Vítej v mém světě plném písmenek!

Květen 2012

Svět knihy, ráj pro všechny knihomoly ♥

30. května 2012 v 18:05 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka

Od 17. do 20. května se v Praze konal knižní veletrh, který jsme si jistě všichni, jako praví milovníci knih, nemohli nechat ujít!

Nejdříve jsem založila na facebooku událost o tomto chystaném třídenním šílenství a pozvala všechny slečny z našeho Čtenářského klubu.

Sama jsem se tam samozřejmě také chtěla konečně podívat (minulý rok mi to bohužel nevyšlo) a chtěla jsem doprovodit slečny na autogramiádu jejich oblíbené spisovatelky Patricie Briggs.

Já od ní sama nic nečetla, takže jsem jejich nadšení nemohla sdílet, ale řekla jsem si: "Proč ne."

Pak mi ale přišel e-mail od našeho milovaného Fragmentu a pozvánka na autogramiádu Zdeňka Svěráka, takže měla jsem jasno! Naprosto s přehledem jsem (pro mě neznámou) autorku románů o upírech a vlkodlacích vyměnila za zbožňovaného "dědečka" a autora všech mých oblíbených divadelních her a filmů.

Nevěřili byste, jak moc tohohle muže obdivuju! Nejenže znám nazpaměť všechny hry Járy Cimrmana a české legendární filmy, na kterých se podílel, ale obdivuju ho i jako člověka… Nevím proč, ale neznám chlapa s lepším charismatem. Možná mého tatínka, který je mu podobný, jako kdyby mu z oka vypadl.

Okamžitě jsem zburcovala svou kamarádku ze školy, která je do Zdeňka Svěráka opravdu snad nefalšovaně zamilovaná.

Celý její život jako kdyby se točil kolem toho, kdy na něho znovu půjde do divadla, nebo zda si vystojí další frontu na autogramiádě jeho nové knihy. Díky téhle slečně jsem byla už několikrát v divadle Járy Cimrmana, ačkoliv jsou lístky na tahle představení naprosto nedostatkovým zbožím.

Jakmile jsem jí na akci pozvala, maturita nematurita, mou nabídku okamžitě přijala, ačkoliv měla svaťák a měla by se učit… :D Měla jsem obrovskou radost, protože jsem okamžitě přijala pozvání od redaktorek Fragmentu a těšila se na pátek.

Sice jsem kvůli tomu nešla do školy, ale tam už se stejně takhle před maturitami nic zajímavého nedělo, takže jsem snad ani o nic důležitého nepřišla.

Byla jsem vážně nadšená, že mi to takhle hezky vyšlo, protože spolupráce s Fragmentem je pro mě nejzajímavější a nejdůležitější ze všech a myslím si, že v sobotu bych se tam stejně na autogramiádě autorky, kterou neznám, příliš nebavila…

To, že jsem se setkala se Zdeňkem Svěrákem, byl zážitek nádherný, ale myslím, že ho předčilo setkání s redaktorkami Fragmentu - Lucií Dvořákovou a Soňou Svačinovou.

S těmi jsem už nějakou dobu v kontaktu přes e-maily, posílají mi knihy na zrecenzování a já jim opravdu hrozně závidím jejich práci. :D Protože bych jednou chtěla také pracovat pro nějaké nakladatelství a Fragment je to nejlepší v ČR.

To dokázalo také předávání výročních cen, na které jsem byla pozvaná.

Na tomto předávání cen, které se konalo přímo ve velkém sále při knižním veletrhu, byli všichni, kteří měli něco společného s nakladatelstvím Fragment. A tak pro mě byl opravdový zážitek, když jsem něčeho takového mohla být součástí.

