Vítej v mém světě plném písmenek!

Smrt krásných srnců – Ota Pavel

8. září 2012 v 23:39 | Yanny.))

Nejdražší ve střední Evropě

První povídka pojednává o tom, jak se Otův otec, pan Leo Popper, napálil na výhodný kup. Otova maminka, paní Popperová, vždy chtěla k moři, do Itálie a každé léto k tomu pana Poppera přemlouvala. Jenže ten měl jiné starosti - jako zaměstnavatel švédské firmy Elektrolux a nadšený rybář, si za vydělané peníze pořídil rybník i s kapry v Kročehlavech. Tento kup pořídil od známého, pana doktora Václavíka. Pan doktor Václavík ho jednou vzal k rybníku, do něj hodil žemli a na hladině se objevila tlama kapra, který musel mít tak šest kilo. Pan Popper rybník okamžitě koupil a myslel si, že na tomto rybníku vydělá zlaté jmění. Na podzim přišel dlouho očekávaný výlov rybníka, sešlo se celé město, jenže ryby nikde. Pan Václavík tatínka napálil a prodal mu rybník jen s jedním šestikilovým kaprem, kterého mu před tím ukázal. Rodina Popperova se rozhodla, že si toho jednoho vyloveného kapra sní sami, protože za deset tisíc korun, za které koupili rybník, měli nejdražšího kapra v celé střední Evropě. Když si chtěl pan Popper stěžovat u pana Václavíka, jejich služebná mu oznámila, že odjel i se svou ženou za těch deset tisíc k moři, do Itálie. To tak napálilo Otova tatínka, že se rozhodl k pomstě - jako prodavač ledniček a vysavačů pana Václavíka přemluvil ke koupi ledničky. Za ledničku si řekl deset tisíc tři sta padesát korun a domů mu odvezl jen jednu vyřazenou ledničku ze sklepa, která neměla ani vnitřek. Když mu za to pan Václavík přišel vynadat, odvětil: "Jó, pane doktore, to se nenechá nic dělat. To je jako s tím rybníkem. Ten taky neměl vnitřek a jinak vypadal moc hezky."

Ve službách Švédska

Když pan Popper pracoval pro firmu Elektrolux, která prodávala ledničky a vysavače, jeho šéfem byl generální ředitel pan František Korálek. Otův tatínek neměl pana Korálka rád, protože na něho žárlil a záviděl mu jeho krásnou ženu paní Irmu. Ačkoliv byl pan Popper ženatý za Otovu maminku, pro paní Irmu měl zvláštní slabost a velice rád vyhledával její společnost. Ve firmě se díky tomu vyšvihl až k těm nejvyšším postům, protože při každém povýšení mohl paní Irmě políbit ruku a ona se na něho profesionálně usmála. Jeho kariéra stoupala, a tak se stalo, že se začal pohybovat v důležitých kruzích a prodával ledničky a vysavače vysoce postaveným mužům, celebritám i umělcům. Jedním jeho zákazníkem se stal světoznámý a uznávaný malíř Vratislav Nechleba. Jeho obrazy byly velice umělecky vážené a každý důležitý člověk toužil po tom, aby ho Nechleba namaloval, i kdyby ho to mělo stát cokoliv. Něco takového si umínil i pan Korálek a pana Poppera zaúkoloval, aby Nechlebu přemluvil, že mu musí nakreslit jeho krásnou ženu Irmu.


Pan Popper tedy dělal, co mohl - navštěvoval pana Nechlebu stále častěji a nenápadně se s ním spřátelil. Pan Nechleba si ho také oblíbil a říkal mu Poppříčku, takže si pan Popper myslel, že to nebude tak těžké, sám totiž toužil po tom, aby krásnou Irmu nakreslil a díky tomu se jí tak vetřel do přízně. Jenže pan Nechleba, jak Popper zjistil, neměl rád ženy a skoro žádné nikdy nemaloval. Jen svou milovanou Lukrécii, která byla již pěknou řádku mrtvá, a tak mu nemohla kecat do řemesla. Na pana Nechlebu tedy šel pomalu a velice si ho hýčkal, než na něj svůj požadavek vybalil - chodil s ním na ryby, jeho žena mu vyvařovala nejrůznější dobroty… až jednoho dne skutečně řekl: "Tak mi tu dámu přiveďte." Pan Popper byl nadšený, protože věděl, že jakmile pan Nechleba paní Irmu namaluje, prolomí tak mezi ním a paní Irmou ledy, jelikož mu slíbila, že po tom to s ním oslaví: jen ve dvou. Paní Irma se na shledání s malířem velice vyšňořila, a když jí pan Nechleba konečně spatřil, nechal je stát na chodbě a jen si jí několik minut prohlížel. Pak jí pobídl, aby se otočila a on si mohl prohlédnout také z druhé strany. Jenže poté vykřikl, že takovou dámičku nikdy rozhodně kreslit nebude! Paní Irma se z toho zhroutila a pak jen plakala a plakala. Plakala panu Popperu na rameno v autě, a tak to bylo vlastně poprvé a naposledy, co se mu splnil sen - držel paní Irmu hezky v náručí.

Smrt krásných srnců

Rodina Popperova byla rodina židovská a žila v době 2. světové války. Když Adolf Hitler vyhlásil protektorát, zlatá doba Popperovy rodiny skončila a z kaprů, drahých automobilů a dobrého jídla sešlo. Naopak - pan Popper měl zakázáno rybařit, takže neměli co do pusy a hladověli. Když Otovi dva starší bratry, Huga a Jirku, povolali do koncentračního tábora, jejich tatínek se rozhodl, že se musí před odchodem pořádně najíst kusem masa, aby tam vydrželi a měli dost síly na práci. Proto vyrazil za sousedem, panem Karlem Proškem, který pracoval jako převozník a měl psa Holana, s nímž chodil lovit srnce. Jenže jak začala válka, žádného srnce už pěkně dlouho neulovil, protože za to byl jistý trest smrti. Jenže pan Popper ho tak dlouho přemlouval a byl natolik zoufalý, že mu nakonec povolil, aby si Holana půjčil, jen když s ním Holan sám dobrovolně půjde. Jako kdyby Holan vycítil jeho zoufalství a důvod, proč něco takového z lásky dělá, šel s ním. Jakmile spatřili srnce, pan Popper ho chytil za hlavu a řekl: "Holane, běž!" Holan srnce skolil, ale jakmile se mu to povedlo, nějací dva muži ho od mrtvoly odehnali a začali si maso sami porcovat. Pan Popper měl strach, protože se lekl, zda to nejsou němci se samopaly, kteří hlídají okolí, a utekl za panem Proškem. Ten mu řekl, že to jistě byli rybáři a šli jim společně vynadat. Pak srnce naporcovali a nacpali ho do batohu. Poté co pan Popper jel na kole po městě, svou židovskou hvězdu měl bezpečně schovanou. Měl zcela zjevný obrovský strach z odhalení. Když projížděl městem, nějaká hodná žena mu řekla: "Máte všechno od krve." a společně s manželem mu vyprala, srnce přebalila a pak ho s klidným srdcem nechala odjet nasytit rodinu. Díky tomu Otovi bratři v koncentračním táboře přežili.

Kapři pro wehrmacht

Když Němci zabrali panu Popperovi rybník, byla to pro něho nejhorší potupa. Jeho kapři krmili ty sprosté německé krky! Když měl i pan Popper nastoupit do koncentračního tábora, rozhodl se, že před odchodem musí ještě něco obstarat. Probudil Otu na Vánoční ráno, kdy měl odejít do tábora a poručil mu, aby se oblékl, vzal sekyru, pytle a šel mu s něčím pomoct. Ota dostal strach, protože mu bylo jasné, co si tatínek usmyslel - nemohl Němcům nechat své milované kapry, a tak je šel všechny vylovit. Pronesl, že jim Němci zapomněli vysekat díry a že by se jinak udusili. A sám jednu díru sekerou vysekal. Kapři se okamžitě shlukli do toho malého kousíčku, kde měli kyslík a Otův tatínek je začal chytat a strkat do pytlů. Ota měl strach a rozbrečel se, protože se bál, že je chytnou a popraví. Jenže pak, když viděl doma ty plné lavory kaprů, uvědomil si, že budou mít nejbohatší židovské Vánoce - kapry rozprodali známým a otevřeli mu dveře do všech domácností. Tatínek poté odešel do koncentráku a i po návratu vzpomínal na to, jak si ukradl vlastní kapry a Němcům tak vypálil rybník.

Jak jsme se střetli s Vlky

Po válce se v Křivoklátsku, kde Popperovi žili, objevila spousta štik. Otta chodíval s tatínkem a panem Proškem štiky chytat. Věděli, že nebyli sami, kdo na štiky chodil, byla tu i rodina Vlků, kteří byli také ostřílení rybáři a u Berounky vyrostli, takže jí znali jako své boty. Soutěžili tedy s Vlky, kdo uloví více štik. Jednoho dne chytili jen tři, a tak pan Popper řekl Otovi, aby štiky naložil na vozík, aby to vypadalo, že jich mají víc. Když projížděli okolo Vlků, zjistili, že jich mají pět. A tak si oba pamatovali tento den jako den, kdy jim Vlkové "dali na prdel" ale neměli o tom ani tušení.

Otázka hmyzu vyřešena

Když byla válka, pan Popper přirozeně přišel o své místo ve firmě Elektrolux, a proto už nemohl prodávat vysavače a ledničky. Dlouho hledal svou další obživu, až jednoho dne za ním přišel jistý pan Jehlička a nabídl mu práci jako prodavač mucholapek. Mucholapka byla v té době něco zcela nového na trhu, a tak si pan Popper myslel, že tím přijde k velkému bohatství. Jenže mucholapky nefungovaly. Byly vyrobeny pouze z medu, které měl mouchy přilákat a přilepit, a z prášku DDT, který je měl usmrtit. Mucholapky se neprodávaly a pan Popper z toho byl smutný. Pak ho ale pan Jehlička jmenoval ředitelem společnosti. A díky tomuto postupu měl pan Popper větší chuť do práce a kšefty se najednou začaly hromadit. Rodina Popperova se zase začala mít dobře a tatínek chodil každý den domů a v kuchyni vždy vyskládal na stůl stokoruny, které vydělal. Mucholapky se rozšířily do celého Československa, ačkoliv nikomu příliš nepomáhaly.

Prase nebude!

Jelikož už se pan Popper nemohl starat o kapry a chodit je lovit, hledal si jiný koníček. Předseda JZD mu nabídl, zda nechce chodit krmit prasata. Otův tatínek se pro to okamžitě nadchl a chtěl vykrmit nejkrásnější prasata v ČSR. U prasat dokonce i spal a vůbec se nemyl. To si o něj začala dělat starosti paní Popperová a chodila za ním ho kontrolovat a pomáhat mu. V JZD jim slíbili, že za odměnu dostanou své vlastní prase. Velice se na ten den těšili, ale nakonec jim oznámili: "Prase nebude!" Když to oba manželé uslyšeli, začali se smát, až se za břicho popadali. Tak dlouho chodili za prasaty, málem u nich vypustili duši a pak nedostali nic. Stále dokola opakovali: "Prase nebude!" a chechtali se. A pak dostali zprávu z JZD, která je rozesmála ještě víc- museli proplatit závazek vůči JZD a to celých 530,52 Kčs. No kdy za příležitost, že můžete pracovat, ještě nakonec zaplatíte?

Králíci s moudrýma očima

Pan Popper neměl chovu zvířat dost a rozhodl se, že si koupí domeček u Radotína, kde bude moci pěstovat králíky. Otova maminka zase pěstovala krocany. Králíky miloval a oni milovali jeho, vykrmoval je a mazlil se s nimi. Pak mu někdo poradil, aby králíky nechal tetovat. Dají jim do uší taková čísla, jakože jsou čistokrevní a pak je na výstavě prodá a vydělá si hromadu peněz. Jenže mu někdo vyčetl, že králíci nejsou pro výstavu dostatečně připravení, nemají správnou pedikúru a manikúru, a tak jim nemohou být uděleny žádné ceny. Pan Popper to bral jako křivdu, že ho neberou vážně, protože je Žid. Velice se urazil a rozesmutnil. Nakonec z žalu králíky pustil do přírody a odešel domů. Domů přišel a podlamovaly se mu nohy a držel se za srdce. Maminka mu zavolala sanitku a on si na vrátka domu pověsil cedulku: PŘIJDU HNED, kterou si sám vyrobil. Jenže už se nikdy nevrátil…

Hodnocení: 3/5

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mine choses mine choses | Web | 8. září 2012 v 23:44 | Reagovat

pěkný blog :)) jinak smrt krásných srnců jsem četla, je to pěkná knížka o 2.sv :)

2 Barunie Barunie | Web | 9. září 2012 v 0:23 | Reagovat

Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že ti ten komentář přeci jen napíšu. :D
Úplně skvělá recenze na to, že jsi ji psala jen celý den. :D
A teď vážně... vypadá to zajímavě, ale nutit, abys mi to půjčila tě nebudu. :)
Těš se na zítra, máš stanovený program ;D

3 Vendy Vendy | E-mail | Web | 8. října 2012 v 22:06 | Reagovat

Tu knihu bych si docela ráda přečetla, některé tituly mám hodně ve skluzu, zejména klasiky.
Četlas něco od Hrabala? Jak se ti líbí?
Znáš Párala? Co soudíš o jeho knihách?
A četlas něco od Vaňkové či Loukotkové?
(To neber jako test, nebo dotazník, spíš jako tipy na čtení)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama