Vítej v mém světě plném písmenek!

Leden 2012

Dcery lamače kostí – Ted Dekker

28. ledna 2012 v 2:05 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno


Velice zdařilé rodinné drama, které pokládá otázku: "Kam daleko byste zašli, abyste zachránili své dítě? Dokázali byste umučit nevinného?" Kniha, která kdyby byla zfilmována, jistě by si zasloužila nejedno prestižní ocenění.

Nemám ráda příběhy tohoto typu. Vždy na mě díky nim padne deprese a to temno, kterým jsou takovíto hrdinové opředeni. Nerada se dívám například i na různé kriminální seriály, které se točí okolo psychopatických vrahů, kteří ničí životy nadějným mladým dívkám.

Ale v tomhle případě to na mě naštěstí nepůsobilo tímto pochmurným dojmem. Možná dokonce naopak - přimělo mě to se nad takovýmto problémem znovu zamyslet a často jsem se přistihla, jak svůj program upravuji jen tak, abych mohla číst. Důkazem je tomu také to, že jsem ji četla pouhý týden, ačkoliv jsem si myslela, že knížku se 400 stránkami a takovýmto tématem budu číst mnohem déle.

Začátek mohl být trochu matoucí, ale na druhou stranu také trochu osvěžující. Pohledy na příběh se totiž střídají od čtyř hlavních postav: Ryana, otce od šestnáctileté dcery, válečného zpravodaje v Pentagonu, na kterém bude celý příběh záviset, Bethany, Ryanovy dceři, která chce začít kariéru modelky v New Yorku, Ricki Valentineové, agentky FBI, která řeší případ brutálního vraha, kterému říkají Lamač Kostí, a pak muže, který si říká Alvin Finch, a který láme kosti dívkám, ze kterých chce udělat své dcery. A právě tenhle poslední pohled je nejzajímavější.

Pro lidi jako jsem já, je jistě příjemným překvapením, že se v takové detektivce vyskytuje i téma, které je přitažlivé pro nás náctileté, a to Bethanina kariéra modelky. Ačkoliv nejsem úplně tenhle "modelkám-fandící" typ, byla jsem ráda, že je tam vidět také trochu ten středoškolský život a ty trable, které má většina dívek v Bethanině věku.

Hunger Games: Síla vzdoru – Suzanne Collinsová

15. ledna 2012 v 17:58 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno


Konečný díl triologie o krvavé reality show budoucnosti, která v momentální době plete nejednu čtenářovu mysl. Konec celého Panenského utrpení a konečné svrhnutí Kapitolské nadvlády. Nemilosrdná válka dvou stran povstalců a Kapitolanů. Spousta mrtvých, otázek, jak to celé může dopadnout, překvapení a hlavně spousta krve, lásky a nenávisti. Jednoduše bravurní zakončení legendární série. Ovšem v trochu nesympatické podobě…

Měla jsem strach. Strachovala jsem se konce této série… a oprávněně.

Stejně jako u všech výborných knih, které mají pokračování a vám to prostě nedá spát, dokud nezjistíte, jak to celého dopadlo, i tady jsem se obávala toho okamžiku, kdy otočím poslední stránku, dočtu poslední slovo a s nevěřícím pohledem na konečnou tečku, ucítím ten pocit prázdna, který jistě musí přijít, pokud román je skutečně zdařilý.

Ale to nebylo to hlavní, čeho jsem se měla obávat. Nenapadlo by mě, že by mě některé věci, které Suzanne napsala, mohly zklamat.

Ale ano, bohužel tomu tak bylo.

A nešlo o ten krutý počet mrtvých, kterého bylo opravdu požehnaně a který tolik rozčiluje všechny mé kamarádky, knihomolky, které už tuhle sérii mají také přečtenou.

Ne, šlo o ten celkový dojem, který na mě kniha dělala. O ty myšlenkové pochody, které měla Katniss.

V předchozích dílech jsem neměla okamžik, kdybych nad některým jejím rozhodnutím nebo myšlenkou kroutila hlavou. V tomhle díle bych si málem vyvrátila hlavu z pantu, kdybych to tak skutečně dělala.

Nevím, proč to na mě tak působilo. Možná to bylo tím, že se Katniss po druhých hrách skutečně velice změnila. Přiřazení "duševně narušená" opravdu mělo do sebe.

Ale kdo by jí to měl za zlé? Kdo sidovede představit, že by prožil všechno to, co ona? Myslím, že nikdo. Dokonce ani válečný veterán nezažil tolik hrůzy, smrti, neštěstí a bezmoci jako právě ona.

Ale přece jenom mě v některých částech skutečně rozčilovala.