Vítej v mém světě plném písmenek!

Červen 2012

Nové povídky – Zdeněk Svěrák

16. června 2012 v 14:33 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Zdeňka Svěráka pokládám bez debat za největšího Čecha, kterého náš národ má. Už jen to, že jeho smyšlený (né, on ještě žije) Jára Cimrman, tuto anketu opravdu vyhrál na celé čáře. Ale hlavně proto, že je autorem všech nesmrtelných českých filmů a hlášek, bez něhož by česká kultura byla naprosto nudná a chabá.

Jako muž a umělec působí opravdu jako dokonalý vzor, ze kterého by si měli vzít příklad snad všichni muži.

Vždy jsem ho obdivovala, se svou sestrou ho dokonce přirovnáváme i k našemu tatínkovi, protože je mu dost podobný… jen je o pár let starší.

V poslední době ale mám možnost jeho tvorbu sledovat pozorněji - díky své kamarádce mám přístup k naprosto nedostatkovým lístkům do divadla Járy Cimrmana, ačkoliv tyto hry už tak znám zpaměti a díky nakladatelství Fragment jsem mohla také získat jeho nejnovější literární senzaci, Nové povídky, a nechat si je podepsat i s věnováním.

Už když jsem rozečítala první povídku, bylo mi jasné, za jakým účelem Zdeněk tyto povídky píše - myslím, že se s nimi chce začlenit do povinné četby stejně jako Neruda či Čapek. A jak jinak se zavděčit studentům, než krátkými příběhy?

Ale možná mu teď křivdím, protože sama moc dobře znám ten pocit, když máte v hlavě spoustu námětů na příběhy, až z toho vzniknou jen takové malé útržky. Navíc, je obecně velmi dobře známo, že napsat povídku, je ze všech literárních útvarů to nejtěžší.

A že se to Zdeňkovi opravdu podařilo. Dokonce tak, že každá povídka v nás zanechala nějaký pocit a i za těch pár stránek, co jsme s dotyčnou postavou měli čest být ve styku, jsme se dokázali dobře přenést do jejího života.

Divergence – Veronica Rothová

15. června 2012 v 22:39 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno


Ohnivý motiv na obálce, budoucnost, Amerika, utopie.
Že vám to něco připomíná? No jen aby ne, už to tady totiž jednou bylo.
Srovnávání mezi Hunger games a Divergencí se nevyhne nikdo, ale já si myslím, že je to zbytečné… Utopických románů je dnes mnoho a pochybuji o tom, že by se některé navzájem kopírovali. Je jen na nás, jakou sérii si oblíbíme víc. Já sice pořád spíš fandím HG, ale o tom teď mluvit nechci. Tenhle článek je totiž o Divergenci, momentálně největším hitu mezi knižními nadšenci a recenzenty.

Divergence. Název, který mnoha lidem dělá potíže. "Jak se to čte? S anglickým přízvukem nebo tak, jak se to píše?" Přemítá snad každý divergentní začátečník, který po knize pokukuje v knihkupectví. Když si tohle slovo vygooglíte, v obrázcích na vás vybafne spousta grafů a křivek. A jakmile se podíváte na význam, zjistíte, že divergence je odchýlení nebo také odklon.

Už na přebalu knihy se dozvíte, že se děj odehrává v polorozpadlém Chicagu, kde se obyvatelstvo rozdělilo do pěti frakcí a volba, do jaké frakce se vydáte, rozhodne o všem, na čem vám v životě záleželo. Na přátelích, styku s rodinou, na zaměření, na povolání…

Frakce jsou následující - Mírumilovní, Sečtělí, Upřímní, Odevzdaní a Neohrožení.

Každá frakce má svou specifickou funkci v celém systému a v každé žije určité obyvatelstvo, které žije se stejnými hodnotami a je ovlivňováno stejnými zákony.

Když je vám šestnáct let, nastává chvíle, kdy si musíte vybrat, kde chcete žít.

Je libo místo, kde vládne láska a odsuzuje se jakákoliv agrese? Nebo prostředí chytrých lidí, kteří stále leží v knihách? Či jedinci, co za jakýchkoliv situací mluví pravdu, nebo ti, co se dovedou vzdát všech osobních radostí, aby se měli dobře jiní? Ba naopak ti, kteří bojují jen za sebe a ničeho se nebojí?

Jakmile si zvolíte, není možnost to vzít zpět… Takže když si vyberete jinou frakci, než v které vyrostete, nemáte téměř žádnou možnost, abyste se ještě někdy viděli s rodinou… Protože na vás všichni budou pohlížet jako na zrádce.

Jenže co když vás pravidla, ve kterých vyrostete, rozčilují? Co když už se od malička chcete přiklonit k nějaké frakci, ale nemůžete o tom s nikým mluvit?

Beatrice vyrostla mezi Oddanými, ale vždy na to byla příliš sobecká a toužila po dobrodružství…

Takže co si zvolíte? Nebezpečí a možnost celkem pravděpodobné smrti, pokud při přijímacích zkouškách neuspějete, nebo klid a teplo rodinného krbu na úkor toho, že se budete celý život nudit a přetvařovat?

Elantris – Brandon Sanderson

14. června 2012 v 18:27 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno



Tato, na první pohled jasná fantasy kniha, je naší červencovou knížkou v Českém čtenářském klubu: Cup of literature. Její výběr má na svědomí Barunie, která o ní neustále básní a naprosto jasně jí označuje jako svou nejoblíbenější. Prý jí čte každý rok a po každé tam najde něco zcela nového.

Byla jsem na ní vážně zvědavá, protože jsem jí do té doby pochopitelně neznala, a tak jsem se hned přihlásila, aby mi jí půjčila jako první.

Trochu jsem se toho bála, protože ty typické fantasy-ovky už nějak zvlášť nemusím.

Ale byla jsem překvapená, když jsem po rozečtení zjistila, že tady se jedná o knihu, která má něco málo z více žánrů, ne jen z toho fantasy.

Najdete zde romantickou, pohádkovou, úvahovou, filosofickou, tragickou, dobrodružnou a i komediální část.

A je jen na vás, kterou si oblíbíte nejvíc.

Mně se naprosto upřímně nejvíce líbilo to, že to není taková ta tradiční nadpřirozená slátanina všeho, ale má zcela jasnou zápletku a drží se svého tématu.

Také bych ráda vyzdvihla to, že je to takový typický i netypický pohádkový příběh, do kterého se jako přerostlá holčička, co se vždy toužila stát princeznou, velmi dobře ponoříte.

Ocenila jsem taky filosofickou a úvahovou část, kdy se princ Roland smiřoval se smrtí a bolestí, až dokázal vyplodit některá životní moudra, která jsem měla chuť si v některých situacích podtrhnout nebo přepsat…

Jenže je tu také spousta ale…

Inspirující večer, při kterém prostě nejde nezávidět aneb křest knihy Gjorkové ♥

11. června 2012 v 20:29 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka


Na 8. června jsem byla pozvaná na křest knihy Terezy Benešové. Mou recenzi na tuto knihu si můžete přečíst tady.

Při této příležitosti se tedy spunktovala událost, pod názvem: Beseda s čtyřmi mladými psavými elementy. Jak už název napovídá, sešly se tak čtyři spisovatelky, aby představily své knihy: již zmiňovaná Tereza Benešová, neboli Colleen, a její kniha Gjorkové, pak Tereza Matoušková řečená Temnářka, na jejíž Hladová přání najdete zase recenzi zde, poté Tereza Janišová, která napsala populární knihu Erilian - Město čarodějů, která patří do seznamu naší četby v klubu Cup of literature.

Někým zcela novým ale pro mě byla Barbora Jiřičková a její kniha Lantuin. Natolik mě zaujala kniha i samotná autorka, která vypadala spíš jako modelka než spisovatelka, co podle všeho hraje velmi dobře tenis a díky němu získala stipendium v Americe, že jsem se rozhodla si knihu koupit. Je doplněná kresbami samotné Báry (no není to nefér, že má někdo tolik talentu najednou?) a je z fantasy soudku.

Spaziergang durch Berlin / Procházka Berlínem ^^

1. června 2012 v 1:55 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka


28. května jsem byla v Berlíně. V hlavním městě Německa. A totálně jsem si to tam zamilovala.

Byl to takový spontánní a přitom plánovaný nápad s mou kamarádkou Martinou. Rozhodly jsme se, že se prostě na den podíváme do Berlína, na otočku si projdeme nejdůležitější památky, vyfotíme si je a nakoupíme si nějaké hadříky.

Hlavním popudem k tomuhle činu byla samozřejmě škola - každý rok je květen totálně nejnáročnějším měsícem z celého roku a my toho opravdu musíme stihnout hodně.

Nejenže končíme ročník a snažíme se zuby nehty prokousat do čtvrťáku, my musíme také chodit na odborné praxe v nějakém ekonomickém oboru, z toho psát seminární práci a také vytvořit prezentaci na nějaký vybraný předmět a tu potom prezentovat na patnáct minut před odbornou komisí, která se skládá z profesorů, ředitele a dvou tříd.

Tento rok jsme si s Martinou vybraly němčinu a prezentaci na téma "Spaziergang durch Berlin". Okamžitě nás napadlo, že nejlepší by bylo, kdybychom si tam opravdu zajely a všechno viděly na vlastní oči.

Jakmile jsme to začaly trochu více probírat, hned nás to nadchlo a došlo nám, že se možná kvůli škole konečně podíváme na nějaké zajímavé místo a něco si z těchto, pro nás jinak nesmyslných, projektů odneseme.

Slovo dalo slovo a 28. května jsme opravdu seděly ve vlaku směr Berlín.