Vítej v mém světě plném písmenek!

♥ Myslánka

Jsme hlavní hrdinkou svého života?

18. března 2014 v 0:55 | Yanny.))

Nejsme stále děti, když čekáme na svého knižního prince jako v pohádce?

Tento článek je určen pro všechny snílky, knihomoly a naivní dušinky. Pro takové lidi, kteří stejně jako já trpí problémem, který jsem diagnostikovala jako "nemoc z vzdušných zámků".

Často přemýšlím nad tím, jak mě čtení knížek ovlivňuje v mém reálném životě. Proč vlastně čteme? Chceme utéct před tvrdou realitou všedního dne? Chceme zažít dobrodružství, kterého se nám ve skutečnosti nedostává? Nebo prostě jenom chceme žít víc životů, než jen ten jeden, který máme?

Vždycky jsem si čtení knížek a mou obrovskou, pro ostatní nepochopotelnou, vášeň vysvětlovala tak, že se snažím ve světě objevovat všechno a stále se zdokonalovat, vzdělávat a zkrátka nepromarnit čas, který mi byl dán a kterého bych si měla vážit.

Vždycky jsem ráda tvrdila: "Proč bych měla pařit nějakou počítačovou hru do zblbnutí, když můžu prožívat nové a nové příběhy, seznamovat se s dalšími a dalšími lidmi a cestovat po různých koutech země, nebo se i přemisťovat do těch světů fiktivních?"

Neměla jsem ráda, vlastně to nemám ráda dodnes, když nějací lidé psali statusy na facebook ve stylu: "Hrozně se nudím." nebo sdíleli nějaké příspěvky s komentářem: "To víte, nuda..."

Pro mě bylo (a je) nuda naprosto sprosté slovo.

Myslím, že pro knihomoly slovo nuda ani neexistuje. Ano, často se nudíme na nějakých přednáškách, nezáživných hodinách a sníme o tom, že bychom teď radši dělali něco užitečnějšího - třeba pokročili v rozečtené knížce nebo dopsali slíbenou recenzi na blog...

Ale nudit se doopravdy podle mého názoru neumíme - když přijde ten vzácný okamžik, kdy nemáme žádné povinnosti nemusíme nikam běhat a máme dovoleno jen doma lenošit - okamžitě saháme po knížce a pouštíme se do života jiných lidí.

Jenže tady přichází ten problém, nad kterým velmi často dumám a nad kterým by se podle mého názoru měl zamyslet každý knihomol:

Opravdu žijeme své životy naplno? Dokážeme být jako ti hrdinové, o kterých čteme? Mohli bychom se jako Bilbo Pytlík přeměnit z "pohodlné" bytosti na tu, která se nebojí riskovat a zažívat nové věci?

A teď ta zásadní otázka: O čem by byla kniha, která by vyprávěla náš životní příběh?
Jsme vůbec natolik zajímaví, že by nás snad náš příběh zaujal a přečetli bychom si knížku, ve které bychom byli my hlavní hrdinové?

Křest nakladatelství Yoli a vtipné předčítání Jirky Mádla z knihy „Bez naděje“

24. února 2014 v 3:20 | Yanny.))
Dny 19. a 20. února jsem měla dopředu v diáři zaplněné a doplněné všemi možnými srdíčky a smajlíky. Konaly se totiž dva srazy v Praze. A na všechny ty lidi, které jsem měla čest po dlouhé době zase vidět.

Začalo to nevinně. Ležela jsem doma u seriálů a zrovna se chystala na svůj pravidelný každodenní odpolední šlofíček u Will a Grace, když mi začal zvonit telefon. Volala Terka. Rozespale jsem to vzala a ona mi do telefonu začala halekat: "Je registrace na Vampýrskou akademii! Jdeme!" Okamžitě jsme se ze svého polo-kómatu probudila a začala žhavit techniku. Musím zavolat Barče a Sayury, okamžitě mě napadlo.

Netrvalo dlouho a po registraci na předpremiéru Vampýrské akademie mi napsala Kačí. Začala nesměle… "Víš, Jani, já bych moc ráda šla na ty dva knižní srazy, které se konají na konci měsíce, ale jaksi nemám kde v Praze přespat…" Okamžitě jsem reagovala: "Dva? Vím je o jednom? Jasně, že u nás můžeš přespat."

S Kačí, nebo-li Laurdes, nakonec vylezlo, že byla pozvaná na křest nového nakladatelství Yoli, což je nová odnož od Knižního klubu, která se bude zaměřovat na knihy "Young adult". Hned jsme se na křest také přicpaly a Míša, úžasně sympatická redaktorka Yoli, neměla vůbec nic proti a byla ještě nadšená, že dorazíme! :)

Jakmile bylo jasné, že se oba dva srazy budou konat s naší "velectěnou" společností, mohly jsme se jenom těšit.

Ačkoliv nám plány částečně zkazila skutečnost že Kačí pár dní před prvním srazem onemocněla chřipkou, a tak raději naší "sleep-power" zrušila (což mě neskutečně mrzelo, protože už jsem jí zařídila pelíšek ve svém pokojíčku).

Křest nového nakladatelství se konal ve středu v kavárně "Krásný ztráty". Hodně jsem o tomhle místě slyšela, tak jsem se těšila, až se tam také podívám. Musím říct, že místo bylo vybrané skvěle. Takové kavárny, které jsou pro "čtenáře jako dělané", jsou na takové srazy nejlepší.

Domluvily jsme s Barčou a Sayury, že vyrazíme společně, abychom bloudily případně společně, protože přece jenom, místo konání bylo kdesi mezi Karlovými lázněmi a Národní třídou, kde se ani jedna z nás jistě nějak často nepohybuje.

Nebylo žádným velkým překvapením, když jsme na zastávce tramvaje potkaly ještě Kristý s knížkou v ruce.

Inspirující večer, při kterém prostě nejde nezávidět aneb křest knihy Gjorkové ♥

11. června 2012 v 20:29 | Yanny.))


Na 8. června jsem byla pozvaná na křest knihy Terezy Benešové. Mou recenzi na tuto knihu si můžete přečíst tady.

Při této příležitosti se tedy spunktovala událost, pod názvem: Beseda s čtyřmi mladými psavými elementy. Jak už název napovídá, sešly se tak čtyři spisovatelky, aby představily své knihy: již zmiňovaná Tereza Benešová, neboli Colleen, a její kniha Gjorkové, pak Tereza Matoušková řečená Temnářka, na jejíž Hladová přání najdete zase recenzi zde, poté Tereza Janišová, která napsala populární knihu Erilian - Město čarodějů, která patří do seznamu naší četby v klubu Cup of literature.

Někým zcela novým ale pro mě byla Barbora Jiřičková a její kniha Lantuin. Natolik mě zaujala kniha i samotná autorka, která vypadala spíš jako modelka než spisovatelka, co podle všeho hraje velmi dobře tenis a díky němu získala stipendium v Americe, že jsem se rozhodla si knihu koupit. Je doplněná kresbami samotné Báry (no není to nefér, že má někdo tolik talentu najednou?) a je z fantasy soudku.

Spaziergang durch Berlin / Procházka Berlínem ^^

1. června 2012 v 1:55 | Yanny.))


28. května jsem byla v Berlíně. V hlavním městě Německa. A totálně jsem si to tam zamilovala.

Byl to takový spontánní a přitom plánovaný nápad s mou kamarádkou Martinou. Rozhodly jsme se, že se prostě na den podíváme do Berlína, na otočku si projdeme nejdůležitější památky, vyfotíme si je a nakoupíme si nějaké hadříky.

Hlavním popudem k tomuhle činu byla samozřejmě škola - každý rok je květen totálně nejnáročnějším měsícem z celého roku a my toho opravdu musíme stihnout hodně.

Nejenže končíme ročník a snažíme se zuby nehty prokousat do čtvrťáku, my musíme také chodit na odborné praxe v nějakém ekonomickém oboru, z toho psát seminární práci a také vytvořit prezentaci na nějaký vybraný předmět a tu potom prezentovat na patnáct minut před odbornou komisí, která se skládá z profesorů, ředitele a dvou tříd.

Tento rok jsme si s Martinou vybraly němčinu a prezentaci na téma "Spaziergang durch Berlin". Okamžitě nás napadlo, že nejlepší by bylo, kdybychom si tam opravdu zajely a všechno viděly na vlastní oči.

Jakmile jsme to začaly trochu více probírat, hned nás to nadchlo a došlo nám, že se možná kvůli škole konečně podíváme na nějaké zajímavé místo a něco si z těchto, pro nás jinak nesmyslných, projektů odneseme.

Slovo dalo slovo a 28. května jsme opravdu seděly ve vlaku směr Berlín.

Svět knihy, ráj pro všechny knihomoly ♥

30. května 2012 v 18:05 | Yanny.))

Od 17. do 20. května se v Praze konal knižní veletrh, který jsme si jistě všichni, jako praví milovníci knih, nemohli nechat ujít!

Nejdříve jsem založila na facebooku událost o tomto chystaném třídenním šílenství a pozvala všechny slečny z našeho Čtenářského klubu.

Sama jsem se tam samozřejmě také chtěla konečně podívat (minulý rok mi to bohužel nevyšlo) a chtěla jsem doprovodit slečny na autogramiádu jejich oblíbené spisovatelky Patricie Briggs.

Já od ní sama nic nečetla, takže jsem jejich nadšení nemohla sdílet, ale řekla jsem si: "Proč ne."

Pak mi ale přišel e-mail od našeho milovaného Fragmentu a pozvánka na autogramiádu Zdeňka Svěráka, takže měla jsem jasno! Naprosto s přehledem jsem (pro mě neznámou) autorku románů o upírech a vlkodlacích vyměnila za zbožňovaného "dědečka" a autora všech mých oblíbených divadelních her a filmů.

Nevěřili byste, jak moc tohohle muže obdivuju! Nejenže znám nazpaměť všechny hry Járy Cimrmana a české legendární filmy, na kterých se podílel, ale obdivuju ho i jako člověka… Nevím proč, ale neznám chlapa s lepším charismatem. Možná mého tatínka, který je mu podobný, jako kdyby mu z oka vypadl.

Okamžitě jsem zburcovala svou kamarádku ze školy, která je do Zdeňka Svěráka opravdu snad nefalšovaně zamilovaná.

Celý její život jako kdyby se točil kolem toho, kdy na něho znovu půjde do divadla, nebo zda si vystojí další frontu na autogramiádě jeho nové knihy. Díky téhle slečně jsem byla už několikrát v divadle Járy Cimrmana, ačkoliv jsou lístky na tahle představení naprosto nedostatkovým zbožím.

Jakmile jsem jí na akci pozvala, maturita nematurita, mou nabídku okamžitě přijala, ačkoliv měla svaťák a měla by se učit… :D Měla jsem obrovskou radost, protože jsem okamžitě přijala pozvání od redaktorek Fragmentu a těšila se na pátek.

Sice jsem kvůli tomu nešla do školy, ale tam už se stejně takhle před maturitami nic zajímavého nedělo, takže jsem snad ani o nic důležitého nepřišla.

Byla jsem vážně nadšená, že mi to takhle hezky vyšlo, protože spolupráce s Fragmentem je pro mě nejzajímavější a nejdůležitější ze všech a myslím si, že v sobotu bych se tam stejně na autogramiádě autorky, kterou neznám, příliš nebavila…

To, že jsem se setkala se Zdeňkem Svěrákem, byl zážitek nádherný, ale myslím, že ho předčilo setkání s redaktorkami Fragmentu - Lucií Dvořákovou a Soňou Svačinovou.

S těmi jsem už nějakou dobu v kontaktu přes e-maily, posílají mi knihy na zrecenzování a já jim opravdu hrozně závidím jejich práci. :D Protože bych jednou chtěla také pracovat pro nějaké nakladatelství a Fragment je to nejlepší v ČR.

To dokázalo také předávání výročních cen, na které jsem byla pozvaná.

Na tomto předávání cen, které se konalo přímo ve velkém sále při knižním veletrhu, byli všichni, kteří měli něco společného s nakladatelstvím Fragment. A tak pro mě byl opravdový zážitek, když jsem něčeho takového mohla být součástí.

