Vítej v mém světě plném písmenek!

Únor 2014

Křest nakladatelství Yoli a vtipné předčítání Jirky Mádla z knihy „Bez naděje“

24. února 2014 v 3:20 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka
Dny 19. a 20. února jsem měla dopředu v diáři zaplněné a doplněné všemi možnými srdíčky a smajlíky. Konaly se totiž dva srazy v Praze. A na všechny ty lidi, které jsem měla čest po dlouhé době zase vidět.

Začalo to nevinně. Ležela jsem doma u seriálů a zrovna se chystala na svůj pravidelný každodenní odpolední šlofíček u Will a Grace, když mi začal zvonit telefon. Volala Terka. Rozespale jsem to vzala a ona mi do telefonu začala halekat: "Je registrace na Vampýrskou akademii! Jdeme!" Okamžitě jsme se ze svého polo-kómatu probudila a začala žhavit techniku. Musím zavolat Barče a Sayury, okamžitě mě napadlo.

Netrvalo dlouho a po registraci na předpremiéru Vampýrské akademie mi napsala Kačí. Začala nesměle… "Víš, Jani, já bych moc ráda šla na ty dva knižní srazy, které se konají na konci měsíce, ale jaksi nemám kde v Praze přespat…" Okamžitě jsem reagovala: "Dva? Vím je o jednom? Jasně, že u nás můžeš přespat."

S Kačí, nebo-li Laurdes, nakonec vylezlo, že byla pozvaná na křest nového nakladatelství Yoli, což je nová odnož od Knižního klubu, která se bude zaměřovat na knihy "Young adult". Hned jsme se na křest také přicpaly a Míša, úžasně sympatická redaktorka Yoli, neměla vůbec nic proti a byla ještě nadšená, že dorazíme! :)

Jakmile bylo jasné, že se oba dva srazy budou konat s naší "velectěnou" společností, mohly jsme se jenom těšit.

Ačkoliv nám plány částečně zkazila skutečnost že Kačí pár dní před prvním srazem onemocněla chřipkou, a tak raději naší "sleep-power" zrušila (což mě neskutečně mrzelo, protože už jsem jí zařídila pelíšek ve svém pokojíčku).

Křest nového nakladatelství se konal ve středu v kavárně "Krásný ztráty". Hodně jsem o tomhle místě slyšela, tak jsem se těšila, až se tam také podívám. Musím říct, že místo bylo vybrané skvěle. Takové kavárny, které jsou pro "čtenáře jako dělané", jsou na takové srazy nejlepší.

Domluvily jsme s Barčou a Sayury, že vyrazíme společně, abychom bloudily případně společně, protože přece jenom, místo konání bylo kdesi mezi Karlovými lázněmi a Národní třídou, kde se ani jedna z nás jistě nějak často nepohybuje.

Nebylo žádným velkým překvapením, když jsme na zastávce tramvaje potkaly ještě Kristý s knížkou v ruce.

OneRepublic, již druhé setkání s božským Ryanem Tedderem

18. února 2014 v 22:41 | Yanny.)) |  ♥ Hudba

Ani jsem nepřemýšlela, že bych tenhle článek napsala, ale pak mi došlo, že to prostě nemůžu nechat bez povšimnutí a alespoň krátce se nezmínit o nedělním překrásném zážitku, který se mi opravdu zase nesmazatelně zapsal do nejlepších okamžiků mého mladého života.

Vidím to jako včera, kdy jsem na OneRepublic byla poprvé v roce 2011 v dubnu v pražském klubu SaSaZu. (Článek o koncertu před třemi roky si můžete přečíst ZDE.) Tenkrát jsem tam jela hlavně kvůli mé naprosto nejoblíbenější písničce Apologize, která mi snad bude navěky nahánět husí kůži po těle a dojímat mě k slzám. Byla to písnička, u které jsem se poprvé zamilovala a stejně jako na první lásku, tak i na první zamilovanou písničku se prostě nezapomíná. Apologize je prostě píseň, kterou bych chtěla, aby mi jednou někdo nechal zahrát na pohřbu. Vážně.

Svou lásku k OneRepublic pěstuji už od roku 2008 a mám dojem, že se miluji stále víc a víc. Ačkoliv je skupina nyní mnohem mainstreamovější a známější, než před těmi třemi roky, tak i tak neztrácí své kouzlo. Důkazem je tomu také to, že skupina měla ze začátku zahrát v Lucerně, která se sice hlásá názvem "Velký sál", ale na takovou skupinu je dost malá.

Nakonec se koncert přesunul do Incheba arény v Holešovicích. Což mi přišlo trochu zvláštní, protože přece jenom… co by dělal člověk, ke kterému by se tahle informace nedonesla? Nevím, ale myslím, že se to klidně stát mohlo… Představa, že bych dorazila v den koncertu do Lucerny a tam se dozvěděla, že se koncert přesouvá skoro na druhou stranu Prahy, asi by mě omejvali… Ale naštěstí byly skoro všude plakáty a informovalo o tom hodně internetových portálů, tak se to snad nikomu nestalo…

Pamatuji si, že když jsem byla na OneRepublic poprvé a pak se seznámila s Barčou, se kterou jsme záhy nadšeně zjistily, že obě milujeme OneRepublic, slíbily jsme si, že až zase přijedou, rozhodně musíme jít spolu.

Když jsme se v září dozvěděly, že OneRepublic znovu přijedou se svým novým albem Native, okamžitě jsme zamlouvaly lístky a běžely je koupit.

Než jsem tě poznala - Jojo Moyesová

9. února 2014 v 18:56 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Občas slyšíte ódy na nějakou knihu a pak vás zklame. Občas se ale také pustíte do nějaké knihy, od které toho příliš neočekáváte a pak vás dostane do kolen. Než jsem tě poznala si mě naprosto získala a já můžu říct, že jsem si ji totálně zamilovala a nejradši bych jí dala ještě víc, než jen 5 hvězdiček.

Louisa žije životem, u kterého začnete dumat: "To jí jako stačí?" Je servírkou v malém městečku v místní kavárně. Žije u rodičů. Vysokou školu nestudovala, protože se zamilovala a měla pocit, že ji láska ke štěstí stačí...

Jenže pak jí kavárnu zavřou a to ji obrátí život vzhůru nohama. Začne si hledat novou práci a přes nabídku práce se dozví o místu ošetřovatelky.

Než jsem tě poznala je kniha o ženě, která se začne starat o muže na vozíčku. Aniž by v tom měla sebemenší praxi.

Will, muž o kterého se začne starat, je ochrnutý na skoro všechny končetiny v těle. Pohyblivou má jen jednu ruku.

Jenže to není invalida, jakého byste čekali, ale do té doby naprosto inteligentní, úspěšný byznysmen, který se jen přichomýtl v nesprávnou dobu na nesprávné místo a zůstal na vozíčku naprosto odkázaný na pomoc ostatních.

Will je za začátku velmi protivný, ale postupem času se vztah mezi Lou a Willem zlepší a spřátelí se.

Jenže je tu malý zádrhel - Will se nedokáže se svou novou situací smířit a trvá na tom, že chce podstoupit eutanazii. Chce zemřít, protože takový život pro něj není.

Dříve miloval divoké sporty, peníze, podnikání, sex a celkově naplněný a skvělý život. Nyní se ale jeho život smrskl do čtyř stěn jeho pokoje u rodičů a na rodinu a ošetřovatele, kteří se o něj starají.

Lou má ale jiný názor a chce Willa přesvědčit, že život může být krásný i po takové nešťastné nehodě.

Hledání Aljašky - John Green

1. února 2014 v 22:18 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

John Green je náš nový Bůh, kterého všichni uctíváme a jeho knihy hltáme. Ano, bezesporu píše nádherné knihy. Já bych ho sama přirovnala k takovému novému mladému modernějšímu Nicholasu Sparksovi.

S romány od Johna jsme se začali seznamovat už díky knize Hvězdy nám nepřály, která se velice rychle stala hitem jak mezi bloggery, tak i mezi ostatními čtenáři. Není divu, tato kniha je skvělá - citlivá, pravdivá a přitom neskutečně zábavná.

Proto netrvalo dlouho a Knižní klub vydal i jeho prvotinu Hledání Aljašky. Jenže já jsem knihu sehnala dříve v angličtině, ještě před vydáním českého překladu, tak jsem se rozhodla, že ji budu číst "nadvakrát" a střídat češtinu a angličtinu.

Anglickou verzi jsem sehnala od své spolužačky ze školy, která si ji koupila přímo v Americe a byla z ní naprosto nadšená. Českou verzi jsem dostala jako dárek od "Knížíška", což byl projekt, který vymyslela Suši. Měli jsme si vybrat tři knihy, které bychom rádi dostali pod stromeček. Z těch jsme dostali jednu a stejně tak jednu poslali dalšímu člověku, který byl do projektu zapojen. Myslím, že to byl naprosto skvělý nápad a byla moc ráda (a nemluvím jistě jenom za sebe), kdyby Suši takový projekt pořádala každý rok. :) Já jsem tedy balíček od Knížíška dostala od Elišky, které touhle cestou moc děkuji! Stejně jako Karolíně, která mi zase půjčila anglickou verzi.

Takže jak už jsem řekla - knihu jsem četla "nadvakrát". Nejdřív jsem přečetla kapitolu anglicky a pak česky. Takže si dovede představit, jak dlouho mi to trvalo a jak mi to dalo docela zabrat.

A co bych vůbec řekla na Aljašku?

Musím říct, že mám trochu rozporuplné pocity.

Nebudu vám lhát - čekala jsem víc. Na Aljašce je vidět, že je Johnovou prvotinou.