Vítej v mém světě plném písmenek!

Komentáře

1 Bára Bára | E-mail | Web | 18. března 2014 v 9:29 | Reagovat

Zajímavá úvaha :-)
Přiznám se, že ve fiktivním světě literatury jsem žila do svých šestnácti. Pak jsem se rozhodla udělat radikální krok. Do té doby jsem byla dost introvert a lidem jsem se vyhýbala. V těch šestnácti jsem vyrazila na jednu akci pro mládež z různých zemí. Poznala jsem tam kluka, svou první lásku...
A pak už mi přišlo, že opravdu žiju život nějaké knižní hrdinky. S tím klukem jsem v devatenácti otěhotněla, vzala si ho a dnes s ním čekám třetího potomka, udělala jsem si bakaláře a jsem šťastná :-) Občas slýchám, že žiju život jak z pohádky...no možná :-)
Momentálně jsem ve fázi, kdy píšu autobiograficky inspirovanou "knížku". Uvidíme, co z toho bude a jestli zvládnu být hrdinkou svého životního příběhu :-)
Každopádně ten vlastní příběh se spustou neopakovatelných a jedinečných zážitků přeju každému! :-)

2 Bastera Bastera | Web | 18. března 2014 v 18:46 | Reagovat

Skvělý článek. Opravdu zajímavá myšlenka a moc hezky sepsáne. Můj život by byl jedna velká kniha a jak říkám byla by to taková tragická veselohra :) Nežiji z knih, žiji s knihami, beru si z nich spoustu věcí, které uplatním v životě a nejen ty růžové, poslední dobou čtu knihy, které se mohou stát komukoliv z nás a je v nich spousta věcí, které nás mohou posunout dál. A někdy je třeba trochu i ten růžový pohled, svět není krásný a je fajn si někdy stavět vzdušné zámky, jen je třeba vědět, kdy je třeba přistát zpět v realitě :)

3 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 18. března 2014 v 18:57 | Reagovat

Pěkný článek :)
Už jsem sama sobě párkrát říkala, že knihy vlastně strašně ničí můj pohled na svět, protože díky všem těm dokonalým hrdinům v knížkách vím, jak nedokonalí jsou lidé okolo mě. Třeba vím, že tak dokonalí kluci jako v knížkách v reálném světě neexistují. Ti skuteční mají obvykle mnohem víc chyb. Ale o to zajímavější je život s nimi :)
Já osobně díky knížkám poznávám spoustu cizích životů, ale ty mě nabíjí k tomu, abych měla odvahu žít svůj vlastní život. Takže víc cestuju, víc si plním sny... A knížky jsou ty nejlepší společníci pro volné chvíle :)

4 Owlie Owlie | Web | 18. března 2014 v 19:09 | Reagovat

Po přečtení tvého článku jsem pár minut jen tupě zírala do monitoru a přemýšlela.
Tvůj článek mě zcela odzbrojil. Je v něm totiž jedna pravda za druhou.
Nejsem si zcela jistá o čem by byla má "životní kniha". Žádné romantické drama by to nebylo, jelikož nemám každý týden jiného partnera, ani nikomu nelámu srdce.
Drama nejspíš taky ne, ale vzhledem ke všem okolnostem které se kolem mě v posledních letech dějí by vyhrálo něco na způsob psychologického románu.
Tohle zamyšlení mě neujspíš bude pronásledovat po zbytek dnešního dne, a moje reakce zní - Děkuji za skvělý článek! :)

5 Dolores Dolores | E-mail | Web | 18. března 2014 v 19:17 | Reagovat

Ahoj, hezky napsaná úvaha. Musím ale podotknout, že ne všechny knihy končí krásně nebo romanticky. Psala jsi, že nám možná spisovatelé/lky ničí pohled na skutečný svět. Já bych spíše řekla, že nám otevírají oči a ukazují nové světy a možnosti života. Mnoho záleží také na výběru literatury. Někdo čte jen romantické věci, někdo třeba čte jen horory nebo detektivky a každá kniha nám mění pohled, alespoň o kousíček. O tomto tématu by se dalo diskutovat a psát hodiny a hodiny. Podle mě základ tkví v tom, že člověk (tak jako jeho tělo samotné) musí udržovat rovnováhu. A to ve všem, čtení nevyjímaje. A koneckonců na všechno se dá dívat z více stránek. Nic není jenom černé nebo bílé. A co kdybychom nebrejlily v MHDéčku do knihy, ale daly se do řeči s tím chlapem nad náma, po čase s ním začaly vztah a nakonec hořce litovaly, s kým jsme se to daly dohromady :D I toto se stává, holt všechno je relativní :)

6 Jana Jana | 18. března 2014 v 19:30 | Reagovat

Zajímavé :)
Já osobně si to ale nemyslím :))  Myslím, že my lidi tak nějak potřebujeme k životu fiktivní příběhy. Ať jsou to  filmy, hry, knihy... Za mě jsou knihy tou nejlepší volbou. Miluju čtení už od malinka. Ale to neznamená, že zapomínám žít. Naopak. Ráda cestuju, poznávám nové země a prozkoumávám tu naši. Ráda zajdu s kamarádama se pobavit. A dokonce jsem našla i svého prince :) Mám skvělého manžela a dvě krásné dcery. Takže za mě určitě ne, nemyslím si, že kvůli knihám přicházím o svůj vlastní příběh. Já ten svůj žiju :)  A samozřejmě jak u všeho, i tady platí všeho s mírou, nic se nemá přehánět a všeho moc škodí. Kdo by to byl řekl, že se takto jednou vyjádřím o čtení... Ale Tvůj článek mě donutil se zamyslet :) V čem s tebou naprosto souhlasím je, že my knihomolové neznáme nudu. Nuda je jen pro hlupáky. Na to ale musí přijít každý sám... A ještě jedna věc - moc ráda navštěvuju Tvůj blog Jani :)  I když jsem starší než ty, líbí se mi tvoje úvahy, to jak píšeš a i jaký máš k tomu postoj. Jen tak dál :)

7 Brabikate Brabikate | Web | 18. března 2014 v 19:41 | Reagovat

Perfektní článek! ;) Podle mě je hrozně důležité, aby se nad tímhle každý zamyslel, protože život máme všichni jen jeden a byla by škoda ho nechat proplout mezi prsty jen kvůli tomu, že se nám líbí snít. Přitom je jen a jen na nás, jak bude příběh našeho života vypadat - a něco změnit, prožít můžeme hned teď.
Jak psala Bastera, ideální je žít s knížkami a ne v nich, mít je jako alternativu k televizi, počítači, mít je zábavný prostředek, který nás v životě posouvá dál, který nás právě inspiruje k tomu, abychom byli lepší... :)
Ale fakt pěkný článek, takové mám ráda. :)

8 Dragita Dragita | E-mail | Web | 18. března 2014 v 21:11 | Reagovat

Velmi dobré zamyšlení, sama nad tím poslední dobou často dumám. V mém případě jsem introvert, ale už ne tak těžký jako kdysi. Právě proto jsem často vyhledávala různé akce a zážitky, abych se za sebou mohla ohlédnout a být spokojená. Není jich mnoho, ale jsem ráda za každý. Od lońska jsem začala poznávat i nové lidi a občas v nich vidím různé knižní hrdiny (jako by byli napsaní podle nich). Vím, že muži nejsou tak dokonalí jako v knížkách a ráda se nořím do příběhů a nechávám se jimi unášet, ale poslední dobou to neberu moc doslova a když je nějaká akce mezi lidma, snažím se zapojit:) (Přesto si říkám, jak bych se zachovala jako hrdinka toho či onoho příběhu? Byla bych tak duchaplná? Mám pocit, že moc ne. Nebo, kdyby byl můj život kniha, asi by ostatní nudila svou jen občas porušenou rutinou :-D

9 pravaknihomolka pravaknihomolka | Web | 19. března 2014 v 10:07 | Reagovat

Zaujímavý článok. :) Ako tu už písal niekto predo mnou, vždy je najlepšie sa riadiť heslom "všetko s mierou". Nechať sa pohltiť príbehmi iných určite nie je to najlepšie, čo človek môže urobiť - čítanie je skvelá vec, ale život by sa mu nemal prispôsobovať. Iba občas, keď je tá kniha faaakt skvelá :) A čo sa týka názorov autorov, ktoré nás ovplyvňujú, to je pravda. Hlavne vo svojom okolí som videla prípady, keď dievčatá čakali večnú romantickú lásku ako z knihy, ale to bolo skôr v mladšom veku. Myslím, že čím je človek starší, zrelší, tak názory autorov bezhlavo neprijíma, ale s nimi polemizuje a čo sa mu pozdáva, to prijme za vlastné. A celkovo by som to zhrnula - je dobré mať knihy nie namiesto svojho života, ale ako skvelý bonus, ktorý ma obohacuje, z ktorého čerpám inšpiráciu, prípadne vedomosti a podnety na zamyslenie.

10 Knižné maniačky Knižné maniačky | E-mail | Web | 19. března 2014 v 14:04 | Reagovat

Úplne super článok :) Pekne napísaný a myšlienkovo myslím, že tiež :)

11 Wolf Draven Wolf Draven | E-mail | Web | 19. března 2014 v 19:53 | Reagovat

Pěkný článek :) To stejné se dá říct i o filmech, na které koukáme.
Chce to najít si tu svoji cestu, brát knihy jen jako odpočinkový koníček a být přitom nohama pevně na zemi a žít svůj život. A rozhodně nečekat na dokonalého prince z pohádky, to by mohl člověk pak čekat navěky.
Na druhou stranu ale zase vrhat se po hlavě do každého nebezpečného dobrodružství asi taky není zrovna to pravé.

12 Rachel-Roo Rachel-Roo | E-mail | Web | 21. března 2014 v 21:30 | Reagovat

Úžasný článek! Přesně nad tímhle jsem docela nedávno přemýšlela, ale nedovedla jsem to úplně uchopit a ty o tom zvládneš i napsat takový dlouhý článek, krása :)

13 Marrei Marrei | Web | 8. dubna 2014 v 19:53 | Reagovat

Nedávno jsem něco podobného měla s psaním povídek, FF. A tak to ze života odstrčila. Čtu, když můžu, když chci. Něco napíšu, občas... nehrotím, žiju si, jak chci. I když jsem introvert, tak co. Je mi osobně nepříjemné mít okolo sebe až moc lidi. A možní tímhle vším musí člověk projít, aby pochopil, že jsou i důležitější věci, realita.

14 Meredith Meredith | 15. dubna 2014 v 20:46 | Reagovat

Dobře napsanou knihu, která v sobě skrývá víc než jen šťastný konec a sbohem, si ráda přečtu. Ráda si z ní vytáhnu moudra, která se v tomto světě hledají jen velice obtížně. Ráda se nechám někým pochopit, poučit, vytáhnout z hloubek největších, když je realita kolem mě až příliš krutá. A sama za sebe můžu říct, že dobré knihy, jsou velké moudro, z kterého lze čerpat po celý život. Jsem vděčná za ten nástroj, za tu možnost utéct a přitom zůstat sedět někde v koutě na zadku. Pokud ke knížkám pociťujeme vášeň a ne závislost, pak je dle mého všechno tak, jak má být.

15 E_V_E E_V_E | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 16:19 | Reagovat

Môj život nie je natoľko zaujímavý, aby sa o ňom spísala kniha 8D ale ak hej, tak by som krútila hlavou nad niektorými hlúpymi situáciami a rozhodnutiami hlavnej hrdinky 8D

16 Danielle Danielle | 20. dubna 2014 v 11:35 | Reagovat

Nad tímhle už jsem často přemýšlela a vždycky mě to hrozně rozruší. Můj život je nudnej tak si ho zpestřuju knížkama. Já knížky doslova a do písmene miluju, ale děsí mě, že kdyby mě někdy potkalo takový dobrodružství už bych nebyla jenom pouhej čtenář, ale ta postava...

17 Danielle Danielle | 20. dubna 2014 v 11:38 | Reagovat

[14]: Příjde mi, že u knížek je vášeň to samé jako závislost. Jako by byly knížky droga. Nejde si přečíst jenom kapitolu a pak dost(a kdo tohle dokáže toho obdivuju) :D

18 Kattie Kattie | 22. dubna 2014 v 14:28 | Reagovat

Skvělý článek a já nemám slov... :)

19 Lucia Lucia | Web | 2. května 2014 v 18:09 | Reagovat

Skvělý článek! Mám takové moc ráda a vždycky ráda přemýšlím a uvažuji,co bych na tohle téma napsala sama.Považuji knížy za jakousi "drogu". Nečtu,jsem protivná a pořád myslím na to,co se v té knížce asi děje. Možná je to šílené,nevím...:))

20 Melindaaaa Melindaaaa | E-mail | Web | 4. září 2014 v 22:47 | Reagovat

Hrozně pěkná a zajímavá úvaha :) O mém životě by nejspíš nikdo knihu nenapsal, ale nejsem určitě úplně uzavřená a ani se nebráním novým zážitkům a seznamování se s novými lidmi. Knížky jsou mojí důležitou součástí, ale nežiji jen životy knižních hrdinů :) Každopádně však toto téma stojí za zamyšlení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.