"Za jeden článek dostaneš knihu!" Nejatraktivnější nabídka ve světě blogerů...

13. prosince 2011 v 22:20 | Yanny.))


Je pravda, že se v poslední době roztrhl pytel s blogy o knihách? Že je spousta lidí, kteří si založí blog jenom proto, aby dostali knihu zadarmo? Ano, pravda to je. A je to vůbec správné? To nevím, ale já k této skupině rozhodně nepatřím…


Ačkoliv můj blog není úplně takovým tím klasickým knižním blogem, který je teď všude, stejně se řadím do té sféry, který se zaměřuje na knihy.


Píšu i jiné věci, například vlastní myšlenky a názory, zážitky anebo i recenze na filmy či koncerty. Nejvíc je toho ale samozřejmě o knihách, protože ty mě baví nejvíce a miluju je.

Blog jsem si zakládala 31. srpna 2009 a to už nějaký pátek je. :D Pamatuju si to přesně, protože jsem druhý den nastupovala do prváku na střední. A už tenkrát jsem zakládala blog s úmyslem, abych psala recenze.

Měla jsem totiž dřív, ještě jako úplné škvrně, takový ten pravý holčičí blog. Pokud se chcete podívat, tak klidně můžete: www.janciky.blog.cz :D ale nejsem na to nějak extra pyšná, protože jsem v té době byla opravdu taková ta klasická slečinka, co na blog vkládala pixelky a colorfullky. :D

Pak mě ale napadlo vytvořit rubriku s články na mé oblíbené filmy... a aniž bych si to uvědomovala, tak jsem začala psát první, šíleně kostrbaté a amatérské recenze. Chytlo mě to.

Vždycky jsem ráda psala a už snad od 7 let jsem popsala nespočet sešítků se svými vymyšlenými příběhy.

A pak mi to najednou došlo... chtěla bych v budoucnu psát recenze pro různé časopisy!

V té době byl můj nejoblíbenější časopis Premiere a já už tenkrát někdy ve 13-14 letech snila o tom, že tam jednou budu pracovat. Vždycky jsem ráda četla. Ale v té době jsem to prostě tolik neřešila.

Ano, milovala jsem Harryho Pottera a četla ho stále dokola. Ano, psala jsem o něm svou fan-fiction povídku na www.potterofilka.blog.cz a ano, bez rozečtené knihy jsem nemohla dýchat. Ale bylo to stále dokola. Od prvního dílu po ten poslední.

Ano, měla jsem svou nejoblíbenější dětskou spisovatelku Jacqueline Wilsonovou, u níž se vážně můžu chlubit tím, že jsem četla všechny její díla (a že jich je snad 40).

Ale že bych třeba nějak s určitostí sledovala nejnovější knihy v knihkupectví? Ano, často jsem se tam stavovala. Třeba když jsem si vybírala dárek k narozeninám nebo k Vánocům, protože co mi paměť sahá, nikdy mi žádná kniha jako dárek nechyběla... Ale ten opravdový boom, ten zlom opravdu přišel až se Stmíváním.

Ano, vím, že ho hodně lidí nemá rádo, ale myslím si, že velká většina z nás, těch knižních blogerek, se Stmíváním také začínalo. To nás opravdu přimělo číst. A ne že ne.

Když jsme dočetly Robřesk, cítily jsme prázdno, a tak jsme začaly vyhledávat další, jiné knihy o upírech. A tak se podle mě zrodilo to šílenství po fantasy knihách! Od té doby všechny urputně zkoušíme nové a nové série s nadpřirozenými bytostmi.

Má první recenze byla na knihu Hostitel, což je samozřejmě úžasný debut od S. Meyerové. A v té době, kdy jsem zveřejnila první recenzi? Že bych snad před těmi třemi roky pomýšlela na to, že jednou někdo bude posílat knihy za to, že pro ně budu psát? Ani omylem. To by byl až moc velký sen.

Amore mio, Italia = moje láska, Itálie ♥

15. července 2011 v 20:15 | Yanny.))
Nejlepší týden mého dosavadního mladého života. :)))

Bylo to tak nespoutané, veselé, svobodné, prosluněné, vysmáté a naprosto úžasné, že se mi chce skoro až brečet, jak krátké to bylo a jak rychle to uteklo.

Bylo to přesně takové, jaké jsem to čekala a snad ještě o 100% lepší.

Šlo o dovolenou bez rodičů. Zájezd od školy, který zorganizovala nejpohodovější profesorka na škole, která ve škole omlouvá i omluvenku "kocovina". Byly tam nejrůznější věkové kategorie, takže i prváci nebo bývalí maturanti.

Od nás ze třídy jsme jeli čtyři - dvě holky a dva kluci a v tomhle složení jsme bydleli na apartmánu.
A musím říct, že to byl opravdu kekel! :D Kluk, pokud se nesnaží před nějakou holkou, která se mu líbí, tak se chová opravdu jako naprosté prase! :D Klidně si před vámi uprdne, nečistí si zuby, prohrabává se v rozkroku nebo vás nahý požádá, abyste mu přinesla ručník. :D

Ale přesto tam byla sranda jako snad v žádném jiném pokoji. Naším přízvukem, který jsme pochytili od filmového Kazachstánce Borata, jsme nakazili snad všechny účastníky zájezdu a já i do dneška občas řeknu:
"Tož, to fajné!" :D

Jak už jsem v předchozím článku slibovala, tak to opravdu byla samá párty. Musím bez mučení přiznat, že opilá jsem tam byla každý den a střízlivý stav jsem pocítila až v autobuse na zpáteční cestě do Prahy. :D

Do země milenců, 10 dní v Itálii ♥

30. června 2011 v 22:40 | Yanny.))


Napsala bych teď slohy a romány o tom, jak se těším. Napsala bych jeden neskutečný příběh za druhým, který jsem si prožila během tohoto roku... Napsala bych milión článků a stále by to nebylo dost... ale zkrátka na to není čas! :)

Těšíme se celý školní rok. Já a moji 3 úžasňáci ze třídy. ♥ Celý rok si plánujeme, jak přiběhneme rovnou z autobusu do moře. Chodíme nakupovat plavečky a šatičky. Slibujeme si, jak si budeme navzájem mazat záda. Vymýšlíme výlet do Benátek. Sníme o večerech na pláži a SPOUSTĚ alkoholu. :D Těšíme se na pravé špagety, pizzu a italskou zmrzlinu.

Jak by řekl princ Artuš ze Shreka 3:

"Páni, to bude paráda. To budou samý pařby, princezny, zámky, princezny...":D


S tímto moudrem se s vámi loučím a nashledanou za 10 dní! :))) Slibuju, že se pokusím trochu číst, ale víte co, "pařby a princové..." :D

Užívejte si prázdniny, držte mi palce, ať mi všechno vyjde, tak jak má a nezapomínejte na knížky! :)))
Yanny

Nechoďte vyšlapanými cestami. Vydejte se tam, kde ještě žádné nejsou a zanechejte po sobě stopy.

11. června 2011 v 0:07 | Yanny.))

Jsem jako posedlá. Posedlá úspěchem.

Poslední dobou stále intenzivněji přemýšlím nad tím, že chci něco skutečně dokázat.

Přestože je to teď ve škole nejhorší za posledních 11 let, co do školy chodím, našla jsem teď v sobě ještě větší chuť do čtení, psaní a něčeho skutečného, čím bych se mohla pochlubit.
Našla jsem si v tom mém šíleném "nevím-kam-dřív-skočit" období čas na to, abych také místo plnění odborné praxe na VŠE, tvoření ročníkových projektů, které můžu přiřadit k malým maturitám a dohánění známek na vysvědčení, udělala něco pro sebe, své koníčky a sny.

Drží mě to nad vodou, když sedím nad logaritmy a vím, že druhý den si jdu koupit knihu k svátku, anebo že se odměním za největší nervovou zkoušku za svůj dosavadní život, a to obhajobu projektů před odbornou porotou, ředitelem školy a nižšími ročníky, tím, že si dojdu na poštu pro recenzní výtisky…

Vzala jsem to totiž konečně pevně do svých rukou a dala o sobě vědět širšímu publiku a okruhu čtenářů mého blogu. Sehnala jsem si spoustu skvělých nových oblíbených blogů, jejichž majitelky sdílí stejné zájmy a sny jako já a rády píší recenze na knihy.

Chtěla jsem radu. Radu, jak docílit toho, abyste si knižní novinky nemuseli kupovat sami, ale nějaké úžasné hodné duše vám zaslali nejnovější knihy zdarma s tím, že musíte knihu přečíst a napsat na ni recenzi. Nakonec jsem radu obdržela a já začala jako pilná včelička obesílat všechny známé i méně známé nakladatelství s tím, že bych jim chtěla dělat reklamu. A světe div se, skutečně mě některé vyslyšely.

Ale největším úspěchem, byla okamžitá odpověď od toho mého, snad úplně nejoblíbenějšího nakladatelství Fragment, který má na svědomí takové trháky jako je Eragon, Percy Jackson, Upíří deníky, Letopisy Narnie, Podzemí anebo také ten úplně nový, a to Hunger Games.

Byla jsem nadšená! A když mi oznámili, že si můžu vybrat jakýkoliv titul, pomalu jsem se tetelila blahem.
Hned jsem vděčně a nadšeně odepsala a objednala si první díl začínajícího fenoménu Hunger Games, který jsem si chtěla sama objednat a zakoupit, ale nakonec místo toho využila této úžasné příležitosti. A k tomu nadějný román Krásní mrtví, který je začátkem nové generace nemrtvých.

Ani netušíte, jak jsem byla pyšná, když mi přišel papírek o vyzvednutí zásilky, já si došla na poštu a domů si odnesla krásný balíček, ve kterém byly dvě úžasné knihy v měkké vazbě jen a jen pro mě. :)

Je to nepopsatelný pocit, když víte, že vaše práce někoho skutečně zajímá, vkládá do vás naděje a pošle vám něco cenného jen tak, za malou recenzi! :)

Možná to teď trochu moc nafukuji a nějakým bloggerkám, které mám v oblíbených, a s tímhle už mají delší zkušenosti, to bude připadat směšné, ale pro mě to opravdu hodně znamená a jsem za to skutečně vděčná, protože to je pro mě zase menší posun k tomu, co chci v životě dělat a čeho chci dosáhnout.

Mám nového a věrného miláčka! ♥

26. března 2011 v 10:39 | Yanny.))


Musím se před vámi trochu vytáhnout! :)
Mám totiž nový notebook! A jsem na něj náležitě pyšná! Byla to opravdu obrovská procedúra, když jsem jsem se musela shodnout s tatínkem, který mi ho samozřejmě musel finančně zrealizovat. Táta, jako každý chlap, upřednostňoval rychlost a kvalitu. Já zase, jak každá ženská, koukala na desing a nechtěla obyčejný černý.
Nejdřív jsem chtěla tenhle: http://www.alza.cz/packard-bell-easynote-tm94-sb-344cz-bily-d216933.htm, protože byl prostě bílý! :D A také splňoval požadavky na grafickou kartu a ty krávovinky kolem, které mi zadal papínek. :D Jenže je to neznámá značka. Má ho kamarád a já ho už pěkně dlouho obdivovala... Tatínek teda nelenil a šel se poradit se svým přítelem, počítačovým mágem. Ten ho samozřejmě zavrhl. Ale dal nám jiné typy. A já si mezi nimi vybrala.
Byl ta ON! Mého srdce šampion!
Takže se mým miláčkem a přítelem na dlouhé cesty mého spisovatelského života stal tenhle krasavec:
A že jsem si to opravdu zaskloužila! Ten starý notebook, který jsem tak nějak podělila po sestře, byl naprosto roztřískaný a NESKUTEČNĚ pomalý! Máme doma totiž snad pět počítačů, ale ani na jednom nefunguje všechno. Takže jsem neustále přebíhala od jednoho počítače k druhému, jako magor, když jsem chtěla něco stvořit. Ale teď, už mě nic jiného nezajímá! Mám svého drahouška a na jiný počítač už ani nepáchnu. :D
 
 

Reklama