Talisman – Nicholas Sparks

12. května 2012 v 16:25 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno


Je pár knih, které vám nedají spát, dokud je prostě nedočtete. Za tu krátkou dobu, co je čtete, narážíte do sloupů a lidí, nedojdete si na záchod, dokud nedočtete kapitolu, jste schopní být vzhůru i do čtyř do rána a v osm ráno už zase vstáváte, jen abyste mohli číst. Takové kouzlo příběhu má opravdu jen velmi málo knih.

Tak teď si můžete gratulovat, právě jste narazili na další takovou.

To, co se rozhodně nedá Talismanu vytknout, je její čtivost. Opravdu, ani se nenadechnete a už jí máte přečtenou.

Upřímně, pořád musím přemýšlet, co Sparks s touhle knihou provedl, že mě tak dostala. Protože když nad tím tak přemýšlím, zas tak úplně převratná nebyla. Ale měla prostě své kouzlo, kterým mi učarovala.

Nicholas Sparks je prostě Bůh. Nebo skrz jeho myšlenky k nám promlouvá Bůh, to nevím. To je klidně možné.

Jde o další typický romantický příběh. Dokonce se zde objevuje i jeden voják.

Logan je mariňákem v americké armádě. Do války odešel, protože to tak měli ve zvyku v rodině. Nejdříve odpromovat na vysoké škole s nejlepšími výsledky, poté narukovat a až po pár letech si mohl zaslouženě hledat lásku.

Logan má již svou službu za sebou, a tak se rozhodne udělat něco, do čeho ho stále nutil jeho kamarád Viktor. Vyhledat dívku, která mu zachránila život.

Nosí u sebe totiž denně jednu fotku, kterou našel, když byli v akci. Na fotce je dívka, blondýnka a vzkaz, aby na sebe dotyčný, komu fotka patřila, dával pozor.

Ani neví, proč si fotku nechal. Ale věděl, že od té doby, co má ji vždy s sebou, jako zázrakem jako jediný přežívá všechny smrtelné útoky.

Ví, že je to bláznovství, aby nějaký kousek papíru byl takhle důležitý, ale dá na rady Viktora, který si myslí, že je to osudové znamení a podle fotky dívku vyhledá.

Jakmile ji pozná a setká se s ní, není schopen jí všechno vysvětlit. Je si jistý, že kdyby to na Elizabeth hned vybalil, měla by ho za blázna.

A tak se raději nenápadně dostane do jejího života, přijme místo ošetřovatele psů v jejím útulku a sblíží se s jejím synem Benem a babičkou Nanou, která ji vychovala.

Vše vypadá velice dobře, Logan a Beth se do sebe zamilují a vy máte dojem, že jejich štěstí nemůže nic stát v cestě…

Jenže je tu žárlivý Elizabethin bývalý manžel Clayton, který si myslí, že i po rozvodu má na Beth právo a ona se nesmí zamilovat do nikoho jiného.

Černobílý svět – Kathryn Stockettová

12. května 2012 v 13:01 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

"S dobrou hospodyní je to jako s pravou láskou. Za celý život najdeš jen jednu." (matka slečny Skeeter)

Jistě si dokážete vybavit takovou tu typickou provokaci, kdy na vás někdy někdo zaječel: "Neumíš zavírat dveře? Vy snad máte doma černochy?"

Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jaké by to bylo, kdybyste opravdu doma takového černocha měli?

Černocha, který za vámi běhá a uklízí všechny špinavé ponožky, které zahodíte, ustele vám postel, jakmile se ráno probudíte a odejdete do koupelny? Kdybyste opravdu měli někoho, kdo by za vás dělal všechno a vy nemuseli ani hnout prstem?

S touhle myšlenkou jsme si jistě zahrávali alespoň jednou všichni, když nám mamka vynadala, že jsme zas jednou nevyluxovali nebo nevyklidili myčku.

Teď si ale představte, že jste v americkém státě Missisippi v roce 1962 a doma takovou služku opravdu máte.

Zamysleli byste se někdy nad tím, co se takové ženě honí hlavou, co jí vadí, co si myslí o vás a zda je spokojená?

Slečna Skeeter, dcera jedné z těchto bohatých paniček, se nad touto otázkou pozastavila.

A protože má sen, stát se spisovatelkou, rozhodne se o tomto zakázaném tématu napsat knihu. Chce udělat rozhovory s několika služebnými a poté z toho udělat takovou knihu rozhovorů s černými.

Říkáte si, co je na tom?

Jenže vám nedochází, že černoši v té době nemohli něco takového jen tak udělat… začít mluvit.

Neměli na to zkrátka právo.

Chatrč – Wm. Paul Young

4. května 2012 v 19:41 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Chatrč je druhou knihou, kterou čteme v knižním klubu a zároveň nejoblíbenější knihou mé nejlepší kamarádky Martiny. Až se stydím, že jsem se k ní konečně dostala až teď. Protože Martina o ní básní už rok.

Hned ze začátku vás musím upozornit, že pokud jste opravdu zapřisáhlým ateistou a jen pomyšlení na možnost, že všechny ty věci, které říká církev, by mohla mít alespoň z části pravda, vás rozčiluje, tahle kniha zřejmě nebude nic pro vás.

Protože ano, tato kniha je o Bohu. Ale pokud jste osoba citlivá a vnímavá a už jste si alespoň jednou položili otázku: "Co když je to pravda?", může se vám to líbit. Protože ačkoliv je to hodně duchovní příběh, bude se líbit i nevěřícím.

Nejdříve bych měla vysvětlit já svůj vlastní názor na toto téma… Osobně jsem nikdy do kostela nechodila, nečetla jsem Bibli, nemodlím se, a dokonce nejsem ani pokřtěná. Ale vždycky jsem to tak nějak cítila. Ten pocit, že asi ano… že tam nahoře něco bude.

Tento pocit má hodně lidí, ale je otázka, jak s ním naloží. Vždycky jsem se díky tomu pokládala za člověka věřícího, protože jsem si tento pojem vyložila tak, že když prostě věřím, tak jsem věřící. Ale nikdy jsem neměla možnost se k tomuto tématu nějak dostat více, protože moji rodiče to naprosto nechápou a nikdy ten můj zájem nebrali vážně. Až od té doby, co znám Martinu, klasickou křesťanku, mám se o tom s kým bavit.

Tahle kniha je podle mě takovým završením pro člověka, který stále váhá… protože obsahuje odpovědi. Na spoustu věcí, které vám jistě v tomto ohledu nesedí.

A protože je podle skutečné události, přinutí vás to konečně uvěřit.

William, autor knihy, tuto knihu napsal na základě vyprávění svého dobrého přítele, Macka, kterému se to celé stalo. Mack původně chtěl, aby kniha byla určená jen pro jeho rodinu, protože tak dokázal prostřednictvím Willa a písmen, vyjádřit to, co by nikdy nedokázal odvyprávět.

Mackovi se stala totiž nejhorší věc, která se mu jako otci mohla přihodit. Někdo mu unesl jeho nejmladší dcerku, Missi.

V té době, kdy už je nadmíru jasné, že se malá Missi nikdy nenajde, Mack začíná pomalu ztrácet víru… nemůže pochopit, jak je možné, že se něco takového mohlo stát a že to mohl Bůh dopustit.

Jenže pak obdrží vzkaz, který vypadá, jako kdyby byl od Boha. V tomto vzkazu ho Bůh vyzývá k tomu, aby se s ním setkal v jedné opuštěné chatrči, kde byly nalezeny důkazy o Missiině smrti…

Mack to nejdříve bere jako krutý žert… pak si pomyslí, že to může být léčka od skutečného vraha… ale nakonec ho k tomu jakási síla tolik volá, že se do Chatrče opravdu vydá.

A tam se setkává se třemi postavami. Bohem, Ježíšem a Duchem svatým.