Vítej v mém světě plném písmenek!

OneRepublic, již druhé setkání s božským Ryanem Tedderem

18. února 2014 v 22:41 | Yanny.)) |  ♥ Hudba

Ani jsem nepřemýšlela, že bych tenhle článek napsala, ale pak mi došlo, že to prostě nemůžu nechat bez povšimnutí a alespoň krátce se nezmínit o nedělním překrásném zážitku, který se mi opravdu zase nesmazatelně zapsal do nejlepších okamžiků mého mladého života.

Vidím to jako včera, kdy jsem na OneRepublic byla poprvé v roce 2011 v dubnu v pražském klubu SaSaZu. (Článek o koncertu před třemi roky si můžete přečíst ZDE.) Tenkrát jsem tam jela hlavně kvůli mé naprosto nejoblíbenější písničce Apologize, která mi snad bude navěky nahánět husí kůži po těle a dojímat mě k slzám. Byla to písnička, u které jsem se poprvé zamilovala a stejně jako na první lásku, tak i na první zamilovanou písničku se prostě nezapomíná. Apologize je prostě píseň, kterou bych chtěla, aby mi jednou někdo nechal zahrát na pohřbu. Vážně.

Svou lásku k OneRepublic pěstuji už od roku 2008 a mám dojem, že se miluji stále víc a víc. Ačkoliv je skupina nyní mnohem mainstreamovější a známější, než před těmi třemi roky, tak i tak neztrácí své kouzlo. Důkazem je tomu také to, že skupina měla ze začátku zahrát v Lucerně, která se sice hlásá názvem "Velký sál", ale na takovou skupinu je dost malá.

Nakonec se koncert přesunul do Incheba arény v Holešovicích. Což mi přišlo trochu zvláštní, protože přece jenom… co by dělal člověk, ke kterému by se tahle informace nedonesla? Nevím, ale myslím, že se to klidně stát mohlo… Představa, že bych dorazila v den koncertu do Lucerny a tam se dozvěděla, že se koncert přesouvá skoro na druhou stranu Prahy, asi by mě omejvali… Ale naštěstí byly skoro všude plakáty a informovalo o tom hodně internetových portálů, tak se to snad nikomu nestalo…

Pamatuji si, že když jsem byla na OneRepublic poprvé a pak se seznámila s Barčou, se kterou jsme záhy nadšeně zjistily, že obě milujeme OneRepublic, slíbily jsme si, že až zase přijedou, rozhodně musíme jít spolu.

Když jsme se v září dozvěděly, že OneRepublic znovu přijedou se svým novým albem Native, okamžitě jsme zamlouvaly lístky a běžely je koupit.



Barča sice kvůli tomu musela oželet ještě jeden koncert, tedy koncert Bullet For My Valentine, ale vzhledem k tomu, že jsme si to slíbily už tak dávno, tak prostě dala přednost OneRepublic. A myslím, že se nebudu mýlit, když řeknu, že určitě nelitovala.


Sice mě pořadatelé koncertu ze začátku neskutečně nakrkli, protože v takovém velkém sále na tak populární kapele neměli šatny, (!!!) ale nakonec se to dalo přežít.

Ale dovede si to představit, jak to ze začátku hrozně otráví? Hlavně v únoru, kdy má na sobě každý tak tři vrstvy oblečení, šály a podobné věci a nemá je kam dát!? Sice jsem si kabát pověsila na kabelku a za chvilku o něm skoro nevěděla, ale do teď nechápu, proč tam prostě šatnu nemohli udělat…

Jako předskokanem skupiny byl pro nás neznámý James Welsh, ale musím říct, že měl opravdu skvostný hlas. Ani jeden falešný tón. A kdybyste zavřeli oči, měli byste dojem, že před vámi zpívá Robbie Williams, nebo Bono Vox ze skupiny U2.

Jakmile dozpíval, objevilo se na pódiu plátno, na které se promítalo známé logo OneRepublic složených ze všech divokých lesních zvířátek.

Co mi udělalo radost, bylo to, jak byli OneRepublic skvěle dochvilní a stejně jako předskokan, který začal přesně v 20:00, tak Ryan začal zpívat přesně v 21:00. To se často nevidí.

Bylo dost efektní, když spadlo plátno a Ryan naběhl na pódium.

Pak už jenom následovala úžasná show, ve které náš miláček, Ryan (ano, jinak to říct nejde, já toho chlapa fakt miluju), pobíhal z jedné strany na druhou, podával ruku fanouškům, vyzpívával neuvěřitelné výšky, mluvil česky a také krásně o České republice a u všeho byl jednoduše strašně sexy. Vždycky, když si sáhl do vlasů rukou s náramky, málem jsem vážně omdlévala. :D

Nebudu vám vyjmenovávat všechny hity, které skupina zpívala, protože přišla řada opravdu skoro na všechny, snad kromě Marchin On. K tomu všemu to doplňovala projekce, která se odehrávala za zpěvákovými zády. Kde se nám promítaly typické výjevy z klipů a všechny ty "tumblrovské" obrázky typu: sov, lesů, vlků a podobně. Podívaná to byla opravdu zdařilá.

Dost jsem také ocenila závěrečné konfety, které vystřelily po obou stranách arény, aby ještě umocnily atmosféru. Na motýlky na koncertu Coldplay sice neměly, ale i tak mi rozehrály na tváři připitomělý úsměv.

Jako vždy mě zachránilo chytře schované pomerančové Caprisone v kabelce, na které prostě ještě nikdy nikdo nepřišel. Je tak měkké, že to nikdo za pití nepovažuje a vy tak nemusíte na koncertu leknout žízní, když se totálně vyřvete u oblíbených písniček.

Jediné, co mě trochu mrzí je to, že jsem druhý den objevila na instagramu dost fotek fanoušků s Ryanem. Někteří lidé na ně totiž počkali do půlnoci a pak se nechali vyfotit. Jedna holka má dokonce fotku, jak mu dává pusu na tvář! :D Ale co, my bychom tam stejně asi nevydržely čekat. A hlavně by nám ujelo metro. Ale kdyby bylo potvrzené, že tam opravdu vylezou, asi bych se překonala a chvilku počkala… :D Ta fotka by totiž byla fakt miliónová.

No každopádně… musela jsem se z toho vypsat, protože se mi dlouho nestalo, aby ve mně nějaký zážitek zanechal takovou prapodivnou díru.

Nevím proč, ale mám nějakou zvláštní depresi z toho, že už je to za námi. A že třeba uvidím svou oblíbenou kapelu až zase za tři roky…? Strašně rychle to uteklo. Pořád jsem si říkala: "Je to až v únoru, až v únoru…" A najednou tu sedím a mám koncert za sebou. Achjo.

Každopádně jsem strašně šťastná, že jsem téhle hudební události mohla být svědkem. ♥ (Nedopustím si dilinkovské srdíčko na konec. :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Knock Michaela Knock | Web | 19. února 2014 v 22:14 | Reagovat

Četla jsem tvůj článek v práci, ale až teď ho mohu řádně okomentovat. (BTW: Že se ale kvůli tomu strhla na skupině na FB divoká diskuze, co? Blázni, jako by to nebylo jedno..)

Takže.
Nevím moc, co dodat, protože jsme si toho už spoustu napsaly, ale.
Musím ještě jednou zmínit, že ti trošičku závidím, že si měla lepší výhled. A taky, že si ho už viděla podruhé. A předtím si na něj mohla skoro sáhnout. :D
Koncert to byl peckový. A rychle utekl, to máš pravdu. S tou dochvilností jsem docela koukala, ale zas na druhou stranu ta půlhodina pauzy mi přišla hrozně zbytečná. Pro člověka, kterého neskutečně bolely záda (pro mě), to trvalo celou věčnost.
Ryan je sexy. Má hodně dobře udělaný vlasy. To podotkl i můj přítel. Že prý by to také tak chtěl ostříhat. Ale jemu by to beztak nedrželo.
Jo a ještě! Ty šatny! Sice by tam byla fronta jako prase, ale tahat sebou všechny vrstvy oblečení bylo vcelku otravné. Co mi ale vadilo víc, bylo to, že mě donutili vyhodit moje pití. Proč jim proboha vadí pet lahev? Přece v ní neschovávám žádnou bombu. Achjo. Stejně jim šlo jen o to, aby si lidé kupovali to hnusné pivo tam. Jenže já pivo nemám ráda, tak jsem to musela přežít bez pití. Příště to musím vymyslet nějak chytře jako ty s tím Caprisone. :)

2 Petrušká Swan Petrušká Swan | 20. února 2014 v 15:38 | Reagovat

Jéé koukám, že to máme s písničkou Apologize stejný :o) Během koncertu jsem si v hlavě přehrávala všechny vzpomínky a snad každá písnička mi připomněla nějakou bývalou (i nynější)lásku :o) Neměla jsi to stejně? Ryan mě prakticky provedl celým mým životem během jedné noci :o) Které tři písničky ti nejvíce připomněli nějakou vzpomínku a jakou? :o) Já se rozplakala snad u každý :o) A ty šatny myslím naštvaly úplně každého !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama