Vítej v mém světě plném písmenek!

Červenec 2013

Nadějné vyhlídky – Charles Dickens

28. července 2013 v 17:32 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Světová klasika, od které by se lidé neměli nechat odradit jen proto, že ji mají spojenou s povinnou četbou a nudnými hodinami literatury. Tento román je natolik propracovaný, až člověk žasne nad tím, jak je možné, že se o něm hojně nediskutuje ještě dnes, po více než sto letech jeho prvního vydání.

Jsem milovníkem světové klasiky, takže když mám na výběr mezi dívčím románkem z dnešní doby, anebo tlustou bichlí, která slibuje kvalitu zaručenou časem, bez rozmýšlení sahám po starém románu.

Charlese Dickense všichni známe hlavně jako autora nesmrtelného Olivera Twista, ale možná to je ta největší chyba - mrzí mě, že za nejvýznamnější dílo se u něj pokládá právě příběh o sirotkovi, který musí krást v hlavním městě Anglie, v Londýně, protože si myslím, že například Nadějné vyhlídky mají mnohem větší potenciál být tím jeho románem číslo jedna.

Je to román o lásce, splněných přání, velkých životních útrap a nástrah. Hlavně je to ale příběh o chlapci, který se z nejchudšího a nejméně zajímavého malého sirotka vyvine v dokonalého a ve společnosti uznávaného gentlemana.

O tomto Dickensově románu jsem samozřejmě slyšela již v takovém druhém ročníku na střední škole, ale byl jen jeden z dalších z té záplavy všech románů, o kterých jsme se učili.

Pak ale přišly Vánoce 2012 a metro se zaplnilo plakáty s filmovou předlohou s Helenou Bonham Carter, která je proslulá tím, že hraje jen v samých skvělých filmech. Plakát sliboval romanci v mých zbožňovaných dobových šatech, a tak jsem si knihu automaticky založila v hlavě do položky seznamu k přečtení.

Když jsem knihu konečně sehnala a pustila se do ní, byla jsem naprosto unešená.

Začátek, kdy Pip poznává prapodivného trestance na hřbitově a musí mu přinést jídlo i za předpokladu, že ho za to zmlátí jeho drsná sestra, která ho po smrti rodičů vychovává, byl sice poněkud zdlouhavý, ale jakmile jste přešli takový ten spíš temný a divný začátek, jaký je pro knižní klasiky typický, tak jste zjistili, že je to neuvěřitelně propracovaný a kvalitní román, který vás nutí ho jednoduše dočíst.

Sice byl konec také trochu zbytečně natahovaný, ale je pravda, že jsem si tuhle knihu opravdu užila.

Lauren Oliver – Delirium

27. července 2013 v 21:11 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno



Delirium od Lauren Oliver je dílo, které ve mně vyvolalo velká očekávání, vzhledem k jeho populárnosti ve světě bloggerů - vášnivých čtenářů young adult a dystopických příběhů.

Nedá se říct, že by mě to zklamalo, ale aby se mi snad rozbušilo srdce z dramatických scén, to se říct nedalo. Na druhou stranu mi jedna scéna vyrojila na tváři kutálející se slzu, a tím pádem musím uznat, že to opravdu zdařile napsané je.

Lena je sedmnáctiletá dívka, která brzy dosáhne plnoletosti. V jejím světě to znamená hlavně to, že musí podstoupit jistou léčbu a vybrat si svůj životní protějšek.

Lena totiž žije ve světě, kde je láska pokládaná za nemoc a všichni se z ní musí vyléčit, jinak jim hrozí, že z lásky zešílí a zemřou.

Abych byla upřímná, tak toto byla hlavní originální myšlenka knihy, protože pak již samozřejmě následuje vše, tak jak to očekáváme.

Lena je sice celý život vychovávaná k tomu, že zamilovat se do někoho znamená smrt, a proto se musí chovat podle vyhraněných pravidel a v žádném případě nedělat nic protizákonného jako jít po zákazu vycházení z domu, nebo se snad bavit s kluky, pak ale přesně všechno tohle udělá.

Poté přichází to, co všichni čekáme - zamiluje se, najednou ji dojde, že láska není nemoc, ale smýšlení všech lidí okolo je špatné a mají jen vnucené názory na život a rozhodne se svým novým klukem utéci…

Nechci, aby to znělo nějak arogantně, ale upřímně, kdo z vás si vlastně všechno nedomyslel již dopředu?

Vůbec neříkám, že to není správné holčičí čtení, které upozorní všechny mladé ale i starší, že máme být vděční za naší "demokratickou" společnost a že ne vždy to tady bylo tak volné, abychom si mohli poslouchat hudbu, kterou si přejeme a bavili se, s kým se nám zachce…