Vítej v mém světě plném písmenek!

♥ Přečteno

Modrá jako safír – Kerstin Gierová

1. listopadu 2013 v 17:18 | Yanny.))
Druhý díl krásné knihy Rudá jako rubín, příběhu, kde láska nezná čas a naše oblíbená a střelená Gwendolyn zde cestuje časem.

Musím říct, že Rudá jako rubín mě opravdu dostala. Zhltla jsem ji za den a chválím ji, kudy chodím.

Gwendolyn se narodila s genem, s kterým umí cestovat časem do minulosti. Naštěstí není jediná a se stejným osudem se musí potýkat i krásný Gideon, do kterého se již v prvním díle zamilovala.

Tohle ale není jediná "nadpřirozená schopnost", kterou naše hlavní hrdinka má. Gwendolyn totiž může vidět i duchy.

To byla ze začátku věc, se kterou jsem se musela trochu popasovat, protože by byla trochu proti srsti, ale nakonec mi to i zde sedělo a já nemohla namítat.

Ze začátku druhého dílu se tak Gwendolyn seznámí s další důležitou postavou - s malým okřídleným duchem chrliče, s Xemeriusem. Možná nevíte, co to ten chrlič je, ale pochopila jsem to tak, že je to takový malý démónek.

Xemerius je postavička, která vám sice ze začátku leze na nervy, ale pak si jí oblíbíte, protože je prostě kouzelný, hodný, má správné sarkastické poznámky. Navíc společně s Gwendolyn záhy zjistíte, že umí být i užitetečný, ne jenom roztomilý. Umí totiž procházet zdí, a tak naše hrdinka zjistí i spoustu důležitých informací, které se říkají za jejími zády.

Pokání – Ian McEwan

1. listopadu 2013 v 17:16 | Yanny.))

Když se řekne Pokání, spousta lidí si vybaví Keiru Knightley a Jamese McAvoye ve filmu, který se odehrává za druhé světové války. Málo lidí ale ví, že je to moc krásná knížka, která jakoby zamrzla v době Jane Austenové.

Musím říct, že začátek knihy je trochu matoucí, protože čtenář si nedokáže zařadit děj do žádné doby. Až zmíněný pan Hitler nás uvede do obrazu.

Vážně jsem si ze začátku myslela, že jsem se ocitla v době Austenové nebo Větrné hůrky, protože se tak možná Ian nechal trochu unést a rodina, ve které se odehrává celý děj, je trochu zastaralá.

Ale to mi vůbec nevadilo, protože jsem se cítila jako doma, v tom svém oblíbeném literárním světě.

Film jsem před přečtením knihy neviděla, což mi možná mohlo pomoci, protože jsem si tak nechala svůj neutrální pohled na příběh.

Celá kniha se točí hlavně okolo jedné velmi rozvinuté fantazie malé Briony, která si myslí, že rozumí všemu, ačkoliv si některé věci vykládá opravdu špatně.

Briony mi byla sympatická, ale zároveň neskutečně protivná. Její umanutost v některých věcech byla pozitivem, ale zároveň důvodem, proč bychom měli chuť s ní pořádně zatřást a zakřičet na ní, aby se probudila.

Láska mezi Cecilií a Robbiem je věrohodná, protože se vyvine z dlouhé rodinné známosti.

Když Briony vidí důkaz lásky mezi Cecílií a Robbiem, vysvětlí si to naprosto chybně a Robbieho obviní ze znásilnění…

Poté přichází důsledky, které se v této době samozřejmě očekávají, Robbie musí odejít do války…

Musím se přiznat, že tato část se mi četla trochu hůře, protože se trochu táhla a každý jsme vlastně věděli, že všechny tyto válečné historky jsou v podstatě stejné…

Závěr mě opravdu překvapil, ačkoliv jsem prostě stejně vždycky ten typ člověka, co si konec upraví podle svého, aby se mu lépe spalo…

Rekviem – Lauren Oliver

10. září 2013 v 18:00 | Yanny.))


Závěrečný díl další skvělé utopické série. Rekviem je konečně tou slibovanou knihou, na jejíž obálce je moje fotka. Sice by mě tam nezasvěcený člověk asi nepoznal, ale já vím, že tam jsem a to je to hlavní! :D Jsem za to opravdu vděčná a také jsem trochu pyšná. :) Když tu knihu vidím v knihkupectví, tak se vždycky trochu zateteletím, abych byla upřímná.:D

Teď už ale ke knize - nedá se říct, že by mě to přímo zklamalo, ale tu skvělou příčku, kterou si u mě vydobylo Pandemonium, to ztratilo. Zase se kniha umístila na klasických čtyřech hvězdičkách, což je škoda.

Vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla ještě o dalších sto stránek delší, ale vadí mi, když se nějaké kapitoly a životní osudy v knihách neuzavřou.

Otázka za deset – David Nicholls

9. září 2013 v 17:00 | Yanny.))


David Nicholls je autor mého oblíbeného románu, Jeden den, který jsem četla minulý rok.

Naprosto mě jeho styl psaní chytil, takže jsem velice stála o to, abych si přečetla jeho druhý, u nás přeložený román, Otázka za deset.

Když jsem se dozvěděla, že ve zfilmované podobě hraje hlavní roli můj milovaný James McAvoy, kterého jsem si už oblíbila ve filmu Vášeň a cit nebo Pokání, tak jsem neváhala a knihu brala do ruky dřív, než všechny ostatní knihy, které na mě čekají.

Jenže tenhle román je úplně jiný, než Jeden den.

Hlavní hrdina, Brian Jackson, je čerstvý vysokoškolák a jede na internátní školu do Londýna studovat (jak jinak než) literaturu.

Jenže Brian je outsider a mimoň. Ne jen tak trochu, ale naprosto. I vy to pocítíte, protože jeho některé poznámky naprosto nechápete. Taky vás tak trochu štve, což se mi moc často u nějakých hrdinů nestalo. Hlavní hrdina mi zde byl vyloženě protivný svou trapností.

Pandemonium - Lauren Oliver

8. září 2013 v 18:33 | Yanny.))


Pandemonium je druhý díl naší oblíbené série Delirium, o dívce, která se rozhodne milovat ve světě bez lásky.

Musím hned v první řadě říct, že mě tenhle díl neskutečně překvapil a doslova mi vyrazil dech. Je škoda, že takhle dobrý nebyl už ten první, protože tak spousta lidí možná přišla o tohle úžasné pokračování.

S Lenou jsme se rozloučili, když utekla do divočiny ze svého světa, kde by musela podstoupit léčbu, která ji zbaví všech lidských citů.

Nedokázala se smířit s tím, že by přestala milovat svého vyvoleného Alexe, a tak se raději vzdala pohodlí života v Portlandu a naučila se žít jako divoké zvíře v divočině.

Ujala se jí skupina "Nežádoucích", jak takovým lidem říkali v jejím světě a naučili ji vše - lovit, sehnat vodu, obstarat bezpečné útočiště a hlavně ji naučili, jak se mohou chovat lidé, kteří jsou ještě stále schopni milovat.

Proměna Leny je opravdu veliká, ale je napsaná tak, že tomu skutečně věříte a je to naprosto přirozené. Lena se totiž musí naučit být odvážná, nebojácná a bojovná. Jinak by zemřela.

Hvězdy nám nepřály – John Green

18. srpna 2013 v 23:20 | Yanny.))


Četla jsem hodně smutných knih o rakovině, takže už mě nic jen tak do kolen nedostane. Ale nemohu říct, že nechápu, proč jsou z této knihy všichni tak hotoví. Je totiž vážně krásná.

Je pravda, že tato kniha není nějak příliš originální, ale vypráví o životě a klidně by to mohlo být podle skutečnosti, tak prostě musíte vše hltat, plakat a pak si vážit svého zdraví.

Tentokrát to není klasický příběh, kdy jeden je nemocný, druhý zdravý, zamilují se do sebe a tomu zdravému to změní život a už nikdy nikoho nemiluje tolik jako dřív.

V této knize jsou bohužel nemocní rakovinou oba.

Hazel má rakovinu plic a Augustus díky rakovině přišel o nohu. Zamilují se do sebe a plní si své sny, než "k tomu" přijde.

Kniha má svůj vlastní černý smysl pro humor. Hazel je skvělá a Augustus ještě lepší.

Miluji knihy, kde zase vypráví o jiné knize - tentokrát o jedné fiktivní o dívce s rakovinou.

Hazel a Augustus se vydají za spisovatelem této knihy, aby zjistili, jak kniha dopadla. To bylo přímo skvělé.

Samozřejmě, že celou dobu musíte počítat s tím, že budete plakat. Že to bude smutné a nedopadne to happy endem.

Ptačí zpěv - Meagan Spoonerová

17. srpna 2013 v 15:23 | Yanny.))


Nejzvláštnější kniha, kterou jsem toto léto četla. Knížka s nejhezčí obálkou a s obsahem, že na ni změníte po půlce názor o sto osmdesát stupňů.

Ptačí zpěv prostě nemůže nezaujmout na první pohled. Ta obálka je prostě tak skvostná, že ji chcete mít doma, ačkoliv ani nevíte o čem je.

Když jsem si přečetla anotaci, navnadilo mě to ještě víc, protože se jedná o kouzla a ty já tolik zbožňuji. Ten pocit, že někdo je schopen nadpřirozena jenom díky svým schopnostem, to mě bude lákat asi vždy.

Když jsem ale začala číst první část knihy, byla jsem jednoduše zmatená. Nějak jsem se nemohla vžít se světem, ve kterém Linda žila.

Její svět bylo město ohraničené zdí, ve kterém měli všichni kouzelnou moc - bila v nich energie, která umí zázraky, jako pohybovat s věcmi a ovládat stroje.

Jakmile ale dosáhnou určitého věku, musí se své energie vzdát ve prospěch města.

Linda je ale jiná a tak na ní provádějí různé pokusy, které jí ubližují. Tak se rozhodne k útěku za zeď, do neznámého nebezpečného světa…

Začátek, kdy Lindu drží v Ústavu a pak utíká do Železného lesa, byl vážně celkem nudný. Stále jsem ale čekala něco zajímavého, tak jsem vydržela a opravdu se to vyplatilo.

Já a pan Darcy – Alexandra Potter

16. srpna 2013 v 13:01 | Yanny.))


Má první kniha od Alexandry Potter, autorky romantických příběhů, která je u nás již velice populární.

Rozhodla jsem se, že bude nejlepší, když se do její tvorby pustím s touto knihou, protože mě velice lákala.

Stejně jako velká většina žen, jsem se i já nechala nalákat názvem, který sliboval něco společného s naší oblíbenou autorkou Jane Austenovou.

Já a pan Darcy sice může působit dojmem, že chce na fanynkách Pýchy a předsudku vydělat, ale nemyslím si, že to byl důvod k napsání tohoto románu.

Alexandra ho napsala proto, protože je sama velkou fanynkou Austenových románů a chtěla se sama přemístit trochu do jejího života.

Emily, hlavní hrdinka knihy, je vedoucí jednoho malého knihkupectví v New Yorku. Jako každá správná "skoro-třicátnice" má obrovskou smůlu na muže.

Její kamarádka a kolegyně v jedné osobě, Stella jí navrhne, aby s ní jela na exotickou dovolenou a oslavila s ní Nový rok v Mexiku.

Aby se z toho Emily vymluvila, vymyslela si první únikovou cestu, která jí přišla doslova pod ruku a řekla jí, že jede do Anglie na poznávací zájezd pro milovníky literatury, na který ji přinesla letáček zákaznice.

Nakonec si ale řekla, že to není tak špatný nápad a opravdu si zájezd koupila.

Norské dřevo – Haruki Murakami

14. srpna 2013 v 22:09 | Yanny.))


Norské dřevo je světoznámý titul, který nám doporučovala lektorka přípravných kurzů na žurnalistiku. K mému překvapení ho ale příliš mých vrstevníků nezná.

Mnoho lidí může odradit skutečnost, že se jedná o dílo japonského spisovatele a celý děj se odehrává v Japonsku, protože co si budeme nalhávat, tyto předsudky u nás stále přetrvávají, ale asi vás uklidní to, že byste to bez jména autora a nějakých zmínek o asijské kuchyni vůbec nepoznali.

Norské dřevo je název písničky od Beatles, kterou má ráda hlavní hrdinka.

Je to zvláštní název a vůbec ve vás neevokuje děj, který se v knize odehrává.

Je to kniha o studentském životě a mladé tragické lásce.

Líbilo se mi, že jsem na knihu narazila zrovna teď, ve svém věku, protože je o stejně starých hrdinech - devatenáctiletých vysokoškolácích.

Styl psaní autora byl neskutečně příjemný a vážně lehce se četl.

Počátek – Jessica Khouryová

7. srpna 2013 v 17:56 | Yanny.))

Počátek je kniha, kterou nemůžete dostat z ruky. Je velmi uvěřitelná a vy se při čtení několikrát přistihnete, že si přejete, aby příběh přešel na filmová plátna. Navíc tomu všemu prostě musíte fandit, protože je to jedna z těch zvláštních výjimek, která nemá pokračování!

Pia je dívka, která žije v Amazonské džungli a je hlavním důvodem vědeckého experimentu, který se snaží přijít na to, jak vytvořit populaci nesmrtelných lidí. Je prvním člověkem na naší planetě, který má tu výhodu, že když se řízne, nic se jí nestane. A žije věčně.

Důvodem všeho je rostlina s názvem elysie, která umožní nesmrtelnost potomkovi lidí, kteří tuto rostlinu užívali. Malá Cam, zkrácenina takzvané malé Cambridge, je tajné místo, kde žijí samí vědci a nemají žádné spojení s okolním světem.

Pia je odjakživa vyučována dokonalým znalostem v biologii, aby byla schopná vést svůj nesmrtelný tým vědců, ale na druhou stranu nezná vůbec zeměpis, takže například mapu světa v životě neviděla.

Jenže do Malé Cam přijíždí nová vědkyně, Harriet Fieldsová, která zná svět a začne s Piou neobyčejné spojenectví a přátelství.

Od samého začátku mi byla Harriet neuvěřitelně sympatická a brala jsme jí jako velké plus celého příběhu.

Pia začne vlastně díky "nové tetě" Harriet utíkat na svá malá dobrodružství za plot Malé Cam do divoké džungle, kde se pozná s krásným a divokým chlapcem, který je vlastně jediným vrstevníkem, se kterým se kdy setkala.
 
 

Reklama