší. Konečně jsem si našla svého Edwarda, který nosí šedý zimní kabát, sluneční brýle a na rozdíl od toho imaginárního, ten můj jezdí autobusem číslo 186 a v srdci mu tepe život. A ten tep snad skutečně říká jen a jen moje jméno…

Bože, děkuju. Konečně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 17. listopadu 2011 v 4:02 | Reagovat

jj, v neděli na to jdu do kina, to už by nemusely být takové fronty :-D
Knihy jsem četla, jak v češtině, tak v originále. Filmy jsem taky viděla (i když ty mě nijak nenadchly) a nejlepší je podle mě hned ten první. Nemůžu si pomoct, ale jsem asi jediná osoba, které se nejvíc líbí první filmový díl.
Přijde mi, že jak je to nízkonákladový film (točili ho ještě před vypuknutím toho šílenství kolem), tak to co nemohli nahnat efekty, dohnali skvělou atmosférou, dechberoucí hudbou a perfektními hereckými výkony a scénářem.
Druhý díl už tolik nestojí na atmosféře a hudbě, jako na technickém provedení speciálních efektů.
Musím říct, že hudba z prvního filmu si vysloužila být na čestném druhém místě v pořadí filmových melodií v mém mp3 přehrávači. Mimochodem, mám tam jen hudbu ze 2 filmů, Dark Knight a Twilight.
Na tenhle předposlední film se sice těším, ale nic světoborného od něj nečekám. To si spíš znovu přečtu knihu...

2 Kath Kath | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 10:19 | Reagovat

Moc pěkně napsané! Já se na rozbřesk hodně těším. Předešle díly (kromě prvního) se mi opravdu nelíbily a tak doufám, že to bude tentokrát lepší.

Jenom když tak to není Tayler Laurent, ale Taylor Lautner. :D

3 Yanny Yanny | Web | 17. listopadu 2011 v 10:38 | Reagovat

Ach, chybička se vloudila. :D Je vidět, že Team Jacob nikdy nebyl zrovna nic pro mě! :D
Jinak děkuju. :)

4 Barunie Barunie | Web | 17. listopadu 2011 v 13:06 | Reagovat

Nikdy si nechci přečíst Stmívání. Věta, kterou jsem často opakovala. Je to zvláště kvůli tomu, že já nerada čtu knihy vynášené až někam do nebes (u Harryho Pottera se to nepočítá, protože jsem dvojku přečetla ještě než se v ČR rozmohlo takové šílenství) a kdybych před někým z mých kamarádů řekla, že se mi to nelíbí, tak by mě začal přesvědčovat, že je to úžasně dokonalé apod.
Ale na téhle tvé recenzi, jestli se tomu tak dá říkat, bylo něco ojedinělého. Vystihla jsi podstatu celého toho díla. Ale nejvíc se mi líbil závěr. Je to prostě krásné :)

5 Madde Madde | Web | 17. listopadu 2011 v 19:30 | Reagovat

Dneska jsem na tom byla akorát v kině a musím říct, že úžasný. Dobře jsi to popsala mám na to podobný názor :) Knihy u mě stejně, ale vždy zvítězí a je tomu i tak tady, avšak filmy mají také své kouzlo a těším se na pokračovaní :)

6 Vendy Vendy | Web | 17. listopadu 2011 v 23:02 | Reagovat

To bylo nádherné zamyšlení, je vidět, že příběh miluješ - ani ne kvůli tomu, že se jedná o upíry a vlkodlaky, ale kvůli jedinečné lásce, která šla za svým i přes překážky. Co na tom, že to byla láska v reálném světě nemožná? Svět Stephenie je možná sen o neskutečné lásce, ale nádherný sen.
A mám radost, že kousek toho snu se ti podařilo proměnit ve skutečný život. Tak ať se ti s tvým skutečným Edwardem, který jezdí v autobuse č.186, podaří prožít aspoň kousek toho krásného snu...

7 rottwy rottwy | Web | 18. listopadu 2011 v 9:10 | Reagovat

I já už se velmi těším až zasednu do sedačky a přede mnou nebude nic než obrovské plátno s Bellou a Edwardem ♥ Bohužel, v našem "moderním" městečku, chvíli trvá než se sem ten film vůbec dostane, tak mi nezbývá než ti zatím závidět a těšit se :) opět úžasný článek, který mě úplně dojal a s kterým se úplně ztotožňuji. Jsem moc moc ráda, že máš svého Edwarda, že si šťastná a moc ti přeju! Já zase čekám na svého druhého Kluse! :D ♥ :))

8 Zlatka Zlatka | Web | 18. listopadu 2011 v 22:08 | Reagovat

Rozbřesk jsem ještě neviděla :( Ale snad se na něj dostanu příští pátek... jinak to zakončení článku... ♥ přeju moc, moc, moc :)

9 Sajü Sajü | Web | 20. listopadu 2011 v 12:16 | Reagovat

Jančo? Čekám, kdy se konečně rozhoupeš a budeš vydávat svoje sloupky v novinách nebo časopisech, protože kvůli tvému stylu psaní, bych si to snad i kupovala. Líbí se mi tvoje úvahové psaní článků, ze kterých cítím radost z toho, že je můžeš vůbec psát. Může to ode mě znít ujetě, ale vážně to z tvých článků takhle vnímám. Až jednou budeš tou slavnou, co vydá knížku, nebo bude psát minimálně do těch novin či časopisů, budu hrdě říkat: "Jooo, s tou jsem chodila na Základku" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama