Vítej v mém světě plném písmenek!

Knihy, které jsem přečetla, ale nikdy na ně nenapsala recenzi

9. března 2014 v 10:38 | Yanny.)) |  ♥ Projekty

Nedávno mě napadlo, že bych mohla napsat článek na téma "Knihy, které jsem přečetla, ale nenapsala na ně recenzi". Protože se mi stává opravdu často, že si nějakou knížku přečtu a pak prostě nějak zapomenu a nestihnu na to napsat včas článek. A pak už je to bohužel většinou tak dlouho, co jsem knihu četla, že už si nejsem schopná vybavit všechny ty dojmy, které jsem měla, aby z toho vznikla dlouhá a dobrá recenze.

Přesto mi to ale nedá a já bych vás chtěla seznámit s knížkami, které jsem nedávno četla a napsat vám svůj krátký názor na ně. Některé knihy jsou zkrátka tak dobré, že se o nich musí mluvit.

Kdyby náhodou chtěl někdo v nápadu na tento článek pokračovat, jenom by mě to potěšilo. :) Třeba i vy máte pár knih, které jste nikdy nestihli zrecenzovat... Co? :)


Posel - Markus Zusak

Hodnocení: ****

Posel pro mě byl knihou, kterou jsem si strašně přála přečíst už od doby, kdy jsem otočila poslední stránku Zlodějky knih. Když jsem se konečně dostala k tomu, abych si jí přečetla, tak jsem se nacházela ve dvou fázích: Nejdřív jsem si říkala, že tu knihu prostě musíte milovat, pak zbožňovat a poté být naštvaný, že konec byl vlastně dost nedomyšlený.

Když jsem se pustila do čtení, věděla jsem, že knížka úplně strhla mou kamarádku Barču, která mi knížku půjčila. Proto jsem se těšila ještě víc.
Když jsem začala a objevila se s Edem Kennedym v bance, při které zabránil zloději, aby vykradl banku, byla jsem ze začátku hodně zmatená. Pak ale Edovi začaly chodit všechna ta poselství, která měl za úkol vyplnit a já tak přestala přemýšlet nad trochu nelogickým začátkem.
A opravdu si užívala četbu.
Posel nám ukazuje Zusakův neobyčejný talent pro vyprávění - strhne nás a my stále čtete, čtete, abychom se konečně dozvěděli, co se z toho vyklube.
Příběh mi trochu připomínal knihu Erebos, protože i tady se hlavní hrdina musí potýkat s úkoly, které musí vykonat, aniž by pořádně věděl proč. Tato kniha má ale něco navíc - krásné poselství, které se vám snaží říct, že nemusíte být nejbohatší, nejchytřejší a nejšikovnější člověk, abyste dokázali někomu zlepšit život k lepšímu. Že nemusíte člověku dát miliony, aby byl jeho život šťastnější. A že dobré skutky může dělat každý. Přesto ale celou dobu doufáte, že kniha bude mít nějaký geniální konec, konečně rozuzlení, které vám zapadne do sebe jako skládačka. Nic z toho se bohužel nestalo, spíš naopak přišel další chaos a nevyřčené otázky, a tak jsem musela dát jen čtyři hvězdičky, ačkoliv to ze začátku rozhodně mělo ambice na plný počet.

Nonstop knihkupectví pana Penumbry

Hodnocení: ***

Nonstop knihkupectví pana Penumbry má obrovský potenciál, skvělou reklamu a opravdu dobrý název s anotací. Slibuje příběh o tajemných knihách, o knihkupectví, které je otevřeno 24 hodin denně a v zadní části knihkupectví nabízí knihy, které jsou opředeny tajemstvím a chodí si je vypůjčovat jen členové jakéhosi tajného klubu...

Jak už to tak ale většinou bývá, dobrá reklama pak bohužel zklame. Čekala jsem příběh, který bude hlavně o knihách a o tajemstvích. To sice přišlo, ale s knihami přišla také technologie a příběh se z velké většiny také točil kolem googlu, internetu a podobně. Což byla první věc, která mě od toho odradila. Ne, že bych byla proti novým vymoženostem, ale zkrátka mi anotace a recenze slibovaly něco trochu jiného, a tak jsem nebyla schopná se na příběh pořádně naladit, jak bych chtěla. Jakmile se pak hlavní hrdinové vydali na výlet za dobrodružstvím, aby tomu všemu přišli na kloub, přišlo mi to už trochu přetažené za vlasy... Dokonce se také musím přiznat, že jsem se často hodně nudila a ani mi tolik nezáleželo na tom, abych všemu porozuměla. Pro mě mělo Nonstop knihkupectví pana Penumbry opravdu skvělý originální nápad, ale celkové zpracování mě nakonec opravdu skoro vůbec nenadchlo, a tak jsem z celkového svého hodnocení nevyždímala víc než jen tři hvězdičky...

Polibek pro Annu

Hodnocení: ***

Polibek pro Annu pro mě byl něčím mimořádným - byla to má první přečtená e-kniha v mém životě. A na tu se rozhodně nezapomíná. Začala jsem s ní jednoho dne o vánočních prázdninách a už druhý den ji měla dočtenou. Nešlo se od toho odtrhnout. Hlavně proto, že jsem měla pořád potřebu se "stýkat" se St. Clairem.

Myslím, že jsem snad jedna z mála, co nejdřív četla Lolu a pak Annu. A nějak toho nelituju, protože mně možná Lola víc nakopla k tomu, abych si přečetla Polibek. Nemyslím si, že by to byla úplně kniha na pět hvězdiček, dokonce ani na čtyři. Ale je to nádherná oddechovka a já si u ní neskutečně odpočala. Je to přesně ta kniha, kterou čtete jenom proto, že prostě chcete být někde jinde, na lepším místě, kde je možné, aby se do vás zamiloval někdo jako St. Clair. Toho udělala spisovatelka fakt skvěle, nejde ho nemilovat. A Anna a její úchylka do knih a filmových recenzí, tak ta nám rozhodně sympatická být musí.



(Ne)obyčejný kluk

Hodnocení: ****

Neobyčejný kluk se řadí žánrem do knih pro mládež. To je ale škoda. Možná bych řekla dokonce chyba. Na druhou stranu by si tento příběh měly přečíst hlavně děti, protože zrovna ty jsou důvodem, proč tahle kniha vznikla. Děti vážně umí být neuvěřitelně zlé.

Spousta knižních blogerů prohlásila, že by tato knížka měla být povinnou četbou na základních školách. Souhlasím s tím. Bohužel se to ale asi nikdy nestane.
Cílovou skupinou této knihy může být kdokoliv, přesto je ale určena spíš pro chlapce školou povinné - ti si ale knihu podle mě nepřečtou (pokud je do toho třeba nedonutí maminka nebo babička a neslíbí jim za každou přečtenou stránku nějaké peníze... ano, už i s takovou taktikou jsem se setkala a docela se mi líbí).
August se totiž narodil s deformovaným obličejem a celý život se na něj skoro každý bojí podívat. Nastoupí do školy, ze které má ale jisté obavy - a oprávněné. Děti se mu opravdu smějí, ačkoliv se třeba tváří jako kamarádi... Je to neuvěřitelně silný příběh, který si zaslouží, aby se dále šířil. A nemusí se šířit jen mezi děti, ale také mezi dospělé... Protože i mezi námi je spousta hloupých, nebo zlých lidí...
Lidé někdy ale nemusí být ani tolik zlí. Stačí, aby jim nedošlo, že svými hloupými poznámkami o vzhledu jiného člověka dokážou neuvěřitelně zranit a sebevědomí jedince je totálně zničit. Kniha mi byla sympatická hlavně z toho důvodu, že ukazuje to, na co se v poslední době hodně zapomíná - že lidé mohou být nádherní i s deformovaným obličejem. Stačí to, jací jsou. Jakkoliv to zní otřepaně. August mi přirostl k srdci a jsem ráda, že jsem se o něm dočetla a mohla se s ním seznámit. Ačkoliv se musím přiznat, že stále nevím, jak se k lidem, kteří mají nějaký vrozený životní komplex chovat... Protože přílišné přátelství a náklonnost zase mohou naopak působit dojmem, že jsou vynucené...

V Šedých tónech

Hodnocení: ****


Četli jste hodně knih o koncentračních táborech? Máte tuto tématu nějakým zvláštním způsobem rádi? Tak to byste si rozhodně měli přečíst knihu "V šedých tónech", která vypráví o známé historii zase z druhé strany a popisuje hrůzy, kterých byli schopni Sověti. Ne nadarmo se připomíná, že Hitler nebyl jediným vrahem a diktátorem v období druhé světové války. Stejný, možná dokonce i horší, byl Stalin, který nechal vyhladovět možná ještě víc lidí, než jich Hitler nechal zemřít v plynových komorách.

Kniha vypráví příběh o mladé patnáctileté Lině, která v průběhu příběhu musí velmi rychle dospět. Lina žila v Litvě a roku 1941 přišli do jejich domu Sověti, které poslal Stalin, aby nepohodlné (tedy pochopitelně ty nejchytřejší a schopné odporu) odvezli na Sibiř do pracovních táborů.
Hlavní hrdinka tedy bohužel prochází všemi těmi hrůzami, kterými procházeli všichni lidé, které v minulosti za války odvezli do tábora... Strach o blízké, hrozný hlad, nelidské podmínky a hlavně neuvěřitelný strach, co se bude dít... A smrt na každém rohu.
Pro mě byla kniha v "V šedých tónech" výjimečná tím že jsem se opravdu poprvé seznámila s problematikou sovětských pracovních táborů a uvědomila jsem si, že hrůzy, které napáchal Hitler nebyly jediné...
Na druhou stranu jsem ale byla rozčilená - proč se i tomto nemluví v hodinách dějepisu?! Já sama jsem si o tom dobře popovídala s naším profesorem dějin na vysoké, protože mě to zajímalo a chtěla jsem se o tom dozvědět ještě více... Ale kdybych se nezeptala, nic by nám také neřekl... Sám byl překvapený, že se o to vůbec někdo zajímá...
Rutha Sepetysová napsala vážně nádhernou a citlivou knížku. Myslím, že bychom jí měli poděkovat za to, že nám naše znalosti-neznalosti zase rozvinula o další kapitolu dějin.
Když jsem se na konci dočetla, že události, které byly v knize popsané byly založené na skutečných vzpomínkách obětí sovětských vojsk, vážně mi běhal mráz po zádech.
V šedých tónech by si rozhodně měl přečíst každý, koho tato problematika zajímá. Já jsem četla už několikátou knihu, která se zabývala pracovními tábory, ale tahle byla rozhodně jedna z těch nejlepších.
Ačkoliv je škoda, že název této knihy trochu znevažuje celé dílo a spousta lidí se u toho ušklíbne: "Šedé tóny? To má být jako něco o Christianu Grayovi?" Šiřme tenhle příběh tak, aby taková pitomá poznámka lidi už ani nenapadla! :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alexandra Alexandra | Web | 9. března 2014 v 10:50 | Reagovat

zaujímavé knižky, kebyže mi tu teraz neleží rozčítaná pekná kôpka tak by som sa pokúsila si nejakú z nich zohnať hneď :) super článok :)

2 Eamane Eamane | Web | 9. března 2014 v 11:24 | Reagovat

Hezký článek ... škoda, že si na ně nenapsala recenzi hned ... Sama mám zkušenosti s tím, že po nějakém čase od toho, co jsem knihy četla už to prostě nemám v hlavě tak jako po přečtení ...

3 Anne Leyyd Anne Leyyd | Web | 9. března 2014 v 11:35 | Reagovat

zajímavý článek. tenhle problém mám taky, ale všimla jsem si, že se mi to spíše stává u knížek, u kterých se chci opravdu snažit napsat dost dobrou recenzi, aby zaujala ostatní a navnadila je na knihu protože MĚ přišla ona kniha ÚŽASNÁ. to je pak problém se k tomu dokopat a nikdy nevím, jestli jsem to napsala dostatečně pochvalně nebo ne... :D

stalo se mi to třeba u Měděného jezdce, (Ne) obyčejného kluka - ta mě přímo nadchla :) jinak jak se chovat k nějak postiženým lidem? nejlepší je snažit se být přirozená, reagovat tak, abys vyjádřila zájem, ale zase ho neshazovala na tom, co dovede. někdy je třeba lepší se zeptat (pokud chceš s něčím pomoci), jestli ten člověk vůbec CHCE pomoc a případně JAK, protože on sám nejlépe ví, co potřebuje. a přizpůsobit se jeho tempu. nedělat že jeho postižení neexistuje, ale přistupovat k němu tak, že takový prostě JE a žít se s tím dá... někdy to jde hůř, to je pravda.

na Šedé tóny se chystám a opravdu by mě nenapadlo, že by někoho napadlo srovnávat to s 50, neuvěřitelné!

opravdu zajímavý a hezký článek ;)

4 KejBí KejBí | E-mail | Web | 9. března 2014 v 11:38 | Reagovat

To je skvělý nápad, určitě něco podobného někdy napíšu, protože poslední dobou se mi to stává často :)
Neobyčejný kluk se mi také moc líbil, ale je pravda, že jen málo lidí, pro které je kniha mířena si ji přečte...
Knihkupectví teď čtu a sama nevím, co od něj čekat, tak uvidím, jak se příběh dále posune ;)

5 Soňule - Nejen z knihovny Soňule - Nejen z knihovny | Web | 9. března 2014 v 11:46 | Reagovat

Určitě je to dobrý nápad a v tomto tvém nápadu by se mohlo klidně pokračovat. I já osobně mám pár knih, které jsem nezrecenzovala, protože jsem časem zapomněla jejich obsah, nebo nechtěla jsem na ně psát recenzi. Ale myslím si, že tyto kratičké recenze by byly fajn.

6 Rachel-Roo Rachel-Roo | E-mail | Web | 9. března 2014 v 11:55 | Reagovat

skvělý nápad, věřím, že tohle se stalo snad všem :) moc pěkně napsané

7 Dragita Dragita | E-mail | Web | 9. března 2014 v 12:37 | Reagovat

super nápad, takových knih mám :) V šedých tónech si snad v brzy přečtu

8 Owlie Owlie | Web | 9. března 2014 v 14:56 | Reagovat

Posla, (Ne)obyčejného kluka a v Šedých tónech mám na seznamu, tak jsem na ně moc zvědavá! :)
jinak, výborný nápad.pokračuj v něm! :)

9 Trinity Estridge Trinity Estridge | Web | 9. března 2014 v 16:09 | Reagovat

Zajímavé knihy. =) Já YA nečtu, takže mě nejvíc zaujal rozhodně posel, protože ta anotace zní fakt dobře, navíc to má naprosto geniální obálku. :3

10 Neriah Neriah | E-mail | Web | 12. března 2014 v 15:02 | Reagovat

Dobrý nápad knihy takhle shrnout. Čtu jich dost, ale píšu jen o hrstce z nich, takže se možná do podobného shrnujícího článku taky někdy pustím.
Neobyčejný kluk mě hodně zajímá, díky za připomenutí, že jsem tu knihu chtěla shánět.

[3]: Líbí se mi tvůj návod jak se chovat k lidem s postižením ;-) Mám osobní zkušenost, a pod tvůj postoj se můžu jen podepsat. Chovat se přirozeně, to považuju za nejdůležitější. Lidi se v mojí přítomnosti chovají všelijak a já se jejich rozpaky snažím chápat a ulevit jim od nich, ovšem pokud je někdo hodně křečovitý, jsem nakonec ráda, že se ho už konečně zbavím, protože mě to hodně vyčerpává. Hlavně ne chovat se přehnaně mile, nutí mě to pak jednat s tou osobou stejně a není to příjemné ani jednomu z nás. Zeptat se je nejlepší, a pokud člověk odmítne něčí pomoc, netřeba být kvůli tomu uražený.

11 Anne Leyyd Anne Leyyd | E-mail | Web | 15. března 2014 v 13:17 | Reagovat

[10]: děkuju :) ale není to "můj" návod. mám za sebou zdravku, pak všeobecnou sestru na vysoké a teď ještě studuju magisterské v přidruženém oboru + různé praxe v lůžkových i nelůžkových zařízeních, takže z toho ten "návod" tak nějak pramení ;)

přesně taky jak píšeš. když třeba odmítne, nedělat z toho vědu, ale vzít to tak, že pomoc prostě nepotřebuje ;)

12 Anne Leyyd Anne Leyyd | E-mail | Web | 15. března 2014 v 13:17 | Reagovat

[10]: děkuju :) ale není to "můj" návod. mám za sebou zdravku, pak všeobecnou sestru na vysoké a teď ještě studuju magisterské v přidruženém oboru + různé praxe v lůžkových i nelůžkových zařízeních, takže z toho ten "návod" tak nějak pramení ;)

přesně taky jak píšeš. když třeba odmítne, nedělat z toho vědu, ale vzít to tak, že pomoc prostě nepotřebuje ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama