Vítej v mém světě plném písmenek!

Listopad 2013

Kde je ta holka? – Alexandra Potter

18. listopadu 2013 v 14:16 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno


Máte nějakou svou oblíbenou spisovatelku, kterou čtete prostě jenom proto, že je vám v jejích příbězích dobře? Lehnete si do postele, otevřete knihu a prostě jen čtete a nemusíte myslet na cokoliv jiného? Pokud jste ještě žádnou takovou nenašli, tak si přečtěte něco od Alexandry Potter, protože já si ji hodně oblíbila.

Od této spisovatelky jsem již četla knihu "Já a pan Darcy", na kterou jsem vám již psala recenzi. Musím říct, že jsem od té knihy tenkrát čekala víc, ale o to víc mě "Kde je ta holka?" překvapila.

Knihu jsem si zamluvila v knihovně. Když jsem ji potom od knihovnice dostala, říkala jsem si: "Jo, fajn, někdy se do ní pustím…" Pak jsem ale jela v metru, neměla jsem co číst, a tak jsem ji otevřela.

Najednou jsem se objevila ve světě, které mi tak neskutečně sedlo a dělalo mi dobře, že jen u četby v metru nezůstalo a jednoduše ji musela na jeden zátah přečíst.

Nespoutaná – Cynthia Handová

5. listopadu 2013 v 20:27 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

A je to tady. Závěrečný díl úžasného andělského příběhu o Claře a jejích životních posláních. Clara po skvělé Nadpozemské a velmi citlivé Zasvěcené, velice dospěla a musí se postavit na vlastní nohy. Nastoupit na vysokou školu a zvyknout si na život bez dvou pro ni velice důležitých a milovaných lidí. Jak to všechno zvládne?

Clara si toho už vytrpěla dost, a tak si přeje normální, poměrně klidný život začínající vysokoškolačky.

Její nejlepší kamarádka Angela, která je shodou okolností také anděl, má vizi, ve které je na vysoké škole ve Stratfordu. Tak se jako správné andělské nejlepší kamarádky dohodnou, že na školu nastoupí spolu.

V patách je jí ale také andělský Christian, který pořád tvrdí, že jsou si "souzeni".

Clara ale truchlí po ztrátě své maminky a také rozchodu se svým milovaných Tuckerem.

Ze začátku je to takový normální život a rozjezd, kterým si dívka na vysoké škole musí projít...

Pak ale přijdou události, které vám vyrazí dech.

Zasvěcená – Cynthia Handová

5. listopadu 2013 v 20:23 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Druhý díl skvělé Nadpozemské, který tak skvěle začal a slibuje vám spoustu dalších dobrodružství. Když si prohlédnete tloušku knihy, dojde vám, že se tam vlastně může stát úplně cokoliv a vy máte hroznou chuť do toho skočit po hlavě a ponořit do Clařiných dalších zážitků. A že se v tomto díle opravdu musí vypořádat s nejednou těžkou překážkou.

S Clarou jsme se rozloučili, když uplynula doba, kdy měla naplnit své první poslání.

Nachází se v poběrně šťastném období - má skvělého přítele Tuckera, který by ji na rukou nosil, výbornou a praštěnou kamarádku Angelu, velmi dobrého kamaráda Christiana, se kterým toho má hodně společného a odvážnou a silnou maminku, která je jí vždy oporou.

Jenže to by Clara nemohla být anděl, aby neměla nějakou starost, a to zlého, černokřídlého anděla Sama....

A hlavně další vizi, která jí kazí vidinu krásného bezstarostného budoucího života...

V jejím dalším poslání se Clara nachází na hřbitově, je oděna do černé barvy a cítí neuvěřitelný smutek. A tak ji dojde hrozná zpráva - někdo z jejích milovaných zemře.

Okamžitě začne pátrat, kdo ze smutečných hostů na pohřbu je a kdo tam chybí...

Nadpozemská – Cynthia Handová

5. listopadu 2013 v 20:18 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
Obálka působí naprosto božsky. Poté, co si přečtete anotaci, přijde malé zklamání - další příběh o andělích. Pak ale knihu zhltnete jedním dechem a vám dojde, že tohle není další tuctová YA kniha. Je to krásná, ctilivá knížka o dospívající dívce, která má jen "pár" nadpřirozených schopností navíc. A navíc ji milují dva kluci.

Claře je sedmnáct, když přijde její první vize. Stojí v kuchyni a najednou se objeví v lese, které je v plamenech.

Když o tom řekne své matce, překvapivě jí nemá za blázna, ale rozumí ji a pomáhá jí. Jakmile se do první kapitoly začtete trochu víc, dojde vám, že to, že je Clara anděl, není tajemstvím, ale její matka ji o tom už dávno řekla.

Navíc má za úkol zabránit nějakému neštěstí, které se jí ukazuje v jejich vizích - jako správný anděl má poslání, aby chránila nějakého člověka na zemi.

Tak se Clara a její matka s mladším bratrem Jamiem přestěhují s prosluněné Californie do zasněženého a horamami opředeného Wyomingu, kde se může naučit lyžovat, šplhat po horách a všeobecně vést úplně jiný život, než doposud.

Podle své vize okamžitě, pozná kluka, kterému má být strážným andělem - Christiana.

Jak už to ale na středních amerických školách bývá, on je něco jako král školy a jeho přítelkyně zase tou královnou.

Clara ze začátku do světa Wyomingské střední školy moc nezapadá, a tak se seznámí s Wendy, dívkou, která ji přizve na obědy ke svému stolu "Neviditelných".

Hned první den se také setká s jejím bratrem Tuckerem, který je na ní ale z nepochopitetných důvodů hrozně protivný.

Modrá jako safír – Kerstin Gierová

1. listopadu 2013 v 17:18 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
Druhý díl krásné knihy Rudá jako rubín, příběhu, kde láska nezná čas a naše oblíbená a střelená Gwendolyn zde cestuje časem.

Musím říct, že Rudá jako rubín mě opravdu dostala. Zhltla jsem ji za den a chválím ji, kudy chodím.

Gwendolyn se narodila s genem, s kterým umí cestovat časem do minulosti. Naštěstí není jediná a se stejným osudem se musí potýkat i krásný Gideon, do kterého se již v prvním díle zamilovala.

Tohle ale není jediná "nadpřirozená schopnost", kterou naše hlavní hrdinka má. Gwendolyn totiž může vidět i duchy.

To byla ze začátku věc, se kterou jsem se musela trochu popasovat, protože by byla trochu proti srsti, ale nakonec mi to i zde sedělo a já nemohla namítat.

Ze začátku druhého dílu se tak Gwendolyn seznámí s další důležitou postavou - s malým okřídleným duchem chrliče, s Xemeriusem. Možná nevíte, co to ten chrlič je, ale pochopila jsem to tak, že je to takový malý démónek.

Xemerius je postavička, která vám sice ze začátku leze na nervy, ale pak si jí oblíbíte, protože je prostě kouzelný, hodný, má správné sarkastické poznámky. Navíc společně s Gwendolyn záhy zjistíte, že umí být i užitetečný, ne jenom roztomilý. Umí totiž procházet zdí, a tak naše hrdinka zjistí i spoustu důležitých informací, které se říkají za jejími zády.

Pokání – Ian McEwan

1. listopadu 2013 v 17:16 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Když se řekne Pokání, spousta lidí si vybaví Keiru Knightley a Jamese McAvoye ve filmu, který se odehrává za druhé světové války. Málo lidí ale ví, že je to moc krásná knížka, která jakoby zamrzla v době Jane Austenové.

Musím říct, že začátek knihy je trochu matoucí, protože čtenář si nedokáže zařadit děj do žádné doby. Až zmíněný pan Hitler nás uvede do obrazu.

Vážně jsem si ze začátku myslela, že jsem se ocitla v době Austenové nebo Větrné hůrky, protože se tak možná Ian nechal trochu unést a rodina, ve které se odehrává celý děj, je trochu zastaralá.

Ale to mi vůbec nevadilo, protože jsem se cítila jako doma, v tom svém oblíbeném literárním světě.

Film jsem před přečtením knihy neviděla, což mi možná mohlo pomoci, protože jsem si tak nechala svůj neutrální pohled na příběh.

Celá kniha se točí hlavně okolo jedné velmi rozvinuté fantazie malé Briony, která si myslí, že rozumí všemu, ačkoliv si některé věci vykládá opravdu špatně.

Briony mi byla sympatická, ale zároveň neskutečně protivná. Její umanutost v některých věcech byla pozitivem, ale zároveň důvodem, proč bychom měli chuť s ní pořádně zatřást a zakřičet na ní, aby se probudila.

Láska mezi Cecilií a Robbiem je věrohodná, protože se vyvine z dlouhé rodinné známosti.

Když Briony vidí důkaz lásky mezi Cecílií a Robbiem, vysvětlí si to naprosto chybně a Robbieho obviní ze znásilnění…

Poté přichází důsledky, které se v této době samozřejmě očekávají, Robbie musí odejít do války…

Musím se přiznat, že tato část se mi četla trochu hůře, protože se trochu táhla a každý jsme vlastně věděli, že všechny tyto válečné historky jsou v podstatě stejné…

Závěr mě opravdu překvapil, ačkoliv jsem prostě stejně vždycky ten typ člověka, co si konec upraví podle svého, aby se mu lépe spalo…