Vítej v mém světě plném písmenek!

♥ Hudba

OneRepublic, již druhé setkání s božským Ryanem Tedderem

18. února 2014 v 22:41 | Yanny.))

Ani jsem nepřemýšlela, že bych tenhle článek napsala, ale pak mi došlo, že to prostě nemůžu nechat bez povšimnutí a alespoň krátce se nezmínit o nedělním překrásném zážitku, který se mi opravdu zase nesmazatelně zapsal do nejlepších okamžiků mého mladého života.

Vidím to jako včera, kdy jsem na OneRepublic byla poprvé v roce 2011 v dubnu v pražském klubu SaSaZu. (Článek o koncertu před třemi roky si můžete přečíst ZDE.) Tenkrát jsem tam jela hlavně kvůli mé naprosto nejoblíbenější písničce Apologize, která mi snad bude navěky nahánět husí kůži po těle a dojímat mě k slzám. Byla to písnička, u které jsem se poprvé zamilovala a stejně jako na první lásku, tak i na první zamilovanou písničku se prostě nezapomíná. Apologize je prostě píseň, kterou bych chtěla, aby mi jednou někdo nechal zahrát na pohřbu. Vážně.

Svou lásku k OneRepublic pěstuji už od roku 2008 a mám dojem, že se miluji stále víc a víc. Ačkoliv je skupina nyní mnohem mainstreamovější a známější, než před těmi třemi roky, tak i tak neztrácí své kouzlo. Důkazem je tomu také to, že skupina měla ze začátku zahrát v Lucerně, která se sice hlásá názvem "Velký sál", ale na takovou skupinu je dost malá.

Nakonec se koncert přesunul do Incheba arény v Holešovicích. Což mi přišlo trochu zvláštní, protože přece jenom… co by dělal člověk, ke kterému by se tahle informace nedonesla? Nevím, ale myslím, že se to klidně stát mohlo… Představa, že bych dorazila v den koncertu do Lucerny a tam se dozvěděla, že se koncert přesouvá skoro na druhou stranu Prahy, asi by mě omejvali… Ale naštěstí byly skoro všude plakáty a informovalo o tom hodně internetových portálů, tak se to snad nikomu nestalo…

Pamatuji si, že když jsem byla na OneRepublic poprvé a pak se seznámila s Barčou, se kterou jsme záhy nadšeně zjistily, že obě milujeme OneRepublic, slíbily jsme si, že až zase přijedou, rozhodně musíme jít spolu.

Když jsme se v září dozvěděly, že OneRepublic znovu přijedou se svým novým albem Native, okamžitě jsme zamlouvaly lístky a běžely je koupit.

Keane v Praze. Volání do Vesmíru jednoduše funguje.

6. listopadu 2012 v 2:46 | Yanny.))

Možná vám už přijdu otravná s těmi koncerty a všemi těmi "srdcovými kapelami", ale já se prostě musím pochlubit i s tímhle zážitkovým úlovkem.

Přesně před rokem jsem se s touhle skupinou seznámila. A už tenkrát jsme snili s člověkem, který mě s ní seznámil, že se na ně někdy podíváme.

Nikdy by mě nenapadlo, že je opravdu reálné, aby přijeli do Prahy. Protože to pro mě byla do té doby absolutně neznámá skupina a slyšela jsem, že koncertují snad jen v Británii, (odkud pochází) a v Asii.

Uběhl neskutečný počet událostí, změn… ale po více než půl roce přišla zpráva, že Keane přijedou do Prahy!

Byla jsem z toho fakt v šoku. Coldplay jsem čekala. Ale Keane? To už bylo moc zázraků najednou.

Bez rozmýšlení jsem přijala účast na koncertě.

Jenže pak jsem nevěděla…

Ty písničky přece jenom nejsou bez textu, bez vzpomínek… a nebyla bych tam sama ze svého okolí…

Ale nakonec přišel listopad a datum koncertu, 2. 11. 2012.

Celý ten den jsem na to ve škole myslela. Byl to pátek a já si říkala… kéž by mi tak Terka, má nejlepší kamarádka, zavolala, že si sehnala lístek a já si ho mohla běžet koupit…

Ještě jsem si nechávala peníze… (A to jsem byla ten den nakupovat- velká oběť:D)

A nakonec?

Bože, málem jsem vyskočila z kůže štěstím. Málem jsem se zabila, když jsem poskakovala po pokoji a během hodiny se šla připravit na jednu z největších nocí….

Protože má nejlepší kamarádka nesehnala jen jeden lístek, ale rovnou dva!!!

Stačilo slyšet: "Do devíti buď na Harfě a jdeme na Keane." A mně se zastavilo srdce.

Jo!!!

Přece jenom to přivolávání věcí funguje. :D

Splněný sen. Koncert Coldplay. „Fucking amazing show!“ ♥

17. září 2012 v 23:57 | Yanny.))



Přestože bych si teď měla opakovat němčinu z celých čtyř let na mé střední škole, nedokážu přestat myslet na nejkrásnější večer, který jsem za posledních několik let zažila. Bude to znít jako rouhání, ale já opravdu hodně dlouho nepocítila takovou úžasnou euforii. Maximálně na koncertu mých druhých miláčků - One Republic.

Pamatujete si ještě na můj článek, ve kterém jsem vám básnila o mé oblíbené kapele Coldplay a jejich úžasnému koncertu, který odehráli v Madridu a já měla možnost ho vidět online na youtube.com? Jak jsem byla podělaná (promiňte mi ten výraz) až za ušima z té jejich dokonalé show?

Jak jsem k článku o tomto virtuálním zážitku napsala:

"A mně teď nezbývá nic jiného, než prosit všechny síly vesmíru, sílu přitažlivosti, karmu, osud, toho pána nahoře, všechno… aby nám umožnili, jít na koncert Coldplay v Praze. Ach, co já jen bych za to dala!"?

Pamatujete? Světe div se, ať už to bylo cokoliv (a stejně mi někdo nevymluví, že písnička God a put a smile upon your face je prostě zatraceně pravdivá), mé přání bylo vyslyšeno!

Skoro přesně rok poté, co jsem tohle přání v podstatě podala Vesmíru, jsem skákala na písničky jako je Paradise, Yellow, Viva la vida v Praze.

Naprosto upřímně, málem jsem vyskočila z kůže, když jsem se někdy zhruba v listopadu (přesně to nevím, tak mě za to prosím nechtějte ukamenovat) dozvěděla, že tu doopravdy budou Coldplay!

Cher Lloyd. Nejstřelenější a nejkrásnější zpěvačka v celé Británii. ♥ Nejde jí nezbožňovat!

11. března 2012 v 1:31 | Yanny.))

O svých oblíbených hudebních interpretech píši jen velmi zřídka. Třeba si nedovedu představit, že bych si napsala jen tak článek o Beyoncé nebo o Adele. Ty to podle mě nepotřebují, protože je zná každý. A nikoho by to zvlášť nezajímalo, protože o nich každý ví všechno. Ale tentokrát se vás pokusím seznámit s naprosto úžasnou slečnou, kterou už několik měsíců jednoduše nemůžu přestat poslouchat! Je jí mladičká a nádherná Cher Lloyd.

Možná ji už znáte, možná ne. Pokud ne, tak je to obrovská chyba a měli byste to napravit! Dlouho jsem nenašla zpěvačku, která by mi byla tak sympatická a všechny její písničky bych sjížděla stále a stále dokola.

Vždy jsem byla v tomhle směru spíše hodně závistivá a krásné zpěvačky jsem příliš nemusela. Není moc možné, abyste si oblíbila někoho, o kom v jednom kuse nějaký kluk básní. Z tohohle důvodu třeba vážně nemám ráda Miley Cirus, ačkoliv mi její hudba ani tolik nevadí.

Ale Cher je tak veselá, střelená, nádherná a září z ní taková pozitivní energie, že se jednoduše na jejích písničkách stanete závislými!

Hrozně se mi líbí její povaha- je uřvaná, šílená a přitom není trapná. Je roztomilá.

A bože! Jak je krásná! Holky, upřímně, která z nás by nechtěla vypadat jako ona?

Její písničky jsou tak veselé a klipy tak barevné, že vám vždy zlepší náladu o sto procent. Vždy, když mám náladu pod psa, najedu na jakoukoliv písničku, kterou nazpívala a hned je mi líp. Stačí, když si zazpívám: "I, I, I, don't wanna fight…" a hned je mi skvěle! :D

Její oblékání je samozřejmě bezkonkurenční. A kdybych měla jen trochu odvahy, udělala bych si stejný účes, protože to vypadá sakra dobře! :D Ale nebudu to zase s tím šílenstvím po ní přehánět. Přece jenom mi není 13, abych kopírovala styl nějaké zpěvačky … a upřímně, také na to nemám koule. :D Takže, do holicího strojku se ještě opravdu nepouštím.

A kde se vlastně tohle osmnáctileté střeštiprdlo vzalo?

Pokud jste někdy sledovali nějakou řadu britského X factoru, ze kterého už opravdu vyšly obrovské hvězdy, tak jste ji tam už mohli 2x zahlédnout.

Nakonec ale ani na podruhé nevyhrála hlavní cenu, ačkoliv se dostala do finále. To jí ale nebránilo, aby se nevydala na sólovou kariéru a nevydala album. A dnes je možná úspěšnější než většina výherců.

Mám jí prostě ráda. Už jen proto, že je o rok starší, je úžasná, krásná, má výborný styl, optimistické písničky a je neskutečně milá. Dokonce si myslím, že se horko těžko najde člověk, který by si jí nezamiloval…

Tady ochutnávka písní, které u nás doma poslední dobou hrají nonstop a já už je znám snad i pozpátku…

Coldplay v Madridu, nejhezčí virtuální zážitek. ♥

27. října 2011 v 1:37 | Yanny.))


Momentálně se nacházím v období, kdy bych za koncerty svých nejoblíbenějších skupin dala život.

Jistě to znáte, prožíváte krásné chvíle a chcete si je umocnit, a tak si je spojujete (někdy zcela nevědomky) s jistými písničkami. Takže právě tohle je čas Keane, One republic, Charlie Straight, Scouting for girl, Rihanny, Beyoncé, Florence and The Machine a hlavně… hlavně Coldplay.

Miláčci natočili nové album a já u nich znovu a znovu (obrazně ale i doslovně) můžu své uši nechat.
Když jsem pořád dokola sjížděla Paradise a Every Teardrop Is a Waterfall, říkala jsem si, jak je hrozné, že Coldplay nezařadili Českou republiku a Prahu do svého nového turné. Neustále jsem myslela na to, jaké by to bylo, kdybych tam mohla být, zpívat si všechny ty známé a milované písně, prožívat uvnitř sebe nepopsatelné a nejšťastnější pocity světa a být jednoduše u toho.

A pak najednou… když už jsem vážně přemýšlela o tom, že na facebooku založím skupinu "We need Coldplay in Prague", přišla zpráva, že na serveru youtube.com bude celý koncert Coldplay z Madridu a dokonce online! Bylo to jako znamení, jako splněné přání, které mi splnilo mé milované The secret.

Takže jsem se včera, tedy 26. 10. 2011, v 22:00 uvelebila před počítačovou obrazovku, přinesla si ty největší dobroty, co jsem doma našla, nažhavila repráčky, otevřela obraz na fullscreen a už si jen vychutnávala své dávky štěstí.
Byl to skutečně zážitek. A to i přes to, že jsem seděla doma na zadku a nemohla si na všechny ty hudební skvosty opravdu zatancovat, nemohla jsem řvát z plných plic ty srdcervoucí texty a brečet nad tím, že vidím Chrise Martina na vlastní oči. I tak jsem si to užívala jako nikdy.

Koncert Charlie Straight, naší české hudební budoucnosti ♥

12. října 2011 v 22:19 | Yanny.))
11. října 2011 jsem vyrazila na svůj třetí koncert v životě. Na mé oblíbené české Charlie Straight.

Peníze do lístků utrácím pouze v případě, že skupinu mám opravdu ráda, texty jejich písní znám zpaměti a v mém playlistu se od nich najde spousta písniček, které mě skutečně oslovují. Tímto konkurzem Charlie Straight naprosto bezproblémově prošli a já tak o nich stále básnila a básnila svému okolí, jak na ně moc chci jít. Byla jsem vážně překvapená, když jsem zjistila, že přes velké hity, úspěchy v předávání hudebních cen a krásného frontmana, tuhle skupinu zná opravdu málo lidí.
Nemohla jsem uvěřit svému štěstí, když mi můj milý připravil překvapení a dva lístky nám koupil. :)
Náš pražský koncert v SaSaZu byl vyvrcholením celého jejich turné, které měli po celé České republice, takže byl i náležitě velkolepý.
Kulisy měli v podobě bílé zdi, na kterou promítali videoklipy a na které byly nalepené různé "retro předměty", například staré kolo, rádio, boty anebo kniha.
Show byla skvělá. Opravdu mě to příjemně překvapilo. Čekala jsem, že hlavní náplní celého koncertu bude to, jak Albert běhá do publika, podává ruce fanynkám a hází propocená trička do davu… právě naopak. Tohle mělo úroveň.
A tak jsme si mohli užít nespočet výborných tanečních vystoupení mladých baletek, smyčcového kvartetu, stříbrných konfet a Alberta, který vlezl do zorbingové koule a v té se nechal vznášet nad diváky.

Tomáš Klus, princ českého hudebního světa ♥

29. května 2011 v 1:12 | Yanny.))
Rozhodla jsem se napsat článek o mém nejoblíbenějším zpěvákovi. A vlastně o jednom z mála českých interpretů, které mohu poslouchat, i když zpívají česky. Jeho písně miluju, jeho texty žeru a jeho zbožňuju. :D
Ano, vím, že se teď chovám jako náctiletá pipina, ale já náctiletá jsem a do něho jsem skutečně blázen jako ty malé chudinky do Martina Haricha v Superstar. :D A nestydím se za to. Mám skutečně jeho plakát v pokojíčku, kdykoliv se objeví někde v televizi, hihňám se jeho vtipům jako praštěná a všechny jeho písničky znám zpaměti. A co?
Tohle není popová hvězdička, která skáče do publika 12tiletých holčiček, ale skutečný muž, který se líbí i dospělým matkám a dokonce i heterosexuálním mužům! Tenhle kluk je naše hudební budoucnost. I přesto, že má blonďaté vlasy, roztomilý úsměv a nádherné oči… stejně má to NĚCO, co ho dělá tak strašně přitažlivým.
Nebudu vám nalhávat, že bych dala skutečně cokoliv, kdybych ho mohla znát, kdybych s ním mohla mluvit a nedej bože, kdybych byla na místě Ewy Farný. :D
Ale něco takového je nemožné, takže mi zbývá pouze to, abych o něm před spaním snila, poslouchala jeho písně, chodila na jeho koncerty a doufala, že jednoho dne mi zkříží cestu podobný úžasňák.
Ale kdo to vlastně Tomáš Klus je? Je pravděpodobnost (sice malá, ale což), že ho někdo z vás nezná, anebo se o něm chce dozvědět ještě víc. Seznámím vás tedy s několika fakty, která jsem speciálně pro vás vyhledala a sepsala…

One Republic v Praze. ♥ Ta největší srdcovka pro mé uši. ♥

20. dubna 2011 v 14:10 | Yanny.))
Vždy, když se mě někdo zeptá, jaká je má nejoblíbenější skupina, kterou mám zaplněný celý hudební přehrávač, nemusím dlouho váhat s odpovědí. Jsou to jednoznačně moji zbožňovaní One republic.
A až se mě za 20 let zeptá mé dítě, jaká je písnička mého mládí, jednoznačně a zcela určitě odpovím: Apologize.
Nedá se vypočítat, kolikrát už jsem jí slyšela, kolikrát jsem u ní krákorala svým falešným hlasem, kolik jsem u ní prolila slz, prosmála výbuchů smíchu a kolik jsem u ní prožila zážitků. Jednoznačně se pojí s posledními dvěma roky na základce, s mým prvním obrovským zamilováním a se spoustou milovaných lidí. A do dnes, když jí slyším, zabolí mě u srdce, rozehřeje se mi na tváří připitomělý úsměv a vzpomínám.
Když mi má nejlepší kamarádka ze základky poslala, celá hysterická, odkaz na článek, ve kterém se psalo, že One republic přijedou do Prahy, málem to se mnou seklo. Opravdu jsme to spolu prožívaly a říkaly si, že se počůráme až tenhle hit uslyšíme naživo.

Co mi roztančí sluchové smysly... ♪♫

3. listopadu 2010 v 18:00 | Yanny.))
Už pěkně dlouho si říkám, že bych sem měla dát nějakou tu část své inspirace pro psaní, něco čím se dokážu zaručeně odreagovat a něco, čeho nemám nikdy dost, stejně jako, když si načnu pytlíček brambůrků a nepřestanu, dokud ho nesním celý na posezení.
Řekla bych, že se lidé dělí na dvě skupiny- na tu, která nedokáže při čtení, psaní, učení a jakékoliv jiné činnosti, při které musí myslet, ještě poslouchat hudbu. A naopak na druhou skupinu, kdy lidé bez hudby nedovedu mozek zapojit a nacházet ta správná slova. Já se člením k té druhé skupině a psát články bez toho prostě neumím.
Vždycky, když si nasadím sluchátka, moje mysl se tak příjemně rozloží a je v té správné melancholické náladě, že mě náhle napadají ty správné slovní obraty, které přesně vyjádří, co chci momentálně sdělit.
Už třetí rok jsou pro mě jednoznačně inspirací soundtracky k Twilight sáze. Jsou správně pomalé a dovedou inspirovat natolik, že během písní od Muse psala dokonce i samotná autorka Stmívání Stephenie Meyerová. Tyhle písně znám tak dobře, že každý tón a slovo doplují k mému uchu se samozřejmostí a očekáváním, že vlastně nemám čas se ani rozptylovat a napadá mě přesně to, co chci napsat. Dnes sem nebudu dávat odkazy na písničky, které tam patří, protože je určitě všichni znáte stejně dobře jako já. Namátkou vám ale možná připomenu pár těch, které mám nejradši:
The Black Ghots - Full moon, Perry Farell- Go All the Way, Anya Marina - Satellite heart, Sia- My Love, Vampire Weekend- Jonathan Low a Florence+ The Machine- Heavy in your arms.
Dnes jsem se ovšem rozhodla, že vám sem dám písně, které se postupně některé stávají mojí inspirací a některé mě prostě jen tak rozveselí a rozpohybují, že mám najednou chuť k životu. Nacházím je náhodou a někdy až trochu osudově, přijde mi. J Mým velkým zdrojem je také facebook jedné kamarádky Ann, která má naprosto stejný vkus jako já. Bez dávky některých těchto písní bych nejspíš nepřežila pochmurný podzim, který na nás teď odevšad tlačí a zimu, která také stojí na rohožce přede dveřmi.
Pokud máte nějaké dobré typy na písně, které mě mohou inspirovat nebo rozveselit, rozhodně se s nimi se mnou podělte, je jich zaručeně požehnaně.
Hurts - Wonderful Life

Viktor Lillard - Footprints on the moon. ♥

25. srpna 2010 v 23:46 | Yanny.))

Pokud jste si přečetli předešlý článek, víte přesně, oč se jedná.
Ty, kteří ho nečetli, s tím ráda seznámím. :))

"Neúžasnějším klukem celého tábora bych mohla jmenovat malého Viktora.
Je mu 13, žije v Americe v Ithace a do Čech jezdí za babičkou a za účelem, nezapomenout jazyk.
Má delší blonďaté přírodní vlásky, měří asi 150 cm a je naprosto roztomilý.
A neskutečně nadaný! Skoro ve všem.
V tanci, kreslení, zpěvu, hraní na kytaru a skládání písní.             

Složil naprosto nádhernou písničku (hudbu i text) a sám si jí hraje na kytaru a zpívá."

Dám vám sem video, na které jsme ho na táboře natočili ve stanu, k tomu anglický text a ten stejný text přeložený do češtiny.
Chudák byl snímán asi deseti telefony a foťáky, takže to asi třikrát popletl, ale to mu vůbec nemůžeme mít za zlé! :))
Také se musím omluvit, že musíte 20 vteřin čekat, než začne zpívat, protože tam nějaká nána ječí a běží si pro telefon, aby si ho mohla také nahrát. Ano, ano… Jsem to já. :D
Řekla jsem si, že tahle písnička rozhodně stojí za to, aby se dále šířila a znala jí spousta lidí. Brala jsem to jako povinnost, abych si jí zveřejnila na blogu, a aby se o ní dozvědělo zase širší publikum.
A protože jsem děsná a nerada něco dělám napůl, tak jsem se rozhodla, že si to všechno ještě mnohem víc zkomplikuju a řekla si, že přeložím ten anglický text do češtiny.
To jsem ale blbá! :D Sama jsem si na sebe ušila bič, protože to samozřejmě bylo hrozně těžké (a bez strýčka Googlu bych to pochopitelně vůbec nezvládla). Bylo opravdu obtížné ty anglické věty předat do smysluplné podoby, ale nakonec jsem do toho vložila všeho svého spisovatelského ducha, a nějak to zvládla. I když vím, že kdyby si to přečetl samotný Viktor, nejspíš by z toho nebyl příliš nadšený, protože si jsem vědoma toho, že některé pointy toho textu jsem nepochopila a přeložila to špatně.
Ale cítila jsem se, že to takovému úžasnému klukovi dlužím, abych si s tím trochu vyhrála, protože on má skutečně obrovský talent!
Tak a teď dost keců a…
Enjoy it!!!
 
 

Reklama