Vítej v mém světě plném písmenek!

Panika – Lauren Oliver

12. března 2014 v 15:53 | Yanny.)) |  ♥ Přečteno
Panika je již pátá kniha, která vyšla v naší zemi od této oblíbené spisovatelky. Většina fanoušků trilogie Delirium a knihy Chvíle před koncem ji dlouhou dobu nedočkavě vyhlížena. Já jsem se k těm nedočkavcům také zařadila a měla jsem radost, když jsem se do knihy mohla začíst ještě před jejím vydáním, které proběhlo minulý týden, tedy 5. března.

Od Lauren Oliver jsem už na ledacos zvyklá - její Delirium, Pandemonium i Rekviem byly neuvěřitelně čtivé knihy, které jsem hltala jednu za druhou. U Paniky jsem měla trochu větší problém s tím, že jsem se ze začátku nemohla do příběhu pořádně dostat a žít život s hrdiny.

První, co mě zarazilo, bylo okamžité seznámení s celou problematikou - hned jakmile knihu otevřete, tak na vás Lauren Oliver začne chrlit informace.

V první kapitole vám hned vysvětlí, co to je Panika a o co v ní jde.

Že je to hra, která se hraje tajně, zúčastnit se jí mohou jen maturanti a je smrtelně nebezpečná. Že účastněný musí plnit úkoly, které již v minulosti skončily tragicky - někdo zemřel, někdo zůstal ochrnutý… Ale přesto všechny láká, protože slibuje bohatství, o kterém se čerstvému maturantovi ani nesnilo. Peníze se vybírají od všech studentů už v průběhu roku, a tak je v létě na účtu hry tolik dolarů, že by si z toho studenti byli schopni zaplatit další vzdělání, podnájem, cestování po světě, nebo snad i splnění vlastních snů.

Na jednu stranu jsem byla nadšená, že jsem byla do problematiky zahrnutá okamžitě, na druhou stranu jsem byla ale zklamaná, protože mi to spisovatelka v průběhu příběhu nemusela postupně vysvětlovat a já tak nebyla napjatá.

V podobných příbězích, které jsem četla, bylo právě to, že jsem nevěděla přesně, o co jde, ten plus a já se tak těšila se na další a další indicie, které mi to všechno osvětlily. Tady už jsem vlastně měla všechno řečené, a tak jsem neměla horečnou potřebu listovat dál a dál, abych tomu přišla na kloub.

Na druhou stranu byla Lauren ale tajemná v jiném směru - dávala si na čas, než nás seznámila s členy rodiny jednotlivých hrdinů.

To mi v první chvíli hodně vadilo, protože rodinný život a celkově návyky, koníčky a soukromý život hrdinů mám v knihách často nejradši. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem si k hrdinům našla svou cestu a mohla jsem tak pochopit, proč jednají tak, jak jednají.

Protože všechno, co dělali, se odráželo od jejich rodinného zázemí.


Rozhodně tedy musím vypíchnout jeden podstatný bod: Sociální stránka knihy byl ten důvod, proč se mi nakonec kniha líbila a já jí nakonec přečetla opravdu s nadšením.
Heather, Nat, Dodge a Bishop, hlavní hrdinové celé knihy, měli všichni nějaké své sny, tužby, životní zklamání a rodinné "komplexy", které je ovlivnily v tom, jak jednaly a proč se vlastně o celou hru zajímali.

Někteří si potřebovali dokázat něco víc, někteří se chtěli pomstít a někdo prostě chtěl hrou dokázat k někomu lásku…

Heather a její matka Krista, která byla drogově závislá, mi vážně v hlavě uvízly a vyvolaly ve mně myšlenky na to, jak bych se zachovala já, kdybych se, nedej bože, vyskytla v pozici samotné Heather.

Stejně tak osud Dodge a jeho invalidní sestry.

Jakmile mi došlo, že tato kniha má i mnohem hlubší myšlenku, než jen to, jak čerství maturanti riskují svůj život, aby získali peníze, bylo mi to celé ohrozmně sympatické.

Některé věci byly zcela průhledné, ale i tak to nepůsobilo protivným dojmem.

Trochu mi vadila zbytečná teatrálnost v některých situacích - například mi tam naprosto neseděli tygři a jejich role v celém příběhu. Stejně tak jsem byla zklamaná, že se v knize více neprolévala krev - ačkoliv to většinou opravdu nemám ráda a spíš v takových situacích trpím s hrdiny.
Lauren Oliver se sice snažila o to, aby se svými hrdiny neměla slitování, ale svou citlivost nemohla popřít.

Konec byl krásný, ale možná trochu (i na mě!) přeslazený.

I tak ale Panice dávám oprávněné čtyři hvězdičky, hlavně za to, jak spisovatelka perfektně vybarvila problémy hrdinů a dokázala se vžít do problému toho, že když je vám osmnáct a nevíte co se životem, není to procházka růžovým sadem.

Hodnocení: 4/5

Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku. Moc děkuji! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EM EM | Web | 13. března 2014 v 16:31 | Reagovat

Knížky Lauren Oliver mě nenadchly tolik jako ostatní, ale i přesto bych si chtěla Paniku moc přečíst. =) Má nádhernou obálku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama