Vítej v mém světě plném písmenek!

Splněný sen. Koncert Coldplay. „Fucking amazing show!“ ♥

17. září 2012 v 23:57 | Yanny.)) |  ♥ Hudba



Přestože bych si teď měla opakovat němčinu z celých čtyř let na mé střední škole, nedokážu přestat myslet na nejkrásnější večer, který jsem za posledních několik let zažila. Bude to znít jako rouhání, ale já opravdu hodně dlouho nepocítila takovou úžasnou euforii. Maximálně na koncertu mých druhých miláčků - One Republic.

Pamatujete si ještě na můj článek, ve kterém jsem vám básnila o mé oblíbené kapele Coldplay a jejich úžasnému koncertu, který odehráli v Madridu a já měla možnost ho vidět online na youtube.com? Jak jsem byla podělaná (promiňte mi ten výraz) až za ušima z té jejich dokonalé show?

Jak jsem k článku o tomto virtuálním zážitku napsala:

"A mně teď nezbývá nic jiného, než prosit všechny síly vesmíru, sílu přitažlivosti, karmu, osud, toho pána nahoře, všechno… aby nám umožnili, jít na koncert Coldplay v Praze. Ach, co já jen bych za to dala!"?

Pamatujete? Světe div se, ať už to bylo cokoliv (a stejně mi někdo nevymluví, že písnička God a put a smile upon your face je prostě zatraceně pravdivá), mé přání bylo vyslyšeno!

Skoro přesně rok poté, co jsem tohle přání v podstatě podala Vesmíru, jsem skákala na písničky jako je Paradise, Yellow, Viva la vida v Praze.

Naprosto upřímně, málem jsem vyskočila z kůže, když jsem se někdy zhruba v listopadu (přesně to nevím, tak mě za to prosím nechtějte ukamenovat) dozvěděla, že tu doopravdy budou Coldplay!



A ještě víc jsem byla na umření, když jsem si uvědomila, že vlastně ve svém okolí nemám nikoho, kdo by mé nadšení a mou lásku k této kapele dokázal sdílet. Nebo spíš by je miloval natolik, aby si stejně jako já koupil lístek za 1200 Kč.

Pak ale nahoře nejspíš Nejvyšší rozhodl, že mě opravdu miluje a umožnil mi splnit mi druhý obrovský sen… a já najednou měla s kým jít!

Stálo mě to hodně přemlouvání, ale nakonec se mi ho povedlo zpracovat!

Sice jsem byla už trochu nervózní, protože v době, kdy jsem si chtěla lístek konečně pořídit (v srpnu), přirozeně lístky na stání, čili ty nejlevnější, byly vyprodané.

Ale já se nevzdávala. Od známé jsem zjistila, že prodává jeden lístek na stání v původní ceně, sama si totiž koupila ten dražší k pódiu.

To byl popud k tomu, abych sehnala ještě jeden a pak začala s přemlouváním… nakonec jsem ho sehnala za 1400 od jednoho kluka z Bazos.cz a domluvila se s ním na předání.

K mému velkému překvapení mi tatínek řekl, že mi ho dá k osmnáctinám a já si tak mohla připravené peníze z brigády ušetřit (aspoň na těch pár dní, než jsem je stejně utratila :D).

Těšila jsem na to tak šíleně moc, až jsem už musela lidi okolo sebe jistě štvát, jak často jsem o tom mluvila.

A teď mě trochu mrzí, že je to za mnou… říkám trochu, protože i tak to mám stále v živé paměti, a dokonce jsem si sama i natočila vlastní amatérský záznam z koncertu, abych na to mohla koukat klidně každý den. :D

Každou písničku jsem natočila minimálně na minutu a pak to sestříhala v Media makeru.

Teď ale k popisu 16. září, dnu D!

Nebylo by to ono, kdyby to nebylo spojeno s nějakým tím dramatem, že ano.

Na 15. září, den před tím, jsem zorganizovala další sraz našeho Čtenárského klubu. Nejdříve to mělo být na Petříně, ale vzhledem k tomu, že ten den bylo vážně ošklivo, jsme se rozhodly pro čajovnu na Vinohradech.

Setkání to bylo jako vždy úžasné, a dokonce k nám zavítala i nová (pro některé dobře známá) tvář, Nel-ly.

Zase jsme kecaly o všem možném i nemožném, probraly 4 knihy, které jsme v podstatě stihly tak nějak skoro všechny přečíst, což byly - Nebezpečná láska, Elantris, Deník ctihodné prostitutky a Dcera čisté krve (kterou jsem sice nečetla, ale hold na ní už nezbývá místo v mém příšerně rozsáhlém seznamu četby), a když jsme tam téměř 3 hodiny tlachaly, chechtaly se a bylo nám zkrátka dobře, musela jsem se zase přesunout jinam a vylítnout na sraz s mým milým, což je mimochodem Martin, seznamte se. :D

Byli jsme na voucherové romantické večeři a pak spali u nás doma. Vše vypadalo ideálně, ovšem do té doby, než…

Mě v 10 hodin ráno, 16. září, nevzbudil šéf z práce, jak to že jsem nepřišla na ranní směnu. Málem mě kleplo!

Nemohla jsem tomu uvěřit, protože jsem víkend před tím ještě na všechny své směny koukala a byla si jistá tím, že už jsem za září odpracovala všechno, co jsem měla zapsané a tím končí má prázdninovo-zářijová brigáda v knihkupectví Luxor v Palladiu. (Což bylo mimochodem opravdu skvělé, mimo to, že jsem byla obklopena knížkami a ještě za to byla placená, tak jsem stihla přečíst dvě největší novinky - Loď mezi hvězdami a Dokonalý pár).

Nakonec jsem tedy s největším sebezapřením opravdu musela vstát a do práce přijet s dvouhodinovým zpožděním. Díkybohu za to, že byl šéf v docela dobré náladě a neseřval mě jako malou holku (což by možná ani tolik nevadilo, když jsem stejně chtěla odejít, ale stejně by mě to mrzelo).

Nejvíce mě ale štvalo to, že jsem vlastně na přípravu na vytoužený koncert měla jen zhruba hodinu… Vstup do prostorů totiž byl už od pěti a já se v půl 4 dostala domů.

Nakonec ale všechno dopadlo skvěle, stihli jsme si i dát rychlou čínu a pak se mohli třást na začátek koncertu.

Když jsme prošli prohlídkou, dostali jsme na ruce takové náramky s malým čipem a logem Coldplay. Na velké obrazovce u stage bylo napsáno, že si je máme nechat na ruce, protože jsou součástí show.

Byla jsem zvědavá, co se z toho vyklube… jenže to jsem samozřejmě měla zjistit až o 3 hodiny později.

Předskokané byli dva, nebo vlastně byly dvě - jistá Charlie XCX, o které jsem opravdu před tím nikdy neslyšela. A pak Marina and the diamons, od které znám dva hity - Hollywood a Prima Donna.

Když skončily předskokanky a čekalo se půlhodinu na to, až se připraví pódium, mého génia napadla spásná myšlenka:

Zavoláme naší společné kamarádce, která nám prodala ten lístek (jak už jsem výše zmínila) a zkusíme se s ní propašovat k pódiu.

U sektoru, kde byli lidé z míst u pódia, totiž byl můj kamarád z Budějovic, který tam brigádničil a natáčel pivo. Slíbil mi nějaké zadarmo, a to zajisté mého muže přimělo k tomu, aby se snažil nás tam propašovat.

Nakonec jsme se tam opravdu kvůli jeho pohotovosti a výmluvnosti dostali. Od kamarádky jsme dostali dva lístky, za které jsme měli dostat další papírové náramky na ruku, díky nimž jsme se měli dostat až k pódiu. Jenže lístky samozřejmě už byly označené, že na ně byl náramek vydaný. To si ale kluk, u kterého jsem stála frontu já, nevšiml a náramek mi dal.

Martin už takové štěstí neměl, ale stejně se nechtěl vzdát a šel to suverénně ukecat u kontrolora lístků.

Tam mu namluvil (a já opravdu nechápu, jak je možné, že ho to v tu chvíli napadlo a on mu to uvěřil!), že se mu náramek na záchodě roztrhl a už mu nechtějí dát jiný. Nakonec ho tam na základě lístku k pódiu pustil a my tak měli dokonalý výhled!!!

Netrvalo to dlouho a začalo to…

Nejdříve začala napínavá předehra a pak se to rozjelo!

Otevřeli celou úžasnou show písničkou Hurts like heaven. A pak následovaly pecky jako: Yellow, In my place, Trouble, The scientiest, God a put a smile upon your face, Viva la Vida (na kterou mě Martin vyzvedl na záda a já měla výhled ještě luxusnější),… a pak samozřejmě i Charlie Brown, Every teardrop is a waterfall a PARADISE!

Sice jsem doufala, že přijdou převlečení za sloníky jako ve videoklipu, ale i tak jsem se málem počůrala, když jsem to všechno viděla a slyšela na vlastní oči a uši.

Show byla opravdu grandiózní - zmíněné náramky byl úžasný nápad, při některých písničkách totiž barevně svítily, takže to vypadalo opravdu nádherně. K tomu samozřejmě nějaký ten ohňostroj, konfety ve tvaru motýlků (logo alba) a celkový typický Coldplayovský vzhled celého pódia s nasprejovanými nápisy.

Bylo to dokonalé. Překrásné. Fantastické. Úžasné. Neuvěřitelné. Nezapomenutelné a jednoduše nejlepší!

Děkuji Bohu za splněný tohoto snu. Byl to nejlepší dárek k narozeninám od obou "taťků". :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Barunie Barunie | Web | 18. září 2012 v 15:35 | Reagovat

Sereš s tím pořád :D
Víš, co mi přišlo strašně vtipné? Že skoro všechny zmíněné znám! :D :) (teda kromě známých, že :D)
Věřím, že to muselo být jednoduše amazing. Už jsem o tom slyšela ve dvou verzích a obě zněly příšerně nadšeně (tvoji si ještě vyslechnu osobně, ne jen v chatu na fíbíčku :D)
A ty víš, jak ti všechny tyhle koncerty závidím, tak nepruď, honey! :D

2 Sajü Sajü | Web | 21. září 2012 v 16:50 | Reagovat

Panečku Jani, neuvěřitelně ti to závidím a strašně mě mrzí, že jsem nesehnala žádného sponzora, který by mě na ten koncert dostal. Muselo to být grandiózní, jak píšeš a já ti skutečně jen tiše závidím. Jsem ráda, že se ti tvůj sen splnil a že to bylo tak úžasné a nezklamalo tě to! ♥ Doufám, že se někdy sťukneme a budeš mi o tom moct povyprávět i osobně! ♥

3 rottwy rottwy | Web | 7. října 2012 v 17:07 | Reagovat

Tak to ti moc přeju!! :)) hrozně ti to sluší! A nepotkala si Klusíka? <3 :D

4 Vendy Vendy | E-mail | Web | 8. října 2012 v 22:04 | Reagovat

Bezvadný narozeninový dárek, na jaký se nezapomíná.
Skvělý zážitek!

5 Czechoslovak Coldplayers Czechoslovak Coldplayers | 12. listopadu 2012 v 0:19 | Reagovat

Pokud máte rádi Coldplay, připojte se k nám na naší facebookové stránce. Každý den nové informace a fotky!
http://www.facebook.com/pages/Czechoslovak-Coldplayers/475534979134455

6 Teu Teu | Web | 6. března 2014 v 21:37 | Reagovat

Tyjo, tak to muselo byt úžasný :)) Coldplay bych brala taky i když já mám jako srdcovku, jako ty známější světové kapely: Blink-182, Simple Plan a All Time Low :) ale hlavně že sis to užila :)) Koncerty jsou přesně to nejpravější nejvíc boží věc :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama