Vítej v mém světě plném písmenek!

Únor 2012

Jeden den – David Nicholls

26. února 2012 v 4:02 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno


Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že se vlastně nemůžu považovat ani tolik za YA milovníka. Protože spíše než k podmořským příšerám a krvežíznivým upírům, prahnu po romanci a skutečné lásce. Ano, v každém dobrém příběhu máte lásku, ale žádná kniha typu "Křídla" nebo "Krásní mrtví" ve vás nezanechá takové pocity, jako takový laskavý a reálný román, jako je právě Jeden den. Protože, ačkoliv se to budete snažit jakkoliv okolí vymluvit, tenhle příběh reálný je. Nebo je alespoň hodně silně založený na skutečném životě.

S Emmou a Dexterem se seznamujeme, když dokončují vysokou školu a je jim něco málo po dvacítce. Loučíme se s nimi o dvacet let později, kdy je jim čtyřicet a ty nejdivočejší léta mají za sebou. A mezitím? Mezitím máte možnost nahlédnout do jejich životů vždy jen v jeden jediný den, v den sv. Swithina, 15. července.

Emma je klidná, milující, ale svým způsobem skvěle trhlá a správná holka do nepohody. Dexter je její pravý opak. Je divoký, nepřizpůsobivý, neurvalý a dívá se jen a jen na sebe. Jeho jediným snem do budoucna je- být slavný, bohatý a spát s více než jednou ženou najednou. Emma na rozdíl od něj chce změnit svět. Nebo alespoň ten malý kousek kolem sebe.

Ačkoliv byste se to u romantického románu nečekali, oni se opravdu celý román nehodlají dávat dohromady, a na závěr si padnout do krku. Tenhle příběh je jiný. Dexter a Emma jsou kamarádi.

Ano, sice tam bylo cosi, když ročník absolventů jejich univerzity pořádal rozlučkový večírek ale… i tak se domluví, že budou pouze a jenom přátelé, protože si po několika hodinových nočních rozhovorech a radovánkách celkem padli no noty, ale každý hodlá svou pomyslnou budoucí kariéru začít někde úplně jinde.

A tak si píší dopisy. A volají si. A sházejí se. A seznamují se se svými milenci. A prostě jsou to oni- Emm a Dexter, nerozlučná dvojka. Nic víc, nic míň.

Ačkoliv se to nezdá, vážně vám nepřijde, že by někdo z nich byl takovým tím "navždy beznadějně platonicky zamilovaným chudákem". Zdá se, že jim to opravdu jako kamarádům klape…

Založen nový čtenářský klub v Praze! Cup of literature. Přidej se k nám i ty!

18. února 2012 v 19:01 | Yanny.)) |  ♥ Náš Čtenářský klub


Už od malička sním o tom, že jednou zažiju takový ten pravý "Čtenářský klub", kam chodí milovníci knih a doporučují si vzájemně, jaké knihy si přečíst. Vždy mě fascinovaly organizace, kam chodili lidé, kteří se domluvili a v jeden moment si přečetli jednu knihu a pak si o ní povídali.

Kolikrát jsem takový klub hledala a googlila něco, co by mohlo být v Praze. Nikdy jsem nic nenašla, ale pak mi došlo, že tam by se mi vlastně asi ani moc nelíbilo. Byli by tam starší lidé a četli by knihy, které jsou v rozporu s mými knižními plány a zájmy.

Pak jsem si ale konečně stáhla film "Láska podle předlohy" (v anglickém originále "Jane Austen book club"), podívala se na něj a měla jsem jasno.

Založím vlastní čtenářský klub!


Má kouzelná knihovnička! ♥ aneb moje skromná sbírka knížek.

17. února 2012 v 17:53 | Yanny.)) |  ♥ Projekty
Už delší dobu si říkám, že bych měla také vyjít na světlo s nějakou módní vlnou, která plní všechny knižní blogy. Jednou z nich je fotka vaší knihovničky, ve které si trůní všechny vaše knížky. Takže jsem také vzala foťák a vyfotila své dvě skromné poličky, kde mám svoje miláčky.

♥ Knihy tam rozhodně nejsou všechny! Všechny dětské knížky a holčičí románky mám ve velké knihovně v obýváku, protože jinak by se mi tam opravdu už nevešlo nic.

♥ První tři díly Harry Pottera samozřejmě jako pravá potterofilka mám, ale vyskytují se hned vedle všech knížek, které mám od mé nejoblíbenější dětské spisovatelky Jacqueline Wilsonové (které mám opravdu skoro všechny, co vyšly) a zabírají skoro 5 poliček. Ty vám ale fotit nebudu, protože ty dětské knížky nikdo nefotí a v podstatě vlastně asi ani nikoho zvlášť nezajímají.

♥ Ságu Hunger Games mám také samozřejmě kompletní, ale momentálně na fotce najdete jen jeden díl, protože tenhle úžasný příběh stále doporučuji více a více lidem, takže první díl se momentálně nachází u Terezky číslo jedna, mé nejlepší kamarádky a třetí díl má Terezka číslo dvě, má spolužačka.

♥ Stejně jako Hunger Games, i spoustu dalších knih jsem půjčila nějaké své kamarádce. Například mé věrné zlatíčko, Tajemství, které mi změnilo pohled na svět, jsem půjčila kamarádce Kristýně. Což mi připomíná, že už se mi po té nádherné obálce stýská, takže jí budu muset připomenout, aby mi to laskavě vrátila! :D

♥ Opravdu se stydím za to, v jakém stavu mám všechny díly Harryho Pottera. Ale musíte uznat, že když je mám doma tak přes 10 let a za tu dobu jsou tak 575krát přečteny mou sestrou, 985krát přečteny mnou a asi tak 20krát půjčeny všem možným známým, vypadají ještě nádherně!

♥ Knihy v první poličce, které jsou na pravé straně a jsou vyrovnány v komínku, pochází z knihovny.

♥ Jistě víte, že nejsem zrovna takový ten klasický šílenec, co by utrácel tři stovky za každou knihu, která se muu líbí... Když už si nějakou knihu koupím, tak musí stát opravdu za to. A právě i proto nemám svou knihovnu tak rozsáhlou a bohatou, jako ostatní knižní blogerky, ale stejně jsem na ní vcelku pyšná a všechny je s láskou opečovávám a miluji. ♥



Křídla – Aprilynne Pikeová

12. února 2012 v 12:37 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

"Úžasný debut." Tohle údajně pronesla Stephenie Meyerová, autorka ságy Stmívání, když knihu dočetla.
Bohužel musím říct, že i tady platí pravidlo, že čím lepší je na knihu reklama, o to větší je zklamání čtenářů. Já osobně trochu zklamaná byla.

Když jsem tuhle knihu poprvé spatřila v knihkupectví, byla jsem z ní nadšená. Nádherná obálka, skvělá anotace, výborné doporučení mé oblíbené spisovatelky… Už jsem snila o tom, že tohle bude jedna z knih, které si pořídím k Vánocům.

Pak tomu ale nějak osud nechtěl a já si nakonec pořídila tři jiné. A bylo to dobře, protože jakmile jsem poprosila nakladatelství Fortuna Libri, zda by mi neposlali nějaký recenzní výtisk, okamžitě mi zaslali Křídla, aniž bych si o ně řekla. Jako by mi četli myšlenky! :)

Příběh patnáctileté Lauren, která jde poprvé v životě školy, mě ale ze začátku trochu šokoval.

Představa dívky, která nemá patnáct let žádné jiné přátele než své rodiče a celý život se stravuje pouze ovocem a zelenou, mi prostě nešla přes rozum. A to nebyly zdaleka jediné podivnosti, nad kterými jsem kroutila hlavou.

Lauren totiž v životě nebyla u lékaře.

Ve svých patnácti letech ještě neměla menstruaci a všechny projevy puberty se jí naprostým obloukem vyhnuly. Ano, upřímně v tomhle směru jsem jí trochu záviděla. :D

Ale aby někdo patnáct let netušil, že nemá srdce a krev? To už byla absurdnost nejvyššího rázu.

Na štěstí pro spisovatelku, to na závěru knihy celkem jednoduše vysvětlí a vy si pak oddychnete, že hlavní postava není zas tak pitomá, za jakou jí celou dobu považujete.

Lauren je totiž víla. A tak všechno v jejím těle funguje jinak. Funguje jako rostlina.