Vítej v mém světě plném písmenek!

Než jsem tě poznala - Jojo Moyesová

9. února 2014 v 18:56 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno

Občas slyšíte ódy na nějakou knihu a pak vás zklame. Občas se ale také pustíte do nějaké knihy, od které toho příliš neočekáváte a pak vás dostane do kolen. Než jsem tě poznala si mě naprosto získala a já můžu říct, že jsem si ji totálně zamilovala a nejradši bych jí dala ještě víc, než jen 5 hvězdiček.

Louisa žije životem, u kterého začnete dumat: "To jí jako stačí?" Je servírkou v malém městečku v místní kavárně. Žije u rodičů. Vysokou školu nestudovala, protože se zamilovala a měla pocit, že ji láska ke štěstí stačí...

Jenže pak jí kavárnu zavřou a to ji obrátí život vzhůru nohama. Začne si hledat novou práci a přes nabídku práce se dozví o místu ošetřovatelky.

Než jsem tě poznala je kniha o ženě, která se začne starat o muže na vozíčku. Aniž by v tom měla sebemenší praxi.

Will, muž o kterého se začne starat, je ochrnutý na skoro všechny končetiny v těle. Pohyblivou má jen jednu ruku.

Jenže to není invalida, jakého byste čekali, ale do té doby naprosto inteligentní, úspěšný byznysmen, který se jen přichomýtl v nesprávnou dobu na nesprávné místo a zůstal na vozíčku naprosto odkázaný na pomoc ostatních.

Will je za začátku velmi protivný, ale postupem času se vztah mezi Lou a Willem zlepší a spřátelí se.

Jenže je tu malý zádrhel - Will se nedokáže se svou novou situací smířit a trvá na tom, že chce podstoupit eutanazii. Chce zemřít, protože takový život pro něj není.

Dříve miloval divoké sporty, peníze, podnikání, sex a celkově naplněný a skvělý život. Nyní se ale jeho život smrskl do čtyř stěn jeho pokoje u rodičů a na rodinu a ošetřovatele, kteří se o něj starají.

Lou má ale jiný názor a chce Willa přesvědčit, že život může být krásný i po takové nešťastné nehodě.



Když zjistí, že se Will již jednou pokusil sám zabít a podřezat si žíly a chce vyjet do Švýcarska do místa zvaného "Dignitas", kde mu pomohou s asistovanou sebevraždou, jeho matka jí přesvědčí, aby ho Louisa přesvědčila.

Nejdříve vůbec neví, jak na to, ale pak jí dojde, že Willa musí přivést zpět do života různými výlety, dobrodružstvím a zábavou.

Vezme ho na dostihy, k moři...

Musím říct, že jakmile se kniha přehoupla do té části, kdy spolu Will a Louisa začali podnikat nejrůznější věci, začalo mě to neskutečně bavit.

Nejdříve mi kniha přišla velmi podobná některé té od Alexandry Potter, protože se to přece jenom odehrávalo v Anglii a stejně jako v románech od Alexadry Potter, měla za přítele totálního idiota, o kterém jí to muselo dojít až v průběhu příběhu... Ale pak jsem si uvědomila, že Jojo Moyesová je spisovatelka, která si rozhodně nezaslouží takové přirovnání. Je to asi tak 10x lepší zápletářka a hlavně vypravěčka.

Naprosto mě její styl psaní strhl, takže mě opravdu mrzelo, když jsem knihu začínala dočítat.

Než jsem tě poznala jedním z těch příběhů, u kterých pláčete už v průběhu celého příběhu, ne jen u konce. Dojímá vás všechno.

Začnete uvažovat nad svým vlastním životem, opravdu vás to nakopne k tomu, aby vám došlo, jak je život neskutečně pomíjivý a že taková příšerná nehoda se stane hned, ani se nenadějete.

Musím se přiznat, že příběh Willa mi stále a stále nahánět husí kůži po celém těle, až jsem se kolikrát opravdu zatřásla a musela knihu odložit. A proč? Z jednoho prostého důvodu.

Není to nic, čím bych se chtěla chlubit, ale cítím, že tahle životní zkušenost se do recenze na tuto knihu hodí, a tak se s ní s vámi podělím.

V létě se mi stala nehoda. Vlastně se mi nestalo vůbec nic hrozného, ale musím říct, že i když jsem naprosto zdravá a bez zdravotních následků, ty psychické na mě budou doléhat snad pořád.

Srazila mě tramvaj. Ne nijak ošklivě, jen do mě prostě narazila a já spadla na záda a trochu se odřela. Ale musím říct, že ten šok, ve kterém jsem naprosto nechápala, co se děje, mi zůstane v mysli napořád.

Stále a stále si v hlavě přehrávám ten okamžik a nemůžu pochopit, že jsem tu přijíždějící tramvaj prostě neviděla... Běžela jsem na tu druhou, která jela na druhou stranu, abych stihla být v práci včas, že jsem absolutně nemyslela a nechala se takhle vyšokovat...

Jenže když vám pak dojde, jaké jste měli štěstí a co všechno se mohlo stát, opravdu vás to tak naučí, že se na silnice díváte úplně jinýma očima.

Mohla jsem být mrtvá, mohla jsem přijít o končetiny, mohla jsem být na vozíčku... Mohlo se stát cokoliv, a tak dnes a denně děkuju Bohu, že se mi nic nestalo a stále každého upozorňuju na to, aby na své zdraví dával obrovský pozor.

Ne nadarmo se říká: "Za kluky a vlaky se nehoň. Vždycky bude další…"

Od té doby opravdu nesnáším tramvaje, když cinkají, projíždějí kolem, nebo jimi mám sama někam cestovat. Bojím se na silnicích a sama bych nikdy nedokázala řídit auto v centru v Prahy, kde by se projížděly také tramvaje...

Takže si dovede představit, že na mě tato kniha opravdu zapůsobila. Dokázala mě přimět k myšlence, co všechno se mohlo stát. Jak jsem mohla dopadnout a jak vás nějaká jen mini-vteřina dokáže změnit na celý život.

I sama Lou měla v knize svůj komplex z nějaké události a nějakého místa. A vsadím se, že by ho v sobě našla spousta lidí.

Will řekl: "Nedovol té události, aby změnila to, jaká jsi." Přesto se ale nechal změnit.

Konec mi naprosto zlomil srdce a věřím, že ho zlomí i vám. Přesto mi ale kniha přišla po všech stránkách dokonalá.

Když jsem dočítala posledních 50 stránek, bylo mi jasné, jak to dopadne a přímo jsem skučela, když jsem to musela dočítat s vědomím, že mě to naprosto zničí. Chtěla jsem se zabejčit a vymyslet si vlastní konec.

Jenže si myslím, že kdyby kniha měla jiný konec, byla by moc sentimentální a tato kniha rozhodně taková není. Je poučná, nádherná, veselá, humorná a zároveň neskutečně smutná a skutečná.

Nevím, jaký názor by na tuto knihu měl člověk, který je na vozíčku, nebo by snad měl někoho doma, kdo trpí stejným osudem. Možná by knihu odsoudil, protože svým způsobem nevyznívá na konci příliš optimisticky...

Ale přesto všechno si kniha vydobyla své místo ve světě - ne nadarmo vyhrála dvě ceny za nejlepší romantickou novelu. A ne nedarmo si získala mé srdce, ale i srdce dalších a dalších čtenářů, kteří každý den přibývají.

Knihu si rozhodně přečtete. A na silnicích dávejte pozor. Prosím.

Hodnocení: 5/5

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EM EM | Web | 9. února 2014 v 21:00 | Reagovat

Než jsem tě poznala jsem nedávno četla a musím říct, že je to úžasná knížka. Ten konec byl tak smutný. =(

2 stuprum stuprum | Web | 10. února 2014 v 7:49 | Reagovat

Určitě dojemné. Kdo z nás by chtěl skončit na vozíku. :(

3 Bastera Bastera | Web | 11. února 2014 v 17:51 | Reagovat

Tahle kniha je mojí osobní srdcovou záležitostí, připomíná mi mého dědu, který byl na vozíku. Zaplať pán Bůh, že se Ti nic nestalo, já jen o pár vteřin uhnula sanitce, která nabourala do zdi, když mi bylo asi deset a mám to před očima pořád, takže chápu, že máš teď divný pocit z tramvají, ale hlavně, že jsi v pořádku! :)

4 Michaela Knock Michaela Knock | Web | 15. února 2014 v 14:58 | Reagovat

Naprosto dokonale si to napsala.
Já knihu teda ještě nečetla. Je na mém seznamu, ale když slyším ze všech stran, jak u ní ostatní brečí, tak to možná i podvědomě odkládám.
Na silnicích jsem také velmi opatrná. V rodině máme s nehody hrozné zkušenosti. Takže než přejdu, tak se 1000x rozhlédnu. A nesnáším řeči typu "proč tak dlouho čekáš, to auto stihne zastavit", protože to není nikdy jisté.

5 Clara Black Clara Black | Web | 11. března 2014 v 12:47 | Reagovat

Tuhle knížku se chystám v nejbližších dnech přečíst. Už jsem o ní slyšela spoustu věcí, jsem dost zvědavá :)

6 wennu wennu | 8. března 2015 v 21:28 | Reagovat

Původně jsem tuhle knížku ani nechtěla číst,ale po otevření mě naprosto dostala.Přečetla jsem ji jedním dechem a ještě hodně dlouho po dočtení plakala a plakala.Skvostné čtení,excelentní spisovatelka,tahle kniha je opravdový zážitek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama