Vítej v mém světě plném písmenek!

♥ Přečteno

Nadějné vyhlídky – Charles Dickens

28. července 2013 v 17:32 | Yanny.))

Světová klasika, od které by se lidé neměli nechat odradit jen proto, že ji mají spojenou s povinnou četbou a nudnými hodinami literatury. Tento román je natolik propracovaný, až člověk žasne nad tím, jak je možné, že se o něm hojně nediskutuje ještě dnes, po více než sto letech jeho prvního vydání.

Jsem milovníkem světové klasiky, takže když mám na výběr mezi dívčím románkem z dnešní doby, anebo tlustou bichlí, která slibuje kvalitu zaručenou časem, bez rozmýšlení sahám po starém románu.

Charlese Dickense všichni známe hlavně jako autora nesmrtelného Olivera Twista, ale možná to je ta největší chyba - mrzí mě, že za nejvýznamnější dílo se u něj pokládá právě příběh o sirotkovi, který musí krást v hlavním městě Anglie, v Londýně, protože si myslím, že například Nadějné vyhlídky mají mnohem větší potenciál být tím jeho románem číslo jedna.

Je to román o lásce, splněných přání, velkých životních útrap a nástrah. Hlavně je to ale příběh o chlapci, který se z nejchudšího a nejméně zajímavého malého sirotka vyvine v dokonalého a ve společnosti uznávaného gentlemana.

O tomto Dickensově románu jsem samozřejmě slyšela již v takovém druhém ročníku na střední škole, ale byl jen jeden z dalších z té záplavy všech románů, o kterých jsme se učili.

Pak ale přišly Vánoce 2012 a metro se zaplnilo plakáty s filmovou předlohou s Helenou Bonham Carter, která je proslulá tím, že hraje jen v samých skvělých filmech. Plakát sliboval romanci v mých zbožňovaných dobových šatech, a tak jsem si knihu automaticky založila v hlavě do položky seznamu k přečtení.

Když jsem knihu konečně sehnala a pustila se do ní, byla jsem naprosto unešená.

Začátek, kdy Pip poznává prapodivného trestance na hřbitově a musí mu přinést jídlo i za předpokladu, že ho za to zmlátí jeho drsná sestra, která ho po smrti rodičů vychovává, byl sice poněkud zdlouhavý, ale jakmile jste přešli takový ten spíš temný a divný začátek, jaký je pro knižní klasiky typický, tak jste zjistili, že je to neuvěřitelně propracovaný a kvalitní román, který vás nutí ho jednoduše dočíst.

Sice byl konec také trochu zbytečně natahovaný, ale je pravda, že jsem si tuhle knihu opravdu užila.

Lauren Oliver – Delirium

27. července 2013 v 21:11 | Yanny.))



Delirium od Lauren Oliver je dílo, které ve mně vyvolalo velká očekávání, vzhledem k jeho populárnosti ve světě bloggerů - vášnivých čtenářů young adult a dystopických příběhů.

Nedá se říct, že by mě to zklamalo, ale aby se mi snad rozbušilo srdce z dramatických scén, to se říct nedalo. Na druhou stranu mi jedna scéna vyrojila na tváři kutálející se slzu, a tím pádem musím uznat, že to opravdu zdařile napsané je.

Lena je sedmnáctiletá dívka, která brzy dosáhne plnoletosti. V jejím světě to znamená hlavně to, že musí podstoupit jistou léčbu a vybrat si svůj životní protějšek.

Lena totiž žije ve světě, kde je láska pokládaná za nemoc a všichni se z ní musí vyléčit, jinak jim hrozí, že z lásky zešílí a zemřou.

Abych byla upřímná, tak toto byla hlavní originální myšlenka knihy, protože pak již samozřejmě následuje vše, tak jak to očekáváme.

Lena je sice celý život vychovávaná k tomu, že zamilovat se do někoho znamená smrt, a proto se musí chovat podle vyhraněných pravidel a v žádném případě nedělat nic protizákonného jako jít po zákazu vycházení z domu, nebo se snad bavit s kluky, pak ale přesně všechno tohle udělá.

Poté přichází to, co všichni čekáme - zamiluje se, najednou ji dojde, že láska není nemoc, ale smýšlení všech lidí okolo je špatné a mají jen vnucené názory na život a rozhodne se svým novým klukem utéci…

Nechci, aby to znělo nějak arogantně, ale upřímně, kdo z vás si vlastně všechno nedomyslel již dopředu?

Vůbec neříkám, že to není správné holčičí čtení, které upozorní všechny mladé ale i starší, že máme být vděční za naší "demokratickou" společnost a že ne vždy to tady bylo tak volné, abychom si mohli poslouchat hudbu, kterou si přejeme a bavili se, s kým se nám zachce…

Rudá jako rubín - Kerstin Gierová

17. června 2013 v 11:55 | Yanny.))


Když jsem poprvé slyšela o knize Rudá jako rubín, pocítila jsem nějaký zvláštní pocit v břiše.

Je to taková moje knižní intuice a zatím mi vždycky vyšla - umí mi poradit, jakou knihu si přečíst a přesvědčí mě, abych si ji sehnala.

Ani nevím proč to byla zrovna Rudá jako rubín, ale nějak mě okouzlila. Možná svou obálkou (a nebylo to jenom proto, že je růžová), ale hlavně pro ty dvě kreslené postavičky na obálce, které svým oblečením slibovali historii a ty dobové šaty, které tolik miluji.
Když jsem se dozvěděla, že kniha je o cestování časem, hned jsem ji začala shánět.

Protože cokoliv, co je spojené s časem a možností podívat se do minulosti, to mě přímo láká.

Gwendolyn je úplně normální holka z úplně nenormální rodiny. Všichni jsou tam tak trochu podivíni a mají nějaké "schopnosti".

Gwendolyn třeba vidí mrtvé, její teta vidí do budoucnosti a sestřenice Charlotte je předurčena k tomu, že bude umět cestovat časem.

Jenže když Charlotte dospěje do věku, kdy se má přemístit o několik let zpátky, najednou je to zrovna Gwendolyn, kdo se zčista jasna objeví před svým domem, ale 100 let před tím, než se narodila.

Tak Gwendolyn zjistí, že to ona je ta, která má cestovat časem a "zařizovat tam různé pochůzky", ale k jejímu zděšení, není vůbec vyučená!

Lola a kluk od vedle - Stephanie Perkinsová

14. června 2013 v 11:15 | Yanny.))


Lola a kluk od vedle je oddechová holčičí knížka, kterou jsem si dovolila přečíst po opravdu hodně dlouhé době samé povinné četby. Ale není to jen tak ledajaká další "růžová knihovna", jak ráda říkám všem knihám, které jsou pro dívky od 10 do 20 let. Je to něco víc.

Stephenie Perkins, autorka knihy, vytvořila unikátní hlavní hrdinku, která mi byla opravdu sympatická.

Nebyla to další "hvězda školy" nebo naopak "šedá myška", ale originální bytost jménem Lola, která byla tak neuvěřitelně neobyčejná, až z toho šla hlava kolem.
Lola má dva tatínky - vychovává jí homosexuální pár, z čehož je jeden z nich její pravý biologický strýc, který ji společně se svým partnerem adoptoval. Její pravá matka a otec brali drogy a zřekli se jí.

Lola ale není zvláštní jen v téhle situaci s dvěma tatínky (nebudete mi to doufám mít za zlé, když řeknu, že mě to v knize trochu zaskočilo, ale rozhodně ne pobouřilo), Lola vyniká ještě v jednom - naprosto bláznivě se obléká.

Má ráda co nejvíce nápadnou a odvážnou módu, takže jí vůbec nevadí, když si vezme růžovou paruku na rande nebo robustní šaty Marie Antoinetty na školní ples. A to bylo právě to, co se mi na ní vážně hodně líbilo!


Nebyla tuctová, snažila se vynikat. Neseděla doma v koutě a nepočítala z nudy utíkající vteřiny na hodinách, ale snažila se sebou něco dělat. Snažila se tvořit a pracovat na sobě. To bylo tak sympatické, že mi i představa jejích šílených módních výstřelků nedělala problémy.

Kniha se snaží být také trochu záhadná, vzpomínky na určité lidi odkrývá postupně, takže vy přirozeně čtete a čtete, abyste přišli na důvod toho, proč je Lola tak nesvá z toho, že se mají zpátky přistěhovat dvojčata - holka a kluk, které kdysi znala…

Kurz tvůrčího psaní – Jincy Willetová

9. června 2013 v 14:04 | Yanny.))



Kurz tvůrčího psaní už jen svým názvem láká všechny knihomoly a pisálky. Opravdu se nebojím prohlásit, že každou duši, která ráda píše, název této knihy zaujme.
Z nějakého důvodu název a obálka působí dojmem, že jde o učebnici nebo příručku pro začínající spisovatele, ale naštěstí k tomu je připsán i přídomek - "detektivní román", takže máme všichni hned jasno.

Poprvé jsem na knihu narazila u KristianyAlex, která na ní také psala recenzi a mě úplně nadchla. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych na ní mohla narazit v Levných knihách jen za pár korun! Už předtím jsem totiž byla přesvědčená, že si ji musím sehnat, ať to stojí, co to stojí.

Přijde mi zvláštní, že knihu zařadily do Levných knih a o tolik ji zlevnili, protože jsem tak zvyklá spíše u knih, o které příliš není zájem a ne u tak kvalitních a originálních knížek jako je Kurz tvůrčího psaní.

Věřím, že ne všechny možná může styl, kterým je kniha napsaná, zaujmout, ale o to je ještě víc zajímavá.

Kniha se celou dobu vlastně zabývá stylem psaní účastníků kurzu, a tak mi přišlo velmi odvážné, že hlavní hrdinka, Amy, dokáže tak dobře kritizovat ukázky ostatních.

A o to víc u mě stoupla v ceně spisovatelka, která si dokázala tak pohrát se stylem, že zvládla napsat i hodně špatnou ukázku povídky, aby bylo vidět, že ne všichni umí psát. A tím dělala příběh reálnější.

Samotná Amy, hlavní hrdinka knihy, která vede kurz tvůrčího psaní, je taková velká záhada knihy. A to ještě ani nemluvím o celé detektivní záplatce.

Amy je velký samotář. Žije sama se svým psem, na svém kontě má několik vydaných knih a dvě manželství… ale stejně jako je Amy uzavřená před všemi lidmi ze svého okolí i nám se odkrývá velice postupně.

Největší přínos, který mi rozhodně tahle kniha přinesla, je to, že i přes velice zajímavou zápletku, příběh, zábavnou a příjemnou formu vyprávění, je to také hlavně kniha dost poučná pro začínající spisovatele.

Najdete zde mnoho rad pro pisálky, ale velice nenásilnou formou. Pokud budete chtít, můžete se z toho sami poučit a pokud ne, můžete to brát pouze jako součást příběhu a rady od učitelky svým žákům.

Bezpečný přístav (Safe haven) – Nicholas Sparks

14. února 2013 v 0:14 | Yanny.))


Kniha Safe haven, která je do češtiny přeložená jako Bezpečný přístav, je pro mě velice důležitým dílem, kterým teď žiji už mnohem delší dobu. Je to totiž moje první kniha, kterou jsem si přečetla v angličtině.

Jak začít číst v originále?

Pro mnoho lidí je to naprosto normální jev. Znám opravdu spoustu kamarádek, které čtou knihy v originále úplně stejně a bez problémů jako ty v češtině. Pro mě to byl ale trochu problém. Neměla jsem na to zkrátka odvahu a trpělivost.

Pak ale přišly mé osmnácté narozeniny a já od své skvělé kamarádky Terezky dostala knížku od milovaného spisovatele. A v angličtině!

Pamatuji si, že jsem se nad ní rozplývala už tenkrát, když jsem pracovala v knihkupectví v Luxoru, dokonce jsem se o tom zmínila i před Terkou a víte co? Ona jí prý už tenkrát měla objednanou? No, není úžasná?

Měla jsem z toho opravdu radost, protože jsem věděla, že pokud se mi někdy povede přečíst nějakou knihu, tak to musí být něco, co u nás ještě nevyšlo a já si budu hrozně přát to mít! A co může být lepšího než nový román od Nicholase?

Pokud váháte, čím máte začít, tak vám rozhodně doporučuji tohle, protože je to opravdu snadné…

Ze začátku jsem trochu váhala a nemohla si zvyknout, že nepřečtu stránku za minutu, jako jsem byla zvyklá, ale trvalo to mnohem déle… ale nakonec jsem se do toho tak dostala, že mi vůbec nepřišlo, jako bych četla v cizím jazyce. Příběh se mi před očima vyvíjel tak jasně, že mi vůbec nevadilo, že nerozumím úplně každému slovu.

Ještě než umřu – Jenny Downham

11. února 2013 v 23:58 | Yanny.))


Jedna z těch knih, která vás totálně zničí a která vás přinutí přemýšlet nad tím, jak žijete a zda do všeho jdete naplno. Takový ten žánr, co miluji, i když si vždycky uvzlykám oči a nadávám si, že jsem se nechala zase takhle dobrovolně na celý den zničit.

Tesse je šestnáct let a má už čtyři roky leukémii. Jenže její nemoc se jí v těle rozšířila natolik, že už jí chemoterapie není schopná pomoci… Má rok života a pocit, že v životě ještě nic nezažila.
Co všechno byste chtěli udělat, kdybyste zjistili, že zemřete? Jaký byste si složili seznam? Tessa si totiž seznam napsala a rozhodla se ho splnit. Hezky bod po bodu.

Píše si ho na zeď ve svém pokoji a společně se svou divočejší kamarádkou Zoey začnou všechno realizovat.

Nejdříve jdou na párty, tam sbalí dva kluky,…

Jak byste se chovali, kdybyste věděli, že ať se chováte jakkoliv nezodpovědně, vám to příliš uškodit nemůže, protože stejně za chvíli umřete, tak proč nedělat nebezpečné věci jako zkusit drogy, odejít s neznámým klukem domů, ukrást tátovi auto, odjet na výlet a utratit všechny peníze z kreditky?

Myslím, že každému by v takovém případě trochu přeskočilo a chtěl dohnat všechno, co měl do teď zakázané, anebo doufal, že někdy udělá, ale čas se mu nemilosrdně ztenčil…

Není tedy divu, že se Tessa občas chová pěkně protivně. Ruku na srdce, kdo není trochu víc agresivní na své okolí, když ho něco trápí nebo dokonce bolí?

Bílý kůň – Alex Adams

27. prosince 2012 v 2:12 | Yanny.))



Psala jsem již hodně složitých recenzí, ale ještě nikdy v životě se mi nestalo, že bych nevěděla, jak začít. Nyní ten okamžik nastal…

Co se týče této knihy, která nese název Bílý kůň, tak do teď nevím, co si o ní mám myslet.

Možná proto mi trvalo tak dlouho, než jsem se vůbec pustila do recenze, protože jsem si po dočtení musela nechat pár dní odstup, abych si vše promyslela a opravdu objektivně posoudila.

Kdybych totiž napsala recenzi hned po přečtení, nejspíš bych se příliš nechala unést svými pocity a názory. Samozřejmě, že se s nimi s vámi podělím i tak, ale už trochu s chladnější hlavou.

Bílý kůň je kniha, kterou momentálně najdete v oddělení novinek, a v některých knihkupectvích dokonce v neprodávanějších titulech.

Já jsem na tuto knihu poprvé narazila, když jsem s její reklamou jezdila skoro každý den do školy v metru.

Obálka je vážně okouzlující a s popiskem: "Dříve byl její život nudnou samozřejmostí. Teď nechce nic než přežít.", vám opravdu naskočí husí kůže.

Myslím, že reklamu má opravdu zdařilou. A věřím, že ji letos našlo pod stromečkem hodně lidí…

Pro mě ovšem byla trochu větším oříškem a musím říct, že jsem s ní možná i trochu bojovala…

Stále doufám, že mé prosby opravdu budou vyslyšeny a na obaly knih se začnou psát upozornění typu: "Nic pro slabé povahy." nebo "Žádnou romantiku nečekejte." Myslím, že bych pak více zvážila, zda se do dané knihy pustím.

Ale na druhou stranu je osvěžující si přečíst někdy něco jiného a tohle opravdu jiné je.

Padesát odstínů šedi – E. L. James

22. prosince 2012 v 3:00 | Yanny.))



Padesát odstínů nesnesitelnosti. Tak nějak bych pojmenovala tento celosvětový fenomén.

Ano, opravdu bych to nepojmenovala jinak, než hlavní hrdinka téhle knihy.

Která je koneckonců prvním bodem té nesnesitelnosti, o které mluvím.

Měla bych ale začít tím, o čem vůbec tato kniha je. Je totiž spousta lidí a je to opravdu překvapující, kteří jenom tak vzdáleně tuší, že Padesát odstínů šedi je erotický román. Ale vůbec neví, že nejde jen tak o romantický příběh o proměně ošklivého káčátka do krásné labutě, ale o naprosto tvrdý a nefalšovaný masochistický sex.

Neděste se prosím, že jsem to na vás takhle rychle vybalila, ale je skutečně důležité, abyste si uvědomili téma knihy dříve, než se do ní vůbec pustíte.

Pak vás totiž nemůže šokovat nic, co se v knize odehrává. Protože zde skutečně jde hlavně o podrobné popisy sexuálních hrátek. A věřte tomu, že ne všechny se vám budou líbit.

Celý svět je z tohoto příběhu naprosto poblázněný a každá žena středního, i jiného věku to prostě musela číst, aby měla o čem diskutovat se svými kamarádkami u kafe… Jenže proč?

Nejdříve jsem si myslela, že jde o to, že každá matka, dcera, sestra, neteč či dokonce babička sní o tom, že zažije vášnivý vztah s okouzlujícím a záhadným milionářem… Jenže o to vůbec nejde. Ne, opravdu.

Den Trifidů – John Wyndham

27. října 2012 v 13:05 | Yanny.))



První SKUTEČNÁ sci-fi kniha, kterou jsem četla. A jsem překvapena, že se mi i přes své nepříliš "roztomilé" téma líbila.

Dovedete si představit, že byste šli domů například z práce nebo kina a najednou: "Puf!", přestali byste vidět? Zničehonic by vás obklopila příšerná temnota a vy byste se přestali orientovat v prostoru? Myslíte, že byste se dostali domů?

Jenže i kdybyste náhodou byli na známém místě, v tento moment jste zcela odkázáni sami na sebe… Jelikož nevidí nikdo.

Společnost se díky tomu najednou sesype jako domeček z karet. Všichni státní pracovníci, i ti soukromí, přestanou vykonávat svou práci… A tak už tu není žádná možnost, že byste v pořádku nasedli do autobusu nebo taxíku a nechali se odvést domů…

Slepota je strašná věc. Ale co je horší, je reakce lidí na ní… Pokud neexistuje policie, co nám brání, abychom se chovali jako zvířata? Nějaké morální chování? K čemu vám bude, pokud to znamená, že možná zemřete?

A co když po světě stále ještě chodí lidé, kteří vidí? Jak se k nim zachováte, když se to o nich dozvíte?

Bill a Josella jsou jedni z těch šťastných, kteří při přírodní katastrofě byli v takovém stavu, že nemohli oslepnout stejně jako ostatní…

Samozřejmě, že na sebe narazí, seznámí se a zamilují…

Jenže ačkoliv by si velice přáli, aby mohli lidem nějak pomoci… není to v jejich silách.
 
 

Reklama