Vítej v mém světě plném písmenek!

Jsme hlavní hrdinkou svého života?

18. března 2014 v 0:55 | Yanny.)) |  ♥ Myslánka

Nejsme stále děti, když čekáme na svého knižního prince jako v pohádce?

Tento článek je určen pro všechny snílky, knihomoly a naivní dušinky. Pro takové lidi, kteří stejně jako já trpí problémem, který jsem diagnostikovala jako "nemoc z vzdušných zámků".

Často přemýšlím nad tím, jak mě čtení knížek ovlivňuje v mém reálném životě. Proč vlastně čteme? Chceme utéct před tvrdou realitou všedního dne? Chceme zažít dobrodružství, kterého se nám ve skutečnosti nedostává? Nebo prostě jenom chceme žít víc životů, než jen ten jeden, který máme?

Vždycky jsem si čtení knížek a mou obrovskou, pro ostatní nepochopotelnou, vášeň vysvětlovala tak, že se snažím ve světě objevovat všechno a stále se zdokonalovat, vzdělávat a zkrátka nepromarnit čas, který mi byl dán a kterého bych si měla vážit.

Vždycky jsem ráda tvrdila: "Proč bych měla pařit nějakou počítačovou hru do zblbnutí, když můžu prožívat nové a nové příběhy, seznamovat se s dalšími a dalšími lidmi a cestovat po různých koutech země, nebo se i přemisťovat do těch světů fiktivních?"

Neměla jsem ráda, vlastně to nemám ráda dodnes, když nějací lidé psali statusy na facebook ve stylu: "Hrozně se nudím." nebo sdíleli nějaké příspěvky s komentářem: "To víte, nuda..."

Pro mě bylo (a je) nuda naprosto sprosté slovo.

Myslím, že pro knihomoly slovo nuda ani neexistuje. Ano, často se nudíme na nějakých přednáškách, nezáživných hodinách a sníme o tom, že bychom teď radši dělali něco užitečnějšího - třeba pokročili v rozečtené knížce nebo dopsali slíbenou recenzi na blog...

Ale nudit se doopravdy podle mého názoru neumíme - když přijde ten vzácný okamžik, kdy nemáme žádné povinnosti nemusíme nikam běhat a máme dovoleno jen doma lenošit - okamžitě saháme po knížce a pouštíme se do života jiných lidí.

Jenže tady přichází ten problém, nad kterým velmi často dumám a nad kterým by se podle mého názoru měl zamyslet každý knihomol:

Opravdu žijeme své životy naplno? Dokážeme být jako ti hrdinové, o kterých čteme? Mohli bychom se jako Bilbo Pytlík přeměnit z "pohodlné" bytosti na tu, která se nebojí riskovat a zažívat nové věci?

A teď ta zásadní otázka: O čem by byla kniha, která by vyprávěla náš životní příběh?
Jsme vůbec natolik zajímaví, že by nás snad náš příběh zaujal a přečetli bychom si knížku, ve které bychom byli my hlavní hrdinové?


Přece by nikoho nebavil příběh o dívce, která čte jednu knihu za druhou... Ano, jistě bychom k ní cítili jisté sympatie a kdyby psala recenze na svůj blog, jistě by pro nás byla ještě zajímavější, ale opravdu by to stačilo na nějakou zápletku?

Často se mi stávají věci, které by vydaly na novou knihu. Ale nikdy žádný takový příběh nezažiju s knihou v ruce.

Zkusme si, upřímně, třeba jen sami pro sebe říct - žiju svůj život naplno? Byla by mi hlavní postava knížky sympatická, kdybych jí byla já sama? Mám vůbec co vyprávět? Budu mít co vyprávět svým dětem, až se mě budou ptát, co jsem dělala, když mi bylo dvacet?

Vždycky jsem měla pocit, že ano. Nikdy jsem nepatřila k lidem, kteří by se stranili společnosti a neseznamovali se s novými lidmi. Kdybych měla říct, zda jsem spíš extrovert nebo introvert, rozhodně mohu říct, že jsem spíš ten typ člověka, který touží po nových kontaktech a vyhledává je...

Ale na druhou stranu o sobě vím, že často žiju až příliš ve své hlavě.

Baví mě žít životy jiných lidí skrz knihy, protože zažívají dobrodružství, o kterých mám dojem, že je nikdy nezažiji. Zamilovávají se do nich lidé, o kterých mám dojem, že já snad nikdy nepotkám. Poznávají země, o kterých já tvrdím, že na ně nikdy nebudu mít peníze... A plní si své sny, o kterých já stále mluvím, ale nedělám příliš mnoho proto, abych je začala realizovat.

Ve dvaceti letech už přichází čas, kdy mnoho vlivných lidí vykonalo věci, o kterých se dočítáme na stránkách našich milovaných knih.

Proč bychom i my nebyli schopní jen tak někam vyrazit a něco zažít?

Proč bychom si nemohli peníze za knížky občas ušetřit, strčit do kasičky a vycestovat do země, do které jsme se vždycky chtěli podívat?

Proč bychom si nemohli vzít příklad z nějaké naší oblíbené hrdinky a nemohli bychom být stejně pohotoví a společenští jako ona a jednoduše se neseznámili s tím klukem, o kterém tak často sníme?

Má vášeň pro romantické příběhy se mi už často vymstila...

Od hodně lidí už jsem slyšela větu: "No jo, Jani, ale ty žiješ v růžovém světě románků, kde všichni skončí šťastně. Měla bys být trochu nohama na zemi."

Vždycky jsem takové názory přešla s mávnutím rukou a řekla: "Ale já jsem ráda, že jsem taková. Umím si totiž vybírat. Vím, co je dobré a kterými lidmi se chci oblkopit."

Ale na druhou stranu - nepřemýšleli jste už někdy nad tím, že vám spisovatelé a spisovatelky ničí pohled na skutečný svět?

Nejsme my všechny stále vlastně těmi malinkými holčičkami, které sice už nevěří na princezny a prince se zámkem, ale stále doufají, že se nám někdy v životě objeví takový kluk, který je například v knize Rudá jako rubín nebo Milý Johne?

Opravdu si musíme idealizovat lidi podle našich knižních hrdinů?

Ruku na srdce - která z vás už takového kluka poznala? A z druhého úhlu pohledu - kdybychom to potkaly, co bychom mu vlastně mohly nabídnout my? Jsme snad my ty dokonalé hrdinky, které by obětovaly svůj život, kdyby šlo do tuhého? Jsme vůbec hlavní hrdinkou svého příběhu, nebo se chováme jen jako její nejlepší kamarádka, která stojí vždycky stranou?

Myslím, že knihy jsou překrásnou věcí, ale v některých případech občas i velmi nebezpečným nástrojem.

Závislost na životech jiných hrdinů není zdravá - měli bychom občas otevřít oči a dívat se kolem sebe. Co když zrovna brejlíte do knihy v metru a nad vámi stojí kluk, který by mohl být tím, se kterým byste se cítili jako Gwendolyn nebo Savannah?

Co kdybychom zkusili víc žít svůj vlastní život? Jistě, v momentech, kdy není zbytí a je nutné knihu popadnout, je rozhodně dobré se začíst... ale neprožívat své mládí jen zprostředkovaně.

Neměli bychom podle knih organizovat svůj čas, ale naopak podle svého života organizovat ty chvíle, které máme vyhrazené na knihy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | E-mail | Web | 18. března 2014 v 9:29 | Reagovat

Zajímavá úvaha :-)
Přiznám se, že ve fiktivním světě literatury jsem žila do svých šestnácti. Pak jsem se rozhodla udělat radikální krok. Do té doby jsem byla dost introvert a lidem jsem se vyhýbala. V těch šestnácti jsem vyrazila na jednu akci pro mládež z různých zemí. Poznala jsem tam kluka, svou první lásku...
A pak už mi přišlo, že opravdu žiju život nějaké knižní hrdinky. S tím klukem jsem v devatenácti otěhotněla, vzala si ho a dnes s ním čekám třetího potomka, udělala jsem si bakaláře a jsem šťastná :-) Občas slýchám, že žiju život jak z pohádky...no možná :-)
Momentálně jsem ve fázi, kdy píšu autobiograficky inspirovanou "knížku". Uvidíme, co z toho bude a jestli zvládnu být hrdinkou svého životního příběhu :-)
Každopádně ten vlastní příběh se spustou neopakovatelných a jedinečných zážitků přeju každému! :-)

2 Bastera Bastera | Web | 18. března 2014 v 18:46 | Reagovat

Skvělý článek. Opravdu zajímavá myšlenka a moc hezky sepsáne. Můj život by byl jedna velká kniha a jak říkám byla by to taková tragická veselohra :) Nežiji z knih, žiji s knihami, beru si z nich spoustu věcí, které uplatním v životě a nejen ty růžové, poslední dobou čtu knihy, které se mohou stát komukoliv z nás a je v nich spousta věcí, které nás mohou posunout dál. A někdy je třeba trochu i ten růžový pohled, svět není krásný a je fajn si někdy stavět vzdušné zámky, jen je třeba vědět, kdy je třeba přistát zpět v realitě :)

3 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 18. března 2014 v 18:57 | Reagovat

Pěkný článek :)
Už jsem sama sobě párkrát říkala, že knihy vlastně strašně ničí můj pohled na svět, protože díky všem těm dokonalým hrdinům v knížkách vím, jak nedokonalí jsou lidé okolo mě. Třeba vím, že tak dokonalí kluci jako v knížkách v reálném světě neexistují. Ti skuteční mají obvykle mnohem víc chyb. Ale o to zajímavější je život s nimi :)
Já osobně díky knížkám poznávám spoustu cizích životů, ale ty mě nabíjí k tomu, abych měla odvahu žít svůj vlastní život. Takže víc cestuju, víc si plním sny... A knížky jsou ty nejlepší společníci pro volné chvíle :)

4 Owlie Owlie | Web | 18. března 2014 v 19:09 | Reagovat

Po přečtení tvého článku jsem pár minut jen tupě zírala do monitoru a přemýšlela.
Tvůj článek mě zcela odzbrojil. Je v něm totiž jedna pravda za druhou.
Nejsem si zcela jistá o čem by byla má "životní kniha". Žádné romantické drama by to nebylo, jelikož nemám každý týden jiného partnera, ani nikomu nelámu srdce.
Drama nejspíš taky ne, ale vzhledem ke všem okolnostem které se kolem mě v posledních letech dějí by vyhrálo něco na způsob psychologického románu.
Tohle zamyšlení mě neujspíš bude pronásledovat po zbytek dnešního dne, a moje reakce zní - Děkuji za skvělý článek! :)

5 Dolores Dolores | E-mail | Web | 18. března 2014 v 19:17 | Reagovat

Ahoj, hezky napsaná úvaha. Musím ale podotknout, že ne všechny knihy končí krásně nebo romanticky. Psala jsi, že nám možná spisovatelé/lky ničí pohled na skutečný svět. Já bych spíše řekla, že nám otevírají oči a ukazují nové světy a možnosti života. Mnoho záleží také na výběru literatury. Někdo čte jen romantické věci, někdo třeba čte jen horory nebo detektivky a každá kniha nám mění pohled, alespoň o kousíček. O tomto tématu by se dalo diskutovat a psát hodiny a hodiny. Podle mě základ tkví v tom, že člověk (tak jako jeho tělo samotné) musí udržovat rovnováhu. A to ve všem, čtení nevyjímaje. A koneckonců na všechno se dá dívat z více stránek. Nic není jenom černé nebo bílé. A co kdybychom nebrejlily v MHDéčku do knihy, ale daly se do řeči s tím chlapem nad náma, po čase s ním začaly vztah a nakonec hořce litovaly, s kým jsme se to daly dohromady :D I toto se stává, holt všechno je relativní :)

6 Jana Jana | 18. března 2014 v 19:30 | Reagovat

Zajímavé :)
Já osobně si to ale nemyslím :))  Myslím, že my lidi tak nějak potřebujeme k životu fiktivní příběhy. Ať jsou to  filmy, hry, knihy... Za mě jsou knihy tou nejlepší volbou. Miluju čtení už od malinka. Ale to neznamená, že zapomínám žít. Naopak. Ráda cestuju, poznávám nové země a prozkoumávám tu naši. Ráda zajdu s kamarádama se pobavit. A dokonce jsem našla i svého prince :) Mám skvělého manžela a dvě krásné dcery. Takže za mě určitě ne, nemyslím si, že kvůli knihám přicházím o svůj vlastní příběh. Já ten svůj žiju :)  A samozřejmě jak u všeho, i tady platí všeho s mírou, nic se nemá přehánět a všeho moc škodí. Kdo by to byl řekl, že se takto jednou vyjádřím o čtení... Ale Tvůj článek mě donutil se zamyslet :) V čem s tebou naprosto souhlasím je, že my knihomolové neznáme nudu. Nuda je jen pro hlupáky. Na to ale musí přijít každý sám... A ještě jedna věc - moc ráda navštěvuju Tvůj blog Jani :)  I když jsem starší než ty, líbí se mi tvoje úvahy, to jak píšeš a i jaký máš k tomu postoj. Jen tak dál :)

7 Brabikate Brabikate | Web | 18. března 2014 v 19:41 | Reagovat

Perfektní článek! ;) Podle mě je hrozně důležité, aby se nad tímhle každý zamyslel, protože život máme všichni jen jeden a byla by škoda ho nechat proplout mezi prsty jen kvůli tomu, že se nám líbí snít. Přitom je jen a jen na nás, jak bude příběh našeho života vypadat - a něco změnit, prožít můžeme hned teď.
Jak psala Bastera, ideální je žít s knížkami a ne v nich, mít je jako alternativu k televizi, počítači, mít je zábavný prostředek, který nás v životě posouvá dál, který nás právě inspiruje k tomu, abychom byli lepší... :)
Ale fakt pěkný článek, takové mám ráda. :)

8 Dragita Dragita | E-mail | Web | 18. března 2014 v 21:11 | Reagovat

Velmi dobré zamyšlení, sama nad tím poslední dobou často dumám. V mém případě jsem introvert, ale už ne tak těžký jako kdysi. Právě proto jsem často vyhledávala různé akce a zážitky, abych se za sebou mohla ohlédnout a být spokojená. Není jich mnoho, ale jsem ráda za každý. Od lońska jsem začala poznávat i nové lidi a občas v nich vidím různé knižní hrdiny (jako by byli napsaní podle nich). Vím, že muži nejsou tak dokonalí jako v knížkách a ráda se nořím do příběhů a nechávám se jimi unášet, ale poslední dobou to neberu moc doslova a když je nějaká akce mezi lidma, snažím se zapojit:) (Přesto si říkám, jak bych se zachovala jako hrdinka toho či onoho příběhu? Byla bych tak duchaplná? Mám pocit, že moc ne. Nebo, kdyby byl můj život kniha, asi by ostatní nudila svou jen občas porušenou rutinou :-D

9 pravaknihomolka pravaknihomolka | Web | 19. března 2014 v 10:07 | Reagovat

Zaujímavý článok. :) Ako tu už písal niekto predo mnou, vždy je najlepšie sa riadiť heslom "všetko s mierou". Nechať sa pohltiť príbehmi iných určite nie je to najlepšie, čo človek môže urobiť - čítanie je skvelá vec, ale život by sa mu nemal prispôsobovať. Iba občas, keď je tá kniha faaakt skvelá :) A čo sa týka názorov autorov, ktoré nás ovplyvňujú, to je pravda. Hlavne vo svojom okolí som videla prípady, keď dievčatá čakali večnú romantickú lásku ako z knihy, ale to bolo skôr v mladšom veku. Myslím, že čím je človek starší, zrelší, tak názory autorov bezhlavo neprijíma, ale s nimi polemizuje a čo sa mu pozdáva, to prijme za vlastné. A celkovo by som to zhrnula - je dobré mať knihy nie namiesto svojho života, ale ako skvelý bonus, ktorý ma obohacuje, z ktorého čerpám inšpiráciu, prípadne vedomosti a podnety na zamyslenie.

