Vítej v mém světě plném písmenek!

♥ Myslánka

Nedávejte příliš na názory profesorů a držte se svých snů! :))

11. února 2011 v 21:17 | Yanny.))
yan-ny.blog.cz
Moji milí čtenáři,
musím se s vámi podělit o své malé první literární úspěchy! :) I když jsou téměř nepodstatné, pro mě to mají velkou cenu, protože je to vlastně poprvé, co jsem za své psaní byla nějak oceněna. :) Pokud nepočítám druhé místo v olympiádě českého jazyka na základní škole, kdy jsem zabodovala se svou slohovkou. :)

Určitě znáte portál www.ceskyjazky.cz, kde spousta lidí stahuje referáty, čtenářské deníky a slohové práce do školy. Já tam nikdy nic nestahovala, ale spíše mě napadlo, abych tam někdy s něčím sama přispěla. Přece jsem přečetla nespočet knih, které patří do světové literatury a psaní recenzí nebo čtenářských deníků mě tolik baví! :)
Napadlo mě to potom, co jsem napsala opravdu dlouhý čtenářský deník na Chrám matky Boží v Paříži, dala si s ním obrovskou práci a naše učitelka na češtinu ho ani nepřečetla a neocenila. Tak jsem se rozhodla ho tam poslat a článek měl obrovský úspěch! Záhy jsem se vyhoupla na žebříček nejlepších přispěvatelů a můj článek měl během pár dní přes 2 000 zhlédnutí.
To mě opravdu nakoplo a šíleně potěšilo a tak, když jsem pak musela do školy číst další povinné četby jako Kytici, Máj, nebo Malostranské povídky, hnedle jsem sepsala rozbor díla a poslala ho na tento studentský underground. :)
Hrozně mě to bavilo a těšilo, když jsem si uvědomila, že mojí práci někdo skutečně čte, zveřejňuje a lidem se líbí. A představa, že si mou práci někdo skutečně stáhnul a pak ji ve škole použil, ta je přece skvělá! :) I když by se vlastně chlubil cizím peřím a mým výtvorem, mě to vůbec nevadí! Začátek dobrý! :)
V prosinci jsme ve škole psali slohovou práci, charakteristiku, na téma "Má oblíbená literární postava". A to bylo skutečně něco pro mě! :) Samozřejmě, že jsem si vybrala Isabellu Swanovou z románu Stmívání! :) Slohovku jsem ve škole napsala, odevzdala a domů si odnesla hrubý podklad, který jsme potom přepisovali nanečisto. Přeťukala jsem jí do wordu a odeslala na ceskyjazyk.cz.
Slohovka měla velký ohlas a já za ní vyhrála 3.místo v této literární soutěži!
Měla jsem obrovskou radost! :)) Jako výhru jsem si mohla vybrat nějakou knihu z nakladatelství, který tento web sponzoruje. Je tam spousta učebnic a knih, jak se dostat na střední či vysokou školu. Vybrala jsem si knihu, kde je shrnuta česká literatura k maturitě.
Žertovala jsem, že by byla sranda, kdybych na portálu o českém jazyku získala za tuto slohovou práci cenu a ve škole z ní dostala dvojku! A také že jo! :D

1.Července - 31.Srpna || die Sommerferien))

22. srpna 2010 v 12:00 | Yanny.))
yan-ny.blog.cz

Prázdniny. Jak jsem je prožila? Co jsem celou dobu dělala?

Možná to některé z Vás zajímá, možná také ne. Mě na tom nezáleží. Ze začátku tohoto blogu jsem psala o tom, že budu psát o svých zážitcích a budu se vytahovat se skvělými momenty a také se zpovídat ze svých trápení. A protože jsem přes rok toho do "deníčku" moc nenapsala, je nejvyšší čas se s vámi podělit, alespoň o to, co se mi stalo teď za ty skvělé dva měsíce zaslouženého odpočinku. Jsem zvědavá, jaký to bude mít ohlas. Jestli to bude mít víc komentářů či míň, než články předešlé - a to jsou většinou recenze na knihy, nebo úvahy.
Své prázdniny bych s dovolením rozdělila do sedmi částí.

První část je samozřejmě můj zbožňovaný tábor, druhá ta odpočinková chvilka v Praze s mými narozeninami, třetí Mácháč, čtvrtá trochu bolestná rekreace doma, pátá je mé rodné město České Budějovice, šestá Lipno, na kterém jsem teď a sedmá příprava do školy, která mě ještě čeká.

Když jsme konečně dostali vysvědčení, opravdu jsem si oddychla. Ale na druhou jsem si byla vědoma, že mi budou ti moji blázni hrozně chybět… Ale po malé rozlučce v naší hospůdce U Čámrse, mě čekala ještě lepší zábava! Premiéra Zatmění! A s kým jiným, než s mou Káchou. :) Přijela za mnou o den dřív, než nám začal tábor, abychom mohly jít společně na půlnoční premiéru, a pak u mě spát a vzápětí odjet na tábor. Víc se o tom rozepisovat nebudu, protože se samozřejmě dočkáte i recenze na tenhle, náš zbožňovaný, film. Slibuju.


1)Tábor, 13 dní s lidmi, mezi kterými si opravdu připadám jako doma. 13 dní záchvatů smíchu jako polní krysička. 13 dní hoven s mou milovanou Dadam.
Už šestým rokem. V ten stejný čas, na to samé místo, s téměř stejnými lidmi.

17.Srpna || Co znamená milovat?

17. srpna 2010 v 16:11 | Yanny.))
yan-ny.blog.cz
"I am a strong independent woman."
Schválně jsem si k tomu článku vypůjčila frázi z filmu Twilight.

Poslední dny je pro mě tato věta něco jako modlitba, kterou si neustále opakuji a která mi dodává sílu.
Minulý rok touhle dobou jsem se stresovala nástupem na střední školu a do nové třídy. Kdybych jen tenkrát věděla, jakými směry mi tenhle rok změní život.
Zažila jsem báječný rok. Prožila jsem úžasné zážitky a poznala skvělé lidi. A dokonce se stihla i za ten rok zamilovat.
A není to jen tak ledajaké pobláznění mysli, které po pár týdnech přejde.
Přicházelo to pomalu, ale jistě.
Zamilovala jsem se do člověka, do kterého by to mělo být trestné se zamilovat.

Žij každý den tak, jako kdyby měl být tvůj poslední.

11. dubna 2010 v 12:39 | Yanny.))
yan-ny.blog.cz
Po včerejší noci mám tak melancholickou náladu a depresivní pocity uvnitř těla, že se z toho prostě musím vypsat.
Pořád tu jen tak sedím, zírám do prázdna, běhá mi mráz po zádech, nechávám si v uších přehrávat všechny ty smutné a pomalé písničky a přemýšlím.
Mou pohnutou náladu zapříčinil film, o kterém jste jistojistě slyšeli:
Pevné pouto.
Znáte to? Takové ty hysterické záchvaty pláče, pochmurná nálada, sežírající pocit v břiše a otázky v hlavě, které se stále vynořují?
Mám to často. Je to skoro vždy, když na mě nějaký lidský příběh příliš zapůsobí. Například kniha, film nebo i lidské vyprávění.
A já si pak pořád pokládám stejnou otázku: Co kdyby se něco takového stalo i mně?
Tyhle příběhy nevznikají pro nic za nic. Jsou založeny na pravdě. Někde po světě opravdu chodí takové svině, jako byl i vrah Susie Salmonové.
A teď si položme otázku: Byli byste spokojeni se svým životem, kdyby vám ho někdo znenadání zpřetrhal? Mohli byste si říct, že jste v životě udělali maximum a byli rádi za to, co jste na světě zanechali? Susie Salmonová chtěla být fotografka a chtěla zachytit každý okamžik na světě věčně.
Gilgameš našel svou nesmrtelnost v postavení hradeb pro své město.
Já chci být spisovatelkou. A má nesmrtelnost spočítá v tom, že tady po sobě jednou zanechám něco v psané podobě. Nějakou nesmrtelnou myšlenku, která sice možná nebude pro svět tolik podstatná, ale já si alespoň v tom svém "nebi" nebudu muset vyčítat, že jsem vlastně nic nedokázala.
A nezáleží na tom, jestli to bude článek na tento blog, slohová práce ve škole, sloupek v novinách nebo časopise, nebo snad nějaký uznávaný román. Musím psát tolik, kolik jsem ve svých momentálních možnostech a schopnostech schopna.

4.Března || Volnost je důležitá...

4. března 2010 v 13:05 | Yanny.))

Teď, když se snažím v hlavě přehlušit vrtačku mého milého souseda svými oblíbenými písničkami ze sluchátek, dokážu konečně pochopit, jak se asi cítil Ben Stiller ve filmu Baba na zabití, když potřeboval psát svoji knihu a ta baba ho pořád obtěžovala.
Nejspíš napíšu scénář na další film, něco jako Kutil na zabití. I když o tom silně pochybuji, jelikož se už tři týdny přemlouvám jen k tomu, abych dopsala recenzi na Větrnou hůrku, kterou, když jsem dočetla, odhodila ji k notebooku, abych z ní při psaní čerpala informace a ono se na ní zatím jenom stále práší. Mám v hlavě naprosto přesnou vizi, jak by dnešní den měl vypadat, což vypadá následovně: nejdříve napíšu tenhle článek do myslánky, ve kterém popíšu svůj mentální-momentální život, protože mám šílenou potřebu se s vámi o to všechno podělit. Pak tedy snad konečně dopíšu tu recenzi na Větrnou hůrku, ale to nevím, jak se mi bude dařit, poněvadž už můj mozek vynechává, a jelikož jsem si nesestavila body o dojmech, jako to vždycky dělávám. Dále se podívám znovu na film Pýcha a předsudek a napíšu vám recenzi na tenhle film a knížku, která je jeho předlohou a kterou jsem nedávno dočetla.
A jelikož má spolehlivá sluchátka nefungují a funguje pouze jedna pecka, budu to muset zvládnout s roztodivnými zvuky v hlavě- protože do jednoho ucha mi proudí písničky od Lykke Li a ve druhém mi duní vrtačka toho idiota nahoře.

6.Října || Ach, ten zachrchlaný podzim...

6. října 2009 v 21:53 | Yanny
Pokud se vám někdy stane, že se ráno, když spěcháte do školy, těšíte do metra plného smradlavých lidí, uvědomíte si, že něco není v pořádku. Kde je chyba? Pomalu ale jistě začíná zima. Takže to pro mě znamená, že se každé ráno v půl sedmé klepám jako ratlík, když musím jít těch dvacet minut na metro, kde ale aspoň není zima. Je to taková moje denní rutina a už jsem se do ní docela zaběhla.
Nechápu se, ale každé ráno mě napadá vždycky úplně stejná myšlenka; procházím totiž okolo takového malého útulného obchůdku, který je neskutečně krásně osvícený. Vždy, když okolo procházím, napadá mě, že bych tam úplně ze všeho nejradši seděla na tom měkkém křesílku, pila čaj a jenom se vysmívala všem těm, co se venku klepají kosou a vyráží do škol nebo prací. Ale tenhle svůj nápad vždycky musím rychle zamést v mozku do kouta a se svěšenou hlavou pokračovat dál na cestě do centra.
Samozřejmě, že bych mohla jezdit autobusem přímo od domu až k metru, ale mě ty ranní procházky nějak nevadí. Je to vlastně takový můj jediný sport.
Začal říjen. A co to znamená? Že jsem nenapsala článek… no, dlouho. Ale co, tohle určitě není blog o omlouvání. Je to vlastně jenom moje věc.
A vzhledem k tomu, že každý den přijdu ze školy, div nevypustim duši a jsem ráda, že jsem ráda, tak se nebudu omlouvat už vůbec nikomu a ničemu. Ale jsem naštvaná. Naštvaná na sebe, protože mi děsně chybí psaní. Nemám v tom už žádnou praxi. Sloh ve škole moc nemíváme a články do Tucvaje už jsou taky minulost. Už po mě nikdo nechce, abych psala!
To mi připomíná, že se musím v nejbližší době podívat na základku, jak tam ten "můj" plátek beze mě vůbec vedou… :D Pokud jim ovšem vůbec vyšlo nějaké číslo, co jsem odešla.

Žáci, (tím myslím ti, co jsou ještě na základní škole) věřte mi, když vám teď tohle napíšu: Střední škola je fakt síla. A základka? Procházka růžovým sadem.
Kamarádky říkají, že prý jsem z dobré základky. Jenže, co ten pojem "dobrý" znamená? Že jsme se neučili. Zjistila jsem, že jsme byli vážně dost dobrý kolektiv, ale to je asi tak všechno. Byli na nás opravdu neskutečně hodní… mívali jsme testy, kdy s jednou chybou byla ještě jednička! Kdy jsme skoro u všech testů z fyziky a matematiky věděli, co můžeme čekat! Na střední škole nemyslitelná věc.

První článek v historii blogu! Vítám tě Yan-ny.blog.cz!

31. srpna 2009 v 22:26 | Yanny
Dne 31.Srpna 2oo9 jsem založila tenhle blog.
Není to nějak významný den pro lidstvo, ale pro mě určitě ano. Zakládám svůj nový koutek, svojí novou vrbu a centrum veškerého mého zájmu a zábavy.
Od 1.září začínám chodit na novou školu, na střední školu, obchodní akademii- ekonomické lyceum. Nastupuji do nové třídy, budu se scházet s jinými lidmi a začnu žít celkově nový život.
Takže mi prostě přijde přirozené začít úplně od píky i v tom svém internetovém světě.
Chci mít nový čistý štít, na který můžu začít shrabovat své slasti i strasti.
A také začínám psát novou stránku knihy svého života. :]
Nemám z toho moc velkou radost, protože tenhle můj budoucí nový život začínám žít trochu nedobrovolně, ale tak už to většinou bývá ke konci devítky…
Hodně často jsem přemýšlela o tom, že bych změnila školu, prostředí… Snila jsem o stěhování nebo o přestupu na novou školu a o tom, že bych byla ve třídě nová a začínala se seznamovat se spolužáky. Chtěla jsem změnu. Ale teď, když jí budu muset mít, ať chci či nechci, nemám z ní dobrý pocit.
Ale vím, že je to nevyhnutelné… A já bych k ní stejně nakonec přistoupila, i kdybych mohla na základce strávit celý život. Devět let je možná tak akorát, ale já se stejně neubráním myšlence, že bych tam chtěla být ještě rok. Ale být tam ještě rok, znamená mnohem trápení navíc, protože deset let? To bych z té školy neodešla vůbec.
Těším se na střední, vážně jo. Ale nevím…
Prostě nevím, musím nad tím pořád přemýšlet a pořád dokolečka si v hlavě omílat ty fráze jako: Jsem už na to dostatečně připravená?
Vím, že to strašně dramatizuju, ale taková už prostě jsem. Beru všechno prostě děsně vážně.
No vidíte to, chtěla jsem napsat článek o tom, jak se těším na to, až budu psát na tenhle blog, a nakonec je z toho úvaha o tom, jak se strachuju střední školy a nechci opustit tu školu základní.
Ale na tomhle blogu to bude nejspíš na denním pořádku.
Většinou prostě moje vylité srdíčko. :] Až to možná potom budu muset uklízet… :D
Chci sem psát často, kdykoliv, kdy budu potřebovat.
Na svůj minulý blog jsem kašlala, neustále ho zanedbávala a pak psala článek vždycky jenom za uherskej rok a vůbec mě to nenaplňovalo. Budu se do toho nutit, ale pak mi to bude pomáhat, vím to. Vždycky, když všechno sepíšu, jako kdyby to ze mě najednou všechno spadlo… A nejde jenom o moje deprese, blbé pocity, kterých mám teda požehnaně. Ale taky o ty skvělé chvilky, vydařené akce a radosti… Budu se taky trochu vytahovat. :] Pokud bude s čím.
Takže:
Vítám tě bločku v mém novém životě. Budeš mi asi hodně často oporou. :]
A děkuju všem, kdo budou chtít tyhle pubertácké kecy číst. I když těch "všech" asi nebude mnoho...
Tak nashledanou v dalším článku. :]


 
 

Reklama