10 Knižné maniačky Knižné maniačky | E-mail | Web | 19. března 2014 v 14:04 | Reagovat

Úplne super článok :) Pekne napísaný a myšlienkovo myslím, že tiež :)

11 Wolf Draven Wolf Draven | E-mail | Web | 19. března 2014 v 19:53 | Reagovat

Pěkný článek :) To stejné se dá říct i o filmech, na které koukáme.
Chce to najít si tu svoji cestu, brát knihy jen jako odpočinkový koníček a být přitom nohama pevně na zemi a žít svůj život. A rozhodně nečekat na dokonalého prince z pohádky, to by mohl člověk pak čekat navěky.
Na druhou stranu ale zase vrhat se po hlavě do každého nebezpečného dobrodružství asi taky není zrovna to pravé.

12 Rachel-Roo Rachel-Roo | E-mail | Web | 21. března 2014 v 21:30 | Reagovat

Úžasný článek! Přesně nad tímhle jsem docela nedávno přemýšlela, ale nedovedla jsem to úplně uchopit a ty o tom zvládneš i napsat takový dlouhý článek, krása :)

13 Marrei Marrei | Web | 8. dubna 2014 v 19:53 | Reagovat

Nedávno jsem něco podobného měla s psaním povídek, FF. A tak to ze života odstrčila. Čtu, když můžu, když chci. Něco napíšu, občas... nehrotím, žiju si, jak chci. I když jsem introvert, tak co. Je mi osobně nepříjemné mít okolo sebe až moc lidi. A možní tímhle vším musí člověk projít, aby pochopil, že jsou i důležitější věci, realita.

14 Meredith Meredith | 15. dubna 2014 v 20:46 | Reagovat

Dobře napsanou knihu, která v sobě skrývá víc než jen šťastný konec a sbohem, si ráda přečtu. Ráda si z ní vytáhnu moudra, která se v tomto světě hledají jen velice obtížně. Ráda se nechám někým pochopit, poučit, vytáhnout z hloubek největších, když je realita kolem mě až příliš krutá. A sama za sebe můžu říct, že dobré knihy, jsou velké moudro, z kterého lze čerpat po celý život. Jsem vděčná za ten nástroj, za tu možnost utéct a přitom zůstat sedět někde v koutě na zadku. Pokud ke knížkám pociťujeme vášeň a ne závislost, pak je dle mého všechno tak, jak má být.

15 E_V_E E_V_E | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 16:19 | Reagovat

Môj život nie je natoľko zaujímavý, aby sa o ňom spísala kniha 8D ale ak hej, tak by som krútila hlavou nad niektorými hlúpymi situáciami a rozhodnutiami hlavnej hrdinky 8D

16 Danielle Danielle | 20. dubna 2014 v 11:35 | Reagovat

Nad tímhle už jsem často přemýšlela a vždycky mě to hrozně rozruší. Můj život je nudnej tak si ho zpestřuju knížkama. Já knížky doslova a do písmene miluju, ale děsí mě, že kdyby mě někdy potkalo takový dobrodružství už bych nebyla jenom pouhej čtenář, ale ta postava...

17 Danielle Danielle | 20. dubna 2014 v 11:38 | Reagovat

[14]: Příjde mi, že u knížek je vášeň to samé jako závislost. Jako by byly knížky droga. Nejde si přečíst jenom kapitolu a pak dost(a kdo tohle dokáže toho obdivuju) :D

18 Kattie Kattie | 22. dubna 2014 v 14:28 | Reagovat

Skvělý článek a já nemám slov... :)

19 Lucia Lucia | Web | 2. května 2014 v 18:09 | Reagovat

Skvělý článek! Mám takové moc ráda a vždycky ráda přemýšlím a uvažuji,co bych na tohle téma napsala sama.Považuji knížy za jakousi "drogu". Nečtu,jsem protivná a pořád myslím na to,co se v té knížce asi děje. Možná je to šílené,nevím...:))

20 Melindaaaa Melindaaaa | E-mail | Web | 4. září 2014 v 22:47 | Reagovat

Hrozně pěkná a zajímavá úvaha :) O mém životě by nejspíš nikdo knihu nenapsal, ale nejsem určitě úplně uzavřená a ani se nebráním novým zážitkům a seznamování se s novými lidmi. Knížky jsou mojí důležitou součástí, ale nežiji jen životy knižních hrdinů :) Každopádně však toto téma stojí za zamyšlení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama